Vždyc­ky se těším na Váno­ce, až si u strom­ku roz­ba­lím váš nový kalen­dář, co si v lis­to­pa­du zaba­lím. Tak snad nepíšu Ježíško­vi poz­dě… (smě­je se)

Ahoj Kubo a Stan­do! Kubo, užij si potá­pě­ní na Raja Ampat (smě­je se), Stan­do, obdi­vu­je­me prá­ci, co pro leze­ní děláš, ať už Soko­lí­ky nebo eMon­ta­nu. Občas nám chy­bě­jí videa pře­le­zů cest, co jsou kla­si­ky a jejichž pře­le­ze­ní je reál­né i pro nás (pís­kov­co­vé VIIa až VIIc) (smě­je se)

Díky a ať se Vám v eMon­ta­ně daří.
MaSa (Mar­tin a Šár­ka)

Hez­ký večer celé redak­ci eMon­ta­ny, děku­ji srdeč­ně za Vaši prá­ci a „že to celé pros­tě dělá­te“… (smě­je se) Per­fekt­ní čte­ní, (občas­né) chytla­vé a zábav­né news­let­te­ry, auten­ti­ci­ta, jedi­neč­nost a jed­no­du­še ori­gi­na­li­ta.

Oprav­du se mi líbí vaše tvor­ba a pře­ji Vám jen to nej­lep­ší do dal­ší sna­hy a všech vizí i pro­jek­tů. Pří­běhy ces­ty jsou i nadá­le vel­mi kou­zel­né a napros­to skvě­le zpří­jem­ňu­jí někte­ré ty del­ší zim­ní veče­ry a čeká­ní na „lezec­ké jaro“ na pís­ku i jin­de na skal­kách či v horách.

DÍKY a při­jmě­te moji pod­po­ru ale­spoň v podo­bě jed­no­ho kalen­dá­ře pro násle­du­jí­cí kalen­dář­ní rok.

PS. Aktu­ál­ně jsme se ženou dočas­ně bez­do­mov­ci skr­ze náš let­ní dvou­mě­síč­ní sva­teb­ní (lezec­ký) trip, kdy jsme dali výpo­věď a odstě­ho­va­li se z před­cho­zí­ho bytu, tak­že sou­čas­ný kalen­dář PÍSEK 2022 visí babič­ce na cha­loup­ce v Rýma­řo­vě v rod­ných a milo­va­ných Jese­ní­kách. (smě­je se)

Per­fekt­ní člán­ky, parád­ní fot­ky! Hod­ně moti­va­ce, sil a nápa­dů do dal­ších.

Díky za všech­no, co dělá­te, aby ten náš lezec­ký svět byl ješ­tě krás­něj­ší, jste skvě­lí! (smě­je se)

Jste (pořád) skvě­lí a moc rád posí­lám pří­spě­vek. Minu­lý týden jsem si na Nebes­ké brá­ně hlou­pě zlo­mil kot­ník a Váš kalen­dář je vel­ká moti­va­ce, abych se co nejdří­ve dal dohro­ma­dy (mrka­jí­cí smaj­lík). Zdra­ví Hon­za

Jako vel­ký fanou­šek Labá­ku a výcho­do­ev­rop­ských pís­kov­ců obec­ně jsem rád, že eMon­ta­na na inter­ne­tu tro­chu uka­zu­je, jak krás­né jsou tyto „nezná­mé“ oblas­ti. Jako vždy se jed­ná o čis­tý způ­sob fil­mo­vá­ní – jen zvuk pří­ro­dy a dech lez­ce, his­to­ric­ké info o cestách, pěk­né pří­běhy a míst­ní lez­ci. Bra­vo!

As a huge fan of Labske Udo­li, and the Eas­ter­n’s Euro­pe sand­sto­ne in gene­ral, I’m glad that eMon­ta­na shows a litt­le on the inter­net how beau­ti­ful tho­se “unk­nown” are­as are. As alwa­ys, pure kind of fil­ming, just the sound of natu­re and the bre­ath of the clim­ber, his­to­ri­cal infos about rou­tes, nice sto­ries and local cha­rac­ters. Bra­vo!

(V reak­ci na rubri­ku Pří­běhy cest, pozn. red.)

 

Ahoj do eMon­ta­ny!
Posí­lám vel­ké díky za vaše úžas­né člán­ky, kte­ré vždyc­ky zlep­ší i ten nej­po­nu­rej­ší den.

Kalen­dář, kalen­dář… Bohu­žel to byl na pod­zim taký šru­mec, že než jsem se rozkou­kal, tak bylo vypro­dá­no. A rych­le­ji než loni tedy. (smě­je se)
Nesta­lo se jen tak čis­tě náho­dou či zapří­či­ně­ním něja­ké­ho šot­ka, že u vás něja­ký zůstal?

Pokud ano, tak bych se o něj klid­ně při­hlá­sil.
Pokud nezů­stal, tak jedi­ně dob­ře, pro­to­že to uka­zu­je, že to dělá­te víc něž dob­ře.

Kaž­do­pád­ně ať se daří a máte stá­le stej­ně ener­gie pro vaší tvor­bu.

Z Tur­no­va zdra­ví
Pavel Machá­ček

Pek­ný člá­nok, krás­ne para­le­ly. Zasmial som sa schu­ti a kde som sa nesmial, tam som sa pou­s­mie­val, skře­ti, obry, meče a bitvy. Plá­to­vé zbro­je.… Veľ­mi sa mi páči, ako si eMon­ta­na ide svo­je. Mne ska­ly neho­vo­ria nič, ale také­to člán­ky si vždy pre­čí­tam. Ako aj teraz, oka­mži­te, nehľa­di­ac na aktu­ál­nu situ­á­ciu…
Super pisa­teľská prá­ca.

(V reak­ci na pří­spě­vek Hodi­ny pří­prav, důvě­ra ve výzbroj a stej­né ctnos­ti… Podo­ben­ství o rytí­řích a horo­lez­cích, pozn. red.)

Děku­ji za to, co dělá­te.
Člá­nek o závo­dech v Kra­se je jed­na vel­ká pará­da, obzvlášť když znáš ty ces­ty, lidi a je ti tro­chu líto, že jsi to pár leta­ma minul.
No nic, Vaší prá­ci čest, chvá­lu a hlav­ně, ať baví.
Díky moc, Tomáš

Díky za vás.
Takhle krás­ný čte­ní jak obsa­ho­vě, tak sty­lis­tic­ky, se jen tak nevi­dí. Roz­ho­vor se Sviš­těm je za nás s kluka­ma napros­tá legen­da. Leze­ní je jak laser, hehe.
Měj­te se!

Ahoj,
roč­ník 22 je snad ješ­tě pove­de­něj­ší než 21. Jen tak dále. Děku­je­me za skvě­lé člán­ky a videa.
Vše nej­lep­ší do roku 2022 pře­jí Bal­ne­ři.

(Reak­ce na Kalen­dář 2022, pozn. red.)

V Kra­su se nejen lezlo ale i žilo… Nebyl jsem až tak dob­rý lezec, ale vymýš­lel jsem spous­ty zábav­ných akcí pro lidi, kte­rý jsem měl rád, a spo­leč­ně nás spo­jo­va­lo leze­ní, lás­ka k pří­ro­dě a v nepo­sled­ní řadě jis­tý druh svo­bo­dy a dob­ro­druž­ství, kte­rý za koman­čů nebyl pří­pust­ný. Já jsem se bavil a uží­val s přá­te­li kaž­dý víkend v našem milo­va­ném Kra­su. Tuto lás­ku k leze­ní a spor­tu vůbec u mě vypěs­to­val můj otec… Has­troš, Has­tr­man, Brek, Baj­ča, Tať­ka Bajer… Jed­na z Kra­so­vých postav…

(Reak­ce na člá­nek „Brňá­ci to maj nacvi­če­ný!“ Osm­de­sát­ky – divo­ká doba prv­ních lezec­kých závo­dů, pozn. red.)

Ahoj.
Baví­te mě!!!! Už pár měsí­ců nazrá­vám k odkopnu­tí leza­ček a lez­bě nabo­so, bo lezač­ky jsou jedi­ný hod­ně těs­ný boty, co teď občas nosím, a letos už je noha fakt nechce…
A hle – kou­kám, že jede­te „kam­paň“…
Zají­ma­vé, jak kaž­dý boso­le­zec má svůj pohled na věc a někdy i vzá­jem­ně odliš­ný (Bernd a Char­les). Jak v živo­tě, řek­la bych – kaž­dá mysl je jedi­neč­ná, tak i naše vnější/vnitřní ces­tič­ky se můžou lišit.

Pěk­ná syn­chro­ni­ci­ta.

Měj­te se pěk­ně – zdra­vím z již­ní­ho Kra­je.

Ahoj klu­ci,
díky za super téma „Děti a leze­ní“.
Máme tří­le­té­ho prc­ka, kte­rý je s námi ve ska­lách od svých šes­ti týd­nů. (smě­je se) Je hez­ký vědět, jak to řeší jiný. O to zvlášt­něj­ší je vidět, že je tam fakt spous­ta roz­dí­lů. U nás to nikdy nešlo, že bychom šli jen ve dvou (smě­je se) zku­si­li jsme to jed­nou a skon­či­lo to hla­si­tým řevem na celé údo­lí Rok­li­ce a sla­ňo­vá­ním od kru­hu (smě­je se) ale i tak jsme ve ska­lách peče­ný vaře­ný. A teď jsme si koneč­ně dopřá­li naší prv­ní vrcho­lo­vou pusu po třech letech, když se prcek hrál s kama­rád­kou, a my jsme moh­li koneč­ně spo­lu něco vylézt jak v dobách před ním.

PS: Celé těho­ten­ství, porod a mateř­ství mě nepři­pra­vi­lo o kon­di­ci tak, jako posled­ní tři měsí­ce lock dow­nu.

Ahoj,
bez­va člá­nek a věřím tomu, že i pří­vr­žen­ci záni­ku této ces­ty změk­nou a řek­nou si , že ces­ta bude mít svůj život. Život, kte­rý se taky napl­ní, a ces­ta pad­ne do kli­du a nebu­de vířit myš­le­ní lez­ců.….
Čao, zdra­ví Prcas..

(V reak­ci na Pří­běh ces­ty „Chy­tač snů“ Xa, pozn. red.)

Jeden z nej­lep­ších lezec­kých obsa­hů vůbec – moc pěk­ně zpra­co­va­né a smys­lu­pl­né.

“One of the best clim­bing con­tent out the­re, well pro­du­ced and mea­nin­g­ful.”

(Komen­tář z naše­ho You­Tu­be kaná­lu, pozn. red.)

Ahoj do redak­ce,
Moc díky za super člán­ky a videa během roku!

Letoš­ní kalen­dář už desá­tý měsíc visí doma u rodi­čů v Čes­kém ráji a pod stro­me­ček letos zase dosta­nou nový.

Pár postře­hů k sou­čas­né­mu kalen­dá­ři.
1) Má mat­ka prý po počá­teč­ních roz­pa­cích bere kalen­dář na milost, ale toho „zrza­vý­ho Něm­ce by tam už měsíc mít nemu­se­la“.
2) Mám zaká­zá­no lézt v Adr­špa­chu.
3) V říj­nu jsem strá­vil něja­ký čas u rodi­čů. Postře­hl jsem, že vždy, když mamin­ka pro­chá­zí chod­bou, kde kalen­dář visí, zadí­vá se dlou­ze na Špe­ka na říj­no­vé fot­ce. Mám dojem, že otec na něj už začí­ná žár­lit.

Zdar eMon­tán­ní par­to,
před­ně bych vám chtěl podě­ko­vat za už tra­dič­ně kva­lit­ní žur­na­lis­ti­ku z dálav, kop­ců a skal. Nevím, jest­li to letos bylo množ­stvím zají­ma­vých člán­ků, nebo pěk­ným poča­sím (pří­pad­ně kom­bi­na­cí), ale mám na dlou­hé zim­ní veče­ry celou řadu res­tů, na kte­ré se obzvlášť těším.

Letoš­ní kalen­dář nás hod­ně bavil, fan­tas­tic­ká je už úvod­ní fot­ka (mimo­cho­dem – neda­la by se někde sehnat v něja­kém sluš­ném roz­li­še­ní?), ale musím při­znat, že jsem se zasek­li na říj­no­vém Špe­ko­vi. Nej­spíš nám bude na zdi čis­tit rou­rák ješ­tě pár měsí­ců, pro­to­že to je nesku­teč­ná moment­ka, kte­rá neo­mr­zí.

Poprosil bych vás o dva kalen­dá­ře 2021 s vyzved­nu­tím na OFFě. Ide­ál­ní by bylo se dvě­ma dál­nič­ka­ma.

Ať se vám daří.

Srdeč­ně zdra­vím všech­ny “eMon­taňá­ky”.

Děku­ji za veš­ke­rou prá­ci i tvor­bu, kte­rou pro nás vytvá­ří­te! Nád­her­né kalen­dá­ře, skvě­lé člán­ky na Vašem webu, per­fekt­ní videa “Pří­běhy cest”, tiš­tě­ný časo­pis a dal­ší…

Líbí se mi, že v dneš­ní době ješ­tě někdo dělá oprav­du to, co milu­je! A pře­de­vším to dělá srd­cem a s váš­ní! Sám se již mno­ho let hle­dám v pra­cov­ní sfé­ře, tak vím, o čem mlu­vím. Jsem zapá­le­ný spor­to­vec, lezec, milov­ník pří­ro­dy, pohy­bu a těší mně, když od Vás čtu to, co čtu.

Kalen­dář objed­ná­vám 1x pro sebe v plné pal­bě a 1x pro své­ho kama­rá­da, kte­rý se dal před tře­mi měsí­ci také na leze­ní a má nyní vel­kou moti­va­ci sho­dit ze svých aktu­ál­ních 104 kg, aby si mohl pohyb uží­vat oprav­du na maxi­mum!

Sice nejsme zrov­na pís­ka­ři, ale kdy­ko­liv se na pís­ky poda­ří vyra­zit, tak jsme vždy uča­ro­vá­ní a okouz­le­ni!

Váš You­Tu­be kanál je abso­lut­ní zla­tý důl, co se lezec­kých videí týče. Dokud jsem ho neob­je­vil, tak jsem nikdy necí­til tou­hu vydat se za leze­ním do zahra­ni­čí. Ta komu­ni­ta lidí, kte­rá leze na čes­ké pís­kov­co­vé věže, to je teda něco. Jen kdy­by bylo více videí s ang­lic­ký­mi titul­ky – to by bylo per­fekt­ní!

Your chan­nel is an abso­lu­te gold mine for clim­bing videos. I’ve never felt inspi­red to go climb abroad until I found this chan­nel. What an inte­res­ting bunch of cha­rac­ters climb the Czech sand­sto­ne towers too. It would be gre­at to hear what they have to say. If only the­re were more Eng­lish sub­tit­les, it would be per­fect!

(Ang­lic­ké titul­ky od roku 2018 při­dá­vá­me do všech nových Pří­bě­hů cest, pozn. red.)

Ahoj kama­rá­di,
prv­ně děku­ji za Vaše super člán­ky a videa (dia­gnó­za „furt čumí na eMon­ta­nu, kdy zase bude něco nové­ho“). Rád bych si objed­nal dvě trič­ka dám­ské vel. S a pán­ské veli­kost M.
Děku­ji.
Jo, a co Alešák, už nepí­še? Chá­pu, že to zdr­žu­je od leze­ní? Ty jeho člán­ky obzvlášť zbož­ňu­ji.

 Vďaka za tie­to videa! Vždy, keď pri­da­te nový Prí­beh ces­ty, tak sú to pre mňa také malé via­no­ce! (smě­je se)

(V reak­ci na „Slu­no­vrat“, pozn. red.)

Milá redak­ce eMon­ta­ny,
s obrov­skou chu­tí čtu vaše člán­ky a sme­kám klo­bouk před vaším kolek­tiv­ním dílem. Nara­zil jsem na drob­nou nepřes­nost v člán­ku o čes­kých hor­ských cha­tách v Alpách – Slo­ven­sko pla­ni­nar­sko društvo není slo­ven­ský, nýbrž slo­vin­ský horo­svaz. Čas­to se to ple­te. Kva­li­ta vašich tex­tů je nato­lik vyso­ká, že by to pod­le mého stá­lo za to opra­vit.
Měj­te se krás­ně a pře­ju hod­ně zda­ru!
Adam Bla­žej

(Opra­ve­no. Děku­je­me, pozn. red.)

Veli­ké díky za Kok­šu! Měl jsem tu čest jej vidět v akcích jako mla­dej jun­gš v Ádru a pak po mno­ha letech zase v Ádru, kdy navště­vo­val na cha­lu­pě Maje­rá­ky. Ješ­tě jed­nou díky!

Zda­rec,
četl jsem to poví­dá­ní o létá­ní (ostat­ně všech­ny články/reportáže na eMon­ta­ně čtu se zau­je­tím), a oupl­ně mě to vrá­ti­lo o čtvrt­sto­le­tí zpát­ky a musím se z toho ale­spoň v krát­kos­ti vypsat a pře­de­vším sám pro sebe člá­nek roz­ší­řit a dopl­nit.

Já se popr­vé odle­pil od země na gli­du někdy v r. 1994, stej­ně jako Prcas na Vlčetín­ských strá­ních, čemuž před­chá­zel mini­mál­ně rok-dva, kdy jsem o “tom” sly­šel popr­vé. Když se ke mě dosta­la teh­dy ješ­tě dost nejas­ná infor­ma­ce, že exis­tu­je něco jako kus had­ru nad hla­vou, kerej zaba­líš do bato­hu, vyjdeš s ním na libo­vol­nej kopec a pak, bez pou­ži­tí moto­ru můžeš létat jako ptá­ci, tak mě to zasáh­lo jako blesk, jako něco neu­vě­ři­tel­ný­ho z jiný­ho svě­ta. Sho­dou okol­nos­tí u nás v Hod­ko­vi­cích nad Mohel­kou (nebyl jsem vždyc­ky Oldři­cho­vák) syn v člán­ku zmi­ňo­va­né­ho Jin­dři­cha Horáč­ka Pavel Horá­ček začí­nal se svo­jí parag­li­do­vou ško­lou Baraka, s padá­ky 3TP (tzv. “týpíč­ka”, jak zmi­ňu­je Rakon­caj), jež šili s tátou, resp. spí­še táta Jin­d­ra. Pav­lo­vi bylo teh­dy něco kolem 24 let a vylo­že­nej talent. V té době již také letec­ký instruk­tor a inspek­tor. Bylo jas­no. Lana a expres­ky šly stra­nou. I prá­ce šla stra­nou a v hla­vě byly jen padá­ky. Násle­do­val rok kur­zu parag­li­din­gu (z původ­ně dekla­ro­va­né­ho týd­ne), vlast­ní prv­ní kří­d­lo od Mila­na Bábov­ky Gala­xy Expe­ri­en­ce (nástup­ce Spe­e­da) a dal­ších cca 5–6 let úžas­né­ho létá­ní jak u nás v Hod­ko­vi­cích, na Rašov­ce, Ješ­tě­du, Rané, Kozá­ko­vě, ale hlav­ně v Mon­te Car­lu, Sospe­lu, Slo­vin­sku, Itá­lii…

S Prca­sem jsem se potká­val kolem 1994–97 prá­vě na Rašov­ce, on byl zná­mej tím, že měl v jed­nu dobu na svo­ji váhu “vel­ké­ho ptá­ka”, což se pro­je­vo­va­lo tím, že když už to při zapa­da­jí­cím let­ním slun­ci sotva dej­cha­lo a všich­ni “vyhni­li”, tak on si ješ­tě v kli­du hodin­ku dvě pole­to­val, jak kdy­by měl v bato­hu scho­va­nej motor. Já měl podob­ně pře­plach­to­vá­no, tak­že jsem obvykle při­stá­vá­val před­po­sled­ní… Bylo to hez­ký… Ješ­tě bych někde vylo­vil foto­gra­fii dvou div­nejch čeve­nejch ptá­ků nad Rašov­kou…

K Jin­dro­vi Horáč­ko­vi… On je sice z Liber­ce, ale pokud vím, tak prak­tic­ky byd­lel v Hod­ko­vi­cích v Libe­rec­ké ul., kde měl prá­vě díl­nu na výro­bu pla­chet pro pla­chet­ni­ce a vele­ú­spěš­ných škol­ních padá­ko­vých kluzá­ků. Snad den­ně cho­dil v pau­ze a hlav­ně večer po prá­ci napro­ti do hos­po­dy U bubá­ka, kde jsem s ním vedl u nesčet­ně piv stov­ky hodin dis­ku­zí během něko­li­ka let na téma plachtě­ní, aero­dy­na­mi­ka apod. Musel ze mě bejt už dost na práš­ky, páč jsem pros­tě tupě odmí­tal pocho­pit základ­ní fyzi­kál­ní prin­ci­py. Nicmé­ně byl trpě­li­vý, a moje furt doko­la: „Ale Jin­dro, já to pros­tě vůbec nechá­pu, padák jo… Ale ta plach­ta na pla­chet­ni­ci… Dyť to nemá žád­nej pro­fil, je to jen rov­nej hadr… To pros­tě fun­go­vat nemů­že!“ muse­lo nut­ně půso­bit jako boj s větr­ný­mi mlý­ny. Moc jsem si ho vážil… A napadlo mě při tom­to psa­ní, že bych se měl za ním vydat na návště­vu… Je-li živ a tak… Jin­d­ra byl/je inte­li­gent­ní, vypra­věč­ský, milý a spo­le­čen­ský člo­věk… A byl jsem u toho, když míval na díl­ně i U bubá­ka mno­ho návštěv. Teh­dy jsem netu­šil, že to byli slav­ní čeští moře­plav­ci a jiné osob­nos­ti… Kte­rým šil plach­ty pro jejich lodě na jejich slav­né výpra­vy (mož­ná by o tom moh­la být samo­stat­ná repor­táž!)… Nebo si jen tak poví­dal o živo­tě…

Jeho syn Pavel, můj instruk­tor­ský guru, bohu­žel zemřel cca v 30 letech věku, tuším na mozko­vou pří­ho­du. Milan Bábov­ka, pokud vím, tak již gli­dy neši­je, a zabý­vá se výro­bou vystře­lo­va­cí­ho záchran­né­ho padá­ko­vé­ho sys­témy pro leta­dla…

Po mém úra­zu páte­ře (kom­pres­ní zlo­me­ni­na L1) na Hod­ko­vi­cích jsem ješ­tě asi rok létal… Pak jsem toho musel nechat. Vnitř­ní pocit. Strach. Už to neby­lo vono. A lou­če­ní s gli­dem bylo dost těž­ký. Ale zod­po­věd­ný. Resu­me mám přes­ně stej­né, jak o tom v člán­ku píše Jarýk Stej­skal. A to… Že v tom vzdu­chu musíš být stá­le, abys ten poten­ci­ál­ní prů­švih doká­zal cítit. Svo­je instink­ty musíš pěs­to­vat. Ne jenom si jed­nou za čas jít zalí­tat – to je pod­le mě nej­ne­bez­peč­něj­ší.

Dodneš­ka se mi o létá­ní zdá. (smě­je se)

Tyjo, ten pís­ko­vej sou­hrn loň­ska je parád­ní, tolik toho člo­vě­ku unik­ne… Kdy­by se vám chtě­lo to takhle hez­ky sepsat kaž­dej rok, byla by to pec­ka!

Ahoj­te,
teď jsem se vrá­til od táty a obdi­vo­va­li jsme Váš kalen­dář. Fakt prí­ma fot­ky i komen­tá­ře. Ale jak mám leze­ní rád, tak s nikým v těch širo­či­nách bych tedy nemě­nil. (smě­je se)

Jinak – mlu­vi­li jsme zno­vu o dal­ších mož­nos­tech s videem, vyprá­vě­ním, Vald­štej­nem, spon­zo­rech, kolik sta­rých kámo­šů s tím navští­vit atd. No, a svě­te div se, táta, kte­rý dva měsí­ce byl (pocho­pi­tel­ně) samé: „Ach jo,“ apod., to z niče­ho nic shr­nul slo­vy: „Já tady chci být ješ­tě něko­lik let“ – kolik mož­né­ho dob­ré­ho toho najed­nou vidí před sebou. A pak že živá voda exis­tu­je jen v pohád­kách!

Ješ­tě jed­nou díky!

Moc fan­dím kaž­dé­mu, kdo se sna­ží o něja­kou čin­nost kolem leze­ní. Těší mne vaše člán­ky a vyvo­lá­va­jí nos­tal­gic­ké vzpo­mín­ky na doby minu­lé. (smě­je se)

Krás­né poví­dá­ní s Čadi­sem mě vypro­vo­ko­va­lo k hle­dá­ní zapad­lé­ho arte­fak­tu (viz foto) Nasle­po jsem ten­krát vyra­zil z Brna busem do Víd­ně na svěťák… V taš­ce pití a sva­či­ny, v kap­se ani šilink. V akre­di­tač­ním stře­dis­ku jsem za pomo­ci výtis­ku Mon­ta­ny pře­svěd­čil pořa­da­te­le o své novi­nář­ské odbor­nos­ti a jako

VIP návštěv­ník pro­žil nesku­teč­né závo­dy ve spo­leč­nos­ti teh­dej­ších lezec­kých hvězd.Sedět ved­le Legran­da, Godo­f­fa, Moo­na, Lynn Hill, Isa­belle Patis­sier, Lui­si Jova­ne, kte­ří po odle­ze­ní zased­li mezi novi­ná­ře, to bylo jako v lezec­kém ráji. (smě­je se)

Z člán­ku mám radost. Píšou mi kama­rá­di i zná­mí a chvá­lí nám to. Jak jsem psal hned v mé úvod­ní zprá­vě, fakt si cením toho, že jsem teď mini-sou­­­čá­s­tí eMon­ta­ny. Také pod­le toho, jak se bavím s dal­ší­mi lid­mi, jste brá­ni jako médi­um nej­čist­ší­ho kalib­ru. Kalen­dář na zdi pro mě bude mít vel­kou hod­no­tu.

Ahoj eMon­ta­no,

zjis­til jsem, že nut­ně potře­bu­ji ten váš libo­vej kalen­dář na rok 2020. Moc rád bych jim poda­ro­val i své dva dob­ré přá­te­le.

Záro­veň baš­tim všec­ky člán­ky nato­ž­pak videa Pří­běhy cest, kte­rá znám zpa­mě­ti a stej­ně mě neo­mr­zí, ani když na ně kou­kám po 150té. Pro­to bych rád jeden kalen­dář v plné pal­bě za 550,- i s nálep­kou a bylo-li by mož­no (a skla­dem) i dva za 350,- (rozu­měj, pení­ze si bohu­žel netisk­nu a dota­ce taky nečer­pám) (smě­je se). Ale kdy­by byly tři moc, tak ale­spoň ten jeden s nálep­kou a klu­ci dosta­nou mís­to kalen­dá­ře šťou­cha­dlo že záro­há­ku. (smě­je se)

Měj­te se v redak­ci všich­ni fam­fá­ro­vě a pokra­čuj­te dál v tom co dělá­te – jde vám to skvě­le a má to smy­sl! Čau.

Díky za skvě­lou prá­ci v roce 2019. Při­nes­li jste spous­tu skvě­lých člán­ků, roz­ho­vo­ry s Sea­nem, Arnol­dem, Lynn, atd… (na Čadi­se se teprv těším) stá­ly váž­ně za to a Pří­běhy cest, to je rubri­ka, kte­rá vždyc­ky zlep­ší celý den.

Pro­sím, jeden kalen­dář mi pošle­te tady do Hani­ba­lu v Brně. 
Mam ho pro sebe, pod větev. (smě­je se)
Těším se jak sviňa! Pově­sím si ho rov­nou všu­de po všech stě­nách!
Tak posí­lej­te sym­bo­ly. Žena ho zapla­tí.

Jste skvě­lí!
Horám zdar!
___________________

Kalen­dář už mám doma a podi­vám se do něj až pod strom­kem. Pomů­že mi pře­čkat zimu. (smě­je se)

Nej­lep­ší pole­že­ní je po leze­ní.
A ješ­tě lep­ší je, když je k tomu skvě­lé počte­ní…
Ať se vám daří!

Rád bych si zakou­pil kalen­dář na rok 2020 a záro­veň tím při­spěl i redak­ci. Nejsem bohu­žel díky vlek­lým zdra­vot­ním pro­blé­mům aktiv­ní lezec, ale vaše člán­ky a tex­ty mi ale­spoň čás­teč­ně vše kom­pen­zu­jí (když je tedy chuť, čas a nála­da se začíst) a vel­mi rád letos popr­vé „spla­tím“ svůj dluh. (smě­je se)

eMon­ta­nu mám moc ráda, člán­ky mě doká­žou skvě­le odre­a­go­vat od ruti­ny v prá­ci. Moc se mi líbí, jakým sty­lem píše­te, je to zábav­ný a tako­vý oprav­do­vý jako ze živo­ta.

Ať se Vám moc daří!

Už je to něja­kej pátek, co od vás občas něco pře­čtu. Máte famóz­ní fot­ky a repor­tá­že k nim se čtou úpl­ně parád­ně – člo­vě­ka to pros­tě vcuc­ne. V tom je potíž a záro­veň to extra cen­né… Jde o to že člo­věk má furt ten­den­ci říct „Bom­ba čte­ní!“ ale to je tak dlou­hý: „Na to fakt teď nemám čas…“ Tak­že sem v létě dost věcí od vás „nestí­hal“ (výmlu­va…)

A jak teď zača­lo to lis­to­pa­do­vý slizko, kdy už není hez­ky (tře­ba na písek) a ješ­tě není sníh (tře­ba na běž­ky) a vidle do toho hází i tma, tak sem pře­če­tl dost věcí, kte­rý jste vyku­li­li tře­ba už v létě, a úpl­ně mě roze­bra­ly. Něco mě pohla­di­lo, něco mě nabu­di­lo.

Hlav­ně ale, prá­vě díky tomu, že to máte vesměs dlou­hý, to člo­vě­ka fakt „vytrh­ne“ z toho kli­po­vi­tý­ho svě­ta a zapů­so­bí to dovnitř, niko­liv jen povr­cho­vě. A to se fakt cení!

Rád bych poří­dil kalen­dář rodi­čům pod stro­me­ček, aby vidě­li krá­su pís­kov­co­vích věží a nemě­li mě už za bláz­na, co zby­teč­ně ris­ku­je život.

Zapla­tím za něj rád plných 550 korun, pro­to­že už nejsem stu­dent a vaše člán­ky mě drží „nad vodou“, když tvrd­nu v kanclu, mís­to abych byl ven­ku na ska­lách.

Moc děku­jí za užas­né nálep­ky, kte­ré jsem vče­ra dostá­la. Je jích tak moc, teď si zacva­kám a zale­pím kaž­dé vidi­tel­né mís­to v bará­ku. (smě­je se)

Moc a moc vám fan­dím, kaž­dý čla­nek a kaž­dé video eMon­ta­ny mi beré dech — nejen pro­to, že vět­ši­nou popi­su­jí pro mně nepřed­sta­vi­tel­ný lezec­ký výkon, ale hlav­ně pro­to, jak kva­lit­ně jsou pro­prá­co­va­ní, jakou hezkou češ­ti­nu pou­ži­vá­te, jake kras­né zabě­ry při­ro­dy a rádosti z leze­ní, vítěztví nad sebou a svý­mi slá­bos­ti uka­zu­je­te. Je to vždý este­tic­ký zaží­tek i pro mně, nehle­dě na to, že čeští­na není mým rod­ným jazý­kem.

S leze­ním jsme s man­že­lem začá­lí ten­to rok, on ve čtři­ca­ti, ja o něco ale ne o moc míń. Preska u kot­ní­ku je pro nás kolik krat nevy­ře­ši­tel­ný pro­blem a šest­ko­vá ces­tá — vrchol uspě­chu, nad kte­rym pokaž­dé musí­me tvr­dě makát přes boles­tí v rukou a strách. Tím sil­ně­jí jsou zážít­ky z vašich poví­dá­ní o vyni­ka­jí­cich léz­cich z celé­ho svě­ta, o tra­di­cích čes­ké­ho pís­ku, o léze­ní za doby kame­né (čti komu­nis­tic­ké) i o tom, jak leze­ní spo­ju­je svět a dělá ho urči­tě lep­ším mís­tem. Teda roz­hod­ně pro ty, kdo leze­ní pro­pá­dl i v našém věku a kdo nehle­dě na naroč­nou prá­cí a spo­lú s malý­mi dětí se za kaž­dou cenu sna­ží o tu dal­ší pět­ku nebo šest­ku a dou­fá, že jed­nou pujde i Doga lehce a s usmě­vem, jak ji vyléz­la hol­ka v mém nej­ob­lí­be­nej­ším videu od vás.

Jedí­né co mí občás mrzí je když vidím anon­ce nové­ho umě­lec­ke­ho dílu od emon­ta­ny na face­boo­ku v pon­dě­lí ráno, když ja zrov­ná mám nej­vět­ší nával v pra­cí u musím to něják pře­žít do večé­ra kdy už si to v klí­du budu moct oprav­du užít. (smě­je se)

Chtě­la bých vás pod­po­ro­vát i dál, tak­že když vám bude chý­bět nějaka ta část­ka na dal­ší užás­ný poho­vór nebo zaznám, a budé­te vědet, že může z toho byt krás­ný mate­ri­ál, tak urči­tě dej­te vědet – udě­lám, co mužú.

Za chy­by se omlou­vam, tež­ko se vejdou emo­ce do cizí­ho jazý­ka a ješ­tě jed­nou moc děku­jí za dopís s nálep­ka­mi.

Už mám cvak­nu­to! (smě­je se)

Nejsem si jis­tý, jest­li jste zazna­me­na­li, že jsem váš člá­nek o Dea­no­vi dostal noc před­tím, než jsem vysó­lo­val „Free­ri­de­ra“. Hod­ně jsem o tom pře­mýš­lel. Byl to pro mě skvě­lý čas zavzpo­mí­nat na Dea­na a na veš­ke­ré věci, kte­ré v Údo­lí udě­lal. Ne všech­no, co Ivo říká, je sto­pro­cent­ní prav­da… Ale bylo to pro mě hez­ké pře­číst si to celé. Při­pa­da­lo mi, jako kdy­bych se setkal se sta­rý­mi kama­rá­dy…

“Not sure if you noti­ced but I got your article about Dean the night befo­re I solo­ed the Free­ri­der. It was a lot for me to think about. It was a really good time for me to think about Dean and eve­ry­thing he did in the Valley. Not that eve­ry­thing Ivo says in that article is strict­ly true… but it was nice for me to read it all. Like see­ing old fri­ends.”

Život­ní filo­zo­fie kni­hy Napříč stře­chou svě­ta mě mys­lím dost ovliv­ni­la. A teď tady (po tři­ce­ti letech) čtu dal­ší hlu­bo­ké myš­len­ky, jak lze svo­bod­ně žít.

Výbor­ný roz­ho­vor s vel­kým Synem své­ho táty! Gra­tu­lu­ju!

Ahoj­te bor­ci,

sklá­ním se před vaším člán­kem Máš na míň. Asi nej­lep­ší čte­ní, co jsem za hóó­ód­ně dlou­hou dobu četl. Fakt moc dob­rý, krás­ně napsa­ný hlu­bo­ký zamyš­le­ní.

Díky!

Chtěl jsem se zeptat, sle­du­ji vaše videa Pří­běhy cest růz­ných lez­ců. Je to pěk­ná tvor­ba a moc se mi to líbí. Chtěl bych se zeptat, kdy­bych chtěl s eMon­ta­nou nato­čit taky tako­vé video, na něja­ké ská­le, co budu muset spl­nit nebo jak je to vůbec mož­né? Leze­ní mě napl­ňu­je a při­ve­dl mě k tomu táta, když jsem býl ješ­tě malej. Vyrůs­tal jsem na ska­lách jako je Mazák hor­ní nebo dol­ní. Medův­ka, Godu­la, Čer­to­vy ská­ly, Štram­berk. Byl bych rád za něja­ký pro­jekt s vámi.
Pře­ji pěk­ný večer.

(Prav­da, z toho­to regi­o­nu Pří­běh ces­ty ješ­tě nemá­me. S Mir­kem jsme v kon­tak­tu, pozn. red.)

Ahoj, napadlo mě, jest­li by jste někdy neby­li ochot­ní zod­po­vě­dět pár otá­zek od čte­ná­řů a divá­ků na Vás (tím mys­lím hlav­ně Sany­ho a Kubu, nevím, kolik dal­ších lidí za tím vším sto­jí). Hod­ně lidí vás asi zná a poke­cá si s Vámi u růz­ných pří­le­ži­tos­tí, ale mys­lím si, že je i mno­ho dal­ších, kte­ří vůbec nevě­dí, co vaše prá­ce natá­če­ní videí, dělá­ní roz­ho­vo­rů a podob­ně obná­ší. Dočká­me se někdy tako­vé­ho roz­ho­vo­ru? Nebo rad­ši vše drží­te pod poklič­kou?

(David nako­nec při­pra­vil něja­ké otáz­ky a vzni­kl z toho naro­ze­ni­no­vý roz­ho­vor, pozn. red.)

Dělá­te to moc dob­ře, roz­ho­vo­ry, pří­spěv­ky, atd… 
Máte svou tvář, jinou než ostat­ní „net-media“, a to je supr.

Dávám klo­bouk dolů – tyhle lezec­ké „Pří­běhy cest“, jsou něčím, co pře­ko­ná­vá vše, co bylo dopo­sud o leze­ní u nás pub­li­ko­vá­no.

Pro­jíž­děl jsem eMon­ta­nu a pře­kva­pi­lo mě, jak kva­lit­ní a pes­t­ré člán­ky jsem tu našel. Nikdy nejsou povrch­ní a umož­ní hlu­bo­ký pohled na téma z růz­ných úhlů – ať už se jed­ná o věci z lezec­ké his­to­rie, teo­rie nebo roz­ho­vo­ry s osob­nost­mi. Skvě­lé!!!

I‘ve loo­ked over eMon­ta­na and was sur­pri­sed about the good qua­li­ty of the dif­fe­rent articles. The articles are never super­fi­cial and allow a dee­per look from dif­fe­rent ankles onto inte­res­ting points of clim­bing his­to­ry, the­o­ry or per­so­nal­ties. Gre­at!!!

Jen tak krát­ce bych chtě­la říct dík!
Dělá­te pra­cov­ní den pro mou hla­vu zaseklou v pří­ro­dě krás­něj­ší a hned má člo­věk pocit, že i ten vzduch je tako­vej něja­kej … sytěj­ší a lep­ší.
A vizu­ál­ně? Oko si pomlaská­vá.
Tak­že dík a buď­te dob­ří. (smě­je se)

Vaše člán­ky si nechá­vám na ran­ní víken­dy s kávou a ne jen tak na odpo­led­ne. Před výjez­dem do skal se pak cítím plněj­ší dojmů (smě­je se) a na ces­tě v autě je o čem bavit. (smě­je se) Dob­rá prá­ce!

Dost se mi líbí, že se v eM zača­ly obje­vo­vat tex­ty, co nejsou jen „repor­táž“ toho „co kdo a kde”, ale vyprá­věj něja­kej pří­běh. Navíc for­mát, co se pohy­bu­je kolem těch „200 slov“ je supr – mám rád to „naťuk­nu­tí“ pří­bě­hů, člo­věk to má čas pře­číst (dost zásad­ní) i mezi pra­cí, když někde čeká atd. A když je to dob­ře nepsa­ný, tak tě to od obra­zov­ky úpl­ně pře­ne­se někam, kde bys v tu chví­li tře­ba mohl být… A dodá inspi­ra­ci a moti­va­ci.

Stan­dard máte stá­le vyso­ký. Jste jedi­ný ser­ver a vlast­ně jedi­né médi­um, kde si člán­ky čtu zno­va.

Super roz­ho­vor s Ros­ťou Toman­cem! Teda­aa, asi je to hod­ně tím, že je to týpek, ale stej­ně, chvá­lím! Asi nej­lep­ší, co jsem na eMon­ta­ně čet­la.

Ahoj. Zdra­ví Lucie Špi­tál­ská, vrs­tev­ni­ce Mon­ta­ny, nar. v srpnu 1966 Ale­ně a Iljo­vi Špi­tál­ským. Ano, je to tak, jsem dítě­tem horo­lez­ce Ilji Špi­tál­ské­ho (1937–1967) pův. ze Dvo­ra Krá­lo­vé­ho. Obje­vi­la jsem vás, eMon­ta­nu dnes, pro­to­že jsme s mamin­kou vzpo­mí­na­ly, tedy ona vzpo­mí­na­la a mezi vše­mi jmé­ny ze skal padlo jmé­no Her­bert Rich­ter. Tedy hle­da­la jsem na netu a obje­vi­la roz­ho­vor z 11/2018. Díky moc za něj.

Mam­ku by vel­mi potě­ši­lo, kdy­by moh­la dáv­né­mu kama­rá­do­vi poslat vzkaz. Už je to pří­liš mno­ho let, co se nevi­dě­li, ale tře­ba by se moh­lo povést, že by se potě­šil i dal­ší člo­věk, nejen ta moje malá milá mamin­ka. (Po tom, co táta zůstal na Mt Blan­cu, mamin­ka jez­di­la do skal čím dál méně, pak jsme se zabyd­le­ly v Pra­ze… Mno­ho boles­ti, málo času, asi i peněz, strach o mne, jsem prý po táto­vi… Kdo ví, tak jsem se tro­chu od skal a mno­ha kama­rá­dů pak vzdá­li­la, ale srd­cem nikdy.) Moh­li bys­te nám, pro­sím, na něj, na Her­ber­ta, dát něja­ké spo­je­ní? Děku­ji, děku­je­me. A uží­vej­te si na svě­tě a pev­né zdra­ví a hod­ně štěs­tí pře­ju.

(Kon­takt jsme Luc­ce poskyt­li, pozn. red.)

Ahoj, tím člán­kem o Fran­to­vi Jaro­šo­vi jste mi udě­la­li vel­kou radost. To je zase tre­fa. Pará­da! Díky.

Dneska jsem ke spo­ko­je­nos­ti pře­louskal Ádrš­min­ky, až jsem si říkal, že bych se zas po del­ší době měl do toho Ádru vydat. Vlast­ně vždyc­ky mě něja­ké vaše čte­ní potě­ší, jinak o leze­ní nečtu vůbec nic – baví mě leze­ní, ne řeči oko­lo – ale s eMon­ta­nou to mám tro­chu jinak. (smě­je se)

Ahoj eMon­ta­no! Díky za všech­ny člán­ky, v kte­rých mnoh­dy najdu moti­vy k zamyš­le­ní.

Fas­ci­nu­je mě zejmé­na text. V tom jste jedi­neč­ní. A je úpl­ně jed­no, zda lezec­ké­mu slan­gu člo­věk rozu­mí nebo ne. O to víc člo­vě­ka chy­tá za srd­ce, když ví, o čem napří­klad Alešák píše.

Děku­ji a pře­ji, ať se Vám ve všem daří!

Tohle mi nedě­le­je­te… Tuhle jsem byla v prá­ci úpl­ně mar­ná, myš­len­ka­ma byla ve ska­lách – to jsem si tady počet­la o neu­vě­ři­tel­né Syl­vě Kysil­ko­vé a teď tady bulím u vzpo­mí­nek na Pana foto­gra­fa… Čím mě dosta­ne­te příš­tě? Moc hez­ky zpra­co­va­ná repor­táž, děku­ju. (smě­je se)

Díky za Soko­lí­ky v Sas­ku! Tro­chu jim závi­dím tu „nepo­lí­be­nost pís­kem“. Na tyhle dny už nikdy neza­po­me­nou. Těším se na dal­ší člán­ky.

Mám rád vaše videa a člán­ky, je to super… Naj­vi­ac sa mi páčia tra­dič­ný pieska­ri… To su bom­be­ri… Ale ja maglaj­zu­jem jak divý, ale na váp­ne. (smě­je se) Napo­sle­dy som pieska­ril v 90. rokoch, keď sme ská­ka­li z Malé­ho na Vel­ké­ho Kon­še­la. (smě­je se) Horám zdar a mno­ho dal­šich skve­lých príspe­v­kov…

(O pís­ka­řích – lez­cích Meis­terwegů, pozn. red.) Moc dob­rý. Uměl­ci a mistři spor­tu, ať už je dnes i leze­ní u širo­ké veřej­nos­ti main­stre­mo­vým spor­tem, pořád jsou tady dve­ře, kte­ré zůstá­va­jí oby­čej­ným smr­tel­ní­kům zavře­né a klíč od nich mají jen ti nej­lep­ší se správ­nou filo­zo­fií. Straš­ně se mi líbí, když si o tom můžu pře­číst. Asi tak jako Mára udě­lal prvo­vý­stup na Gašer­brum nebo Adam posu­nul stup­ni­ci, při­pa­da­jí mi i jejich výko­ny jako z jiné dimen­ze!

Vaše člán­ky a videa jsou napros­to super!
Fan­dím vám! Zařaď­te mě pro­sím do news­let­te­ru, kte­rý dou­fám bude!
Všech­no dob­ré a díky za vaši prá­ci.

Super člán­ky! Jdou mno­hem hlou­bě­ji, než tako­vé to typic­ké „za den vyle­zl 9a“. Jsou spí­še o nasta­ve­ní mys­li – jádru kaž­dé­ho lez­ce. Také spo­ju­jí moder­ní leze­ní s tím tra­dič­ním nebez­peč­ným. Hlav­ně je dopo­ru­ču­ju lidem, kte­ří lezou kla­sic­ké ces­ty – tře­ba v Sas­kém Švý­car­sku. Dob­rá prá­ce, zaslou­ží­te si mno­hem více čte­ná­řů!

“Aweso­me articles! They go much dee­per than typi­cal “did a 9a in a day” stuff. It’s about the mind­set, the core of eve­ry clim­ber. And its brid­ging old scho­ol dan­ge­rous adven­tu­re clim­bing with more recent deve­lo­p­ments. Espe­ci­ally recom­men­ded for tho­se clim­bing trad, e.g. in Saxon Swi­t­zer­land. Good luck, you deser­ve much more rea­ders!”

Ahoj eMon­ta­nis­ti,rád vás čtu a těším se na dal­ší člán­ky. Rád si vás podru­hé cvak­nu v roce 2018. Nechtě­lo by se vám napsat něco o Sil­vě Kysil­ko­vé? (příští rok to bude už pět let, co leze o patro výš… Bohu­žel). Tře­ba bych mohl při­spět sbír­kou vzpo­mí­nek od kama­rá­dů z čes­kostře­do­hor­ska.
Vin­šu­ju poho­do­vé svát­ky a milý rok 2018 a roky násled­né.

(Člá­nek o Syl­vě jsme o něko­lik měsí­ců poz­dě­ji úspěš­ně vyda­li, pozn. red.)

Zdar chla­pi, jen jsem vám chtěl napsat, že dělá­te parád­ní prá­ci. Posled­ní roz­ho­vor s Mirom Med­ve­cem byl skvě­lý (a nejen ten). Bylo to dob­ře napsa­né, otáz­ky roz­ví­je­ly dis­ku­zi, mělo to vývoj + ten konec a pohled jiných lez­ců – geni­ál­ní nápad. Vím, kolik za tím sto­jí času a úsi­lí, fakt parád­ní prá­ce.

Chtěl bych vám, tím mys­lím celé redak­ci, podě­ko­vat za skvě­lý web. Obsah, kte­rý tvo­ří­te je svým způ­so­bem výji­meč­ný. Člán­ky mají hloub­ku, atmo­sfé­ru a jde na nich zkrát­ka vidět, že si autor dal zále­žet a udě­lal to s rados­tí. O parád­ních fot­kách ani nemlu­vím. Na čes­kém inter­ne­tu jste pro mě tako­vé malé zje­ve­ní (vy a Matěj Bal­ga, kte­ré­ho jsem díky vám obje­vil). Tak­že jen tak dál!

Rád při­spěju na redak­ci eMon­ta­ny, pro­to­že jako jedi­ný zdroj na inter­ne­tu píše­te člán­ky a točí­te videa na téma čes­ký písek. Navíc všech­ny vaše poči­ny mají punc extra kva­li­ty, jak v obsa­hu, tak pro­ve­de­ní.

Opět jsem si pře­če­tl téma na ang­lic­ké ver­zi eMon­ta­ny, ten­to­krát o his­to­rii prv­ních cest té kte­ré obtíž­nos­ti. Stan­da píše vždyc­ky skvě­lé člán­ky – zřej­mě jed­ny z nej­lep­ších a nej­kom­plex­něj­ších vůbec?

Musím vám pochvá­lit parád­ní webov­ky eMon­ta­ny.
Moc pěk­ný jak gra­fic­ky, myš­len­kou, obsa­hem i vtip­nos­tí a ori­gi­na­li­tou člán­ků. Člá­nek „Vlas­ta – čís­lo o ženách” je fakt parád­ní, hezká úva­ha i fot­ky.
Jen tak dál!

Super člá­nek o Dea­no­vi… Vlast­ně stan­dard­ní s tím, že Váš stan­dard je kru­tě vyso­ko. Hroz­ně se mi líbí obrá­zek Half Dome od Vero­ni­ky Gazdo­vé. Mohl bych poprosit o kon­takt? Rád bych si od ní něco podob­né­ho poří­dil.
Díky za nej­lep­ší lezec­kej web!

Zo člán­ku o Méďom mám veľ­kú radosť, je to krás­ne uro­be­né s fot­ka­mi, zvu­kom a všet­ko a aj Méďo­vi sa to páči, najmä titu­lok. Méďo mi volal, že fakt si uve­do­mil, že je nie­ke­dy hla­va dubo­vá, tak sme zazna­me­na­li aj tera­pe­u­tic­ký úči­nok eMon­ta­ny. (smiech)

Váže­ná redak­ce!
Tak jsem se po čase podí­val, co je nové­ho na vašem webu a kou­kám, ces­ta, kte­rou znám. Oblí­be­ná roz­lé­za­cí ces­ta a musím říct, že mě tro­chu zkla­ma­lo video. Čekal jsem, že uvi­dím, jak leze klí­čo­vé mís­to, ovšem zrov­na ta pasáž je zrych­le­ná! A pak jsem se taky tro­chu utvr­dil v tom, jak lze snad­no měnit obraz svě­ta …. na kon­ci videa jsou zábě­ry opět ze začát­ku ces­ty (mra­čí se), uzná­vám, že je to asi vizu­ál­ně zají­ma­věj­ší než tra­vi­ny v závě­ru, ale tro­chu to mate.

Na závěr bych rád pozna­me­nal, že v kni­ze Sbo­hem sed­mi­k­rás­ky je název ces­ty „Papa­la Lulu“ vysvět­lo­ván bez sto­pař­ky a že o „Hrad­ní spá­ře“ po vlast­ním mlu­vil Dušan „Stou­pa“ Janák už cca před dese­ti lety. Jako­že nápad na zrov­na tuto ces­tu bych, až k pře­le­zu jed­nou dojde, při­psal spíš jemu.
Jinak ovšem děku­ji a chvá­lím.

Ahoj do eMon­ta­ny. Vel­mi oce­ňu­ji cel­ko­vou úro­veň vaše­ho média. Z vlast­ní zku­še­nos­ti mys­lím, že je to doce­la řeho­le dělat men­ší časo­pis takhle dob­ře. Z podob­ně smýš­le­jí­cí­ho a fun­gu­jí­cí­ho (i když tema­tic­ky odliš­né­ho) plát­ku vás zdra­vím a s dovo­le­ním upo­zor­ňu­ji na zby­teč­nou vadu na krá­se:

V někte­rých člán­cích “200 slov” – např. ten posled­ní od Pepy Horá­ka – máte špat­ně inter­punk­ci. Nespi­sov­ná češ­ti­na má svo­je opod­stat­ně­ní a sty­lis­tic­ky se lec­kde hodí. Inter­punk­ce ale pod­le mého názo­ru pros­tě nemá dobrou nespi­sov­nou vari­an­tu. Píšou to špat­ně všu­de všich­ni, ale když je to web “o hov.ech”, tak je mi už jed­no, že taky kazí jazyk. U bez­va poči­nů, jako je eMon­ta­na, mě to mrzí. Vět­ši­na lidí to dnes bohu­žel nero­ze­zná, ale to nezna­me­ná, že by se jazyk neměl udr­žo­vat na něja­ké úrov­ni. (Jsem tro­chu nácek, uzná­vám.)

Držím pal­ce, ať máte dost chu­ti a ener­gie pokra­čo­vat!
Zdra­ví laj­ne­r­ka Kač­ka

(Opra­vu­je­me zmí­ně­né chy­by a děku­je­me, redak­ce)

V rám­ci pro­čí­tá­ní člán­ků, kte­ré moji mysl dostá­va­jí na chví­li z šedi pra­cov­ní­ho dne, jsem nara­zil na Alešá­kův popis o pře­kliž­ko­vých kra­vaťá­cích, což mne dost poba­vi­lo a ved­lo k zamyš­le­ní, že jsem v té sku­pi­ně taky… No co, od mlá­dí kla­si­ka „vše na výkon“ a až ve věku, kdy jsem se osa­mo­stat­nil začí­nám chá­pat, že vše není o výko­nu, ale vlast­ně úpl­ně o něčem jiném.

I díky člán­kům na vašem webu si to víc uvě­do­mu­ji a měním se, a to k lep­ší­mu, teda ale­spoň já to tak cítím. (smě­je se) V sou­čas­né době je tren­dy být „busy“ – nestí­hám, mám toho moc atd. Jít jen tak ven do pří­ro­dy, to je pře­ce div­né, teda pokud to není se sport­tes­te­rem. Je to cel­kem smut­ný, tím spí­še, že je to spo­le­čen­sky uzná­vá­no a pro­pa­go­vá­no. Vy jde­te pro­ti prou­du a toho si vážím.

Věřím, že tím, co dělá­te, zba­ví­te i něko­ho dal­ší­ho oko­vů výko­nu a někdy ho uvi­dí­te, jak mís­to prá­ce sedí někde na šut­ru a čumí do kra­ji­ny a uží­vá si toho opoj­né­ho TEĎ. Díky!

Moc pěk­né strán­ky a foto­gra­fie, kte­ré mně pomá­ha­jí k uzdra­ve­ní. Dří­ve jsem hod­ně lezl, od pat­nác­ti, dnes mi je 45 a posled­ní rok už nemo­hu lézt kvů­li zádům, ale ty krás­né fot­ky a člán­ky mě moti­vu­jí. Jsou oprav­du skvě­lé, mají co říct, pros­tě zvo­ní a mají šmrnc. Dělá­te výbor­nou prá­ci – a ta není leh­ká – pro­to tak skvě­lé výsled­ky už něja­ká léta.

Chci podě­ko­vat za to, jak ten web vede­te. Cením nevšed­ní poje­tí člán­ků („Ani slo­vo o leze­ní“), neob­vyk­lá téma­ta a kva­lit­ní zpra­co­vá­ní (tře­ba člá­nek „Neru­šit, hnízdím“). Hod­ně se mi líbí audio vsuv­ky do roz­ho­vo­rů, zpo­ví­da­ný je pak tak nějak víc plas­tic­ký, že ano.

eMon­ta­na je mezi tím dneš­ním inter­ne­to­vým hara­bur­dím skvost, jejíž  člán­ky si vychut­ná­vám jako dobrou čoko­lá­du, kte­rá mi dělá potě­še­ní. (smě­je se) Ať se vám vede!

Úpl­nou náho­dou jsem se dostal na web eMontana.cz a zjis­til jsem, že je to super zále­ži­tost! Nejen vel­mi pove­de­ná gra­fi­ka a úro­veň člán­ků, ale i ono roz­dě­le­ní na sek­ci Ver­ti­ká­la – Hori­zont, zkrát­ka dát slo­vo jak dob­ro­dru­hům, tak lez­cům, je výbor­ně zre­a­li­zo­va­ný nápad.

Taky bych chtěl dát vel­kej palec naho­ru pra­vi­del­né rub­ri­ce o leze­ní na pís­ku od Alešá­ka (jeho meta­fo­ry jsou úsměv­ný, i když někdy by jimi mohl více šet­řit). Moc díky!

Díky za parád­ní strán­ky. Líbí se mi, že před­sta­vu­je­te zají­ma­vý lidi a jejich poči­ny a chce­te to dělat neko­merč­ně.
Pro­to beru i tu výzvu na pří­spě­vek a až začnu zase háko­vat, tak vám při­spěju. Teď jsem na hra­ně a blí­ží se zima.
Výbor­ný archiv­ní fot­ky a vzpo­mín­ky a zapad­lý věci. Koli­krát něja­kou sta­rou věcí inspi­ru­je­te a já pak hle­dám dál.
Držím pěs­ti neko­merč­ním věcem a pro­jek­tům, jsou děla­ný srd­cem a uměj za něj chy­tit. Tak si udě­lám koleč­ko na inter­ne­tu, kouk­nu na eMon­ta­nu, na kagot, na lezec – pěk­ně retro vzhled stá­nek (smě­je se), na lezec­ký a adven­tu­re videa na you­tu­be a hlav­ně jdu ven. Pro­to to vlast­ně píšu, že jdu ven a koli­krát by se do báglu hez­ký čte­ní vytiš­tě­ný na papí­ře šik­lo. To je ale asi blbost, že eMon­ta­na byla na papí­ře, že? Tu bych si kou­pil. Jo, nebo si kou­pim tis­kár­nu a člán­ky si vytisk­nu, to by taky šlo.

Vono dělat dneska něco z lás­ky je tako­vej ana­chro­nis­mus, bohu­žel. Kaž­dej čumí, kde by na čem vydě­lal a co zpe­ně­žil. Pak pro­dá­vá napros­tý pí*oviny, kerý nikdo nechce a ješ­tě je nerv­ní, že mu to nesy­pe. Sta­čí ale dělat věci s lás­kou bez myš­le­nek na pra­chy a voni se jak zázra­kem najdou lidi, co by za to byli vochot­ný i zacá­lo­vat. To ale sko­ro nikdo nepo­bí­rá hla­vou, pro­to­že má mís­to moz­ku podě­la­nou kasič­ku a voči jak ten sta­rej kačer Skrb­lík, jak se mu tam točej ty dolá­če….

Mož­ná jsem pro­to chu­dej, že za všim nevi­dim pra­chy. Ale sem šťast­nej a hlav­ně šťast­nej, když někde dám pokec s někym, kdo je stej­nej.
Tak dál dělej­te věci z lás­ky, udě­laj radost vám, udě­laj radost těm vní­ma­vejm voko­lo a pře­ži­jou. Věci děla­ný s lás­kou vždyc­ky pře­ži­jou. Chcí­pe to, co je děla­ný pro pra­chy. Sta­čí, aby to už neka­pa­lo tolik a šlus, konec a chcíp­ne to jak tuč­ňák na pouš­ti.
Hod­ně štěs­tí, dob­rejch témat a zají­ma­vejch roz­ho­vo­rů s inspi­ra­tiv­ní­ma lid­ma.
Vydrž­te exis­to­vat, čte­te se dob­ře.

Hod­ně se mi líbí vaše sna­že­ní na eMon­ta­ně, koneč­ně pro­jekt, kte­rý má v lezec­ké komu­ni­tě své mís­to a budouc­nost.