Proč číst eMontanu?

  • Publikujeme původní články a videa o lezení a dobrodružství, které vznikly výhradně pro nás. Obsah nepřejímáme.
  • Věříme, že psát poctivě o pozitivních věcech má smysl. Ctíme fakta, přírodu a snažíme se nepřekrucovat realitu.
  • Myslíme si, že méně je někdy více. Z rychlovarné konvice ti články lít nechceme.
  • Zajímají nás i „malé“ příběhy. Každý z nás je jedinečný.
  • Společně se sesterským časopisem Montana (*1966 jako Hotejl), jsme v roce 2014 stanovili pět hodnot, kterými se řídíme:

    1. Věříme si mezi sebou. „Vylezl jsi své první 8A a nemáš video? Gratulace!“
    2. Ctíme historii našich pískovců. Klasické cesty lezeme bez magnézia.
    3.
    Tykáme si – jako rovný s rovným.
    4.
    Chováme se tak, abychom zachovali okolí skal pro další generace.
    5.
    Respektujeme druhé lezce – třeba tím, že nešlapeme na jejich lano.

  • Nekrademe fotky (i když je to v Česku běžné a autor na to většinou nepřijde).
  • Nezajímají nás „cookies“ ani IP adresy našich čtenářů.
  • Máme rádi češtinu (přestože ji občas nepoužíváme ve spisovné formě) a rozlišujeme významy zdolat a vylézt. Na eMontaně se hora nebo skála nedá zdolat, ale pouze vylézt. Pokořit už vůbec ne. Smiř se s tím.
  • Pro vytváření článků používáme vlastní inteligenci (a ne tu umělou).
  • Nechceme svrchovaně kázat a poučovat davy, na základě výsledku uskutečněné ankety (89 % pro) čtenářům tykáme. Jako ve skalách.

Dopisy eMontaně

Pepa Škvor
Zdeněk Šimon
Martin Litoměřice
Andrea Kolenčíková
Martin Král
Kuba Rýmařov
Martin Polák
Simona Bacony
Honza Komárek
Jonas Trolliet
Pavel Macháček
Juraj Koreň
Tomáš Zedník
Matěj Novotný
Vojta Balner
Ivan Bajer
Míša Hejsková
Lýdia Čačková
Jirka „Prcas“ Slavík
Paulo João
Štěpán Bušek
Martin Mazanec
Jakub Jurník
Simon Lewis
Michal Pohanka
Tomáš Hrdlička
Adam Blažej
Jan Krch
David Vaniš
Tatuš
Jiří Čihulka mladší
Pavel Kubík
Matěj Švec
Jakub Vavřička
Martin Mazanec
Jiří Mikolášek
Zdeněk Urbánek
Ondra Pecka
Luďka Fialová
Honza Kouřimský
Štěpán Bušek
Mária Horalíková
Alex Honnold
Marek Audy
Honza Navrátil
Mirek Šošovica
David Eisler
Martin Kleštinec
Miloslav Pletánek
Olivier Hartmann
Markéta Barešová
Jakub Červenka
Tomáš Roztočil
Jirka Valenta
Eliška Bohdalková
Víťa Kopecký
Lucie Špitálská
Piškot
Tomáš Binter ml.
Jiří Malík
Monika Hovádková
Ivo Wondráček
Voloďa B.
Pavel Bury
Filip Kousalík
Peter Mahlke
Martin Košner
Honza Háráč
Jakub Hýl
Martin Valenský
Tom Randall
Jíťa
Jakub Valenta
Mišo Žilka
Tomáš Roubal
Katka Zvelebilová
Jirka Janeba
Pavel Malina
Miloš Haták
Tomáš Kerlin
O. K. P.
Petee
Lukáš Winter

Ahoj,

krásná repka na Kouřovku.

Shodou okolností jsem nyní Andreu viděl dvakrát po sobě na Smíchově. Vedle mého kamaráda přejela stejně těžkou cestu, než jsme se stačili navázat.

Teď se snažím vyhledat sportovní knihu, kterou jsem poprvé v životě v nakladatelství Olympia redigoval – Základy horolezectví. Bylo to v roce 1990.

Bezpečně ale vím, že to pro mě jako začínajícího redaktora byl objev (běžně jsem redigoval turistické průvodce do zahraničí).

Tohle mě ale bavilo, protože jsem v tom byl jako lezec (cca od 1997 – tehdy HO VŠ Praha). Ostatní starší kolegové, kolegyně dělali obrazové publikace, ale o teorii lezení měli nula povědomí.

Můj hlavní lezecký parťák byl tehdy nynější nejčtenější český spisovatel historických románů Vlastimil Vondruška…

Třeba by to stálo i za pohled do této doby.. S ním…, já vždycky lezl na druhého (směje se), já „tehdy mistr světa nad zemí“, ale v dalších metrem neee. To tahal Vlastík.

Já tehdy asi super boudrista (u nás nic takového neexistovalo, nebo jsme o tom nevěděli), nyní nula… 68+

Ať se se vám daří, protože jste super!!!!

Ať se vám daří a moc díky za písmenka i video.

Letos jsem boj o kalendář prohrál… Mám doma tři carevny, respektive s manželkou čtyři, a tak mě přehlasovaly. Budeme mít na příští rok asi psí kalendář, skal už prý bylo dost… Každopádně se mi ale Vaše práce moc líbí, články jsou skvělé, a ač již nejsem aktivní lezec, rád je čtu a aspoň takto se vracím na skály. Rád bych tedy podpořil Vaši činnost skromným příspěvkem, ač bez koupi kalendáře. Mohu poslat na účet jako na kalendář, či pro tyto účely máte nějaký jiný, případně spešl variabilní symbol? Díky za odpověď.

Ahoj všichni eMontanisti,
moc děkuji za to, co děláte a píšete. Chvíli už nelezu, ale krásně se mi potí ruce u článků o lezení (moc děkuju za rozhovor s Piskořem, toho chlapa, se kterým jsem měl kliku se párkrát potkat, jste vyzpovídali naprosto dokonale), ač mi stárnoucí oči způsobují závratě, užívám si články z velkých stěn. A příběhy úžasných lidí (jako naposledy s Dinou Štěrbovou) mě naplňují hrdostí, jací lidé patří do naší země. Rád jsem si také připomněl úžasnou horolezkyni a vědkyni Věru Komárkovou, jednu z legendárních “Šlápot 1967–68”.
Přeji vám vše dobré v dalším profesionálním a hlavně osobním životě.
Váš příznivec
Martin

Vždycky se těším na Vánoce, až si u stromku rozbalím váš nový kalendář, co si v listopadu zabalím. Tak snad nepíšu Ježíškovi pozdě… (směje se)

Ahoj Kubo a Stando! Kubo, užij si potápění na Raja Ampat (směje se), Stando, obdivujeme práci, co pro lezení děláš, ať už Sokolíky nebo eMontanu. Občas nám chybějí videa přelezů cest, co jsou klasiky a jejichž přelezení je reálné i pro nás (pískovcové VIIa až VIIc) (směje se)

Díky a ať se Vám v eMontaně daří.
MaSa (Martin a Šárka)

Hezký večer celé redakci eMontany, děkuji srdečně za Vaši práci a „že to celé prostě děláte“… (směje se) Perfektní čtení, (občasné) chytlavé a zábavné newslettery, autenticita, jedinečnost a jednoduše originalita.

Opravdu se mi líbí vaše tvorba a přeji Vám jen to nejlepší do další snahy a všech vizí i projektů. Příběhy cesty jsou i nadále velmi kouzelné a naprosto skvěle zpříjemňují některé ty delší zimní večery a čekání na „lezecké jaro“ na písku i jinde na skalkách či v horách.

DÍKY a přijměte moji podporu alespoň v podobě jednoho kalendáře pro následující kalendářní rok.

PS. Aktuálně jsme se ženou dočasně bezdomovci skrze náš letní dvouměsíční svatební (lezecký) trip, kdy jsme dali výpověď a odstěhovali se z předchozího bytu, takže současný kalendář PÍSEK 2022 visí babičce na chaloupce v Rýmařově v rodných a milovaných Jeseníkách. (směje se)

Perfektní články, parádní fotky! Hodně motivace, sil a nápadů do dalších.

Díky za všechno, co děláte, aby ten náš lezecký svět byl ještě krásnější, jste skvělí! (směje se)

Jste (pořád) skvělí a moc rád posílám příspěvek. Minulý týden jsem si na Nebeské bráně hloupě zlomil kotník a Váš kalendář je velká motivace, abych se co nejdříve dal dohromady (mrkající smajlík). Zdraví Honza

Jako velký fanoušek Labáku a východoevropských pískovců obecně jsem rád, že eMontana na internetu trochu ukazuje, jak krásné jsou tyto „neznámé“ oblasti. Jako vždy se jedná o čistý způsob filmování – jen zvuk přírody a dech lezce, historické info o cestách, pěkné příběhy a místní lezci. Bravo!

As a huge fan of Labske Udoli, and the Eastern’s Europe sandstone in general, I’m glad that eMontana shows a little on the internet how beautiful those “unknown” areas are. As always, pure kind of filming, just the sound of nature and the breath of the climber, historical infos about routes, nice stories and local characters. Bravo!

(V reakci na rubriku Příběhy cest, pozn. red.)

 

Ahoj do eMontany!
Posílám velké díky za vaše úžasné články, které vždycky zlepší i ten nejponurejší den.

Kalendář, kalendář… Bohužel to byl na podzim taký šrumec, že než jsem se rozkoukal, tak bylo vyprodáno. A rychleji než loni tedy. (směje se)
Nestalo se jen tak čistě náhodou či zapříčiněním nějakého šotka, že u vás nějaký zůstal?

Pokud ano, tak bych se o něj klidně přihlásil.
Pokud nezůstal, tak jedině dobře, protože to ukazuje, že to děláte víc něž dobře.

Každopádně ať se daří a máte stále stejně energie pro vaší tvorbu.

Z Turnova zdraví
Pavel Macháček

Pekný článok, krásne paralely. Zasmial som sa schuti a kde som sa nesmial, tam som sa pousmieval, skřeti, obry, meče a bitvy. Plátové zbroje.… Veľmi sa mi páči, ako si eMontana ide svoje. Mne skaly nehovoria nič, ale takéto články si vždy prečítam. Ako aj teraz, okamžite, nehľadiac na aktuálnu situáciu…
Super pisateľská práca.

(V reakci na příspěvek Hodiny příprav, důvěra ve výzbroj a stejné ctnosti… Podobenství o rytířích a horolezcích, pozn. red.)

Děkuji za to, co děláte.
Článek o závodech v Krase
je jedna velká paráda, obzvlášť když znáš ty cesty, lidi a je ti trochu líto, že jsi to pár letama minul.
No nic, Vaší práci čest, chválu a hlavně, ať baví.
Díky moc, Tomáš

Díky za vás.
Takhle krásný čtení jak obsahově, tak stylisticky, se jen tak nevidí. Rozhovor se Svištěm je za nás s klukama naprostá legenda. Lezení je jak laser, hehe.
Mějte se!

Ahoj,
ročník 22 je snad ještě povedenější než 21.
Jen tak dále. Děkujeme za skvělé články a videa.
Vše nejlepší do roku 2022 přejí Balneři.

(Reakce na Kalendář 2022, pozn. red.)

V Krasu se nejen lezlo ale i žilo… Nebyl jsem až tak dobrý lezec, ale vymýšlel jsem spousty zábavných akcí pro lidi, který jsem měl rád, a společně nás spojovalo lezení, láska k přírodě a v neposlední řadě jistý druh svobody a dobrodružství, který za komančů nebyl přípustný. Já jsem se bavil a užíval s přáteli každý víkend v našem milovaném Krasu. Tuto lásku k lezení a sportu vůbec u mě vypěstoval můj otec… Hastroš, Hastrman, Brek, Bajča, Taťka Bajer… Jedna z Krasových postav…

(Reakce na článek „Brňáci to maj nacvičený!“ Osmdesátky – divoká doba prvních lezeckých závodů, pozn. red.)

Ahoj.
Bavíte mě!!!! Už pár měsíců nazrávám k odkopnutí lezaček a lezbě naboso, bo lezačky jsou jediný hodně těsný boty, co teď občas nosím, a letos už je noha fakt nechce…
A hle – koukám, že jedete „kampaň“
Zajímavé, jak každý bosolezec má svůj pohled na věc a někdy i vzájemně odlišný (Bernd a Charles). Jak v životě, řekla bych – každá mysl je jedinečná, tak i naše vnější/vnitřní cestičky se můžou lišit.

Pěkná synchronicita.

Mějte se pěkně – zdravím z jižního Kraje.

Ahoj kluci,
díky za super téma „Děti a lezení“.
Máme tříletého prcka, který je s námi ve skalách od svých šesti týdnů. (směje se) Je hezký vědět, jak to řeší jiný. O to zvláštnější je vidět, že je tam fakt spousta rozdílů. U nás to nikdy nešlo, že bychom šli jen ve dvou (směje se) zkusili jsme to jednou a skončilo to hlasitým řevem na celé údolí Roklice a slaňováním od kruhu (směje se) ale i tak jsme ve skalách pečený vařený. A teď jsme si konečně dopřáli naší první vrcholovou pusu po třech letech, když se prcek hrál s kamarádkou, a my jsme mohli konečně spolu něco vylézt jak v dobách před ním.

PS: Celé těhotenství, porod a mateřství mě nepřipravilo o kondici tak, jako poslední tři měsíce lock downu.

Ahoj,
bezva článek a věřím tomu, že i přívrženci zániku této cesty změknou a řeknou si , že cesta bude mít svůj život. Život, který se taky naplní, a cesta padne do klidu a nebude vířit myšlení lezců.….
Čao, zdraví Prcas..

(V reakci na Příběh cesty „Chytač snů“ Xa, pozn. red.)

Jeden z nejlepších lezeckých obsahů vůbec – moc pěkně zpracované a smysluplné.

“One of the best climbing content out there, well produced and meaningful.”

(Komentář z našeho YouTube kanálu, pozn. red.)

Ahoj do redakce,
Moc díky za super články a videa během roku!

Letošní kalendář už desátý měsíc visí doma u rodičů v Českém ráji a pod stromeček letos zase dostanou nový.

Pár postřehů k současnému kalendáři.
1) Má matka prý po počátečních rozpacích bere kalendář na milost, ale toho „zrzavýho Němce by tam už měsíc mít nemusela“.
2) Mám zakázáno lézt v Adršpachu.
3) V říjnu jsem strávil nějaký čas u rodičů. Postřehl jsem, že vždy, když maminka prochází chodbou, kde kalendář visí, zadívá se dlouze na Špeka na říjnové fotce. Mám dojem, že otec na něj už začíná žárlit.

Zdar eMontánní parto,
předně bych vám chtěl poděkovat za už tradičně kvalitní žurnalistiku z dálav, kopců a skal. Nevím, jestli to letos bylo množstvím zajímavých článků, nebo pěkným počasím (případně kombinací), ale mám na dlouhé zimní večery celou řadu restů, na které se obzvlášť těším.

Letošní kalendář nás hodně bavil, fantastická je už úvodní fotka (mimochodem – nedala by se někde sehnat v nějakém slušném rozlišení?), ale musím přiznat, že jsem se zasekli na říjnovém Špekovi. Nejspíš nám bude na zdi čistit rourák ještě pár měsíců, protože to je neskutečná momentka, která neomrzí.

Poprosil bych vás o dva kalendáře 2021 s vyzvednutím na OFFě. Ideální by bylo se dvěma dálničkama.

Ať se vám daří.

Srdečně zdravím všechny “eMontaňáky”.

Děkuji za veškerou práci i tvorbu, kterou pro nás vytváříte! Nádherné kalendáře, skvělé články na Vašem webu, perfektní videa “Příběhy cest”, tištěný časopis a další…

Líbí se mi, že v dnešní době ještě někdo dělá opravdu to, co miluje! A především to dělá srdcem a s vášní! Sám se již mnoho let hledám v pracovní sféře, tak vím, o čem mluvím. Jsem zapálený sportovec, lezec, milovník přírody, pohybu a těší mně, když od Vás čtu to, co čtu.

Kalendář objednávám 1x pro sebe v plné palbě a 1x pro svého kamaráda, který se dal před třemi měsíci také na lezení a má nyní velkou motivaci shodit ze svých aktuálních 104 kg, aby si mohl pohyb užívat opravdu na maximum!

Sice nejsme zrovna pískaři, ale kdykoliv se na písky podaří vyrazit, tak jsme vždy učarování a okouzleni!

Váš YouTube kanál je absolutní zlatý důl, co se lezeckých videí týče. Dokud jsem ho neobjevil, tak jsem nikdy necítil touhu vydat se za lezením do zahraničí. Ta komunita lidí, která leze na české pískovcové věže, to je teda něco. Jen kdyby bylo více videí s anglickými titulky – to by bylo perfektní!

Your channel is an absolute gold mine for climbing videos. I’ve never felt inspired to go climb abroad until I found this channel. What an interesting bunch of characters climb the Czech sandstone towers too. It would be great to hear what they have to say. If only there were more English subtitles, it would be perfect!

(Anglické titulky od roku 2018 přidáváme do všech nových Příběhů cest, pozn. red.)

Ahoj kamarádi,
prvně děkuji za Vaše super články a videa (diagnóza „furt čumí na eMontanu, kdy zase bude něco nového“). Rád bych si objednal dvě trička dámské vel. S a pánské velikost M.
Děkuji.
Jo, a co Alešák, už nepíše? Chápu, že to zdržuje od lezení? Ty jeho články obzvlášť zbožňuji.

 Vďaka za tieto videa! Vždy, keď pridate nový Príbeh cesty, tak sú to pre mňa také malé vianoce! (směje se)

(V reakci na „Slunovrat“, pozn. red.)

Milá redakce eMontany,
s obrovskou chutí čtu vaše články a smekám klobouk před vaším kolektivním dílem.

Narazil jsem na drobnou nepřesnost v článku o českých horských chatách v Alpách – Slovensko planinarsko društvo není slovenský, nýbrž slovinský horosvaz. Často se to plete. Kvalita vašich textů je natolik vysoká, že by to podle mého stálo za to opravit.
Mějte se krásně a přeju hodně zdaru!
Adam Blažej


(Opraveno. Děkujeme, pozn. red.)

Veliké díky za Kokšu! Měl jsem tu čest jej vidět v akcích jako mladej jungš v Ádru a pak po mnoha letech zase v Ádru, kdy navštěvoval na chalupě Majeráky. Ještě jednou díky!

Zdarec,
četl jsem to povídání o létání (ostatně všechny články/reportáže na eMontaně čtu se zaujetím), a ouplně mě to vrátilo o čtvrtstoletí zpátky a musím se z toho alespoň v krátkosti vypsat a především sám pro sebe článek rozšířit a doplnit.

Já se poprvé odlepil od země na glidu někdy v r. 1994, stejně jako Prcas na Vlčetínských stráních, čemuž předcházel minimálně rok-dva, kdy jsem o “tom” slyšel poprvé. Když se ke mě dostala tehdy ještě dost nejasná informace, že existuje něco jako kus hadru nad hlavou, kerej zabalíš do batohu, vyjdeš s ním na libovolnej kopec a pak, bez použití motoru můžeš létat jako ptáci, tak mě to zasáhlo jako blesk, jako něco neuvěřitelnýho z jinýho světa. Shodou okolností u nás v Hodkovicích nad Mohelkou (nebyl jsem vždycky Oldřichovák) syn v článku zmiňovaného Jindřicha Horáčka Pavel Horáček začínal se svojí paraglidovou školou Baraka, s padáky 3TP (tzv. “týpíčka”, jak zmiňuje Rakoncaj), jež šili s tátou, resp. spíše táta Jindra. Pavlovi bylo tehdy něco kolem 24 let a vyloženej talent. V té době již také letecký instruktor a inspektor. Bylo jasno. Lana a expresky šly stranou. I práce šla stranou a v hlavě byly jen padáky. Následoval rok kurzu paraglidingu (z původně deklarovaného týdne), vlastní první křídlo od Milana Bábovky Galaxy Experience (nástupce Speeda) a dalších cca 5–6 let úžasného létání jak u nás v Hodkovicích, na Rašovce, Ještědu, Rané, Kozákově, ale hlavně v Monte Carlu, Sospelu, Slovinsku, Itálii…

S Prcasem jsem se potkával kolem 1994–97 právě na Rašovce, on byl známej tím, že měl v jednu dobu na svoji váhu “velkého ptáka”, což se projevovalo tím, že když už to při zapadajícím letním slunci sotva dejchalo a všichni “vyhnili”, tak on si ještě v klidu hodinku dvě poletoval, jak kdyby měl v batohu schovanej motor. Já měl podobně přeplachtováno, takže jsem obvykle přistávával předposlední… Bylo to hezký… Ještě bych někde vylovil fotografii dvou divnejch čevenejch ptáků nad Rašovkou…

K Jindrovi Horáčkovi… On je sice z Liberce, ale pokud vím, tak prakticky bydlel v Hodkovicích v Liberecké ul., kde měl právě dílnu na výrobu plachet pro plachetnice a veleúspěšných školních padákových kluzáků. Snad denně chodil v pauze a hlavně večer po práci naproti do hospody U bubáka, kde jsem s ním vedl u nesčetně piv stovky hodin diskuzí během několika let na téma plachtění, aerodynamika apod. Musel ze mě bejt už dost na prášky, páč jsem prostě tupě odmítal pochopit základní fyzikální principy. Nicméně byl trpělivý, a moje furt dokola: „Ale Jindro, já to prostě vůbec nechápu, padák jo… Ale ta plachta na plachetnici… Dyť to nemá žádnej profil, je to jen rovnej hadr… To prostě fungovat nemůže!“ muselo nutně působit jako boj s větrnými mlýny. Moc jsem si ho vážil… A napadlo mě při tomto psaní, že bych se měl za ním vydat na návštěvu… Je-li živ a tak… Jindra byl/je inteligentní, vypravěčský, milý a společenský člověk… A byl jsem u toho, když míval na dílně i U bubáka mnoho návštěv. Tehdy jsem netušil, že to byli slavní čeští mořeplavci a jiné osobnosti… Kterým šil plachty pro jejich lodě na jejich slavné výpravy (možná by o tom mohla být samostatná reportáž!)… Nebo si jen tak povídal o životě…

Jeho syn Pavel, můj instruktorský guru, bohužel zemřel cca v 30 letech věku, tuším na mozkovou příhodu. Milan Bábovka, pokud vím, tak již glidy nešije, a zabývá se výrobou vystřelovacího záchranného padákového systémy pro letadla…

Po mém úrazu páteře (kompresní zlomenina L1) na Hodkovicích jsem ještě asi rok létal… Pak jsem toho musel nechat. Vnitřní pocit. Strach. Už to nebylo vono. A loučení s glidem bylo dost těžký. Ale zodpovědný. Resume mám přesně stejné, jak o tom v článku píše Jarýk Stejskal. A to… Že v tom vzduchu musíš být stále, abys ten potenciální průšvih dokázal cítit. Svoje instinkty musíš pěstovat. Ne jenom si jednou za čas jít zalítat – to je podle mě nejnebezpečnější.

Dodneška se mi o létání zdá. (směje se)

Tyjo, ten pískovej souhrn loňska je parádní, tolik toho člověku unikne… Kdyby se vám chtělo to takhle hezky sepsat každej rok, byla by to pecka!

Díky, Tatuš

Ahojte,
teď jsem se vrátil od táty a obdivovali jsme Váš kalendář. Fakt príma fotky i komentáře. Ale jak mám lezení rád, tak s nikým v těch širočinách bych tedy neměnil. (směje se)

Jinak – mluvili jsme znovu o dalších možnostech s videem, vyprávěním, Valdštejnem, sponzorech, kolik starých kámošů s tím navštívit atd. No, a světe div se, táta, který dva měsíce byl (pochopitelně) samé: „Ach jo,“ apod., to z ničeho nic shrnul slovy: „Já tady chci být ještě několik let“ – kolik možného dobrého toho najednou vidí před sebou. A pak že živá voda existuje jen v pohádkách!

Ještě jednou díky!

Moc fandím každému, kdo se snaží o nějakou činnost kolem lezení. Těší mne vaše články a vyvolávají nostalgické vzpomínky na doby minulé. (směje se)

Krásné povídání s Čadisem mě vyprovokovalo k hledání zapadlého artefaktu (viz foto) Naslepo jsem tenkrát vyrazil z Brna busem do Vídně na svěťák… V tašce pití a svačiny, v kapse ani šilink. V akreditačním středisku jsem za pomoci výtisku Montany přesvědčil pořadatele o své novinářské odbornosti a jako

VIP návštěvník prožil neskutečné závody ve společnosti tehdejších lezeckých hvězd.Sedět vedle Legranda, Godoffa, Moona, Lynn Hill, Isabelle Patissier, Luisi Jovane, kteří po odlezení zasedli mezi novináře, to bylo jako v lezeckém ráji. (směje se)

Z článku mám radost. Píšou mi kamarádi i známí a chválí nám to. Jak jsem psal hned v mé úvodní zprávě, fakt si cením toho, že jsem teď mini-součástí eMontany. Také podle toho, jak se bavím s dalšími lidmi, jste bráni jako médium nejčistšího kalibru. Kalendář na zdi pro mě bude mít velkou hodnotu.

Ahoj eMontano,

zjistil jsem, že nutně potřebuji ten váš libovej kalendář na rok 2020. Moc rád bych jim podaroval i své dva dobré přátele.

Zároveň baštim všecky články natožpak videa Příběhy cest, která znám zpaměti a stejně mě neomrzí, ani když na ně koukám po 150té. Proto bych rád jeden kalendář v plné palbě za 550,- i s nálepkou a bylo-li by možno (a skladem) i dva za 350,- (rozuměj, peníze si bohužel netisknu a dotace taky nečerpám) (směje se). Ale kdyby byly tři moc, tak alespoň ten jeden s nálepkou a kluci dostanou místo kalendáře šťouchadlo že zároháku. (směje se)

Mějte se v redakci všichni famfárově a pokračujte dál v tom co děláte – jde vám to skvěle a má to smysl! Čau.

Díky za skvělou práci v roce 2019. Přinesli jste spoustu skvělých článků, rozhovory s Seanem, Arnoldem, Lynn, atd… (na Čadise se teprv těším) stály vážně za to a Příběhy cest, to je rubrika, která vždycky zlepší celý den.

Prosím, jeden kalendář mi pošlete tady do Hanibalu v Brně. 
Mam ho pro sebe, pod větev. (směje se)
Těším se jak sviňa! Pověsím si ho rovnou všude po všech stěnách!
Tak posílejte symboly. Žena ho zaplatí.

Jste skvělí!
Horám zdar!
___________________

Kalendář už mám doma a podivám se do něj až pod stromkem. Pomůže mi přečkat zimu. (směje se)

Nejlepší poležení je po lezení.
A ještě lepší je, když je k tomu skvělé počtení…
Ať se vám daří!

Rád bych si zakoupil kalendář na rok 2020 a zároveň tím přispěl i redakci. Nejsem bohužel díky vleklým zdravotním problémům aktivní lezec, ale vaše články a texty mi alespoň částečně vše kompenzují (když je tedy chuť, čas a nálada se začíst) a velmi rád letos poprvé „splatím“ svůj dluh. (směje se)

eMontanu mám moc ráda, články mě dokážou skvěle odreagovat od rutiny v práci. Moc se mi líbí, jakým stylem píšete, je to zábavný a takový opravdový jako ze života.

Ať se Vám moc daří!

Už je to nějakej pátek, co od vás občas něco přečtu. Máte famózní fotky a reportáže k nim se čtou úplně parádně – člověka to prostě vcucne. V tom je potíž a zároveň to extra cenné… Jde o to že člověk má furt tendenci říct „Bomba čtení!“ ale to je tak dlouhý: „Na to fakt teď nemám čas…“ Takže sem v létě dost věcí od vás „nestíhal“ (výmluva…)

A jak teď začalo to listopadový slizko, kdy už není hezky (třeba na písek) a ještě není sníh (třeba na běžky) a vidle do toho hází i tma, tak sem přečetl dost věcí, který jste vykulili třeba už v létě, a úplně mě rozebraly. Něco mě pohladilo, něco mě nabudilo.

Hlavně ale, právě díky tomu, že to máte vesměs dlouhý, to člověka fakt „vytrhne“ z toho klipovitýho světa a zapůsobí to dovnitř, nikoliv jen povrchově. A to se fakt cení!

Rád bych pořídil kalendář rodičům pod stromeček, aby viděli krásu pískovcovích věží a neměli mě už za blázna, co zbytečně riskuje život.

Zaplatím za něj rád plných 550 korun, protože už nejsem student a vaše články mě drží „nad vodou“, když tvrdnu v kanclu, místo abych byl venku na skalách.

Moc děkují za užasné nálepky, které jsem včera dostála. Je jích tak moc, teď si zacvakám a zalepím každé viditelné místo v baráku. (směje se)

Moc a moc vám fandím, každý članek a každé video eMontany mi beré dech — nejen proto, že většinou popisují pro mně nepředstavitelný lezecký výkon, ale hlavně proto, jak kvalitně jsou proprácovaní, jakou hezkou češtinu použiváte, jake krasné zaběry přirody a rádosti z lezení, vítěztví nad sebou a svými slábosti ukazujete. Je to vždý estetický zažítek i pro mně, nehledě na to, že češtína není mým rodným jazýkem.

S lezením jsme s manželem začálí tento rok, on ve čtřicati, ja o něco ale ne o moc míń. Preska u kotníku je pro nás kolik krat nevyřešitelný problem a šestková cestá — vrchol uspěchu, nad kterym pokaždé musíme tvrdě makát přes bolestí v rukou a strách. Tím silnějí jsou zážítky z vašich povídání o vynikajícich lézcich z celého světa, o tradicích českého písku, o lézení za doby kamené (čti komunistické) i o tom, jak lezení spojuje svět a dělá ho určitě lepším místem. Teda rozhodně pro ty, kdo lezení propádl i v našém věku a kdo nehledě na naročnou prácí a spolú s malými dětí se za každou cenu snaží o tu další pětku nebo šestku a doufá, že jednou pujde i Doga lehce a s usměvem, jak ji vylézla holka v mém nejoblíbenejším videu od vás.

Jedíné co mí občás mrzí je když vidím anonce nového uměleckeho dílu od emontany na facebooku v pondělí ráno, když ja zrovná mám největší nával v prací u musím to něják přežít do večéra kdy už si to v klídu budu moct opravdu užít. (směje se)

Chtěla bých vás podporovát i dál, takže když vám bude chýbět nějaka ta částka na další užásný pohovór nebo zaznám, a budéte vědet, že může z toho byt krásný materiál, tak určitě dejte vědet – udělám, co mužú.

Za chyby se omlouvam, težko se vejdou emoce do cizího jazýka a ještě jednou moc děkují za dopís s nálepkami.

Už mám cvaknuto! (směje se)

Nejsem si jistý, jestli jste zaznamenali, že jsem váš článek o Deanovi dostal noc předtím, než jsem vysóloval „Freeridera“. Hodně jsem o tom přemýšlel. Byl to pro mě skvělý čas zavzpomínat na Deana a na veškeré věci, které v Údolí udělal. Ne všechno, co Ivo říká, je stoprocentní pravda… Ale bylo to pro mě hezké přečíst si to celé. Připadalo mi, jako kdybych se setkal se starými kamarády…

“Not sure if you noticed but I got your article about Dean the night before I soloed the Freerider. It was a lot for me to think about. It was a really good time for me to think about Dean and everything he did in the Valley. Not that everything Ivo says in that article is strictly true… but it was nice for me to read it all. Like seeing old friends.”

Životní filozofie knihy Napříč střechou světa mě myslím dost ovlivnila. A teď tady (po třiceti letech) čtu další hluboké myšlenky, jak lze svobodně žít.

Výborný rozhovor s velkým Synem svého táty! Gratuluju!

Ahojte borci,

skláním se před vaším článkem Máš na míň. Asi nejlepší čtení, co jsem za hóóódně dlouhou dobu četl. Fakt moc dobrý, krásně napsaný hluboký zamyšlení.

Díky!

Chtěl jsem se zeptat, sleduji vaše videa Příběhy cest různých lezců. Je to pěkná tvorba a moc se mi to líbí. Chtěl bych se zeptat, kdybych chtěl s eMontanou natočit taky takové video, na nějaké skále, co budu muset splnit nebo jak je to vůbec možné? Lezení mě naplňuje a přivedl mě k tomu táta, když jsem býl ještě malej. Vyrůstal jsem na skalách jako je Mazák horní nebo dolní. Medůvka, Godula, Čertovy skály, Štramberk. Byl bych rád za nějaký projekt s vámi.
Přeji pěkný večer.

(Pravda, z tohoto regionu Příběh cesty ještě nemáme. S Mirkem jsme v kontaktu, pozn. red.)

Ahoj, napadlo mě, jestli by jste někdy nebyli ochotní zodpovědět pár otázek od čtenářů a diváků na Vás (tím myslím hlavně Sanyho a Kubu, nevím, kolik dalších lidí za tím vším stojí). Hodně lidí vás asi zná a pokecá si s Vámi u různých příležitostí, ale myslím si, že je i mnoho dalších, kteří vůbec nevědí, co vaše práce natáčení videí, dělání rozhovorů a podobně obnáší. Dočkáme se někdy takového rozhovoru? Nebo radši vše držíte pod pokličkou?

(David nakonec připravil nějaké otázky a vznikl z toho narozeninový rozhovor, pozn. red.)

Děláte to moc dobře, rozhovory, příspěvky, atd… 
Máte svou tvář, jinou než ostatní „net-media“, a to je supr.

Dávám klobouk dolů – tyhle lezecké „Příběhy cest“, jsou něčím, co překonává vše, co bylo doposud o lezení u nás publikováno.

Projížděl jsem eMontanu a překvapilo mě, jak kvalitní a pestré články jsem tu našel. Nikdy nejsou povrchní a umožní hluboký pohled na téma z různých úhlů – ať už se jedná o věci z lezecké historie, teorie nebo rozhovory s osobnostmi. Skvělé!!!

I‘ve looked over eMontana and was surprised about the good quality of the different articles. The articles are never superficial and allow a deeper look from different ankles onto interesting points of climbing history, theory or personalties. Great!!!

Jen tak krátce bych chtěla říct dík!
Děláte pracovní den pro mou hlavu zaseklou v přírodě krásnější a hned má člověk pocit, že i ten vzduch je takovej nějakej … sytější a lepší.
A vizuálně? Oko si pomlaskává.
Takže dík a buďte dobří. (směje se)

Vaše články si nechávám na ranní víkendy s kávou a ne jen tak na odpoledne. Před výjezdem do skal se pak cítím plnější dojmů (směje se) a na cestě v autě je o čem bavit. (směje se) Dobrá práce!

Dost se mi líbí, že se v eM začaly objevovat texty, co nejsou jen „reportáž“ toho „co kdo a kde”, ale vyprávěj nějakej příběh. Navíc formát, co se pohybuje kolem těch „200 slov“ je supr – mám rád to „naťuknutí“ příběhů, člověk to má čas přečíst (dost zásadní) i mezi prací, když někde čeká atd. A když je to dobře nepsaný, tak tě to od obrazovky úplně přenese někam, kde bys v tu chvíli třeba mohl být… A dodá inspiraci a motivaci.

Standard máte stále vysoký. Jste jediný server a vlastně jediné médium, kde si články čtu znova.

Super rozhovor s Rosťou Tomancem! Tedaaa, asi je to hodně tím, že je to týpek, ale stejně, chválím! Asi nejlepší, co jsem na eMontaně četla.

Milá eMontano, musím se přiznat, že tě miluji. Jako dívku s plavými vlasy a modrýma očima. Jako krásnou holku se zářivým úsměvem a hebkou kůží. Se všemi jejími záhyby. S dokonalými křivkami. Večer se pomalu mění v noc, ty sedíš vedle mě u ohně ve vypůjčeném svetru. Je ti trochu velký, ale o to víc ti sluší. Občas musíš trochu uhnout před kouřem a položíš mi tak hlavu na rameno…

Ahoj. Zdraví Lucie Špitálská, vrstevnice Montany, nar. v srpnu 1966 Aleně a Iljovi Špitálským. Ano, je to tak, jsem dítětem horolezce Ilji Špitálského (1937–1967) pův. ze Dvora Králového. Objevila jsem vás, eMontanu dnes, protože jsme s maminkou vzpomínaly, tedy ona vzpomínala a mezi všemi jmény ze skal padlo jméno Herbert Richter. Tedy hledala jsem na netu a objevila rozhovor z 11/2018. Díky moc za něj.

Mamku by velmi potěšilo, kdyby mohla dávnému kamarádovi poslat vzkaz. Už je to příliš mnoho let, co se neviděli, ale třeba by se mohlo povést, že by se potěšil i další člověk, nejen ta moje malá milá maminka. (Po tom, co táta zůstal na Mt Blancu, maminka jezdila do skal čím dál méně, pak jsme se zabydlely v Praze… Mnoho bolesti, málo času, asi i peněz, strach o mne, jsem prý po tátovi… Kdo ví, tak jsem se trochu od skal a mnoha kamarádů pak vzdálila, ale srdcem nikdy.) Mohli byste nám, prosím, na něj, na Herberta, dát nějaké spojení? Děkuji, děkujeme. A užívejte si na světě a pevné zdraví a hodně štěstí přeju.

(Kontakt jsme Lucce poskytli, pozn. red.)

Ahoj, tím článkem o Frantovi Jarošovi jste mi udělali velkou radost. To je zase trefa. Paráda! Díky.

Dneska jsem ke spokojenosti přelouskal Ádršminky, až jsem si říkal, že bych se zas po delší době měl do toho Ádru vydat. Vlastně vždycky mě nějaké vaše čtení potěší, jinak o lezení nečtu vůbec nic – baví mě lezení, ne řeči okolo – ale s eMontanou to mám trochu jinak. (směje se)

Ahoj eMontano! Díky za všechny články, v kterých mnohdy najdu motivy k zamyšlení.

Fascinuje mě zejména text. V tom jste jedineční. A je úplně jedno, zda lezeckému slangu člověk rozumí nebo ne. O to víc člověka chytá za srdce, když ví, o čem například Alešák píše.

Děkuji a přeji, ať se Vám ve všem daří!

Tohle mi nedělejete… Tuhle jsem byla v práci úplně marná, myšlenkama byla ve skalách – to jsem si tady početla o neuvěřitelné Sylvě Kysilkové a teď tady bulím u vzpomínek na Pana fotografa… Čím mě dostanete příště? Moc hezky zpracovaná reportáž, děkuju. (směje se)

Díky za Sokolíky v Sasku! Trochu jim závidím tu „nepolíbenost pískem“. Na tyhle dny už nikdy nezapomenou. Těším se na další články.

Mám rád vaše videa a články, je to super… Najviac sa mi páčia tradičný pieskari… To su bomberi… Ale ja maglajzujem jak divý, ale na vápne. (směje se) Naposledy som pieskaril v 90. rokoch, keď sme skákali z Malého na Velkého Konšela. (směje se) Horám zdar a mnoho dalšich skvelých príspevkov…

(O pískařích – lezcích Meisterwegů, pozn. red.) Moc dobrý. Umělci a mistři sportu, ať už je dnes i lezení u široké veřejnosti mainstremovým sportem, pořád jsou tady dveře, které zůstávají obyčejným smrtelníkům zavřené a klíč od nich mají jen ti nejlepší se správnou filozofií. Strašně se mi líbí, když si o tom můžu přečíst. Asi tak jako Mára udělal prvovýstup na Gašerbrum nebo Adam posunul stupnici, připadají mi i jejich výkony jako z jiné dimenze!

Vaše články a videa jsou naprosto super!
Fandím vám! Zařaďte mě prosím do newsletteru, který doufám bude!
Všechno dobré a díky za vaši práci.

Super články! Jdou mnohem hlouběji, než takové to typické „za den vylezl 9a“. Jsou spíše o nastavení mysli – jádru každého lezce. Také spojují moderní lezení s tím tradičním nebezpečným. Hlavně je doporučuju lidem, kteří lezou klasické cesty – třeba v Saském Švýcarsku. Dobrá práce, zasloužíte si mnohem více čtenářů!

“Awesome articles! They go much deeper than typical “did a 9a in a day” stuff. It’s about the mindset, the core of every climber. And its bridging old school dangerous adventure climbing with more recent developments. Especially recommended for those climbing trad, e.g. in Saxon Switzerland. Good luck, you deserve much more readers!”

Ahoj eMontanisti,
rád vás čtu a těším se na další články. Rád si vás podruhé cvaknu v roce 2018. Nechtělo by se vám napsat něco o Silvě Kysilkové? (příští rok to bude už pět let, co leze o patro výš… Bohužel). Třeba bych mohl přispět sbírkou vzpomínek od kamarádů z českostředohorska.
Vinšuju pohodové svátky a milý rok 2018 a roky následné.

(Článek o Sylvě jsme o několik měsíců později úspěšně vydali, pozn. red.)

Zdar chlapi, jen jsem vám chtěl napsat, že děláte parádní práci. Poslední rozhovor s Mirom Medvecem byl skvělý (a nejen ten). Bylo to dobře napsané, otázky rozvíjely diskuzi, mělo to vývoj + ten konec a pohled jiných lezců – geniální nápad. Vím, kolik za tím stojí času a úsilí, fakt parádní práce.

Chtěl bych vám, tím myslím celé redakci, poděkovat za skvělý web. Obsah, který tvoříte je svým způsobem výjimečný. Články mají hloubku, atmosféru a jde na nich zkrátka vidět, že si autor dal záležet a udělal to s radostí. O parádních fotkách ani nemluvím. Na českém internetu jste pro mě takové malé zjevení (vy a Matěj Balga, kterého jsem díky vám objevil). Takže jen tak dál!

Rád přispěju na redakci eMontany, protože jako jediný zdroj na internetu píšete články a točíte videa na téma český písek. Navíc všechny vaše počiny mají punc extra kvality, jak v obsahu, tak provedení.

Opět jsem si přečetl téma na anglické verzi eMontany, tentokrát o historii prvních cest té které obtížnosti. Standa píše vždycky skvělé články – zřejmě jedny z nejlepších a nejkomplexnějších vůbec?

Musím vám pochválit parádní webovky eMontany.
Moc pěkný jak graficky, myšlenkou, obsahem i vtipností a originalitou článků. Článek „Vlasta – číslo o ženách” je fakt parádní, hezká úvaha i fotky.
Jen tak dál!

Super článek o Deanovi… Vlastně standardní s tím, že Váš standard je krutě vysoko. Hrozně se mi líbí obrázek Half Dome od Veroniky Gazdové. Mohl bych poprosit o kontakt? Rád bych si od ní něco podobného pořídil.
Díky za nejlepší lezeckej web!

Zo článku o Méďom mám veľkú radosť, je to krásne urobené s fotkami, zvukom a všetko a aj Méďovi sa to páči, najmä titulok. Méďo mi volal, že fakt si uvedomil, že je niekedy hlava dubová, tak sme zaznamenali aj terapeutický účinok eMontany. (smiech)

Vážená redakce!
Tak jsem se po čase podíval, co je nového na vašem webu a koukám, cesta, kterou znám. Oblíbená rozlézací cesta a musím říct, že mě trochu zklamalo video. Čekal jsem, že uvidím, jak leze klíčové místo, ovšem zrovna ta pasáž je zrychlená! A pak jsem se taky trochu utvrdil v tom, jak lze snadno měnit obraz světa …. na konci videa jsou záběry opět ze začátku cesty (mračí se), uznávám, že je to asi vizuálně zajímavější než traviny v závěru, ale trochu to mate.

Na závěr bych rád poznamenal, že v knize Sbohem sedmikrásky je název cesty „Papala Lulu“ vysvětlován bez stopařky a že o „Hradní spáře“ po vlastním mluvil Dušan „Stoupa“ Janák už cca před deseti lety. Jakože nápad na zrovna tuto cestu bych, až k přelezu jednou dojde, připsal spíš jemu.
Jinak ovšem děkuji a chválím.

Ahoj do eMontany. Velmi oceňuji celkovou úroveň vašeho média. Z vlastní zkušenosti myslím, že je to docela řehole dělat menší časopis takhle dobře. Z podobně smýšlejícího a fungujícího (i když tematicky odlišného) plátku vás zdravím a s dovolením upozorňuji na zbytečnou vadu na kráse:

V některých článcích “200 slov” – např. ten poslední od Pepy Horáka – máte špatně interpunkci. Nespisovná čeština má svoje opodstatnění a stylisticky se leckde hodí. Interpunkce ale podle mého názoru prostě nemá dobrou nespisovnou variantu. Píšou to špatně všude všichni, ale když je to web “o hov.ech”, tak je mi už jedno, že taky kazí jazyk. U bezva počinů, jako je eMontana, mě to mrzí. Většina lidí to dnes bohužel nerozezná, ale to neznamená, že by se jazyk neměl udržovat na nějaké úrovni. (Jsem trochu nácek, uznávám.)

Držím palce, ať máte dost chuti a energie pokračovat!
Zdraví lajnerka Kačka

(Opravujeme zmíněné chyby a děkujeme, redakce)

V rámci pročítání článků, které moji mysl dostávají na chvíli z šedi pracovního dne, jsem narazil na Alešákův popis o překližkových kravaťácích, což mne dost pobavilo a vedlo k zamyšlení, že jsem v té skupině taky… No co, od mládí klasika „vše na výkon“ a až ve věku, kdy jsem se osamostatnil začínám chápat, že vše není o výkonu, ale vlastně úplně o něčem jiném.

I díky článkům na vašem webu si to víc uvědomuji a měním se, a to k lepšímu, teda alespoň já to tak cítím. (směje se) V současné době je trendy být „busy“ – nestíhám, mám toho moc atd. Jít jen tak ven do přírody, to je přece divné, teda pokud to není se sporttesterem. Je to celkem smutný, tím spíše, že je to společensky uznáváno a propagováno. Vy jdete proti proudu a toho si vážím.

Věřím, že tím, co děláte, zbavíte i někoho dalšího okovů výkonu a někdy ho uvidíte, jak místo práce sedí někde na šutru a čumí do krajiny a užívá si toho opojného TEĎ. Díky!

Moc pěkné stránky a fotografie, které mně pomáhají k uzdravení. Dříve jsem hodně lezl, od patnácti, dnes mi je 45 a poslední rok už nemohu lézt kvůli zádům, ale ty krásné fotky a články mě motivují. Jsou opravdu skvělé, mají co říct, prostě zvoní a mají šmrnc. Děláte výbornou práci – a ta není lehká – proto tak skvělé výsledky už nějaká léta.

Chci poděkovat za to, jak ten web vedete. Cením nevšední pojetí článků („Ani slovo o lezení“), neobvyklá témata a kvalitní zpracování (třeba článek „Nerušit, hnízdím“). Hodně se mi líbí audio vsuvky do rozhovorů, zpovídaný je pak tak nějak víc plastický, že ano.

eMontana je mezi tím dnešním internetovým haraburdím skvost, jejíž  články si vychutnávám jako dobrou čokoládu, která mi dělá potěšení. (směje se) Ať se vám vede!

Úplnou náhodou jsem se dostal na web eMontana.cz a zjistil jsem, že je to super záležitost! Nejen velmi povedená grafika a úroveň článků, ale i ono rozdělení na sekci Vertikála – Horizont, zkrátka dát slovo jak dobrodruhům, tak lezcům, je výborně zrealizovaný nápad.

Taky bych chtěl dát velkej palec nahoru pravidelné rubrice o lezení na písku od Alešáka (jeho metafory jsou úsměvný, i když někdy by jimi mohl více šetřit). Moc díky!

Díky za parádní stránky. Líbí se mi, že představujete zajímavý lidi a jejich počiny a chcete to dělat nekomerčně.
Proto beru i tu výzvu na příspěvek a až začnu zase hákovat, tak vám přispěju. Teď jsem na hraně a blíží se zima.
Výborný archivní fotky a vzpomínky a zapadlý věci. Kolikrát nějakou starou věcí inspirujete a já pak hledám dál.
Držím pěsti nekomerčním věcem a projektům, jsou dělaný srdcem a uměj za něj chytit. Tak si udělám kolečko na internetu, kouknu na eMontanu, na kagot, na lezec – pěkně retro vzhled stánek (směje se), na lezecký a adventure videa na youtube a hlavně jdu ven. Proto to vlastně píšu, že jdu ven a kolikrát by se do báglu hezký čtení vytištěný na papíře šiklo. To je ale asi blbost, že eMontana byla na papíře, že? Tu bych si koupil. Jo, nebo si koupim tiskárnu a články si vytisknu, to by taky šlo.

Vono dělat dneska něco z lásky je takovej anachronismus, bohužel. Každej čumí, kde by na čem vydělal a co zpeněžil. Pak prodává naprostý pí*oviny, kerý nikdo nechce a ještě je nervní, že mu to nesype. Stačí ale dělat věci s láskou bez myšlenek na prachy a voni se jak zázrakem najdou lidi, co by za to byli vochotný i zacálovat. To ale skoro nikdo nepobírá hlavou, protože má místo mozku podělanou kasičku a voči jak ten starej kačer Skrblík, jak se mu tam točej ty doláče….

Možná jsem proto chudej, že za všim nevidim prachy. Ale sem šťastnej a hlavně šťastnej, když někde dám pokec s někym, kdo je stejnej.
Tak dál dělejte věci z lásky, udělaj radost vám, udělaj radost těm vnímavejm vokolo a přežijou. Věci dělaný s láskou vždycky přežijou. Chcípe to, co je dělaný pro prachy. Stačí, aby to už nekapalo tolik a šlus, konec a chcípne to jak tučňák na poušti.
Hodně štěstí, dobrejch témat a zajímavejch rozhovorů s inspirativníma lidma.
Vydržte existovat, čtete se dobře.

Hodně se mi líbí vaše snažení na eMontaně, konečně projekt, který má v lezecké komunitě své místo a budoucnost.

PODPORA


Přispěvatelská samolepka – dálnička do auta

Snažíme se dlouhodobě vytvářet původní obsah s tematikou „lezení a dobrodružství“ – tak, aby se to dalo číst a člověk se i něco nového dozvěděl. Materiály osobně vytváříme poměrně drahou technikou (foťáky, kamery, objektivy, notebooky, software…), ve které máme statisíce. Pokud nám chceš trochu přispět, učiň tak prosím naší „dálničkou“. Tímhle kouskem papíru a lepidla podpoříš eMontanu v přípravě původních článků, rozhovorů a videí. Vedle příjmů z inzerce závisí eMontana na štědrosti svých čtenářů.

Kromě dálniček jsme na rok 2024 připravili novou sadu lezeckých samolepek. Tentokrát poprvé s povrchovou úpravou, takže pokud si ji nalepíš třeba na termosku (kde se odírá v batohu), měla by chvíli vydržet. Níže najdeš nové čtyři kousky. Dále máme klasickou se Špekem nebo Berndem Arnoldem.

Samolepky pro rok 2024. Tentokrát by měly něco vydržet


JAK CVAKNOUT?

Pokud chceš ocenit naši práci na článcích a potěší tě, když budeme pokračovat, zvaž prosím příspěvek na účet

.

670100–2212654881/6210

Libovolná suma potěší a přispěje.
Pokud nám věnuješ více než 450 Kč:

1. Pošleme ti poštou jako dárek dvě samolepky – dálnička se vlepuje na sklo zevnitř auta (klidně dopředu). Dále dostaneš klasickou barevnou samolepku. Do popisu platby prosím napiš poštovní adresu a případně také, kterou z nových lezeckých samolepek bys rád/a.

2.  Zapíšeme tvoje jméno do „vrcholovky” níže.

3.  Podpoříš tým lidí, kteří obsah připravují. Dělají to pro tebe a celou lezeckou komunitu.


– Seznam podporovatelů pro rok 2024 – ti, co se nám rozhodli přispět

1. TOMÁŠ KLOS
2. JAN VALOUŠEK
3. LUKÁŠ LANG
4. JAN ŘEHÁK
5. DENIS ZADRAŽIL

6. ZDENĚK JOSKA
7. VÍTĚZSLAV MORAVEC
8. VOJTĚCH SPĚVÁK
9. JAN NOVÁK
10. ROMAN FINKOUS

11. TOMÁŠ TUREK
12. ONDŘEJ KRÁČALÍK
13. JAN PAVLIŠ
14. VÁCLAV NĚMEC
15. VLASTIMIL PALATA

16. ŠTĚPÁN MARTÍNEK
17. ALŽBĚTA ŠTĚDRÁ
18. BARBORA VOPALECKÁ
19. ELIŠKA JAGOŠOVÁ
20. KATEŘINA ŽELEZNÁ

21. JIŘÍ VALENTA
22. LENKA SVOBODOVÁ
23. DAVID HOKSZA
24. HANA DOSTÁLOVÁ
25. JINDŘICH MAHEL

26. MICHAL POLÁK
27. JAKUB DRAHOTA
28. ELIŠKA SLEHOVÁ
29. ZDENĚK BALOUN
30. DANIEL PEK

31. MILOŠ RADVANOVSKÝ
32. BÉDA ŠKAROHLÍK
33. IRENA KURASOVÁ
34. MARTIN KANTA
35. JAN SLÁMA

36. MÁRA HOLEČEK
37. PAVLA CHARVÁTOVÁ
38. JOSEF VILIMOVSKÝ
39. TAŤÁNA KÝROVÁ
40. ŠTĚPÁN LINHA

41. MICHAL KŘIVÁNEK
42. ŠÁRKA SUKOVÁ
43. LENKA SOBKOVÁ
44. RADEK VOKÁL
45. DAVID EISLER

46. ŠÁRKA TĚTĚRUKOVÁ
47. VOJTĚCH JIRMUS
48. MARTIN ZEMAN
49. MICHAL ŠIMONOVSKÝ
50. MICHAL HRUBEŠ

51. VLÁĎA MAREK
52. KAMIL KREJČÍ
53. JAROSLAV ŠIMEK
54. VLADIMÍRA ADAMOVÁ
55. JAN TAUCHMAN

56. JAROSLAV TICHÝ
57. JIŘÍ TAUCHMAN
58. MARTIN PODLAHA
59. JIŘÍ ŠŤASTNÝ
60. ZDENĚK FALTYS

61. ŠIMON VODIČKA
62. MICHAL ONDRUS
63. ALEŠ BARTOLOMĚJEV
64. IVA RAJČÁNIOVÁ
65. TOMÁŠ KUČERA

66. KATEŘINA PÍRKOVÁ
67. JENDA SMOLA
68. ŠTĚPÁN BUŠEK
69. VOJTA REMEŠ
70. MICHAL HLAVÁČ

71. JAKUB TUČEK
72. MICHAL TUČEK
73. LUKÁŠ KOUTSKÝ
74. MARTIN NOVÁK
75. SILVIO MARCOVIC

76. ZDENĚK MATĚJKA
77. TAMARA BUGANSKÁ
78. PETRA POKORNÁ
79. JANA VEČEŘOVÁ
80. MIROSLAV MEDŘÍK

81. RADKA LABUDOVÁ
82. JÁCHYM KUBEČEK
83. SIMONA BACONY
84. BÁRA KOVÁŘOVÁ
85. TEREZA CHLEBOUNOVÁ

86. MARTIN SUK
87. PETR KRŮTEK
88. TOMÁŠ ZEDNÍK
89. MARTIN STRACENÝ
90. DAVID PRUDIČ

91. IRENA ŠVÁBKOVÁ
92. LUKÁŠ VÁŠA
93. DAVID STUCHLÍK
94. ALENA ČEPELKOVÁ
95. LENKA STRNADOVÁ

96. PAVEL ŠVEHLA
97. MILAN SUCHÁNEK
98. JAN MANDÍK
99. MARTIN OTTA
100. ONDŘEJ HUDOUSEK

101. JAN PETR
102. JULIE KOŠŤÁLKOVÁ
103. FILIP SKŘIVAN
104. MICHAL SPÁČIL
105. ROMAN CHLUP

106. ONDŘEJ KRUPIČKA
107. MÁŘÍ MANKOVÁ
108. JIŘÍ KARLÍK
109. JEANETTE SYNKOVÁ
110. TOMÁŠ ŠTĚRBA

111. JAKUB ILLNER
112. MARTIN TOMÁŠEK
113. ALEXANDER DONOV
114. PAVLÍNA PFEIFEROVÁ
115. JAN ŘEZNÍČEK

116. VÁCLAV HUSÁK
117. MARIE PATOVÁ
118. RADEK HESS
119. PETR VOMÁČKA
120. JINDRA FRIEDRICHOVÁ

121. ROSŤA PACLÍK
122. PAVEL HAMAN
123. MICHAL MAKUŠA
124. MARTIN VAŠÍČEK
125. JANA RYBIČKOVÁ

126. JAN KOZEL
127. BARBORA KOŠÍKOVÁ
128. MARTINA OUTRATOVÁ
129. LENKA BREJCHOVÁ
130. LUKÁŠ PATRA

131. LEONA VÍCHOVÁ
132. FRANTIŠEK KOUDELKA
133. MARTIN KŘOVÁČEK
134. MIROSLAVA NOVÁKOVÁ
135. MICHAELA OTHMANI

136. MARTIN POLÁK
137. VOJTA KNOTEK
138. DANIEL ROSIPAL
139. EDITA MOTYČÁKOVÁ
140. BOŽENA VALENTOVÁ

141. RADEK HORÁLEK
142. JIŘÍ MARŠÍČEK
143. MICHAL ŽIGA
144. TOMÁŠ FANTA
145. MARKÉTA SOBOTKOVÁ

146. PETR SMIL
147. TOMÁŠ FRIDRICH
148. JIŘÍ ŠŤASTNÝ
149. RADEK ŠALANSKÝ
150. KAREL MAŠEK

151. LENKA RIESOVÁ
152. PETRA MÜLLEROVÁ
153. MIREK DĚDEK
154. MICHAL HOMOLKA
155. KRISTÝNA KRÁLOVÁ

156. ONDŘEJ HOLČÁK
157. JIŘÍ KONEČNÝ
158. RUDOLF LÍPA
159. JOSEF VOPAŘIL
160. HANA HABROVÁ

161. JONÁŠ PROCHÁZKA
162. VLADIMÍR CALDA
163. ADÉLA LAFANTOVÁ
164. DAVID MÜLLER
165. RADEK VIČÍK

166. JOSEF LÍBA
167. ADAM WAŇKÁT
168. MARTIN MAZANEC
169. KAMIL VAVROUSEK
170. JIŘÍ PYŠEK

171. JAN MACEK
172. PAVEL MACHÁČEK
173. JAN LEPŠÍK
174. MARTIN KROPÁČEK
175. ZUZANA KUFOVÁ

176. PETR KOLÁŘ
177. MAREK MASAŘ
178. VÍT MALÝ
179. ALENA FUČÍKOVÁ
180. MIROSLAV BAŽIL

181. CHRISTOPH RAUCH
182. JAKUB ANTOŠ
183. PAVEL VRTÍK
184. LUDĚK STEHLÍK
185. STANISLAV KOLÁŘ

186. LUDĚK BAHNÍK
187. JAN DAMAŠEK
188. JOSEF PAČES
189. MICHAL POHANKA
190. TOMÁŠ MIKAN

191. JAN KOZEL
192. VOJTĚCH HOJAČ
193. FILIP ŠANCA
194. ONDŘEJ BENEŠ
195. MARTIN MEDEK

196. JANA ZRNOVSKÁ
197. PAVEL VEVERKA
198. MARTIN LOUČKA
199. LENKA KRECBACHOVÁ
200. VENDULA NOVOSADOVÁ

201. ALEŠ NYCZ
202. KRYŠTOF POKORNÝ
203. KRISTÝNA MATĚJÍČKOVÁ
204. LUDVÍK VEJVODA
205. LENKA DRÁBKOVÁ

206. MARTINA KOLÁČKOVÁ
207. JAKUB POPRAWA
208. KATEŘINA MAKOVIČKOVÁ
209. VÍT KAMENICKÝ
210. JAKUB NOVOTNÝ

211. MICHAL ŠURC
212. ELIŠKA BOHDALKOVÁ
213. JAKUB JANKŮ
214. TOMÁŠ ATOM
215. JAKUB VALENTA

216. TOMÁŠ JIRMUS
217. KAROLÍNA KULOVÁ
218. JAN VÝŠEK
219. BOHUMIL PETRÁŠ
220. JAN TRYZNA

221. ŠÁRKA JEGROVÁ
222. ŽANETA TESAŘOVÁ
223. ONDŘEJ KUNT
224. RADOMÍR DANĚK
225. ONDŘEJ HAŠEK

226. ADAM WANĚK
227. JIŘÍ ŘEHOŘ
228. JAN ŽWAK
229. ONDŘEJ BÁRTA
230. HANUŠ WAGNER

231. PAVEL HORNÍK
232. DAVID JIŘÍČEK
233. ONDŘEJ VESELÝ
234. VERONIKA MICHÁLKOVÁ
235. MICHAL MRSKOČ

226. MAGDALÉNA PEŘESTÁ
227. MARTIN CHMELAŘ
228. MARTIN POLIAK
229. STANISLAV BENEŠ
230. JAKUB BENEŠ

231. ONDŘEJ TRUNEC
232. ONDŘEJ FILIP
233. VÁCLAV ŠRÉDL
234. ŠIMON SCHIERREICH
235. VLADIMÍR KOTAL

236. MARIAN ANDÓDI
237. VOJTĚCH SRDEČNÝ
238. PAVEL HOMOLKA
239. PAVEL WOLF
240. ROMAN GRÄTZ

241. ARTUR RÖSSLER
242. KAREL NAJMAN
243. ONDŘEJ BLAHOVEC
244. LUKÁŠ ČERMÁK
245. JAN VAIS

246. JOSEF BARTÁK
247. LUKÁŠ ČMUCHÁLEK
248. BÁRA ŠŤASTNÁ
249. JAN ŠLESINGER
250. MOJMÍR STUCHLÍK

251. ONDŘEJ MYSLIVEC
252. ALEŠ KUČERA
253. KRYŠTOF KUPEC
254. TEREZA DUDOVÁ
255. JAN RYBÁŘ

256. JAN JEŘÁBEK
257. MARTIN HLOUŠEK
258. MARTIN BACHURA
259. JIŘÍ ČERNOHOUS
260. LUKÁŠ MACH

261. JINDRA RACEK
262. HONZA FRANCŮ
263. PAVLÍNA RADOCHOVÁ
264. MARKÉTA ŽÁKOVÁ
265. JIRKA VRAJ



NEZAPOMÍNÁME.
SEZNAMY ČTENÁŘŮ, KTEŘÍ NÁM PŘISPĚLI V ROCE:
201620172018, 2019, 2020, 2021, 20222023.

  

Pozn. Jak už víš, jdeme po původním obsahu. Jeden z našich článků vznikal tři roky. Dáváme našim autorům dostatek prostoru a stojíme si za tím. Shánění fotek, natáčení videí, hledání jazykových chyb nebo závěrečná editace vyžadují hodně času a úsilí. Proč to tak dlouho trvá? „Jdeme do hloubky a zajímá nás originální čtení, které jinde nenajdeš.“

Narozeninové tričko

eMontaně bylo v dubnu 2020 pět let. Rozhodli jsme se, že si uděláme radost a oslavíme tohle výročí naším prvním tričkem. Poptávání po něm skončilo 15. 6. 2020.

Jaké jsou jeho skryté významy?
Čti rozhovor s grafikem Ondřejem Horáčkem.

„Zůstaň on-line! Čti eMontanu.“ Grafika z oka Vondřeje Horáčka – aktualizace výukového nákresu Vládi „Chrousta“ Procházky mladšího

„Mnoho webů recykluje nebo sdílí. My tvoříme.“


Kdy máme otevřeno?

  • Naši autoři nejčastěji točí krátké příspěvky v rubrice „200 slov“
  • Každé obnovení home page přinese kus moudrosti – citát
  • Na hlavní straně také najdeš každý měsíc nový úvodník
  • Vlajkovou lodí je „Článek měsíce“, do kterého se ponoříme co nejvíc
  • V lichých měsících se těš na příběh z rubriky Horizont
  • Několikrát do roka vydáváme původní video Příběh cesty
  • libovolnou chvíli můžeš naše snažení komentovat na FB


eMontana v 17 vteřinách

Standa Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není o číslech a život není o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš. Je závislý na stavech, kdy neřeší čas a datum – v horách nebo doma uprostřed Labských pískovců. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Editor

Před mnoha lety propadl cestování a v Čechách ho od té doby potkáš jenom v létě. Zbytek roku rád kámoše udržuje v nejistotě, ve kterém časovém pásmu se zrovna nachází. I když miluje hory, poslední dobou dává přednost spíš tropickým oceánům a surfování.

Terka Ševečková

Autorka

Nevydrží na místě a pořád má hlavu v oblacích. To jsou důvody, proč leze a proč ji baví psaní o lezení a cestování. Pokud zrovna nepíše, ani neleze nějakou skvělou cestu, tak si povídá s lidmi a brnká si na kytaru – s hudbou je na světě veselo. 

Simča Ulmonová

Autorka

Lezkyně a příležitostná redaktorka. Nálada se jí zlepší s nastoupanými metry, kdy zahodí stereotypy všedních dní a uteče od reality. Nutnost, závislost, životní potřeba. „Lezení je barevné, má mnoho pohledů a na to se ráda ptám.“

Dan Podráský

Autor

Baví ho zvláštní stavy a příběhy, které lezení přináší. Přestože by v některých nemusel účinkovat za každou cenu, tak neví, co by měl dělat lepšího. Je přesvědčen, že nikdy nesmí zvítězit sport, a dává si pozor, aby tento ideál sám nikdy nezradil. 

František Bulička

Autor

Přemotivovaný, přehnaně ambiciózní lezec samouk, kterého baví lézt hlavně na písku a v horách. Má rád tanec, hudbu, holky a další hezké věci. Rád si píše a kreslí. Zkráceně, „ten s dredama“. 

Michal Katuščák

Webmaster

Webový mág. (Když jsme ho poprvé vzali do skal, hrábl si dost hluboko… Na druhou stranu – kdo může říct, že jeho první lezení skončilo zápisem do vrcholovky jedné z nejvyšších věží v Sasku? Michal se výzev nebojí. Pozn. SM)

Alešák Procházka

Autor

Zbožňuje tep velkoměsta. Mlčky žasne nad technickým pokrokem, moderními trendy, hltá poslední výkřiky módy. Nenechá si ujít žádnou společenskou akci či kulturní událost. Denně čte noviny, sleduje burzu. (haha)

Eva Janatová

Grafička

Grafička, jóga-matka, boulder-matka. Typ člověka, kterému se rozzáří oči, pokud může o horách a skalách alespoň mluvit a psát, když po nich zrovna nemůže lézt. Věří v jednoduchost, dobrý čaj a nerada řeší blbosti.

Denisa Krásná

Autorka

Amerikanistka a kanadistka, která v životě neustále hledá balanc, nejčastěji na slackline. Nejraději má horské highliny – kvůli lezení i jejich nepřekonatelné estetice. Neumí odpočívat a říkat ne, a často proto zmizí načerpat energii mimo signál do hor.

Zuzka Aligerová

Ilustrátorka

Nejlíp je jí tam, kde na skály svítí Slunce a na zemi čekají kamarádi. Ráda se podívá do galerie, na koncert, do sklenice piva či dobré knížky. Milovnice analogu, trpící třídenní neposedností, nejraději hledá inspiraci na cestách, v lese a na pískovcových věžích.

Lukáš Ondrášek

Autor

Tvořivý tvor pod taktovkou horských dobrodružství. Grafik, fotograf a kameraman, který se cítí nejlépe na laně ve velké stěně. Cestování je nejlepší investice, kde čerpá životní energii.



Ceny inzerce na eMontaně
_mediaplán ke stažení_
(na rok 2025 je téměř obsazeno)


Máš pro nás nějaké připomínkytipy na témata, nebo konstruktivní kritiku?
Neboj se dát vědět, budeme rádi za podněty.


INFO(zav)EMONTANA.CZ

732 644 536 | Standa
774 244 263 |
Jakub


Tady je naše LOGO ke stažení. Varianta na bílé pozadí a na tmavé pozadí.



DÍKY ZA PODPORU | Svým cvaknutím přispíváš eMontaně na další tvorbu