Proč číst eMontanu?
- Publikujeme původní články a videa o lezení a dobrodružství, které vznikly výhradně pro nás. Obsah nepřejímáme.
- Věříme, že psát poctivě o pozitivních věcech má smysl. Ctíme fakta, přírodu a snažíme se nepřekrucovat realitu.
- Myslíme si, že méně je někdy více. Z rychlovarné konvice ti články lít nechceme.
- Zajímají nás i „malé“ příběhy. Každý z nás je jedinečný.
- Společně se sesterským časopisem Montana (*1966 jako Hotejl), jsme v roce 2014 stanovili pět hodnot, kterými se řídíme:
1. Věříme si mezi sebou. „Vylezl jsi své první 8A a nemáš video? Gratulace!“
2. Ctíme historii našich pískovců. Klasické cesty lezeme bez magnézia.
3. Tykáme si – jako rovný s rovným.
4. Chováme se tak, abychom zachovali okolí skal pro další generace.
5. Respektujeme druhé lezce – třeba tím, že nešlapeme na jejich lano.
- Nekrademe fotky (i když je to v Česku běžné a autor na to většinou nepřijde).
- Nezajímají nás „cookies“ ani IP adresy našich čtenářů.
- Máme rádi češtinu (přestože ji občas nepoužíváme ve spisovné formě) a rozlišujeme významy zdolat a vylézt. Na eMontaně se hora nebo skála nedá zdolat, ale pouze vylézt. Pokořit už vůbec ne. Smiř se s tím.
- Nechceme svrchovaně kázat a poučovat davy, na základě výsledku uskutečněné ankety (89 % pro) čtenářům tykáme. Jako ve skalách.
Dopisy eMontaně
moc děkuji za to, co děláte a píšete. Chvíli už nelezu, ale krásně se mi potí ruce u článků o lezení (moc děkuju za rozhovor s Piskořem, toho chlapa, se kterým jsem měl kliku se párkrát potkat, jste vyzpovídali naprosto dokonale), ač mi stárnoucí oči způsobují závratě, užívám si články z velkých stěn. A příběhy úžasných lidí (jako naposledy s Dinou Štěrbovou) mě naplňuje hrdostí, jací lidé patří do naší země. Rád jsem si také připomněl úžasnou horolezkyni a vědkyni Věru Komárkovou, jednu z legendárních “Šlápot 1967–68”.
Přeji vám vše dobré v dalším profesionálním a hlavně osobním životě.
Váš příznivec
Martin
Díky a ať se Vám v eMontaně daří.
MaSa (Martin a Šárka)
Opravdu se mi líbí vaše tvorba a přeji Vám jen to nejlepší do další snahy a všech vizí i projektů. Příběhy cesty jsou i nadále velmi kouzelné a naprosto skvěle zpříjemňují některé ty delší zimní večery a čekání na „lezecké jaro“ na písku i jinde na skalkách či v horách.
DÍKY a přijměte moji podporu alespoň v podobě jednoho kalendáře pro následující kalendářní rok.
PS. Aktuálně jsme se ženou dočasně bezdomovci skrze náš letní dvouměsíční svatební (lezecký) trip, kdy jsme dali výpověď a odstěhovali se z předchozího bytu, takže současný kalendář PÍSEK 2022 visí babičce na chaloupce v Rýmařově v rodných a milovaných Jeseníkách. (směje se)
As a huge fan of Labske Udoli, and the Eastern’s Europe sandstone in general, I’m glad that eMontana shows a little on the internet how beautiful those “unknown” areas are. As always, pure kind of filming, just the sound of nature and the breath of the climber, historical infos about routes, nice stories and local characters. Bravo!
(V reakci na rubriku Příběhy cest, pozn. red.)
Posílám velké díky za vaše úžasné články, které vždycky zlepší i ten nejponurejší den.
Kalendář, kalendář… Bohužel to byl na podzim taký šrumec, že než jsem se rozkoukal, tak bylo vyprodáno. A rychleji než loni tedy. (směje se)
Nestalo se jen tak čistě náhodou či zapříčiněním nějakého šotka, že u vás nějaký zůstal?
Pokud ano, tak bych se o něj klidně přihlásil.
Pokud nezůstal, tak jedině dobře, protože to ukazuje, že to děláte víc něž dobře.
Každopádně ať se daří a máte stále stejně energie pro vaší tvorbu.
Z Turnova zdraví
Pavel Macháček
Super pisateľská práca.
(V reakci na příspěvek Hodiny příprav, důvěra ve výzbroj a stejné ctnosti… Podobenství o rytířích a horolezcích, pozn. red.)
Článek o závodech v Krase je jedna velká paráda, obzvlášť když znáš ty cesty, lidi a je ti trochu líto, že jsi to pár letama minul.
No nic, Vaší práci čest, chválu a hlavně, ať baví.
Díky moc, Tomáš
Takhle krásný čtení jak obsahově, tak stylisticky, se jen tak nevidí. Rozhovor se Svištěm je za nás s klukama naprostá legenda. Lezení je jak laser, hehe.
Mějte se!
ročník 22 je snad ještě povedenější než 21. Jen tak dále. Děkujeme za skvělé články a videa.
Vše nejlepší do roku 2022 přejí Balneři.
(Reakce na Kalendář 2022, pozn. red.)
(Reakce na článek „Brňáci to maj nacvičený!“ Osmdesátky – divoká doba prvních lezeckých závodů, pozn. red.)
Bavíte mě!!!! Už pár měsíců nazrávám k odkopnutí lezaček a lezbě naboso, bo lezačky jsou jediný hodně těsný boty, co teď občas nosím, a letos už je noha fakt nechce…
A hle – koukám, že jedete „kampaň“…
Zajímavé, jak každý bosolezec má svůj pohled na věc a někdy i vzájemně odlišný (Bernd a Charles). Jak v životě, řekla bych – každá mysl je jedinečná, tak i naše vnější/vnitřní cestičky se můžou lišit.
Pěkná synchronicita.
Mějte se pěkně – zdravím z jižního Kraje.
díky za super téma „Děti a lezení“.
Máme tříletého prcka, který je s námi ve skalách od svých šesti týdnů. (směje se) Je hezký vědět, jak to řeší jiný. O to zvláštnější je vidět, že je tam fakt spousta rozdílů. U nás to nikdy nešlo, že bychom šli jen ve dvou (směje se) zkusili jsme to jednou a skončilo to hlasitým řevem na celé údolí Roklice a slaňováním od kruhu (směje se) ale i tak jsme ve skalách pečený vařený. A teď jsme si konečně dopřáli naší první vrcholovou pusu po třech letech, když se prcek hrál s kamarádkou, a my jsme mohli konečně spolu něco vylézt jak v dobách před ním.
PS: Celé těhotenství, porod a mateřství mě nepřipravilo o kondici tak, jako poslední tři měsíce lock downu.
bezva článek a věřím tomu, že i přívrženci zániku této cesty změknou a řeknou si , že cesta bude mít svůj život. Život, který se taky naplní, a cesta padne do klidu a nebude vířit myšlení lezců.….
Čao, zdraví Prcas..
(V reakci na Příběh cesty „Chytač snů“ Xa, pozn. red.)
“One of the best climbing content out there, well produced and meaningful.”
(Komentář z našeho YouTube kanálu, pozn. red.)
Moc díky za super články a videa během roku!
Letošní kalendář už desátý měsíc visí doma u rodičů v Českém ráji a pod stromeček letos zase dostanou nový.
Pár postřehů k současnému kalendáři.
1) Má matka prý po počátečních rozpacích bere kalendář na milost, ale toho „zrzavýho Němce by tam už měsíc mít nemusela“.
2) Mám zakázáno lézt v Adršpachu.
3) V říjnu jsem strávil nějaký čas u rodičů. Postřehl jsem, že vždy, když maminka prochází chodbou, kde kalendář visí, zadívá se dlouze na Špeka na říjnové fotce. Mám dojem, že otec na něj už začíná žárlit.
předně bych vám chtěl poděkovat za už tradičně kvalitní žurnalistiku z dálav, kopců a skal. Nevím, jestli to letos bylo množstvím zajímavých článků, nebo pěkným počasím (případně kombinací), ale mám na dlouhé zimní večery celou řadu restů, na které se obzvlášť těším.
Letošní kalendář nás hodně bavil, fantastická je už úvodní fotka (mimochodem – nedala by se někde sehnat v nějakém slušném rozlišení?), ale musím přiznat, že jsem se zasekli na říjnovém Špekovi. Nejspíš nám bude na zdi čistit rourák ještě pár měsíců, protože to je neskutečná momentka, která neomrzí.
Poprosil bych vás o dva kalendáře 2021 s vyzvednutím na OFFě. Ideální by bylo se dvěma dálničkama.
Ať se vám daří.
Děkuji za veškerou práci i tvorbu, kterou pro nás vytváříte! Nádherné kalendáře, skvělé články na Vašem webu, perfektní videa “Příběhy cest”, tištěný časopis a další…
Líbí se mi, že v dnešní době ještě někdo dělá opravdu to, co miluje! A především to dělá srdcem a s vášní! Sám se již mnoho let hledám v pracovní sféře, tak vím, o čem mluvím. Jsem zapálený sportovec, lezec, milovník přírody, pohybu a těší mně, když od Vás čtu to, co čtu.
Kalendář objednávám 1x pro sebe v plné palbě a 1x pro svého kamaráda, který se dal před třemi měsíci také na lezení a má nyní velkou motivaci shodit ze svých aktuálních 104 kg, aby si mohl pohyb užívat opravdu na maximum!
Sice nejsme zrovna pískaři, ale kdykoliv se na písky podaří vyrazit, tak jsme vždy učarování a okouzleni!
Your channel is an absolute gold mine for climbing videos. I’ve never felt inspired to go climb abroad until I found this channel. What an interesting bunch of characters climb the Czech sandstone towers too. It would be great to hear what they have to say. If only there were more English subtitles, it would be perfect!
(Anglické titulky od roku 2018 přidáváme do všech nových Příběhů cest, pozn. red.)
prvně děkuji za Vaše super články a videa (diagnóza „furt čumí na eMontanu, kdy zase bude něco nového“). Rád bych si objednal dvě trička dámské vel. S a pánské velikost M.
Děkuji.
Jo, a co Alešák, už nepíše? Chápu, že to zdržuje od lezení? Ty jeho články obzvlášť zbožňuji.
(V reakci na „Slunovrat“, pozn. red.)
s obrovskou chutí čtu vaše články a smekám klobouk před vaším kolektivním dílem. Narazil jsem na drobnou nepřesnost v článku o českých horských chatách v Alpách – Slovensko planinarsko društvo není slovenský, nýbrž slovinský horosvaz. Často se to plete. Kvalita vašich textů je natolik vysoká, že by to podle mého stálo za to opravit.
Mějte se krásně a přeju hodně zdaru!
Adam Blažej
(Opraveno. Děkujeme, pozn. red.)
četl jsem to povídání o létání (ostatně všechny články/reportáže na eMontaně čtu se zaujetím), a ouplně mě to vrátilo o čtvrtstoletí zpátky a musím se z toho alespoň v krátkosti vypsat a především sám pro sebe článek rozšířit a doplnit.
Já se poprvé odlepil od země na glidu někdy v r. 1994, stejně jako Prcas na Vlčetínských stráních, čemuž předcházel minimálně rok-dva, kdy jsem o “tom” slyšel poprvé. Když se ke mě dostala tehdy ještě dost nejasná informace, že existuje něco jako kus hadru nad hlavou, kerej zabalíš do batohu, vyjdeš s ním na libovolnej kopec a pak, bez použití motoru můžeš létat jako ptáci, tak mě to zasáhlo jako blesk, jako něco neuvěřitelnýho z jinýho světa. Shodou okolností u nás v Hodkovicích nad Mohelkou (nebyl jsem vždycky Oldřichovák) syn v článku zmiňovaného Jindřicha Horáčka Pavel Horáček začínal se svojí paraglidovou školou Baraka, s padáky 3TP (tzv. “týpíčka”, jak zmiňuje Rakoncaj), jež šili s tátou, resp. spíše táta Jindra. Pavlovi bylo tehdy něco kolem 24 let a vyloženej talent. V té době již také letecký instruktor a inspektor. Bylo jasno. Lana a expresky šly stranou. I práce šla stranou a v hlavě byly jen padáky. Následoval rok kurzu paraglidingu (z původně deklarovaného týdne), vlastní první křídlo od Milana Bábovky Galaxy Experience (nástupce Speeda) a dalších cca 5–6 let úžasného létání jak u nás v Hodkovicích, na Rašovce, Ještědu, Rané, Kozákově, ale hlavně v Monte Carlu, Sospelu, Slovinsku, Itálii…
S Prcasem jsem se potkával kolem 1994–97 právě na Rašovce, on byl známej tím, že měl v jednu dobu na svoji váhu “velkého ptáka”, což se projevovalo tím, že když už to při zapadajícím letním slunci sotva dejchalo a všichni “vyhnili”, tak on si ještě v klidu hodinku dvě poletoval, jak kdyby měl v batohu schovanej motor. Já měl podobně přeplachtováno, takže jsem obvykle přistávával předposlední… Bylo to hezký… Ještě bych někde vylovil fotografii dvou divnejch čevenejch ptáků nad Rašovkou…
K Jindrovi Horáčkovi… On je sice z Liberce, ale pokud vím, tak prakticky bydlel v Hodkovicích v Liberecké ul., kde měl právě dílnu na výrobu plachet pro plachetnice a veleúspěšných školních padákových kluzáků. Snad denně chodil v pauze a hlavně večer po práci naproti do hospody U bubáka, kde jsem s ním vedl u nesčetně piv stovky hodin diskuzí během několika let na téma plachtění, aerodynamika apod. Musel ze mě bejt už dost na prášky, páč jsem prostě tupě odmítal pochopit základní fyzikální principy. Nicméně byl trpělivý, a moje furt dokola: „Ale Jindro, já to prostě vůbec nechápu, padák jo… Ale ta plachta na plachetnici… Dyť to nemá žádnej profil, je to jen rovnej hadr… To prostě fungovat nemůže!“ muselo nutně působit jako boj s větrnými mlýny. Moc jsem si ho vážil… A napadlo mě při tomto psaní, že bych se měl za ním vydat na návštěvu… Je-li živ a tak… Jindra byl/je inteligentní, vypravěčský, milý a společenský člověk… A byl jsem u toho, když míval na dílně i U bubáka mnoho návštěv. Tehdy jsem netušil, že to byli slavní čeští mořeplavci a jiné osobnosti… Kterým šil plachty pro jejich lodě na jejich slavné výpravy (možná by o tom mohla být samostatná reportáž!)… Nebo si jen tak povídal o životě…
Jeho syn Pavel, můj instruktorský guru, bohužel zemřel cca v 30 letech věku, tuším na mozkovou příhodu. Milan Bábovka, pokud vím, tak již glidy nešije, a zabývá se výrobou vystřelovacího záchranného padákového systémy pro letadla…
Po mém úrazu páteře (kompresní zlomenina L1) na Hodkovicích jsem ještě asi rok létal… Pak jsem toho musel nechat. Vnitřní pocit. Strach. Už to nebylo vono. A loučení s glidem bylo dost těžký. Ale zodpovědný. Resume mám přesně stejné, jak o tom v článku píše Jarýk Stejskal. A to… Že v tom vzduchu musíš být stále, abys ten potenciální průšvih dokázal cítit. Svoje instinkty musíš pěstovat. Ne jenom si jednou za čas jít zalítat – to je podle mě nejnebezpečnější.
Dodneška se mi o létání zdá. (směje se)
teď jsem se vrátil od táty a obdivovali jsme Váš kalendář. Fakt príma fotky i komentáře. Ale jak mám lezení rád, tak s nikým v těch širočinách bych tedy neměnil. (směje se)
Jinak – mluvili jsme znovu o dalších možnostech s videem, vyprávěním, Valdštejnem, sponzorech, kolik starých kámošů s tím navštívit atd. No, a světe div se, táta, který dva měsíce byl (pochopitelně) samé: „Ach jo,“ apod., to z ničeho nic shrnul slovy: „Já tady chci být ještě několik let“ – kolik možného dobrého toho najednou vidí před sebou. A pak že živá voda existuje jen v pohádkách!
Ještě jednou díky!
Krásné povídání s Čadisem mě vyprovokovalo k hledání zapadlého artefaktu (viz foto) Naslepo jsem tenkrát vyrazil z Brna busem do Vídně na svěťák… V tašce pití a svačiny, v kapse ani šilink. V akreditačním středisku jsem za pomoci výtisku Montany přesvědčil pořadatele o své novinářské odbornosti a jako
VIP návštěvník prožil neskutečné závody ve společnosti tehdejších lezeckých hvězd.Sedět vedle Legranda, Godoffa, Moona, Lynn Hill, Isabelle Patissier, Luisi Jovane, kteří po odlezení zasedli mezi novináře, to bylo jako v lezeckém ráji. (směje se)
Zároveň baštim všecky články natožpak videa Příběhy cest, která znám zpaměti a stejně mě neomrzí, ani když na ně koukám po 150té. Proto bych rád jeden kalendář v plné palbě za 550,- i s nálepkou a bylo-li by možno (a skladem) i dva za 350,- (rozuměj, peníze si bohužel netisknu a dotace taky nečerpám) (směje se). Ale kdyby byly tři moc, tak alespoň ten jeden s nálepkou a kluci dostanou místo kalendáře šťouchadlo že zároháku. (směje se)
Mějte se v redakci všichni famfárově a pokračujte dál v tom co děláte – jde vám to skvěle a má to smysl! Čau.
Mam ho pro sebe, pod větev. (směje se)
Těším se jak sviňa! Pověsím si ho rovnou všude po všech stěnách!
Tak posílejte symboly. Žena ho zaplatí.
Jste skvělí!
Horám zdar!
___________________
Kalendář už mám doma a podivám se do něj až pod stromkem. Pomůže mi přečkat zimu. (směje se)
A ještě lepší je, když je k tomu skvělé počtení…
Ať se vám daří!
Ať se Vám moc daří!
A jak teď začalo to listopadový slizko, kdy už není hezky (třeba na písek) a ještě není sníh (třeba na běžky) a vidle do toho hází i tma, tak sem přečetl dost věcí, který jste vykulili třeba už v létě, a úplně mě rozebraly. Něco mě pohladilo, něco mě nabudilo.
Hlavně ale, právě díky tomu, že to máte vesměs dlouhý, to člověka fakt „vytrhne“ z toho klipovitýho světa a zapůsobí to dovnitř, nikoliv jen povrchově. A to se fakt cení!
Zaplatím za něj rád plných 550 korun, protože už nejsem student a vaše články mě drží „nad vodou“, když tvrdnu v kanclu, místo abych byl venku na skalách.
Moc a moc vám fandím, každý članek a každé video eMontany mi beré dech — nejen proto, že většinou popisují pro mně nepředstavitelný lezecký výkon, ale hlavně proto, jak kvalitně jsou proprácovaní, jakou hezkou češtinu použiváte, jake krasné zaběry přirody a rádosti z lezení, vítěztví nad sebou a svými slábosti ukazujete. Je to vždý estetický zažítek i pro mně, nehledě na to, že češtína není mým rodným jazýkem.
S lezením jsme s manželem začálí tento rok, on ve čtřicati, ja o něco ale ne o moc míń. Preska u kotníku je pro nás kolik krat nevyřešitelný problem a šestková cestá — vrchol uspěchu, nad kterym pokaždé musíme tvrdě makát přes bolestí v rukou a strách. Tím silnějí jsou zážítky z vašich povídání o vynikajícich lézcich z celého světa, o tradicích českého písku, o lézení za doby kamené (čti komunistické) i o tom, jak lezení spojuje svět a dělá ho určitě lepším místem. Teda rozhodně pro ty, kdo lezení propádl i v našém věku a kdo nehledě na naročnou prácí a spolú s malými dětí se za každou cenu snaží o tu další pětku nebo šestku a doufá, že jednou pujde i Doga lehce a s usměvem, jak ji vylézla holka v mém nejoblíbenejším videu od vás.
Jedíné co mí občás mrzí je když vidím anonce nového uměleckeho dílu od emontany na facebooku v pondělí ráno, když ja zrovná mám největší nával v prací u musím to něják přežít do večéra kdy už si to v klídu budu moct opravdu užít. (směje se)
Chtěla bých vás podporovát i dál, takže když vám bude chýbět nějaka ta částka na další užásný pohovór nebo zaznám, a budéte vědet, že může z toho byt krásný materiál, tak určitě dejte vědet – udělám, co mužú.
Za chyby se omlouvam, težko se vejdou emoce do cizího jazýka a ještě jednou moc děkují za dopís s nálepkami.
Už mám cvaknuto! (směje se)
“Not sure if you noticed but I got your article about Dean the night before I soloed the Freerider. It was a lot for me to think about. It was a really good time for me to think about Dean and everything he did in the Valley. Not that everything Ivo says in that article is strictly true… but it was nice for me to read it all. Like seeing old friends.”
Výborný rozhovor s velkým Synem svého táty! Gratuluju!
skláním se před vaším článkem Máš na míň. Asi nejlepší čtení, co jsem za hóóódně dlouhou dobu četl. Fakt moc dobrý, krásně napsaný hluboký zamyšlení.
Díky!
Přeji pěkný večer.
(Pravda, z tohoto regionu Příběh cesty ještě nemáme. S Mirkem jsme v kontaktu, pozn. red.)
(David nakonec připravil nějaké otázky a vznikl z toho narozeninový rozhovor, pozn. red.)
Máte svou tvář, jinou než ostatní „net-media“, a to je supr.
I‘ve looked over eMontana and was surprised about the good quality of the different articles. The articles are never superficial and allow a deeper look from different ankles onto interesting points of climbing history, theory or personalties. Great!!!
Děláte pracovní den pro mou hlavu zaseklou v přírodě krásnější a hned má člověk pocit, že i ten vzduch je takovej nějakej … sytější a lepší.
A vizuálně? Oko si pomlaskává.
Takže dík a buďte dobří. (směje se)
Mamku by velmi potěšilo, kdyby mohla dávnému kamarádovi poslat vzkaz. Už je to příliš mnoho let, co se neviděli, ale třeba by se mohlo povést, že by se potěšil i další člověk, nejen ta moje malá milá maminka. (Po tom, co táta zůstal na Mt Blancu, maminka jezdila do skal čím dál méně, pak jsme se zabydlely v Praze… Mnoho bolesti, málo času, asi i peněz, strach o mne, jsem prý po tátovi… Kdo ví, tak jsem se trochu od skal a mnoha kamarádů pak vzdálila, ale srdcem nikdy.) Mohli byste nám, prosím, na něj, na Herberta, dát nějaké spojení? Děkuji, děkujeme. A užívejte si na světě a pevné zdraví a hodně štěstí přeju.
(Kontakt jsme Lucce poskytli, pozn. red.)
Fascinuje mě zejména text. V tom jste jedineční. A je úplně jedno, zda lezeckému slangu člověk rozumí nebo ne. O to víc člověka chytá za srdce, když ví, o čem například Alešák píše.
Děkuji a přeji, ať se Vám ve všem daří!
Fandím vám! Zařaďte mě prosím do newsletteru, který doufám bude!
Všechno dobré a díky za vaši práci.
“Awesome articles! They go much deeper than typical “did a 9a in a day” stuff. It’s about the mindset, the core of every climber. And its bridging old school dangerous adventure climbing with more recent developments. Especially recommended for those climbing trad, e.g. in Saxon Switzerland. Good luck, you deserve much more readers!”
Vinšuju pohodové svátky a milý rok 2018 a roky následné.
(Článek o Sylvě jsme o několik měsíců později úspěšně vydali, pozn. red.)
Moc pěkný jak graficky, myšlenkou, obsahem i vtipností a originalitou článků. Článek „Vlasta – číslo o ženách” je fakt parádní, hezká úvaha i fotky.
Jen tak dál!
Díky za nejlepší lezeckej web!
Tak jsem se po čase podíval, co je nového na vašem webu a koukám, cesta, kterou znám. Oblíbená rozlézací cesta a musím říct, že mě trochu zklamalo video. Čekal jsem, že uvidím, jak leze klíčové místo, ovšem zrovna ta pasáž je zrychlená! A pak jsem se taky trochu utvrdil v tom, jak lze snadno měnit obraz světa …. na konci videa jsou záběry opět ze začátku cesty (mračí se), uznávám, že je to asi vizuálně zajímavější než traviny v závěru, ale trochu to mate.
Na závěr bych rád poznamenal, že v knize Sbohem sedmikrásky je název cesty „Papala Lulu“ vysvětlován bez stopařky a že o „Hradní spáře“ po vlastním mluvil Dušan „Stoupa“ Janák už cca před deseti lety. Jakože nápad na zrovna tuto cestu bych, až k přelezu jednou dojde, připsal spíš jemu.
Jinak ovšem děkuji a chválím.
V některých článcích “200 slov” – např. ten poslední od Pepy Horáka – máte špatně interpunkci. Nespisovná čeština má svoje opodstatnění a stylisticky se leckde hodí. Interpunkce ale podle mého názoru prostě nemá dobrou nespisovnou variantu. Píšou to špatně všude všichni, ale když je to web “o hov.ech”, tak je mi už jedno, že taky kazí jazyk. U bezva počinů, jako je eMontana, mě to mrzí. Většina lidí to dnes bohužel nerozezná, ale to neznamená, že by se jazyk neměl udržovat na nějaké úrovni. (Jsem trochu nácek, uznávám.)
Držím palce, ať máte dost chuti a energie pokračovat!
Zdraví lajnerka Kačka
(Opravujeme zmíněné chyby a děkujeme, redakce)
I díky článkům na vašem webu si to víc uvědomuji a měním se, a to k lepšímu, teda alespoň já to tak cítím. (směje se) V současné době je trendy být „busy“ – nestíhám, mám toho moc atd. Jít jen tak ven do přírody, to je přece divné, teda pokud to není se sporttesterem. Je to celkem smutný, tím spíše, že je to společensky uznáváno a propagováno. Vy jdete proti proudu a toho si vážím.
Věřím, že tím, co děláte, zbavíte i někoho dalšího okovů výkonu a někdy ho uvidíte, jak místo práce sedí někde na šutru a čumí do krajiny a užívá si toho opojného TEĎ. Díky!
Taky bych chtěl dát velkej palec nahoru pravidelné rubrice o lezení na písku od Alešáka (jeho metafory jsou úsměvný, i když někdy by jimi mohl více šetřit). Moc díky!
Proto beru i tu výzvu na příspěvek a až začnu zase hákovat, tak vám přispěju. Teď jsem na hraně a blíží se zima.
Výborný archivní fotky a vzpomínky a zapadlý věci. Kolikrát nějakou starou věcí inspirujete a já pak hledám dál.
Držím pěsti nekomerčním věcem a projektům, jsou dělaný srdcem a uměj za něj chytit. Tak si udělám kolečko na internetu, kouknu na eMontanu, na kagot, na lezec – pěkně retro vzhled stánek (směje se), na lezecký a adventure videa na youtube a hlavně jdu ven. Proto to vlastně píšu, že jdu ven a kolikrát by se do báglu hezký čtení vytištěný na papíře šiklo. To je ale asi blbost, že eMontana byla na papíře, že? Tu bych si koupil. Jo, nebo si koupim tiskárnu a články si vytisknu, to by taky šlo.
Vono dělat dneska něco z lásky je takovej anachronismus, bohužel. Každej čumí, kde by na čem vydělal a co zpeněžil. Pak prodává naprostý pí*oviny, kerý nikdo nechce a ještě je nervní, že mu to nesype. Stačí ale dělat věci s láskou bez myšlenek na prachy a voni se jak zázrakem najdou lidi, co by za to byli vochotný i zacálovat. To ale skoro nikdo nepobírá hlavou, protože má místo mozku podělanou kasičku a voči jak ten starej kačer Skrblík, jak se mu tam točej ty doláče….
Možná jsem proto chudej, že za všim nevidim prachy. Ale sem šťastnej a hlavně šťastnej, když někde dám pokec s někym, kdo je stejnej.
Tak dál dělejte věci z lásky, udělaj radost vám, udělaj radost těm vnímavejm vokolo a přežijou. Věci dělaný s láskou vždycky přežijou. Chcípe to, co je dělaný pro prachy. Stačí, aby to už nekapalo tolik a šlus, konec a chcípne to jak tučňák na poušti.
Hodně štěstí, dobrejch témat a zajímavejch rozhovorů s inspirativníma lidma.
Vydržte existovat, čtete se dobře.
PODPORA
Přispěvatelská samolepka – dálnička do auta
Snažíme se dlouhodobě přinášet původní obsah s tematikou „lezení a dobrodružství“ – tak, aby se to dalo číst a člověk se i něco nového dozvěděl. Materiály osobně vytváříme poměrně drahou technikou (foťáky, kamery, objektivy, notebooky, software…), ve které máme statisíce. Pokud nám chceš trochu přispět, učiň tak prosím naší „dálničkou“. Tímhle kouskem papíru a lepidla podpoříš eMontanu v přípravě původních článků, rozhovorů a videí. Vedle příjmů z inzerce závisí eMontana na štědrosti svých čtenářů.
JAK CVAKNOUT?
Pokud chceš ocenit naši práci na článcích a potěší tě, když budeme pokračovat, zvaž prosím příspěvek na účet

670100–2212654881/6210
Libovolná suma udělá radost.
Pokud nám věnuješ více než 400 Kč:
1. Pošleme ti poštou jako dárek dvě samolepky – dálnička se vlepuje na sklo zevnitř auta. Dále dostaneš klasickou barevnou samolepku. (ukázka, Prcas už je rozdaný.) Do popisu platby prosím napiš poštovní adresu a kterou samolepku ti máme poslat.
2. Zapíšeme tvoje jméno do „vrcholovky” níže.
3. Podpoříš tým lidí, kteří obsah připravují. Dělají to pro tebe a celou lezeckou komunitu.

– Seznam podporovatelů pro rok 2023 – ti, co se nám rozhodli přispět
1. TOMÁŠ KLOS
2. DANIEL SVOBODA
3. JAROSLAV TICHÝ
4. JAKUB NOSEK
5. JANA SLABÁ
6. MARTIN VESELÝ
7. MICHAEL DUB
8. RADEK GRIGÁREK
9. JAN MANDÍK
10. JANA MATOUŠKOVÁ
11. ADAM WANĚK
12. ŠIMON NAVRÁTIL
13. TOMÁŠ TUREK
14. MICHAL BALÁŽ
15. MARTIN ROSOLANKA
16. MICHAL SPÁČIL
17. MIROSLAV ŠOUFEK
18. MICHAELA OTHMANI
19. PETR KRÚTEK
20. TAŤÁNA KÝROVÁ
21. IVA RAJČÁNIOVÁ
22. JAKUB KÁCHA
23. ELIŠKA ŠULCOVÁ
24. VLÁĎA MAREK
25. FILIP VAN
26. TÁŇA JANDÍKOVÁ
27. ONDŘEJ KRÁČALÍK
28. MARTIN ZEMAN
29. MARTIN VESELÝ
30. PETRA JIRKOVSKÁ
31. DENIS ZADRAŽIL
32. MICHAELA PELANTOVÁ
33. MICHAL GERČÁK
34. MARTIN CABALKA
35. TEREZA DUDOVÁ
36. JOSEF ZBOŘIL
37. KATEŘINA TRAN
38. FILIP SKŘIVAN
39. KATEŘINA PÍRKOVÁ
40. JAN KOMÁREK
41. JIŘÍ PYŠEK
42. JIŘÍ MACHEK
43. JOSEF VILIMOVSKÝ
44. SIMON BACONY
45. TOMÁŠ MOCÁK
46. ADÉLA LAFANTOVÁ
47. JAN TAUCHMAN
48. TOMÁŠ PAŠKA
49. ROMAN FINKOUS
50. MÁŘÍ MANKOVÁ
51. MICHAL BAHNÍK
52. MARKÉTA KŘIVÁNKOVÁ
53. MIROSLAV KRÁL
54. MIROSLAV ZEDNÍK
55. JANA DUFKOVÁ
56. KRISTÝNA KRÁLOVÁ
57. DANIEL ROSIPAL
58. MIROSLAV LOT
59. VÁCLAV NĚMEC
60. ROMAN ZAORAL
61. KATEŘINA JAROTKOVÁ
62. JAN PETR
63. RADKA LABUDOVÁ
64. JAN KAČANI
65. MARTIN ŠIMEK
66. MICHAL MAKUŠA
67. TOMÁŠ HRUŠ
68. KATEŘINA ČUPKOVÁ
69. ROMAN CHLUP
70. JIŘÍ CHOCHOLOUŠEK
71. PAVEL ŠTOREK
72. JINDŘICH MAHEL
73. FILIP VÁVRA
74. MICHAL KRÁL
75. ELIŠKA JAGOŠOVÁ
76. VOJTĚCH DYTRYCH
77. MICHAL ŽIGA
78. DAVID KUČERA
79. PAVLA DRÁPALOVÁ
80. PETRA STAHLOVÁ
81. MARTIN MAZANEC
82. HANA KUČEROVÁ
83. IVANA BŘEZINOVÁ
84. JAKUB UHLÍŘ
85. ADAM JAROSZ
86. MARTIN POLÁK
87. JAN DĚDEK
88. JAROSLAV ŠIMEK
89. VERONIKA LÁTALOVÁ
90. ALEXANDR TOMAN
91. VÍT LITOŠ
92. LUCIE BLÁHOVÁ
93. RADEK ŠALANSKÝ
94. PAVEL ZBYTOVSKÝ
95. MARTIN VAŠÍČEK
96. PAVEL MYNÁŘ
97. LENKA STRNADOVÁ
98. PETR ŠOUFEK
99. JAKUB JURNÍK
100. JAN SMOLA
101. PAVEL MACHÁČEK
102. ŠTĚPÁN BUŠEK
103. MIROSLAV MEDŘÍK
104. MARTIN OLEXA
105. MIŠO ŽILKA
106. ADAM BLŠŤÁK
107. JIŘÍ JEŽEK
108. MICHAL ŠIMONOVSKÝ
109. JAN VAJC
110. JANA LANŠPERKOVÁ
111. TOMÁŠ ZÁZVORKA
112. DAVID MÜLLER
113. BÁRA KOVÁŘOVÁ
114. PETR ŠPILLER
115. JAN NECHANICKÝ
116. JAN TRUHLÁŘ
117. MICHAL ONDRUŠ
118. JIŘÍ ŠŤASTNÝ
119. DAVID STUCHLÍK
120. ADAM HRUBÝ
121. JIŘÍ BINDER
122. JINDŘICH CINCIBUCH
123. KAREL MAŠEK
124. JAKUB NOVOTNÝ
125. VOJTĚCH KNOTEK
126. MICHAL MRSKOČ
127. EDITA MOTYČÁKOVÁ
128. ONDŘEJ VRÁNA
129. ONDŘEJ KILIAN
130. IVO ŠIMURDA
131. ADAM BLAŽEK
132. PAVEL HAMAN
132. JAN STANĚK
133. JAN TVRZNÍK
134. ZDENĚK KOŘENSKÝ
135. VÁCLAV ZÁMOSTNÝ
136. PETR BIBORA
137. JAKUB TUČEK
138. VLASTIMIL DANĚK
139. TEREZA CHLEBOUNOVÁ
140. LUDVÍK HÁJEK
141. CHRISTOPH RAUCH
142. NELA KOLMISTROVÁ
143. DAVID TŮMA
144. JIŘÍ KARLÍK
145. DAVID EISLER
146. JIŘÍ RUFFER
147. TEREZA TYLEROVÁ
148. MICHAL KUBÍK
149. JOSEF POLÁŠEK
150. FILIP RAFAJ
151. LUDVÍK VEJVODA
152. JAN NOVÁK
153. VÁCLAV JANDA
154. KLÁRA SVOBODOVÁ
155. MARTIN OTTA
156. ONDŘEJ ŠTVERÁK
157. LINDA KRECBACHOVÁ
158. MARTIN KLOUDA
159. JOSEF ŠŤASTNÝ
160. VOJTĚCH HOJAČ
161. JULIE KRÁTKÁ
162. IRENA ŠVÁBKOVÁ
163. PETRA PLHALOVÁ
164. PETR KOLÁŘ
165. MARTIN KRÁL
166. KAROLÍNA JELÍNKOVÁ
167. LENKA BREJCHOVÁ
168. MARTIN PODLAHA
169. LUKÁŠ VÁŠA
170. PETRA DOBĚŠOVÁ
171. MICHAL ŠURC
172. ARTUR RÖSSLER
173. VLADIMÍR JOŠT
174. MICHAL HRUBEŠ
175. JAN VALOUŠEK
176. SIMONA OUHELOVÁ
177. ONDŘEJ KOPÁČEK
178. JAN ŘEZNÍČEK
179. KRYŠTOF PEŘESTÝ
180. MIROSLAVA NOVÁKOVÁ
181. JOSEF VOPAŘIL
182. STANISLAV KOLÁŘ
183. MILAN KUNST
184. ALENA MYSLIVCOVÁ FUČÍKOVÁ
185. LUKÁŠ LANG
186. TOMÁŠ PROKEŠ
187. ŽANETA SEMERADTOVÁ
188. MARTIN LINKA
189. FILIP MUSÁLEK
190. JOSEF BARTÁK
191. TOMÁŠ KOZOHORSKÝ
192. MILUŠE ŠPANGEROVÁ
193. JAKUB ANTOŠ
194. VLADIMÍR CALDA
195. ONDŘEJ BLAHOVEC
196. IRENA JEŘÁBKOVÁ
197. JAROMÍR HOLÝ
198. PAVEL VEVERKA
199. ZUZANA KUFOVÁ
200. TOMÁŠ FRIDRICH
201. JAN DAMAŠEK
202. JIŘÍ TAUCHMAN
203. ZDENĚK MATĚJKA
204. KATKA BRUNOVÁ
205. JOSEF LÍBA
206. RADEK VOKÁL
207. ONDŘEJ VESELÝ
208. KATKA SMÍŠKOVÁ
209. JIŘÍ ŠŤASTNÝ
210. PAVLA STRÁNSKÁ
211. ZDENĚK JOSKA
212. JOSEF ŠTEFELA
213. JIRKA SEJNA
214. THOMAS POESCHMANN
215. BĚTKA SOČULKOVÁ
216. VERČA FOLTÝNOVÁ
217. KATKA FIALOVÁ
218. DOMINIKA VOLÁKOVÁ
219. PETRA MÜLLEROVÁ
220. ROSA WINDELBAND
221. JIŘÍ MARŠÍČEK
222. VÁCLAV ŠRÉDL
223. VERONIKA PANSKÁ
224. ONDŘEJ KALISTA
225. MICHAL KUBIŠ
226. PETER DUTKO
227. DAVID JIŘÍČEK
228. MICHAELA ČERNOCKÁ
229. JAN LÉBL
230. RENATA ZÁVESKÁ
231. JOSEF SLABÝ
232. MILAN SUCHÁNEK
233. ZDENĚK ŠIMON
234. JEANNETTE SYNKOVÁ
235. ALEXANDR DONOV
236. ROMAN HANÁČEK
237. JANA RYBIČKOVÁ
238. DAGMAR HOLČÁKOVÁ
239. RUDOLF LÍPA
240. JAN SLÁMA
241. PAVLÍNA PFEIFEROVÁ
242. ROSTISLAV PACLÍK
243. BARBORA KOŠÍKOVÁ
244. MICHAL FICEK
245. BARBORA ŠIRŮČKOVÁ
246. JINDRA FRIEDRICHOVÁ
247. PETR VYKOPAL
248. MARTIN TOMÁŠEK
249. ŠÁRKA TETERUKOVÁ
250. JONÁŠ PROCHÁZKA
251. MARTIN KROPÁČEK
252. JAN MIXA
253. JAKUB POPRAWA
254. RADEK HESS
255. LEONA VÍCHOVÁ
256. JAKUB TUČEK
257. ELIŠKA PRAŽÁKOVÁ
258. PAVEL ŠVEHLA
259. MICHAL BUBENÍK
260. DANIELA VLACHOVÁ
261. BLANKA HERČÍKOVÁ
262. VIKTOR KORECKÝ
263. VÁCLAV HUSÁK
264. ŠÁRKA PALIVCOVÁ
265. JAN KRATOCHVÍL
266. KAREL NOVÁČEK
267. KRYŠTOF POKORNÝ
268. MICHAL POHANKA
269. MARTIN POLIAK
270. BÁRA SOJKOVÁ
271. MILOŠ RADEMACHER
272. JIRKA DOMANSKÝ
273. ROMANA STACHOVIČOVÁ
274. PAVEL URBAN
275. MARTIN SUK
276. ŠIMON SCHIERREICH
277. MAREK POLÁK
278. SIMONA KAROCHOVÁ
279. MAREK SCHEBESTA
280. KUBA KÁCHA
281. PAVEL KUČERA
282. PETR SMRŽ
283.
284.
285.
NEZAPOMÍNÁME.
SEZNAMY ČTENÁŘŮ, KTEŘÍ NÁM PŘISPĚLI V ROCE:
2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021 a 2022.
Pozn. Jak už víš, jdeme po původním obsahu. Jeden z našich článků vznikal tři roky. Dáváme našim autorům dostatek prostoru a stojíme si za tím. Shánění fotek, natáčení videí, hledání jazykových chyb nebo závěrečná editace vyžadují hodně času a úsilí. Proč to tak dlouho trvá? „Jdeme do hloubky a zajímá nás originální čtení, které jinde nenajdeš.“
Narozeninové tričko
eMontaně bylo v dubnu 2020 pět let. Rozhodli jsme se, že si uděláme radost a oslavíme tohle výročí naším prvním tričkem. Poptávání po něm skončilo 15. 6. 2020.
Jaké jsou jeho skryté významy?
Čti rozhovor s grafikem Ondřejem Horáčkem.
„Mnoho webů recykluje nebo sdílí. My tvoříme.“
Kdy máme otevřeno?
- Naši autoři nejčastěji točí krátké příspěvky v rubrice „200 slov“
- Každé obnovení home page přinese kus moudrosti – citát
- Na hlavní straně také najdeš každý měsíc nový úvodník
- Vlajkovou lodí je „Článek měsíce“, do kterého se ponoříme co nejvíc
- V lichých měsících se těš na příběh z rubriky Horizont
- Několikrát do roka vydáváme původní video Příběh cesty
- V libovolnou chvíli můžeš naše snažení komentovat na FB
eMontana v 17 vteřinách
Ceny inzerce na eMontaně
–_mediaplán ke stažení_–
(na rok 2023 je téměř obsazeno)
Máš pro nás nějaké připomínky, tipy na témata, nebo konstruktivní kritiku?
Neboj se dát vědět, budeme rádi za podněty.
INFO(zav)EMONTANA.CZ
732 644 536 | Standa
774 244 263 | Jakub
Tady je naše LOGO ke stažení. Varianta na bílé pozadí a na tmavé pozadí.