„200 slov“

Qaker a Cracker. Jak se sportovně i kulturně zdevastovat v podzimních Jizerkách

30. 11. 2022, Dan Podráský

Ty jo, to je prvně, co polezu v Jizerkách, aniž bych před tím běžel na Tišinu.“ „No jo.“ Šouráme se z bivaku najít ve větrném dni své místo pod sluncem. To naštěstí svítí. Vzhledem ke zmláceným stehnům, celkové vyjetosti a zuřící skoro-vichřici to však zase takový med není. Ondra to trefil zcela přesně. Do Jizerek totiž jezdíme výhradně na podivné akce, které jsou svým principem lezecké, ale samotné lezení je v nich zastíněno jinými a silnějšími okolnostmi. Já je řadím do kategorie „kulturně-sportovně devastační“. Narážka na Tišinu odkazuje ke strategii dvaceti dvouhodinového závodu Jizerskohorský Qaker. Ten byl před dvěma týdny (28. října, pozn. red.). A předevčírem jsme vyhráli Rudolfovského Crackera. Cože? Qaker, Cracker či snad Kraken? Přesně takhle to motal i kamarád Ivo. Podobné názvy, lokace a krátký časový rozestup.

Sotva, co jsem se vyhrabal z následků Qakera, se už totiž zase deru jizerskohorskou bučinou kamsi vzhůru. Pozornost se snažím dělit mezi došlap a mobil s navigací v ruce. „Stejně ten novej displej zase rozsekám,“ předbíhám v duchu okolnosti. Vydýchávám první soutěžní pivko. Rudolfovský Cracker je sice dle parametrů mírnější, než jeho starší bráška Qaker, ale pakárna je to taky.

Zhruba poloviční délka je totiž vyvážena podmínkou konzumace lahvového piva na vrcholu každé vylezené věže. Prázdná flaška rovná se jeden bod. Aby toho nebylo málo, soutěžící dvojice se tak nepotýká pouze s volty v krvi, nýbrž i s prázdnými lahváči v batohu. Ty musí donést do cíle k sečtení. Třeba ne všechny v celku, ale musí. Náhodný kolemjdoucí, či normální běžec, tak dříve, než závodníky spatří, je stoprocentně uslyší. Nastává situace jako ve známém filmu Na samotě u lesa. Namísto důstojného pana Lorenze na invalidním vozíku se však konvenčnímu návštěvníku rudolfovských lesů zjeví klusající dvojice s roztodivně sbalenými batohy a nedopitým lahváčem v ruce. Po chvíli zase mizí v lese a ve vzduchu zůstává pouze pomalu se rozpouštějící alkoholový odér. Nevídané.


Nevídané, ale poslední tři roky se pravidelně opakující. Podzim 2020 se totiž nevyvíjel, dle údajů orgánů ochrany veřejného zdraví, vůbec dobře. Vyvíjel se dokonce natolik špatně, že riziko spojené s qakeřením v Jizerkách se ukázalo jako příliš vysoké. Byl proto zrušen i Jizerskohorský Qaker. Naštěstí se pár chytrých hlav dalo dohromady a řekli: „Dost!“ A není náhodou, že pár těchto chytrých hlav se sešlo na rudolfovské Hájence.

„Hospody jsme sice oplakali, ale podezřele rychle jsme si zvykli. Když však přišla zpráva, že bude zrušen i Qaker, stali se z nás rázem nespokojení občané a skřípaje zuby tloukli jsme do stolu. Tak to teda ne! My si toho Qakera uděláme klidně sami! Pivo dalo pivo a závod byl naplánován a připraven. Jaké lákadlo jsme vytvořili, jsme zjistili, když svou účast v závodě potvrdila i dvojice zaměstnaných Mudrů – Žwak a Kácha, neboli Tatuš s Ratlikem,“ vzpomíná Matěj, chytrá organizační hlava. Asi by ho nenapadlo, že za dva roky, bude mít tato náhrada větší účast než samotný Qaker.

Ať už 22 hodin Qakera s „čistou hlavou“, nebo třeba českorájský Skalní muž s hlavou zamženou, principy jsou vesměs stejné. Jen pro pořádek – po 15 hodinách ve srázech Jizerských hor se i přes absolutní abstinenci pojem „čistá hlava“ jeví jako značně problematický. Vždy je třeba podat nevšední sportovní výkon, přežít poněkud nestandardní situace a vše pak sdílet na společném večírku, který v různě zničených stavech vždy s jistotou proběhne. Z pohledu sportovního se jedná o vážnou přípravu do hor, přesně jak říká Háček: „Vylézt pětku, ale mokrou, potmě, po večírku a hodněkrát.“ Je to taková celostní tréninková dávka, která nejenže zocelí tělo (trochu sporné), ale hlavně upevní přátelství. Zkrátka alpinismus se vším všudy. Lepší představu jistě poskytne rozhovor s úspěšnou závodnicí Terkou Ševečkovou.

MUDr. Žwak v opičím poskoku (foto: Kantys)

Terko, mohla by ses na úvod podělit o důvody, které doženou inteligentní a perspektivní psycholožku k účasti v takovém závodě?
Na letošní ročník Crackera mě přivedlo hned několik důvodů. Zaprvé mě zlákala účast kamarádů, která byla letos opravdu hojná – zkrátka skvělá příležitost, jak se se všemi potkat, ještě si u toho zalézt a večer pokořit hájenkovskou stropní spáru a taneční parket. Zadruhé to byla výzva v podobě závodu – rozhodli jsme se s Edou závodit společně, a propojit tak jeho soutěživost a moje požitkářství z akcí podobného druhu. A do třetice jsem byla hodně motivovaná a těšila jsem se na poctivých sedm hodin lezení na rudolfovských kvacích. Motivovala mě kvalitní konkurence, která proti nám stála.

Mohla bys ve zkratce přiblížit tvoji letošní účast? Co se povedlo a co bys případně udělala lépe?
Šlapali jsme jako hodinky. V první hodině závodu jsme si vybrali dobrou strategii a nejtěžší z našich přelezů jsme zvládli hned ze začátku. V žádné cestě jsme se nezdržovali moc dlouho, pravidelně jsme doplňovali hladinu vitamínů i minerálů a držela se nás dobrá nálada. Cítili jsme naději na úspěch. Bohužel se nám nepovedla koncovka závodu. V sedmé hodině jsme chytli obzvlášť dravou náladu a v průběhu pětadvaceti minut jsme vybušili tři cesty. A pak se nám vybil telefon, navigace odešla a s ní i naše naděje na dobré umístění. Lehce dezorientováni a dostatečně podpořeni poctivou dávkou vitaminu B jsme seběhli na špatnou stranu kopce. Nezachránili nás ani dva stopy, z nichž jeden nás zavezl do Liberce a druhý to s námi do Rudolfova vzal přes Janov nad Nisou. Do cíle jsme dorazili s padesátiminutovým zpožděním. Pokud do příště vylepšíme náš navigační systém a přidáme power banku do batohu, mají se soupeři čeho obávat!

Mnohé čtenáře jistě při čtení napadne otázka bezpečnosti. Přeci jen – alkohol a nejištěné lezení po skalách, navíc pod časovým tlakem…
Důležitým aspektem bylo mít s sebou vodu a dostatek jídla. V pravidelných intervalech jsme si dávkovali obojí, a tak jsme se až do úplného finále vlastně moc nenacamrali. Samozřejmě, bezpečnost je na prvním místě. A i když to na první poslech zní zvláštně, musím říct, že se mi během závodu opravdu dobře soustředilo na každý lezecký krok. Trocha alkoholu pomohla uvolnit se a nepotřebný zbytek jsme vyběhali cestou mezi jednotlivými skalkami.


Naháči v Yosáči: Tady moc matroše nepotřebuješ – „Midnight Lightning“

24. 11. 2022 | František „Albert“ Bulička
Lidi. Když si říkáš dirtbag, jsi na nich závislý a musíš s nimi komunikovat mnohem více než normálně. Mám pocit, že v komfortu domova se rádi uzavíráme do svých sociálních bublin, kde jsme samostatní, ustálení a možná taky osamělí. Nejsme tolik ochotní vytvářet si nová přátelství. Kamarádství většinou dosahuje maximálně levelu „jezdíme spolu na skály“, ale každý vlastním autem […]

Ondro Húserka. Z Tater až na světové vrcholy, kde ještě nikdy nikdo nestál

22. 11. 2022 | Standa „Sany“ Mitáč
„Akcí a soustředění máme tolik, že ani nemám šanci všechno stíhat,“ říká dvaatřicetiletý Ondro Húserka, když popisuje aktivity svého domovského JAMESu (Slovenský horolezecký svaz, pozn. aut.). Jen za letošní rok se podíval několikrát do Alp, na větší expedici do indického Garhwalu a do Patagonie. Právě Patagonie mu dle jeho slov učarovala nejvíc a je to […]

Naháči v Yosáči: Hotel El Capitan – tady si moc nezalezeš. Štěnice po tobě ano

15. 11. 2022 | František „Albert“ Bulička
Obecně existují dva přístupy k životu. Optimistický a pesimistický. Pepův přístup se dá shrnout v jeho oblíbené frázi: „To bude dobrý.“ (Pepa Little, pozn. red.) Já se pohybuji někde na hranici. Občas hledám problémy tam, kde nejsou, občas se vyplatí přemýšlet několik kroků dopředu, ale každopádně, když slyším Pepovo: „To bude dobrý,“ vím, že to přinejmenším nebude ideální. […]

Čtyři v jednom šroubu a Kejklas, co si ustlal na náplavce. Prvovýstup na Chumbu 6859 m n. m.

07. 11. 2022 | Standa „Sany“ Mitáč
Proč to nikoho nenapadlo dřív? Nepálská hora Chumbu (mapa) leží jen zhruba pět kilometrů vzdušnou čarou od frekventovaného treku do base campu pod Mt Everestem. Asi proto, že pod svícnem je největší tma. Napadlo to až Zdeňka „Háčka“ Háka, kterému nakonec kluci věnovali čestnou chvíli, aby se na vršek této hory postavil jako první člověk […]

Italské vápno měníme za rakouské. Milé překvapení na hornině, kterou nemáme zrovna v lásce

02. 11. 2022 | Dan Podráský
„Hele, já bych klidně asi tu Rybu i zkusil.“ „No, já taky, uvidíme.“ I taková odvážná tvrzení zazněla, když jsme se s Ančou (Šebestíkovou, pozn. red.) rozhodovali, zda vůbec do Dolomit jet. Oběma se nám totiž kupily nepříjemnosti různých charakterů a intenzit, což se posléze dost podepsalo na celkové morálce naší jinak bezvadné dvojice. („Cestu přes Rybu“ 9-, 1200 […]

Dnes na tebe myslíme, Juro!

01. 11. 2022 | Standa „Sany“ Mitáč
Jura Šplíchal, to je pionýr lezení v Českém krase (prvovýstupce cesty „Fotogenická“ dnes 9-, původně V, A2), klasik, milovník hor, potulný zpěvák a srandista. V rodinném a kamarádském kruhu dnes proběhne rozloučení s tímhle svérázným horolezcem a nadšeným běžkařem. S Jurou jsme se setkali na jeho chaloupce v Doleních Kruzích naproti Drábským Světničkám a nahráli rozhovor. Bohužel, než se všechno stihlo zpracovat, Jura koncem […]

Jaro absolutního lezení: Velká slova a malé činy. Pohádka o pražských mládencích, kteří se chtěli lezci stát

24. 10. 2022 | Matěj Novotný
Sedm je magické číslo v různých kulturách. Ne jinak tomu je v kultuře nejdůležitější, kterou je podle 10 z 10 lezců bezpochyby kultura lezecká. Sedmička je mnohými považovaná za vstupenku do světa sportovnějšího lezení. Sedm bylo i dospívajících mladých mužů, kteří zatoužili po světě plném dobrodružství, hor a dívek s mozolnatými prsty. Aby to však nebylo tak jednoduché, chlapci objevili tyto […]

James Price mezi bytím a nebytím. Příběh jeho vyváznutí z Batura Wall

17. 10. 2022 | James Price (překlad: Standa Mitáč)
O úspěšném tažení mladého britského alpinisty Jamese Price jsme psali loni v zimě – viz článek Učil Pákistánce lézt, a když přišlo okno, prváčoval. James už v rozhovoru předesílal, že dá letos další pokus o traverz hřebene Batura v pákistánském Karákóramu. Před pár dny nám poslal report, jaké to letos bylo – opět vyrazil v alpském stylu bez podpory nosičů. Jen první […]

„Bookcake“ 7c+ trad. O jednom dortíčku ve tvaru otevřené knihy

10. 10. 2022 | Ondra Beneš
Tak tohle v plánu vážně nebylo. Měli jsme strávit týden lezením na Poncione d’Alnasca ve švýcarském Ticinu s partou mladých nadějných alpinistů alias Sokolíků. Ten kopec mně fakt naložil. Ale to místo. Fakt úlet. Bivak z říše snů a krásná dlouhá žulová stěna. Něco jsme polezli, ale po třech dnech nás vyhnalo počasí a předpověď. Teď kam jet? Navrhl jsem […]

O zvrtnutých kotnících raději pomlčet... Sundali jsme pytel na Alkronu v Ádru

03. 10. 2022 | Pavel Rosek
NEJDŘÍVE TVRDÁ DATA:Sedmiletý pytelŠestimetrový letPět adeptů na zlomený kotníkČtyřletý hore zdarTři pivka v batohuDvě vteřiny letuJedno děvče v týmu Když jsme před sedmi lety poprvé stáli se Špajdou na Čertově mostě a koukali jsme do té díry pod námi, přemýšleli jsme, jestli to nazvat pytlem nebo pouhou obhlídkou. Přeci jen šestimetrový let do rajbasu plného hlíny a vřesu nebudil […]

Moje první kroky na horské lajně. A vyšlo to rovnou na Tre Cime

26. 09. 2022 | Denisa Krásná
Když Luky Černý mezi řečí zmínil, že chce tahat highline na Tre Cime di Lavadero, rozbušilo se mi srdce. „Luky, a myslíš, že bychom se mohli s Peňou přidat?” ptám se opatrně a těch pár sekund, kdy čekám na odpověď, mi přijde jako věčnost. Je srpen 2021 a já chodím lajny teprve pár měsíců. Trénuji ale poctivě – namotivovaná […]

„Můj strážný anděl nosí červené ponožky.“ Nekonečné dny v severce Scheidegg Wetterhornu 1989

20. 09. 2022 | Michal Coubal
A možná žijí andělé.Myslím, že se v životě mnoha lidí vyskytlo období naplněné překotnými událostmi, štěstím i smůlou. Ale i jedinci, pro které existence ufonů není právě životní filozofií, mohou v takovýchto časech znejistět, jestli se jedná jen o škádlení sedmiček a třináctek, nebo je v tom přece jen něco víc. V mém případě se toto zvláštní období pojí s létem 1989. # Na měsíc […]

Sedmičková literární soutěž končí. Vyhrál opět Michal Coubal

19. 09. 2022 | redakce eMontany
Na úvod pár čísel:28 lidí nám poslalo své texty,7 lidí porotcovalo (přečetlo 80 normostran)a 13 vyhrálo. Jak se dařilo tobě? Podívej se níže. Odkazy na texty postupně doplníme. V letní soutěži eMontany, která měla tentokrát téma „Sedma“, se umístili: 1. Michal Coubal (54 bodů) porotu (stejně jako v loňském roce) dostal svým pábitelským uměním. Tentokrát zavzpomínal na záchrannou akci poblíž vrcholu Scheidegg Wetterhornu, […]

Výprava na skalní hřib naproti Marmoládě, kde tleje vrcholová krabička z roku 1956

12. 09. 2022 | Lukáš Ondrášek
Fungo d´Ombretta, to jest kvak hřibovitého tvaru hned vedle kilometrové jižní stěny Marmolády. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu sápat na tento bezvýznamný vrcholek naproti nejvyšší hoře Dolomit. Po přelezení „Cesty přes rybu“ s týmem Sokolíků bylo těžké hledat další cíle, protože vítězství bylo naše. Přišel pocit jakéhosi prázdna a zadostiučinění, že už nikam nemusíme. Máme […]

„Míra mi řekl: 'Vezmu tě do Himálaje'. Cože?“ Fotograf Jiří Havel o jednom tvůrčím přátelství

05. 09. 2022 | Lenka Nechvátalová
Žije ve vile na kopci Trutnova. Je posazená tak, že z jejího okna v horním patře fotografuje křivky Sněžky. Do kopců už dnes nechodí. Rozjímá ve svém křesle a v jednadevadesáti letech sype záblesky paměti na Mount Everest, hnusnou čočku v basecampu, špatné dýchání nad hranicí pěti tisíc metrů nad mořem a na jedno z klíčových setkání jeho života, které za tím […]

The Chief. Místo, které vytesali skalní bohové... Jsem jim vděčná za procházku

01. 09. 2022 | Denisa Krásná
Je sobota 16. dubna 2022, 6 hodin ráno a společně s mojí americkou kamarádkou a lezeckou parťačkou Alenou projíždíme v rekordním čase prázdným centrem Vancouveru. Míjíme Stanley Park a za mostem Lion’s Gate odbočujeme na BC Highway 99 směr Squamish. Probouzíme se u starého alba Fleetwood Mac, a když z repráků zazní slavné „Listen to the wind blow, Watch the sun rise“ jsme […]

Chris Sharma si sáhl na písek v cestě „R.A.F.“

29. 08. 2022 | Standa Mitáč
V pátek Chris usnul hned po nástupu do auta v Praze – prý měl za sebou náročný lezecký týden na své stěně (a taky trochu zapařil na svatbě kamaráda). V pátek tak do skal v rámci své návštěvy teplického Fesťáku nevyrazil, což se ukázalo jako taktická chyba. Po noční bouřce jsme v sobotu bohužel nenašli jiný kus skály, který by nebyl mokrý, […]

„Luna Nascente“. Vícedélková kráska, která tě vtáhne do svitu čelovek a Měsíce

22. 08. 2022 | Vašek Krejčí
Když jsem po šesti letech jel opět do Bergellu, mé největší horolezecké lásky, v koutku duše jsem měl dva sny. „Via Cassin“ (6a, 800 m, pozn. red.) na Piz Badile, o ní třeba někdy jindy, a „Luna Nascente“ (6b, 300 m, pozn. red.) – největší populárka v údolí Val di Mello s krásným mystickým názvem, který mě sám o sobě táhl […]

Faraon na Zbirohu. Tady je snad všechno za sedm!

18. 08. 2022 | Olga Hušková
Hurá, slavíme! Děti jsme odevzdali na tábor, konečně zase na pár dní můžeme okusit opojné lezecké svobody. Zbývá volné odpoledne, co takhle rychlý Panťák či Krkavku? Zatraceně… nějak jsem se zapomněla. Muž je přece klasik, na sportovky ho tak snadno nedostanu. Teplota venku navíc zatraceně stoupla, rychle vzdávám předem prohraný boj. Tak co třeba… ale […]
1 2 3 30