„200 slov“

Ukořistili jsme našeho prvního Pískomila. 19 cest v Ádru za jeden den

20. 09. 2023, Vojta Starý

Když jsme s klukama na skalách v Ostrově přemýšleli, co podnikneme další týden, navrhnul Ondra (Mrklovský, pozn. red.), že bychom mohli v Adršpachu zkusit Pískomila (více info o této výzvě/spolku najdeš tady, pozn. red.) Tato akce vyžaduje získání nejméně 100 bodů za jeden den v jedné skalní oblasti, přičemž cesty (na různé věže) jsou ohodnoceny body dle obtížnosti. Další podmínkou je, že každý z lezecké dvojice musí získat alespoň 50 bodů jako prvolezec a měla by být zároveň vylezena dominanta dané oblasti. Ondra během týdne pečlivě vybral věže a cesty, které polezeme, a to podle webu nepiskari.cz, abychom vyzkoušeli, co tam náš kamarád Zbyšek (viz článek Profi druholezec, pozn. red.) vlastně všechno doporučuje.

Ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazili směr Ádr. K naší lítosti se nám při příjezdu zjevuje velice smutný pohled na naši oblíbenou hospodu U Tošováka, ve které je tma, pusto a prázdno. No, alespoň jsme byli schopni v pátek v 5:30 ráno vstát a za svítání vyrazit do skal. Pod Čarodějkou jsme ještě vyzvedli kamaráda Šímu (Šimon Navrátil, pozn. red.), který se sice Pískomila neúčastnil, ale vylezl za námi většinu věží a staral se jako obvykle o dobrou zábavu na štandech a o hudební vložky.

První cestou na seznamu byla „Stará cesta“ na Krále, ze které jsme si užívali úchvatný východ Slunce. Dále byla v pořadí věž Hurajda s cestou „Záškrt“, tady nás ale trochu zklamal náš orientační smysl a ocitli jsme se na věži Járková cestou „Vybíhačka“. Chybu jsme rychle napravili a dohledali správnou věž. Sólo jsme vylezli lehký komínek, potom jsem udělal překrok a cvaknul první kruh. Tam ovšem moje snažení skončilo, protože se mi nepodařilo udělat záludný zved do rajbasu. Vystřídal mě Ondra, kterému se povedlo najít relativně dobrý chyt, a tím klíčové místo vyřešit. Potom následovala nízká věž Doga a cesta „Haf haf haf“, kde jsme se ani nezdržovali cvakáním kruhu.

Dle průvodce byla nejtěžší cestou na seznamu „Stará cesta“ na Koberce za VIIb (tedy za osm bodů, pozn. aut.). Začíná stejně jako „Bílá růže“, ale po přibližně 15 metrech se zaleze do vnitřních prostor, kde se pokračuje vzhůru nejprve solivým komínkem a poté soustavou širočin až na předvrchol. V první části cesty jištění nebylo potřeba, ve druhé délce se tahání ujal Ondra a z předvrcholu to vyšlo na mě. Přepadl jsem do stěny a následně naskočil do jemných lišt, poté pár kroků rajbasem a za roh do širočiny, kde už to bylo jako na koloběžce až na vrchol. Při slaňování z Koberců nám nevyšlo lano, a když jsem se kluků dotázal, co tam mám jako dělat, odpověď byla jasná: „No co asi? Klasicky proslaň a hlavně nezapomeň chytit lano, jinak jsme v pr…!“ Dopad byl naštěstí do měkkého písku, a tak jsme se jen všichni zasmáli, když jsem se tam následně rozplácl na zemi. Oklepal jsem ze sebe písek a běželi jsme dál k věži Pegas. Vzhledem k časovému presu jsme i tuto věž vylezli stylem „gruppen solo“. Po slanění jsme zjistili, že pokud to chceme stihnout, musíme zrychlit mnohem víc – bylo 12:30 a měli jsme za sebou pouhých pět věží.

Dovnitř do Koberců! (foto: Šimon Navrátil)


Ondra na jaře nakoukal přeskok na věž Alkron z Čertova mostu a rozhodl se, že ho uskutečníme právě v tento den. Čertův most jsme vylezli cestou „Tunelová“. Když jsem se na vrcholu podíval na ten polet a na propast mezi věžemi, už se mi přeskok nezdál jako zas tak dobrý nápad. Ondra mi ale podal lano a poslal mě do čelby. Řekl jsem si, „jak je to od něj pěkný“, nechtěl jsem zklamat jeho důvěru, a tak jsem odměřil lano a bez většího váhání skočil na vyhlídnuté místo v kořenovém systému vřesu. Záhy jsem pochopil, proč byl Ondra tak šlechetný, když se z druhé strany ozvalo: „Sakra! Von to fakt skočil, to je vůl! Já to chtěl zapytlit a teď musím taky skákat!“ Ondrovi se nakonec úplně nezdařil odraz ani dopad a lehce si pohmoždil kotník, naštěstí to nebylo nic hrozného a byl schopný pokračovat dál, jen trochu kulhal.

Z časové tísně nás zachránila série věží, kde nebylo třeba jištění. Na „nepískařích“ bylo sice u každé z nich vypsáno, jaká ufa a kam lze založit, my ale naštěstí takovéhle věci vůbec nevlastníme, a tak jsme se tím nemuseli zdržovat. Na Ostrově bláznů jsme si vylezli pravou širočinu (já teda nejprve zkoušel prostřední, ale po třech tempech mi ze zelené oslizlé spáry dvojžába vyjela a skutálel jsem se do údolí, pozn. aut.). Pak jsme pokračovali přes nepříjemný namáhavý komínek vedoucí na věž Peklo na Adršpašskou bránu. Tam jsme v „Severní spáře“ chvíli zvažovali jištění, ale když jsem pod vrcholem chytil ve spáře tutové žáby, usoudil jsem, že není třeba zakládat uzle. Bez jištění jsme zvládli ještě „Starou cestu“ na Lesáčka a Ušiačika.

Po tomhle rychlém nahnání bodů ale zase přišlo zdržení. Relativně rychle jsme ještě vylezli „Highway č. 1“ na Tři sestry, ale potom následovala dominanta oblasti – Milenci. Nástupová širočina v cestě „Přes fichtli“ mě celkem potrápila, a než jsem se vyškrábal ke kruhu, strávil jsem v ní dost času. Potom už šlo vše dobře a soustavou komínů a spár jsme byli zanedlouho na vrcholu.

Zbývaly poslední čtyři věže a tma se neúprosně blížila. Ještě za posledních slunečních paprsků jsem stihl vylézt „Starou cestu“ na Bakchuse a pak už jsme museli vytáhnout čelovky. Když jsme lezli „Placentu“ na Lehátko, bylo ze tmy slyšet jen pravidelné: „Jau… Jaau… Jaau“, to když Ondra zakládal otlačenou patu/špicu do širočiny. Naštěstí už zbývaly jen poslední dvě cesty. V „Pětkové“ na Babiččinu lenošku jsme si ještě užili zelený slizký komín a pak už nás Ondra nadšeně vedl k poslední cestě se slovy: „Kluci, to se vám bude líbit! To si vysólujete!“ Když jsme přišli pod „Študáckou dvojspáru“ na Španělskou stěnu, koukli jsme na Ondru, jestli si z nás nedělá srandu. V průvodci je sice psaná za III, ale pořád to je 25 metrů dlouhá spára v kolmé stěně. Ondra pohotově reagoval: „Vždyť to jsou dvě krásný žáby, na každou ruku jedna. Z toho nejde vypadnout.“ Pustili jsme se tedy do lezení poslední, devatenácté cesty dne. Ondra měl nakonec pravdu, žáby držely pěkně a vzhledem k úplné tmě všude kolem člověku ani nepřišlo, že je nějak vysoko.

A tak jsme v devět hodin večer dolezli našeho prvního Pískomila s celkovým skóre 19 cest/věží a 103 bodů. Dovršením tohoto krásného dne bylo hudební představení dvou virtuózů v podobě Tatuše a Magnuska na Qádru, od kterého se nešlo odtrhnout i přes ukrutnou únavu, a tak jsme se ještě hydratovali několika Krakonoši a ve dvě hodiny ráno byli obsluhou hospody donuceni jít spát.

Den, na který budeme vzpomínat… (foto: Ondra Mrklovský)

„Co je realita a co jsou bludy?“ Prošla jsem si peklem až do ráje – na 880 m dlouhé lajně

11. 09. 2023 | Denisa Krásná
Po roce se vracím do Squamishe, highlinerské Mekky. Komunita slacklinerů je tady tak velká, že už se její kultura začíná podobat té lezecké. Tvoří se skupinky na základě preferencí a v běžný letní víkend se tak netahá jen jedna lajna, ale na výběr je více lokací a typů lajn. Je libo pořádná expozice? Tak vzhůru na Chiefa. […]

Převinout film o kus dozadu. Ohlédnutí za 40. Fesťákem, který byl nabitý hvězdami

07. 09. 2023 | Petr Kašpar
Vylezeš z kina, je něco kolem 14:40 a jsi najednou v jiném světě, nebo filmu? Jo, to je ono. Jak v tom americkém westernu, kde stojí týpek na kraji města. Nikde ani noha, jen se po prašné cestě převaluje chuchvalec jakéhosi roští. Teda tady to není roští ale pomačkaný kus papíru. A z asfaltu teplického náměstí se moc nepráší. Ale ta […]

„S chlapem na záchod nepůjdu!“ Oslava narozenin s polskými kamarádkami, která se moc nepovedla

28. 08. 2023 | Vendula Coubalová
Stalo se to dávno, už je to roků pár…Tenhle příběh je pravda, ať sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal… Takhle začínaly dvě písničky mého oblíbeného barda a může tak začínat i tenhle trochu zaprášený příběh, který se kdysi opravdu stal přesně tak, jak se ti ho chystám vyprávět… (Autorkou článku je Vendula, děj ale popisuje pohledem […]

„Touched by an Angel“. V nebeské spáře na nejvyšší americké pískovcové věži jsem potrénovala techniku

22. 08. 2023 | Denisa Krásná
Je začátek dubna a už je to týden, co s Peňou highlajníme a lezeme na červených pískovcových věžích v arizonské Sedoně. Oproti sousednímu Utahu jsme se posunuli o hodinu v čase, ale ze zimy jsme přeskočili rovnou do léta. Místo v péřovkách najednou lezeme bez trička a vyhledáváme stín pod každým kaktusem, které rostou i na špičkách vysokých věží. Sedonu jsem do našeho lezeckého […]

„Poklad vedle pokladu.“ Dej svému matroši nový život. Horolezecký bazar „Na druhýho“ slaví třetí narozeniny

17. 08. 2023 | Jakub Freiwald
Už potřetí na stejném místě. Béžový stan s použitým lezeckým a outdoorovým vybavením najdeš i letos u vstupu do parku na Fesťáku v Teplicích nad Metují. Nechceš utrácet za nové věci? Zastav se mrknout, co by se ti hodilo. Jestli se ti doma válí nepotřebný matroš, goráčovka, kterou už nepoužíváš nebo jakékoli jiné vybavení, kterému bys rád dal druhý život […]

Mára Novotný se i napopáté musel sklonit před K2. „Už jsem zažil hodně, ale tohle byl masakr.“

09. 08. 2023 | Jakub Freiwald
Broad Peak, Gasherbrum I a II, Cho Oyu, Manaslu… Vylezených osmitisícovek má Marek Novotný na svém kontě slušnou řádku. Zkoušel i Dhaulagiri, Everest ze severní strany nebo K2. Druhá nejvyšší hora světa ho však na svůj vrchol zatím ne a ne pustit. Letos se proto do Pákistánu pod strmé svahy obávané Chogori opět vrátil. S jasným cílem: prostoupit „Česenovým pilířem“, […]

Nevzdávej se svých snů a cílů. 12 let čekání na vysněný vrchol Grossglockneru se vyplatilo

31. 07. 2023 | Jan Růžička
„Dobrej…!“ Zvedám těžkou hlavu od monitoru a sleduji dalšího čumila vcházet do prodejny. Jasný, náš zákazník, náš pán. Avšak po pár měsících na zdejší pobočce jsme dokázali už od pohledu s jistotou rozeznat zákazníka od člověka, který jen zabijí čas, než mu začne film v sousedním kině, na který přišel s předstihem, aby si stihl koupit popcorn a dalším divákům […]

Pod dohledem Chonga i Havrana. Strávili jsme měsíc v zatopených Yosemitech

24. 07. 2023 | Denisa Krásná
Yosemity jsou nebezpečné místo. A teď nemám na mysli nechvalně známé odlezy na nezajištěných plotnách, ani úzké spáry El Capa, ze kterých při pádu vyletí i nejlépe umístěný frend. Yosemitské údolí je nebezpečné: „Vcucne tě jako černá díra.“ To alespoň říká známý místní bigwallový lezec a highliner Ryan Sheridan, který v Údolí bydlí už devět let. Odjet je těžké […]

Bergkeller – „Horský sklep“. Vyprávění o zapomenuté lezecké hospodě v Ostrově

17. 07. 2023 | Gert Tschunko
Letos na jaře jsme v rámci našeho cyklu „Lezecké hospody“ psali o ostrovském areálu Pod Císařem. Díky lezeckému pamětníkovi Gertu Tschunkovi jsme se nedávno dozvěděli o tom, že v Ostrově dříve fungovala ještě jedna lezecká hospoda. Dále už pokračuje Gert svým vyprávěním, pozn. red. Proč se vlastně Ostrovu říká Ostrov? Název pochází ze starofrýžského „Eyland“ – území obklopené vodou. […]

(Ne)sólo výstup „Kuffnerovým hřebenem“. Marně vzpomínám na doby romantického alpinismu

11. 07. 2023 | Dan Podráský
„Ne, že mi tam budeš překážet.“ „Neboj. A když, tak si necháme rozestupy a nebudeme na sebe vůbec mluvit.“ S Ondrou Haškem jsme se během sokolického výjezdu do chamonické říše učinili parťáky. Bylo to fakt dobrý! Avšak příkladná špička Mont Mauditu (4446 m n. m.) se oběma jevila jako sólovací cíl už od samého začátku. „Kuffnerův hřeben“ (D, 4c) […]

Leze s ufony, ale mimozemšťan není. Přesto dojíždí do Ádru z Košic. Závislák Ember

05. 07. 2023 | Standa „Sany“ Mitáč, Matěj „Ember“ Baláž
V noci na pondělí spává tři hodiny. Klasika. Ze začátku působil na adršpašské lezce jako zjevení, ale za poslední rok tady natolik zdomácněl, že už jeho přítomnost málokomu přijde divná. Matěj „Ember“ Baláž se stal závislým na Adršpachu, a tak do něj vyráží každý víkend. To, že dojíždí 650 kilometrů z Košic na východě Slovenska, už se […]

Janča Švecová a „Terranova“ 8C+? Bude to chtít hodně úsilí na tréninku, což mi naštěstí vůbec nevadí

28. 06. 2023 | Lukáš „Asu“ Abt
Adamův 12 let nezopakovaný boulder „Terranova“ (8C+) se poslední rok čím dál více dostává do hledáčků mladých bouldristů. Své dovednosti zde vyzkoušel silný Anglán Will Bosi a také už dříve Martin Stráník. Od jara se pak snaží tuto mystickou výzvu zřetězit také Janča Švecová (donedávna Vincourková, pozn. red.), která si před pár dny odškrtla první metu. Povedlo se […]

Kdo tu chce lézt, ať si „vyrobí frendy“. Navštívili jsme spárovou školu v Indian Creeku

19. 06. 2023 | Denisa Krásná
Nejsem spárová lezkyně. Není to proto, že bych se spárám záměrně vyhýbala, ale zatím se mi ještě nikdy pořádně nepřipletly do cesty. Je fakt, že mé první lezení na laně bylo paradoxně lehkou spárou v kanadském Squamishi. Tu cestu jsem tehdy ale prakticky vyběhla, takže žádné spárové techniky nebyly třeba. Od té doby už uplynulo několik […]

„Jdi. Nebeská power bude s tebou.“ Svatý Bernard zakročil, Jenda to vylezl a už nikdy nemluvil sprostě

13. 06. 2023 | Honza Pěkný
„Kurva!! Já se na to…!“ Ano. Bohužel je to tak. Jedno poklidné nedělní dopoledne proťal tiché skály nehezký výkřik. Vznesl se nad temena skal, nad koruny stromů, nad načechrané mraky, vystoupal až do těch skoro nejvyšších míst k těm skoro nejvýše naslouchajícím uším, a pokazil tak sváteční chvilku. Tak tohle tedy ne! __________________________ „Dělej, lez. Zkus to […]

„Přál jsem si tady ukončit repre kariéru, a to se mi splnilo." Štěpán Stráník o Světovém poháru na Letné

06. 06. 2023 | Terka Ševečková (s přispěním Standy Mitáče)
Naposledy se Světového poháru v boulderingu zúčastnil v roce 2019 v Moskvě. Tehdy Štěpán Stráník obsadil 103. místo. V posledních letech se na závodech stále objevuje, vyměnil ale startovní číslo za vrtačku. Kromě častého stavění boulderů na závodech ho můžeš potkat třeba na brněnském Hangáru, kde je dvorním stavěčem. Letos v červnu se vrátil zpátky mezi závodníky a během víkendového Svěťáku […]

Les Království. Aneb jak parta agroúchylů vytvořila novou bouldrovou oblast

30. 05. 2023 | Terka Ševečková
Všechny lezecké oblasti v Česku už známe, nebo je tomu jinak? S opačným názorem přišli Honza „Čaj” Šálek a Honza „Magnus” Novák, kteří objevili dosud neprobádanou boulderingovou oblast v Královéhradeckém kraji. Pískovcové bouldery seřazené vedle sebe (mapa) nedaleko přehrady Les Království u Dvora Králové si přímo říkaly o pozornost zvědavých lezců. A tak je výše zmínění Honzové s partou kámošů očistili, oklasifikovali, v druhém […]

Adršpach se o víkendu zaskvěl v celé své kráse. Podobně jako před 100 lety

22. 05. 2023 | Jan „Drobek" Krch, foto: Standa Mitáč
Podobně jako před 100 lety se ráno 20. května 2023 z lesa u Svatého Václava vynořila skupina bosých otrhaných človíčků s konopnými lany a ocelovými karáblemi a udělali: „Jéééééé!” Právě klesla mlha a Adršpach se zaskvěl v celé své kráse. Doprovodem bylo plno saských lezců v čele s legendami Wernerem Rumpem (který udělal prvovýstup na Krasavici, pozn. aut.) a hlavně Herbertem Richterem, jehož asi není […]

„Holky s holkama, kluci s klukama.“ S kým se lépe leze? Malá anketa

19. 05. 2023 | Terka Ševečková
Nedávné povídání s Ančou Šebestíkovou a Eliškou Adamovskou mě přivedlo k palčivé otázce, jaký má vliv pohlaví spolulezce na lezcovu spokojenost. Ten nápad vznikl zcela nevinnou částí rozhovoru: (…)Anča: Mimo lezecký svět mám málo holek, se kterýma si rozumím.Ella: I v tom lezeckým světě je to někdy náročný. Když lezeš s holkama, tak je musíš neustále do něčeho tlačit. Při vymýšlení […]

Na americkou „Pannu a Babu“. Někdo to zvládne autem, nás obě věže stály dva pokusy

10. 05. 2023 | Denisa Krásná
CASTLETON POKUS 1 – LEZKY Je půlka března a v moabské poušti v Utahu stále ještě převládá zima. Slunce už ale pomalu začíná získávat převahu nad mrazem a nedočkaví lezci se ve vzácných jasných dnech vyhrabou ze svých brlohů a spěchají na písek. My se v jeden takový den jen těžko vyhrabávali z vyhřátých spacáků a deseti vrstev dek, nakonec se nám to […]
1 2 3 33