„200 slov“

Nikdy nechoď pod vrták č. 6! Jak vznikal prváč „Ročník 95“ Xb/c v Teplicích

22. 06. 2021, František Bulička

„Pojď, já to tady znám!“ Ondra mě vytrhává ze surreálného prostředí kolem. Hlava zalomená vzhůru a otevírající se ústa. Po dlouhé cestě autem mám pocit, že jsme dorazili na jinou planetu. Pískovcový asteroid z lezeckých snů s názvem Adršpašsko-Teplické skály.

Po rozlezu v VIIa spáře-rajbasu „Vitamín A“ od Cikána, bez mága, na AF, se už nemůžu dočkat, až nalezu do normální desítky. Vybírám cestu „Krvavý román“. Právě když se chystám vyrazit, ozve se z lesa: „Hej!“ Odpovídáme: „Hou!“ a za okamžik se pod skalou objeví Magnus s Matějem. Dream team je kompletní a interní soutěž v „dědkování“ (vzájemné oslovování se: „dědo“) může začít! Ještě, než dolezu počáteční komínek, už pode mnou excentricky pobíhá Matěj s kovárnou a zpoza rohu slyším poznámky typu:

„Normálně hezkej směr.“
„Já myslim, že to půjde!“
„Ale ten bouldr na začátku bude krutej fix!“
„Tak na to tady máme tohohle dědu, žejo!“ (Myšleno Magnuse a jeho bouldrovou sílu, pozn. aut.)

Ani jsem nevěděl, že kluci chystají prváč. Standa mě spustil z úspěšného onsightu a šli jsme se podívat, jak to vypadá. Matěj už vrtal druhý kruh! Mohlo tedy začít kino v podobě osazování třetího – akční thriller, za který by se nestyděl ani Tom Cruise.

Lístky do první řady – Honza „Magnus“ Novák, Fanda Bulička a Matěj Svojtka (foto: Standa Mitáč)

V roli hlavního hrdiny účinkoval Ondřej Tůma AKA Dědek Tůmítko (ročník 95). Zápletku snímku pak zajistil Matěj „Ricky“ Svojtka, když do vrtačky nic netušícímu Ondrovi nasadil vrták velikosti 5. Doteď si pamatuji úsměv na Matějově tváři, jak to sníženým hlasem, když si Ondra nazouval lezečky, komentoval slovy: „No, když tak to nějak ustojí…“ Nutno dodat, že jako alternativu jsme měli pouze zrezlou, tupou šestku. Pětka byla nová, ale neozkoušená. Matěj tedy chtěl dát Ondrovi vrták, kterým rychleji zavrtá, ovšem nevěděl, jestli velikost číslo pět vydrží zatížení. Pád na zem každopádně nehrozil, takže šlo spíš o „nevinný“ experiment na kamarádovi. Tvrdý jest humor prvovýstupců…

Ondra to nad druhým kruhem musel docela opadat, než oblá a špinavá hrana pustila do tenkého sokolíčku. Při lezení hojně padaly kromě Tůmiče také dnes už zlidovělé hlášky od Špeka z filmu Od palice k vrtu. „Mám ňákej bordel pod nohou!“ nebo „Tyvole, je to dirka! Hoši, tyvole, a teď rychle.“
Dobrodružství však začalo teprve po přehoupnutí hrany do lepších chytů. Ještě kousek nadlézt a plác! „Tam dáme kruh.“

„Tak jo, vytáhnu si vrtačku jó? (…)
„Tyvole, co to je?!“

Ve výkřiku bezprostředně po spatření ubohé špejličky, jež měla udržet jeho váhu, bylo slyšet opravdové zoufalství a slzy na krajíčku… Musíš si uvědomit, kolik psychického a fyzického úsilí stojí vystoupat do neznáma dostatečně vysoko nad poslední kruh do této pozice. Už ti docházej síly, máš „ňákej bordel pod nohou“ a potíš se jako zvíře. Čekáš na spásné vysvobození a místo toho…

Vrchní ladič Ondra Tůma během prvovýstupu 3. 6. 2021 (foto: Standa Mitáč)

Zespoda jsme nevěřícně pozorovali, jak se po zavrtání vrtačka houpala na tenkém vrtáku, který se ohnul už jenom pod její vahou! To nemůže vydržet… Ale zkusit se to musí. Nervové vypětí tedy rozhodně nepovolilo ani po odsednutí do vrtáku. Podle lesklého potu na Ondrových nohách navíc bylo jasné, že sedí jenom napůl. Nesměl ohnutý vrták zlomit. Aby toho nebylo málo, vrtačce začala docházet baterka, takže instalace záchranného vrtáku (už tlustšího) trvala o to déle.

Nicméně, díky Tůmičově ocelové výdrži, trpělivosti a samozřejmě zkušenosti se zadařilo a třetí kruh byl na světě! Uf. „Teda brášine, takovejhle pokus o vraždu…“ Napětí se ihned uvolnilo do smíchu a párty mohla pokračovat.

Následoval tradiční výlez všech prvovýstupců na vrchol věže a zapsání této horké novinky do knížky. Vznikla cesta „Ročník 95na věž Císař. Vede podél jihozápadní hrany přes tři kruhy.

A klasifikace? No, nejdřív to vypadalo jako jedenáctka, pak se to prostoupilo celkem rychle, takže to vlastně nemůže být za XI. No, a když Šampión Tůma při druhém přelezu objevil (pro něj) lehčí betu v úvodním bouldru… „Tak to bude zase za Xb, žejo.“ Tomu už se všichni smějeme, protože je to taková místní klasika. „Tyvole, tady prostě nejde udělat těžší cestu než Xbé!“ doplňuje nekonečnou problematiku mistr Matěj Svojtka. Magnus jenom skromně říká, že to je na nás: „Já se vyznám jenom v šutrech.“ Nutno také dodat, že s jeho nelidskou silou moc nedokáže vnímat jemné nuance mezi sousedními čísly IXc a Xc. Pro představu: když před prvním RP přelezem sundal triko, okamžitě jsme přítomným děvčatům museli zakrývat zrak.



Druhý den po vrtání jsme se vrátili a všem dědům (všichni tři jsou stejně mladí) se podařil čistý přelez. Přes protesty, že na to nemám věk, jsem po nich nastoupil já, jakožto mladá krev (ročník 2001), a druhým pokusem se mi podařil čtvrtý přelez. Radost! Po tom, co mě Ondra viděl v dolním bouldru, mi přiřkl indiánské jméno „Pětikilový datel“. A ještě ten den vznikla stejnojmenná cesta stěnou vpravo od hrany „Ročníku 95“: „Pětikilový Datel“ Xa.

Suma sumárum si z prvních dvou dní v Teplicích v životě odnáším novou přezdívku, krásné přelezy a nezapomenutelné zážitky, za něž všem zúčastněným nesmírně děkuju. Jsem sice drzý a mladý, ale cítil jsem se hluboce poctěn možností lézt s těmito mistry sportu. Tak doufám, že zase někdy, kluci.

__________________

(Vysvětlivka technické stránky prvovýstupu. Vzhledem k obtížnosti lezení kluci používali nejrychlejší způsob zavrtání, kdy lezec má na sobě přicvaknuté extra lano, po němž si vytáhne vrtačku, jakmile se ocitne na vhodném místě. Jde o rychlost, protože se vrtá z volné pozice. Právě kvůli spěchu se také používají tenké vrtáky, protože se snáz dostanou do skály. Experimentální zkušenost však ukázala, že není radno chodit pod velikost číslo 6. Na vrtáku je rovnou navolno přidělaná smyčka (při vrtání se protáčí a nedrhne). Když má prvovýstupce pocit, že vrták je dost hluboko, nebo mu dojdou síly, tak utáhne smyčku úplně u skály a veleopatrně si do ní sedne. Potom z vrtáku odejme tělo vrtačky, vytáhne si po laně kovárnu a může se „v klidu“ pustit do práce, pozn. aut.)

Babská rada: Není radno chodit pod vrták číslo 6. (foto: Standa Mitáč)

„Lámačka“ a „Visačka“. Dvě opomíjené cesty v Českém krase, které zaručeně potrápí

17. 06. 2021 | Mikuláš Heger
Chodím kolem nich odjakživa, ostatně většina lezců projde kolem těchto cest bez povšimnutí. Řeč je o dvou bouldrových cestách na Štítku, což je masiv připomínající pyramidu a zároveň první skála, na kterou narazíš, když přicházíš do Srbska ze stejnojmenné vesnice. Letos na jaře se mi na Štítku konečně podařilo volně odfajkovat „Lámačku“ (9 UIAA) a „Visačku“ (8/8+ UIAA). […]

Malí pavouci lovili 8áčka v Ospu

08. 06. 2021 | Honzík Štípek
Před rokem a půl jsem byl v Ospu ve Slovinsku poprvé a tato lezecká oblast se mi zalíbila. Osp je malá vesnička kousek od přístavního města Koper. V jejím okolí jsou tři lezecké oblasti. Jednou z nich je Mišja Peč, kam jsme se vypravovali nejčastěji, Osp, kde jsou nejdelší cesty, a Črni Kal, ale tuto lezeckou oblast jsme nenavštívili, jelikož má […]

Kdyby si vedl deníček, zapsal by Ondra Ďoubal „Šílený tanec“ XIa na OS

03. 06. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Jsou lezci, kteří o sobě moc nemluví a neradi se fotí… Místo toho se soustředí na lezení. Něco jako Šatavis nebo Petr Urbanovský, který minulý týden odškrtal v Labáku několik Xbéček druhými pokusy: „To nic není, to spíš Ondrovi Ďoubalovi se zadařilo – vylezl ‘Šílený tanec’ na onsajt,“ naprášil svého spolulezce Petr, když se s autorem článku potkali pod […]

Lezecké hospody: Kačák a jeho šéfová, kterou do skal nikdo nevytáhne

01. 06. 2021 | Standa Mitáč (s přispěním Dana Podráského)
„Před třema rokama jsem neznala žádnýho horolezce a teď jich znám určitě 100. Ani jsem nevěděla, že tolik magorů leze na skálu,“ směje se Lenka Patzenhauerová, která má třetím rokem v nájmu hospodu Kačák v Tisé na severu Čech. Jak to vzniklo? Jednoho dne během návštěvy podniku nadsazeně utrousila: „Až to tady krachne, tak mi dejte vědět, já […]

Když déšť nevadí. V Ádru na brigádě spojili síly velcí i malí dobrovolníci

27. 05. 2021 | Eliška Zýková
Déšť je v posledních dnech nemilosrdný, ale naštěstí se najdou i jiné důvody k výpravám do skal než za lezením. V Ádru proběhla minulý víkend další brigáda a stejně jako vydařený lezecký den se účastníkům postarala o spoustu zábavy, písku na všech možných místech a vytahané ruce. I přes typické květnové ráno roku 2021 (rozuměj nepříjemný déšť, pozn. aut.) se sešla velká kupa […]

Mít oko prvovýstupce není žádná legrace. Jarní novinky na Prachově

19. 05. 2021 | Vítek Lachman
„Bourání pomníků“, „Rebelie“, „Petr a Pavel“, „Supernova“, „Kocourkov“, „Záhada pro zítřek“… Že ti to nic neříká?! To jsou starý prásky v oblasti, kde se lezlo už od roku 1907! Od prvních pětek, sedmiček, přes „magický“ sedm cé, až po tyhle desítky nebo jedenáctky… Potenciál oblasti se ale pro většinu lidí v devadesátkách a zkraje milénia vyčerpal… Na masivy se […]

Každé narozeniny přidat kilometr. Jak jsem proběhl Broumovskem až „do budoucnosti“

17. 05. 2021 | Kuba Rak
Před pár lety jsem začal běhat narozeninový běh. Vždy tolik kilometrů, kolik je mi nově let. Líbí se mi ta paralela běhu s životem. Jakmile člověk překročí určitou vzdálenost od startu, tak je to těžší a těžší a nese to s sebou nové poznání. Jak v běhu, tak v životě. Při posledním delším běhu s mým věrným společníkem Mišem jsem zavtipkoval, že […]

Nepoužívat v podstatě nic, pak je to v pořádku. Francouzský rebel Charles Albert

13. 05. 2021 | Standa Mitáč, Ondra Landa
V lednu 2019 ve Fontáči vylezl druhé bouldrové 9A na světě – cestu se zvláštním jménem „No Kpote Only“. Druzí dva lezci (Ryohei Kameyama a Nico Pelorson, pozn. aut.), kteří po něm boulder zopakovali, ho sice trochu shodili, podle Nica na „těžké 8C“, ale i tak má jedno „nej“. Je to pravděpodobně nejtěžší boulder, co kdy kdo vylezl […]

Sóluji jedině naboso – nefiltrované vjemy mi dávají pocit jistoty. Bernd Arnold

10. 05. 2021 | Standa Mitáč, Ondra Landa, Alešák Procházka
„Perfektní styl v horolezectví? Nahý muž, který leze sám novou cestu,“ zamýšlí se v knize Zabíjení nemožného Yvon Chouinard, americký horolezec a zakladatel firmy Patagonia. Pokud si nasadíš boty, máš podle něj bod mínus, pokud použiješ maglajz, koukneš se do průvodce, nebo cvakáš moc železa, máš další body mínus. „Čím více se vzdalujeme dokonalému stylu, tím méně na […]

Dvojrozhovor „8Bé bábovky“. Janča Vincourková a Lucka Hrozová. V čem jsou odlišné a co je spojuje?

04. 05. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč, Eva Janatová
Spojuje je třeba fakt, že jim to teď dost leze. Lucka Hrozová začátkem dubna vylezla na Sněžníku boulder „Temná hmota“ 8B od Rosti Štefánka a tohle číslo stihla už i potvrdit. Janča Vincourková loni vylezla v Krasu boulder „Rustam direct“ 8B od Martina Švece. (Viz příběh prvního českého ženského 8B ve 200 slovech, pozn. red.) Lucce se dále […]

Jak Mauglí vyjel Macochu na samonavijáku. Bujará nálada v Krasu před 40 lety

29. 04. 2021 | Tereza Ševečková
„Kras. To byla tehdy úžasná aréna!“ vzpomíná Honza „Drobek“ Krch na doby, kdy se jezdívalo do Krasu brzy po ránu a zpátky do Brna se chodilo pěšky. „Ochranáři tenkrát byli takhle malinký, jako kdysi ti komunisti. Lézt se mohlo všude. V celých Žlebech od Rorejsů nahoru, kde se dneska nesmí. Tam jsou schované mraky skal, čtyřicet padesát […]

Dojít si na pizzu doprostřed pavučiny. První český a slovenský spacenet

21. 04. 2021 | Andrej Harák
Leziem pre radosť už 20 rokov, ale posledné dva roky sa trošku intenzívnejšie venujem highline. Snažím sa trénovať, kde sa dá. Či už je to park, mid-line v lese alebo starý kameňolom. V tomto lomu som natiahol svoju prvú 45metrovú lajnu, no možnosti sú aj na dlhšie smery. Kedže sledujem svetových highlajnerov, inšpiroval som sa Andy Lewisom a urobil […]

PSČ Tromsø. Aničce Miltové přimrzl k srdci arktický sever

15. 04. 2021 | Vojta Joska
Škola, práce, všude hodně lidí, do hor daleko… Na to je život moc krátký. Spousta z nás to vidí stejně, ale už ne každý s tím něco dělá. Anička Miltová si našla způsob, jak spojit příjemné s užitečným, a díky Erasmu se dostala do Norska. Konkrétně ji cesta zavedla do města, které se pyšní nejseverněji položenou univerzitou na světě, […]

Když zamrzne voda v lahvičce... Deset kroků k vychování malého lezce

07. 04. 2021 | Klárka a Ondra Vackovi
Jak to dělat s dětmi? No, je to jednoduché, přivážeš dítě na dvoumetrovou smyci ke stromu a jdeš lízt. Ale to už je takový mód: „zoufalí rodiče dělají zoufalé činy“. Když jsme dali Matyldě kšíry do kočáru my, bylo jí asi osm měsíců a lezla akorát po čtyřech. Jednu cestu Ondra vytáhl v pohodě, ale jen co se Klárka […]

Přibal s sebou mimino. Špína ve skalách neexistuje

06. 04. 2021 | Pája Kufová
Každá velkolepě plánuje, dokud má mimino v břiše. To, co se děje potom, když už je mimino z břicha ven, mění veškeré plány. Jediné, co se nemění, je moje rozhodnutí nezůstat doma jako „matka na plný úvazek“ a čekat, až se tatínek vrátí ze skal vyklidněný a s úsměvem na tváři. Hlídací babičky daleko, bezdětný kamarád půjde lízt se skupinou […]

„Na štandu jsme ani nedutali.“ Adamova cesta „Silence“ 9c se dočkala prvního opakování

01. 04. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Cestu „Silence“ není potřeba detailně představovat. Ve stručnosti – je to nejtěžší sportovka světa, kterou v norském Flatangeru vymyslel, navrtal a v roce 2017 poprvé přelezl Adam Ondra (psali jsme Velký článek, pozn. aut.). Tahle stropová darda měří 45 metrů a na případného zájemce čeká vytrvalostní lezení, které je rozděleno několika no handy v koleni. Díky těmto odpočinkům bylo zřejmě […]

Teplou nebo studenou sprchu? S Adamem o „Warmduscher“ 8c+ OS. Co všechno si počítá jako onsight?

24. 03. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Možná, že za poctivost a přísnost téhle oblasti může Alex Huber. V devadesátých letech tu udělal několik cest obtížnosti 9a, které roky čekaly na první opakování. Dalo by se s nadsázkou říci: „které čekaly, než Adam Ondra vyroste a přeleze je.“ Pokud se Adama zeptáš, jakého výkonu na laně si za uplynulý rok nejvíc cení, zmíní cestu „Warmduscher“, která […]

Větší chyty. Větší tlamy. Slavná moravská cesta „Čarodějův učeň“ má také českou sestru

18. 03. 2021 | Mikuláš Heger
„Začínám makat na částečný úvazek.“„Tak zalezem!“„Jojo, zajedem na Kotýz, tam jsou i těžký cesty, dlouhý, morálový, jak na písku.“„Kotýz?! To je nějaká houba?!“ Takhle nějak probíhal před lety můj rozhovor s kamarádem Lionelem. Kotýz je krajinově i lezecky úchvatná, raritní oblast Českého krasu. Má několik zvláštností a pro spoustu současných lezců nebude zrovna top oblastí, ale pro milovníky lezení […]

Na návštěvě Aiguille du Bionnassay. Bez parťáka, a přece ne tak úplně sám...

12. 03. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Sólový výstup na zimní čtyřtisícovku v plánu vlastně nikdy nebyl, ale člověk míní a život mění. Okolnosti se sešly s motivací, ideou svižného pohybu „nalehko“, předpovědí počasí a dobrou aklimatizací… Mobil ukazuje šest hodin a do vesničky Gruvaz, která leží ve výšce 1000 m n. m., přichází večer. Vidina pásů na sněhu ponouká k rychlé chůzi vzhůru a suchý les zhruba po […]
1 2 3 26