„200 slov“

Tři roky čekání se vyplatily – přesto to byl „Mordor“. A k tomu ještě „Supervisor“

27. 01. 2022, Lukáš Ondrášek

Počasí se začíná kazit, což je pro českou kotlinu signál vyrazit na pořádné výstupy. Lokálové zalézají k peci a správný český dobrodruh se dává všanc nemilosrdné alpské přírodě. Bude to Mordor!

Supové na sítích čekají, až jim někdo nahraje do karet a poustne onu vytouženou aktuální fotku ledů v podmínce. To se ale nedělá, protože v ten moment naběhne do poklidného údolí u Bad Gastein horda lufťáků a tupými zbraněmi rozseká zdejší ozdoby.

Po dlouhé tři roky vyčkáváme s Filipem na tento okamžik, nakládáme valašky, mačky a jiné ostré hračky. Vyrážíme za končící podmínkou na nejepičtější vlhké sny ledolezců do ledové arény. Mám rád tu atmosféru nedůvěry, která se k večeru s příjezdem na parkoviště stupňuje. K snídani mají být tousty a mrazivá temnota. Skupinovou blaženost umocňuje pohled na ledopády v dálce a pocit, že jsme se nemýlili.

Ledová aréna u rakouského Bad Gasteinu – sen každého ledolezce.
Neznámá dvojka leze „Mordor“ WI5. (f: Lukáš Ondrášek)

Ještě za šera začínáme kout do tvrdého ledu první délky „Mordoru“ WI5 (315 m, pozn. red.) – ledolezecká maturita současného mainstreamu. Po delší době zkoumání zjišťuji, že i malému kousku zmrzlé vody se dá věřit a dokonce na něm štandovat. „Jen tak dál,“ říkám si a naše vyhořená lýtka upalují skrze ledové délky. Při prvním pohledu na protější led „Supervisor“ (270 m, pozn. red.) vidíme odvážnou dvojku posunujíc se ladnými pohyby vstříc v nejtěžší délce. To nás ale nezajímá, protože je to fakt děsivé. Hledíme si své zábavy, abychom házeli co nejméně ledu na dobrodruhy pod námi. Ti to ve čtvrté délce z nejasného důvodu otáčí a my máme celý led jen sami pro sebe. Cítíme se hrdě, jako somálští piráti, kteří obsadili plný tanker.

Na vršku duje jako ze sloní… ale už je to pohodový laláč pod převísek se štandem v opravdové skále. Za šest hodin od první délky stojíme dole na pevné zemi. Uffff, a co zítra?

Filip mlátí zmrzlé medúzy, „Supervisor“ WI6. (f: LO)

Přesvědčení v teamu lézt ten škaredý led naproti se rozmělňuje. K večeru je vždy nálada více zbabělá, takže vyčkáváme do rána a s odhodláním kariérního postupu stojíme pod „Supervisorem“ WI6. První kolmá délka s menším množstvím ledu pěkně zahřívá propálená lýtka. Je -9 °C a parťák mlátí zmrzlé medúzy hlava nehlava, až se začíná trochu bát. Nojo, kdyby tady nelezli včera ti dva, tak třeba nejsme takové ovce a pěkně si ještě chrupkáme v teple spacáku.

Plánovaně na mne vychází nejdelikátnější rampouchová délka. Nasazuji útočné rukavice, dáváme kousek čaje a vzlínám vzhůru. Je to úchvatný pohled, sledovat protější „Mordor“ a na něm dva přišpendlené ledolezce. Ještě úchvatnější je ale viset za jednu ruku v převislém ledu a vrtat šroub z pozice Utkatasana (jógová poloha, pozn. red.). Led je jakoby napružený a pěkných pár minut mi nejde zavrtat šroub. Najednou slyším křup a od šroubu se line horizontální prasklina. Fámy o praskajícím ledu se potvrzují a se staženým ohonem pokračuji opatrně dále. Naštěstí led tvoří pěkná hnízda, takže se dají zbraně jen zlehka zavěšovat.

Parťák dolézá na štand se slovy „nic mi neříkej“, ale prý si to dost užil a bylo to pěkné lezení. V pozici jističe si užívám poslední délku, kdy z květáku nad štandem stříká voda, která okamžitě mrzne na lanech a vytváří na mně plátovou zbroj. Folklor zdejšího slaňování respektujeme a za obvázané stonky nějakého keře sestupujeme ke skále se štandem. Výhledy na protější impozantní ledy jsou náramné a vychutnáváme si ten okamžik. Jsme rádi, že utrpení přicházející po promrznutí končetin již dnes nebudeme zažívat a dole v autě se nadlábneme něčím nezdravým.

Čekání se vyplatilo – tři dny ledolezení u Bad Gasteinu (video: Lukáš Ondrášek)

Dalšího jitra se projeví opravdový charakter a Fil mi přenechává první délku „Höhkarfall“ WI3 (150 m, pozn. red.). Tma, zima, husté sněžení… prostě opravdové Skotsko. Naši osamělost v dolině umocňuje moje nejistota při lezení po medúzách a bublající voda pod ledem. Vše máme samozřejmě pod kontrolou a s hrdinským zvoláním „jistím“ obsazuji štand. Parťák už je v tu chvíli u prvního šroubu a užívá si podle něj impozantní 3D lezení. Krásné dvě délky nás dovedly za ještě hustějšího sněžení a zvuku lavin v dáli k majestátní slaňovací borovici. Důvěru ve vlastnoručně navrtané abalaky prohlubujeme a vrtáme je i do zásoby pro další generace.

Dáváme sbohem tomuto nebezpečnému a drahému sportu s pocitem, že naše životy nebyly na chvíli tak obyčejné. Vděčně házíme poslední pohledy uspokojení na tento amfiteátr. Konečně jsme vychytali podmínku, propluli nepřátelskými vodami a zdárně vždy bezpečně slanili na pevnou zem. Teď už jen vytopený kanclík, kafíčko a nohy v teple. Anebo radši počkat, až se zase naskytne další příležitost uniknout do světa vertikál.

Tak zas někdy příště… Vlevo Filip Zaoral, vpravo Lukáš Ondrášek (f: FZ)

26 dní na moři a skoro bez spánku. Michal Krysta dokončil sólovou přeplavbu Atlantiku

17. 01. 2022 | Jakub Freiwald
26 dnů, 12 hodin, 19 minut a 55 sekund. Tak dlouho nakonec trvala Michalu Krystovi sólo přeplavba Atlantiku v rámci závodu Transat: z Lanzarote na Kanárských ostrovech až na ostrov Antigua v Karibiku. Před samotným závodem nejdřív vyrazil na tréninkovou přeplavbu z Francie do Portugalska, aby si vyzkoušel, jestli vlastnoručně postavená plachetnice funguje tak, jak má. A před ostrým startem ho […]

Vánoční pohoda trochu jinak. Před shonem jsme utekli na skialpy do Tyrolska

10. 01. 2022 | Lukáš Ondrášek
Jak správně nežít. O Vánocííích… Nebo bych ještě mohl dodat: Tři rady jak zhubnout, jak se nepřejídat, nebo jak být stále v kondici. Žádné návody ti tady dávat nebudu, ale v důsledku tohoto textu ti možná dojde, jak se nám podařilo nezblbnout v obsaženém období. Vyměnit zajetou destinaci – domov, během posvátných dní, je um. V aktérech se musí snoubit […]

Písek 2021 – naprášené přelezy a prváče. Co se komu povedlo?

05. 01. 2022 | Standa „Sany“ Mitáč
Na podmínky se většinu roku nadávalo, ale přesto se v pauzách mezi dešti povedla spousta špičkových věcí – jedenáctky padaly v Labáku: „Betom“, „Periferie“, „Šíleňák“ na OS… Druhá půlka roku patřila hlavně Broumovsku, kde holky tahaly klasické spáry a kluci chodili sportovat. Honza „Magnus“ Novák vyprášil pavučiny u desítek spících desítek a vylezl „Akumulátor“ XIb, Pavel „Alberto“ Hrubý udělal mega­ vzdušný […]

PF 2022

31. 12. 2021 | redakce eMontany
„Šťastnou ruku v roce 2022 přeje redakce eMontany.“ I když se ti do cesty postaví zdánlivě nepřekonatelné bříško, nevzdávej se, improvizuj a ber to s humorem. Přejeme všem našim čtenářům, ať se nebojí jít za svým a ať jim je dopřáno mnoho neopakovatelných okamžiků ve skalách i v horách. K tomu se bude hodit spousta stejně naladěných lidí kolem – parťáků, co dokážou […]

Ropucha onsight. Jak italská žába k 7céčku přišla

30. 12. 2021 | Tomáš Lukášek
To, že jsou některá zvířata lepší lezci než lidé, je známo. Ovšem o ropuše, která leze 7céčka, jsi určitě ještě neslyšel. K této anomálii došlo na konci minulého léta v lezecké oblasti Oltre Finale v malebné vesničce Oresine, která leží ve svahu údolí Val Pennavaire. Parkoviště u kostela ve vesnici Veravo je plné přehrocených Němců, co chodí spát se slepicemi, […]

Nasbírat co nejvíc výstupů není cílem horolezectví. Říká ten, kdo jich má 20 000

21. 12. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Jako jeden z mála českých pískařů má vylezené všechny saské věže, kterých je kolem 1200. Pavel Krupka sice bydlí v Litoměřicích, ale skoro každý víkend vyráží směr Labské pískovce – Tisá, Ostrov, Rájec, Sasko… A takhle to má už někdy od roku 1968. Nedávno se jeho spolulezkyně Danka Kadlecová prořekla autorovi článku, že Pavel teď spolu s ní na […]

Lezecké hospody: pražský Mamut z doby kamenné, který přežívá v průmyslové hale

15. 12. 2021 | Dan Podráský (s přispěním Standy Mitáče)
Zbloudilý skalní lezec, zahnaný nastupující zimou do nepřirozených prostor umělé stěny, může být překvapen v mnoha směrech. Když se po sportovním výkonu, který jeho běžné lezení ještě alespoň trochu připomíná, dostaví k výčepu, podobnosti s tím, na co je zvyklý, mohou zmizet úplně. Osvěžovny v těchto zařízeních jsou většinou odlišné. Odlišné od těch, kde se s kamarády za zvuků kytary […]

Den v mlze. Čtyři holky propojily 18 prominentních vrcholů Lužických hor. Trvalo to 21 hodin

08. 12. 2021 | Lenka Berrouche
PVLH – to je výzva, kdy musíš do 24 hodin oběhnout Prominentní vrcholy Lužických hor. Za prominenci se bere parametr, kdy mezi vrcholem hory a okolním prostředí je minimálně 100 výškových metrů. A takových kopců v Lužických horách napočítáš 18. Můžeš vyrazit, kdy chceš, odkud chceš, jakým směrem chceš. Jen místo startu a cíle se musí shodovat. Pokud tohle […]

Když si tělo řekne dost… O pádu na Dračím zubu a návratu zpátky do hry

29. 11. 2021 | Richard Müller
Jsou dny, co jsou na první pohled krásné a slibují ty nejlepší zážitky. A pak se ve vteřině všechno zvrtne. Tohle byl jeden z nich. Nádherný jarní den. Slunce svítilo, ale ještě nebylo vedro. Těšil jsem se na odpolední lezení ve Skaláku, jenomže v práci se nedařilo a nestíhal jsem. Sotva jsem ve čtyři vypnul PC, sednul do auta a pospíchal […]

Mistr nečasu. Mišo Burian udolal labácký „Betom“ XIc

24. 11. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Deprese jak vyšitá. V Labských pískovcích mlha, lehce nad nulou, hnus, temno, vytrvalé mrholení… „Tak je to vyriešené! Bitka do posledného kroku,“ volá Mišo Burian, který před pár hodinami udolal svůj velký projekt. Povedlo se mu vylézt cestu „Betom“ XIc (francouzské 8c, pozn. aut.) od Ondry Beneše a Martina Tomáška z roku 2012, která patří k jedněm z nejtěžších cest […]

Umění řízeného odskoku – nejlepší dárek pro dospívající dceru. Nebo ne?

23. 11. 2021 | Vendula Coubalová
„Proč nelezeš?!“„Nemůžu!“„Lez prosimtě, už jsi skoro u nejtu.“„Už nemůžu!“„Tak se vrať dolů.“„To né, se bojim a taky už nemůůžu…“„Tak si odskoč, stojíš jen metr a půl nad jištěním.“„No to né, to se bojím…“„Ach jo, no tak počkáme, až spadneš, co se dá dělat….“ Než jsem to stačil doříct, už letěla. Že je něco špatně, mi bylo jasné hned, […]

Sólo pro Juraje. V severce Grandes Jorasses jsem prožil antické klání s božským finále

21. 11. 2021 | Juraj „Ďurifuk“ Koreň
Grandes Jorasses, severná stena, „Le Linceul“ M4, WI 4, sólo (pro cestu se používá také název „The Shroud“ nebo „Rubáš“, topo stěny, pozn. red.), 100 m hrebeňom a daľej východným kuloárom na vrchol Pointe Walker (4 208 m n. m.). Následný zlet na paraglide. 19. 11. 2021. Toľko by sa dalo povedať k faktom. A toto k pocitom…. „Nič […]

„Hele, vole, doktore, pojď si něco přelízt!“ Ratlík a Háček na Ama Dablamu ve stěně Míry Šmída

14. 11. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Kuba „Ratlík“ Kácha vyrazil do Nepálu úplně naslepo. Ohledně cílů se chtěl nechat překvapit a improvizoval. Háčka (Zdeněk Hák, pozn. red.) potkal už v Praze na letišti, ale to ještě nikoho z nich nenapadlo, že si spolu vylezou západní stěnu na Ama Dablam (6 812 m n. m.). Pak se potkali znovu na Lobuche (6 119 m n. […]

„Jmenuju se Matteo. Miluju hory, a když je podmínka, nejradši spím.“

10. 11. 2021 | Michal „Kuža“ Kužela
Věk: 9 měsícůMísto narození: Verbania (Itálie, Val d´Ossola)Nejvyšší vylezená obtížnost: 1b / oblast Ullasai (Sardinie), ale prý je tam měkčí klasa, říkala máma Je pozdní podzimní odpoledne. Vracím se z lezení v naší aktuální domovině Vale Ossola. Máma otevírá dům a jde přihodit polínko do krbu. Já nemám dnešního lezení ještě dost a dávám si na závěr dne ještě […]

Dalibor „Nedori“ Mlejnek a osobní výzva, co ho čeká v sobotu

02. 11. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Voní mu spáry a kromě těch pískovcových také rád cestuje do oblastí tradičního lezení všude po světě. Jedním z hlavních hostů letošního Sherpafestu bude Dalibor „Nedori“ Mlejnek z Čekého ráje. Mezi pískaři známé jméno, ale mediálně zase tolik ne – však v sobotu od 12 hodin v pražském kině Aero to bude jeho úplně první veřejné vystoupení… Proč si […]

Kamarádům jsem vyřídil zpáteční letenku do hotelu. Záchranka v severce Eigeru

26. 10. 2021 | Ladislav Šembera
Uzavírám stan a sleduji jasně zářící hvězdy na noční obloze. Je to nádhera, ale zároveň mne pojímá obava o změnu počasí. Jejich jasná záře nevěstí nic dobrého, i když byl dnešní den nádherný a já vystoupal až na vrchol Lauberhornu 2 472 m n. m. Tam na vrcholu měl můj foťák pravé žně. Vždyť obzor odkrýval panorama bernských čtyřtisícovek […]

Jak Fanda mezi kameny zmizel a vystydla mu večeře. Pohádka na dobrou noc

19. 10. 2021 | Alena Čepelková
Tak si, Františku, hezky lehni. Budu ti vyprávět o tvém dědečkovi, jak z tvého tatínka málem udělal pohrobka. Co to znamená? Že bys dědečka nikdy neviděl a tatínek by se narodil jenom mně. Ale neboj se, všechno dobře dopadlo! Bylo nebylo, za dávných dob, kdy se ještě nebouldrovalo, ale prostě lezlo bez lana po různých skalkách a kamenech a horolezci […]

Vyzkoušel jsem prváčování. „Sara-thé“ a „Karaté“ – nové rýmovačky nad Chamonix

12. 10. 2021 | Danny Menšík
Ve skalách se odjakživa vyhýbám dělání prvovýstupů. S velkým obdivem a díkem lezecky pouze hltám a konzumuji cesty, co tu všichni ti srdcaři zanechali. Prvovýstupcování je velká řehole a často připomíná víc výškové práce na fasádě než lezení. Všechen ten vercajk navíc, kila železa, vrtání, tlučení, čištění… Já si při highlajnových prváčích téhle extra legrace užívám dost a ještě k tomu […]

Lezecké hospody: „Umět zvládnout přívalové vlny.“ U Kosti v Labáku

05. 10. 2021 | Standa Mitáč
Gravitační centrum Labáku spojené se jménem „Kosťa“ začalo fungovat už v roce 1993, kdy Honza Kostolník z Děčína převzal starou fungující hospodu Hubertus a vzal si ji do správy na dobu tří let – během nich stáhl do svého podniku spoustu kamarádů a lezců z okolí. Pak se původní majitelka vrátila a vzala si Hubertus zpátky. Honza však chtěl v hospodě pokračovat, […]
1 2 3 28