„200 slov“

Nepoužívat v podstatě nic, pak je to v pořádku. Francouzský rebel Charles Albert

13. 05. 2021, Standa Mitáč, Ondra Landa

V lednu 2019 ve Fontáči vylezl druhé bouldrové 9A na světě – cestu se zvláštním jménem „No Kpote Only“. Druzí dva lezci (Ryohei Kameyama a Nico Pelorson, pozn. aut.), kteří po něm boulder zopakovali, ho sice trochu shodili, podle Nica na „těžké 8C“, ale i tak má jedno „nej“.

Je to pravděpodobně nejtěžší boulder, co kdy kdo vylezl bez lezeček. Proč se rozhodl vykašlat se na boty a co mu to přináší? Přečti si krátké povídání s francouzským Charlesem Albertem, které navazuje na náš Článek měsíce.

Lezeš stále naboso?
Ano, už jsou to roky, co jsem naposledy nazul lezečky.

Vnímáš rozdíl mezi lezením s lezečkami a bosolezením v kontextu pohybového projevu?
Když lezeš naboso, tak ztratíš hodně síly v prstech u nohou, protože ti zmizí pevná gumová opora. Donutí tě to klást nohy jinak a většinou se musíš více držet rukama. Lezení bez bot ti ale umožní více vnímat svůj vlastní pohyb, jelikož nemusíš přemýšlet o tom, kam lezečku položit. Prostě to cítíš.

Charels v boulderu „Duroxmanie“ 6C+, Fontáč (foto: Arthur Delicque)

Využíváš prsty na nohou chápavým způsobem (jako třeba opice)?
Ne tak často a ne tak snadno jako ony.

V jakých případech je lezení bez bot vyloženě výhodou oproti botám? A to i co se výkonnosti týče?
Pokud lezu převisy, tak mi bosé nohy někdy situaci zlehčují – speciálně v případech, kdy se mohu svými prsty u nohou chytit menších dírek nebo jiných chytů.

V čem ti lezení bez bot přijde obohacující? Vnitřně, pocitově, i z hlediska sportovního?
Vede k lezení bez jakéhokoliv vybavení. Jde proti konceptu spotřeby. Nazýváme svoji aktivitu „sportovní lezení“, abychom ji odlišili od „technického lezení“. Pokud uvažuji o sportovním duchu, tak čím více vybavení používáme, tím méně férové je to pro atlety, kteří si to vybavení nemohou dovolit koupit.

Čím více vybavení, tím hůř. Charles Albert (foto: Arthur Delicque)

Jaké jsou tvé vnitřní pocity u lezení naboso?
Nespoléhám se na žádného designéra lezeček, ani na žádného fyzioterapeuta nebo kohokoliv jiného. U lezení se spoléhám jen sám na sebe, na což jsem hrdý.

Máš nějakou speciální tréninkovou metodu vedoucí k zocelení chodidel a prstů u nohou pro lezení naboso?
Myslím, že je nesmyslné trénovat sílu pro lezení. Dělám pouze několik základních cviků, abych si uvolnil svá záda, ramena nebo prsty, pokud někde cítím bolest.

Jakou nejtěžší cestu máš vylezenou naboso?
Ta, co se mi zdála nejtěžší, byla „No Kpote Only“ (video), ale pro ostatní to nejtěžší boulder není, jelikož byli schopni vymyslet efektivnější sekvenci s lezečkami.

Charles ukazuje demo finálového boulderu na soutěži, kde dělal „stavěče.“ (foto: Arthur Delicque)

Jaká tě bez bot nejvíce bolela?
To nevím, protože cesty moc nezkouším, pokud je to velmi bolestivé.

Co bys doporučil těm, kteří by rádi lezení naboso zkusili, ale bojí se bolesti a poranění?
Nepoužívat lano ani bouldermatky. Bez tohoto vybavení se staneš více obezřetnějším. Poznáš pak, kdy je lepší nepadat, a kde hrozí jaké nebezpečí.

To myslíš vážně – ty tedy nepoužíváš ani bouldermatky? Takže moc nepadáš, nebo padání cvičíš?
Bouldermatku používám pouze v případě, když si myslím, že spadnu a nezvládnu pád vůbec kontrolovat – většinou něco těžkého se špatným přistáním. Jinak ano, moc nepadám, jelikož cílem je lézt, a ne padat. Padání trénuji, když zkouším nový boulder bez bouldermatky a když si úplně nedokážu představit, jaké pohyby budou následovat po případném smeknutí.

(Žebřík asi není „umělá pomůcka“, pozn. red.) Lezení s Charlesem

Co bys doporučil lidem, kteří by chtěli s bosolezením začít, ale bojí se výsměchu ostatních?
Doporučil bych jim, aby začali růst a vyřešili si své vnitřní problémy.

Můžeš to vysvětlit?
Tahle situace nemá s lezením co do činění. Je to záležitost ega. Lidé, které popisuješ, mají slabé ego, a tím pádem k vybudování vlastní osobnosti potřebují názory ostatních. Proto se bojí výsměchu, když by měli lézt naboso. (Mimochodem, hodné výsměchu může být i lezení dvoumetrového boulderu nad tlustou matrací, pozn. Charles). Je to dětské chování – děti nemají ego a můžeme o nich říci, že jsou narcistní. (Narcista si myslí, že je definován myšlenkami ostatních. Čím více pozornosti se mu dostává, tím je šťastnější, pozn. Charles) Proto doporučuji nejprve vyrůst, protože je to jediný způsob, jak skutečně dosáhnout toho, co chceš. Pokud odmítneš růst, skončíš jako staré dítě, které dělá to, co je mu řečeno… A dělá to až do své smrti.

Co myslím tím „růst“? To jo otázka moudrosti a líbí se mi, co o tom napsal Nietzsche ve svém příkladu starého muže, který pozoruje hrající si dítě. Co je životně důležité pro dítě, je pro tebe triviální. A ty bys měl aspirovat na něco většího než dítě. Za deset let ode dnešního dne uvidíš, že to, co se ti dnes zdá jako důležité, budeš opět vnímat jako triviální. A za dalších deset let to samé, pořád dokola.

Je pro tebe skála „mrtvá věc“, nebo ji vnímáš jako „živého partnera“?
Skála samozřejmě živá není. Ale lišejníky a mechy na ní živé jsou. Je pro mě více přitažlivé vidět skálu, která na sobě nese známky života, než vidět jen nástroj pro lezení. Nemám také rád, když je pod boulderem upravené dopadiště nebo když jsou v nějaké cestě nýty.

Vnímáš lezení jako akt komunikace mezi tebou a skálou?
Samozřejmě, že ne. Jsem tam pouze já – dívám se na skálu a vymýšlím uspokojující způsob, jak ji vylézt. Je to jako malba. Dílo je dokončeno až v té chvíli, kdy je s ním umělec spokojený.

„Dílo je dokončeno až v té chvíli, kdy je s ním umělec spokojený.“ Rozdělaná práce za 8B+ a více ve Velké Británii. (foto: Arthur Delicque)

Sóluji jedině naboso – nefiltrované vjemy mi dávají pocit jistoty. Bernd Arnold

10. 05. 2021 | Standa Mitáč, Ondra Landa, Alešák Procházka
„Perfektní styl v horolezectví? Nahý muž, který leze sám novou cestu,“ zamýšlí se v knize Zabíjení nemožného Yvon Chouinard, americký horolezec a zakladatel firmy Patagonia. Pokud si nasadíš boty, máš podle něj bod mínus, pokud použiješ maglajz, koukneš se do průvodce, nebo cvakáš moc železa, máš další body mínus. „Čím více se vzdalujeme dokonalému stylu, tím méně na […]

Dvojrozhovor „8Bé bábovky“. Janča Vincourková a Lucka Hrozová. V čem jsou odlišné a co je spojuje?

04. 05. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč, Eva Janatová
Spojuje je třeba fakt, že jim to teď dost leze. Lucka Hrozová začátkem dubna vylezla na Sněžníku boulder „Temná hmota“ 8B od Rosti Štefánka a tohle číslo stihla už i potvrdit. Janča Vincourková loni vylezla v Krasu boulder „Rustam direct“ 8B od Martina Švece. (Viz příběh prvního českého ženského 8B ve 200 slovech, pozn. red.) Lucce se dále […]

Jak Mauglí vyjel Macochu na samonavijáku. Bujará nálada v Krasu před 40 lety

29. 04. 2021 | Tereza Ševečková
„Kras. To byla tehdy úžasná aréna!“ vzpomíná Honza „Drobek“ Krch na doby, kdy se jezdívalo do Krasu brzy po ránu a zpátky do Brna se chodilo pěšky. „Ochranáři tenkrát byli takhle malinký, jako kdysi ti komunisti. Lézt se mohlo všude. V celých Žlebech od Rorejsů nahoru, kde se dneska nesmí. Tam jsou schované mraky skal, čtyřicet padesát […]

Dojít si na pizzu doprostřed pavučiny. První český a slovenský spacenet

21. 04. 2021 | Andrej Harák
Leziem pre radosť už 20 rokov, ale posledné dva roky sa trošku intenzívnejšie venujem highline. Snažím sa trénovať, kde sa dá. Či už je to park, mid-line v lese alebo starý kameňolom. V tomto lomu som natiahol svoju prvú 45metrovú lajnu, no možnosti sú aj na dlhšie smery. Kedže sledujem svetových highlajnerov, inšpiroval som sa Andy Lewisom a urobil […]

PSČ Tromsø. Aničce Miltové přimrzl k srdci arktický sever

15. 04. 2021 | Vojta Joska
Škola, práce, všude hodně lidí, do hor daleko… Na to je život moc krátký. Spousta z nás to vidí stejně, ale už ne každý s tím něco dělá. Anička Miltová si našla způsob, jak spojit příjemné s užitečným, a díky Erasmu se dostala do Norska. Konkrétně ji cesta zavedla do města, které se pyšní nejseverněji položenou univerzitou na světě, […]

Když zamrzne voda v lahvičce... Deset kroků k vychování malého lezce

07. 04. 2021 | Klárka a Ondra Vackovi
Jak to dělat s dětmi? No, je to jednoduché, přivážeš dítě na dvoumetrovou smyci ke stromu a jdeš lízt. Ale to už je takový mód: „zoufalí rodiče dělají zoufalé činy“. Když jsme dali Matyldě kšíry do kočáru my, bylo jí asi osm měsíců a lezla akorát po čtyřech. Jednu cestu Ondra vytáhl v pohodě, ale jen co se Klárka […]

Přibal s sebou mimino. Špína ve skalách neexistuje

06. 04. 2021 | Pája Kufová
Každá velkolepě plánuje, dokud má mimino v břiše. To, co se děje potom, když už je mimino z břicha ven, mění veškeré plány. Jediné, co se nemění, je moje rozhodnutí nezůstat doma jako „matka na plný úvazek“ a čekat, až se tatínek vrátí ze skal vyklidněný a s úsměvem na tváři. Hlídací babičky daleko, bezdětný kamarád půjde lízt se skupinou […]

„Na štandu jsme ani nedutali.“ Adamova cesta „Silence“ 9c se dočkala prvního opakování

01. 04. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Cestu „Silence“ není potřeba detailně představovat. Ve stručnosti – je to nejtěžší sportovka světa, kterou v norském Flatangeru vymyslel, navrtal a v roce 2017 poprvé přelezl Adam Ondra (psali jsme Velký článek, pozn. aut.). Tahle stropová darda měří 45 metrů a na případného zájemce čeká vytrvalostní lezení, které je rozděleno několika no handy v koleni. Díky těmto odpočinkům bylo zřejmě […]

Teplou nebo studenou sprchu? S Adamem o „Warmduscher“ 8c+ OS. Co všechno si počítá jako onsight?

24. 03. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Možná, že za poctivost a přísnost téhle oblasti může Alex Huber. V devadesátých letech tu udělal několik cest obtížnosti 9a, které roky čekaly na první opakování. Dalo by se s nadsázkou říci: „které čekaly, než Adam Ondra vyroste a přeleze je.“ Pokud se Adama zeptáš, jakého výkonu na laně si za uplynulý rok nejvíc cení, zmíní cestu „Warmduscher“, která […]

Větší chyty. Větší tlamy. Slavná moravská cesta „Čarodějův učeň“ má také českou sestru

18. 03. 2021 | Mikuláš Heger
„Začínám makat na částečný úvazek.“„Tak zalezem!“„Jojo, zajedem na Kotýz, tam jsou i těžký cesty, dlouhý, morálový, jak na písku.“„Kotýz?! To je nějaká houba?!“ Takhle nějak probíhal před lety můj rozhovor s kamarádem Lionelem. Kotýz je krajinově i lezecky úchvatná, raritní oblast Českého krasu. Má několik zvláštností a pro spoustu současných lezců nebude zrovna top oblastí, ale pro milovníky lezení […]

Na návštěvě Aiguille du Bionnassay. Bez parťáka, a přece ne tak úplně sám...

12. 03. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Sólový výstup na zimní čtyřtisícovku v plánu vlastně nikdy nebyl, ale člověk míní a život mění. Okolnosti se sešly s motivací, ideou svižného pohybu „nalehko“, předpovědí počasí a dobrou aklimatizací… Mobil ukazuje šest hodin a do vesničky Gruvaz, která leží ve výšce 1000 m n. m., přichází večer. Vidina pásů na sněhu ponouká k rychlé chůzi vzhůru a suchý les zhruba po […]

Druhý průstup severní stěnou Slepice. Tři kuřecí křidýlka prověřila naše odhodlání

04. 03. 2021 | Dan Podráský
Severní stěny byly vždy jevištěm těch nejdramatičtějších horolezeckých zápasů v historii. Velké problémy Alp, jako je Eiger, či Matterhorn jsou legendou. Jejich severní stěny jsou němými svědky nelítostných soubojů člověka se silami přírody i se sebou samým. Staly se dějištěm nejedné tragédie, prohry, či naopak oslnivého vítězství, jež přesáhlo hranice horolezectví. Slepičí hory mají problém sice jen […]

KVR – Krasové výstupy roku 2020. Mladá krev přebírá vládu nad Moravou

24. 02. 2021 | Vojta Vlk
Ze zjevných důvodů nabízel minulý rok víc prostoru pro venkovní lezení než závodní roky předchozí. Navíc, až do června šlo lézt výhradně na českých skalách. Kdo vyhledával těžké sportovky na vápně, jednou z nemnoha možností pro něj bylo navštěvovat Moravský kras. Jak to tam minulý rok vypadalo s přelezy? Drtilo se na laně víc než obvykle? Nejvíc […]

Pád pod topem? To znamená velkou naději na příště. Martin Stráník přelezl boulder „Warrior“ 8C

16. 02. 2021 | Simona Ulmonová
V sobotu se sjeli do Labského údolí největší fanatici arktického boulderingu, kteří dobře vědí, že mínusové teploty znamenají následující: chyty skřípají pod prsty, což se rovná, že to lepí, což se rovná, že to dává. Byla to tam samá legenda a silák. Bratři Stráníkové samo nechyběli a šuškalo se, že Martin má „na spadnutí“ svůj projekt za 8C na kameni […]

Zimní pozdrav z Labáku

12. 02. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
„Kde se udrží sníh, tam se udrží i lezec.“ Vyrazili jsme fotit nějaké psí kusy do příštího pískařského kalendáře a Labské údolí nás přivítalo atmosférou, o kterou se sluší podělit. Kdo má chuť potrápit mozkové závity, může zkusit poznat čtyři slavné cesty na obrázku dole. Jsou to dvě klasiky z přelomu 70./80. let a dvě moderní cesty kolem roku 2000. […]

Uragán, který neublíží. O vzniku jizerské cesty „Equilibrium“ Xb od Ondry „Plagáta“ Sojky

08. 02. 2021 | Žanet Hanušová
Jako každý rok nastává Ondrovi etapa šmejdění, prodírání se nepoznanými kouty lesa, brázdění lesních svahů a hledání volného směru. Směru, který by se stal jeho projektem, který bude odolávat. A nebude odolávat dny nebo týdny, ale měsíce nebo třeba roky (?). Touha po napětí vzrostla při vzpomínce na projekt předchozí – „Leviatan“ IXc jizerských. Ten měl být tím projektem, co […]

„Vono to pude!“ O těžko uvěřitelné smůle Sajfiho a těžko uvěřitelné podpoře komunity

04. 02. 2021 | Standa „Sany“ Mitáč
Příběh Standy „Sajfiho“ Pfeifera z Mladé Boleslavi možná znáš, už nějakou dobu koluje na sociálních sítích. Pro účel tohoto článku jsme ho poprosili o pět nejsilnějších vhledů z jeho horolezeckého života. Tady jsou: 1. Severní stěna Eigeru, „Heckmairova cesta“„Moje první velká severní stěna a zrovna Eiger. Co k tomu říct. V šusťákách za pár stovek a s vybavením, které už dávno visí někde […]

„Don’t be an idiot.“ Přemohlo nás nutkání tahat vlastní highline

01. 02. 2021 | Kuba Kácha
Jsou různé způsoby, jak začít chodit po highline. Na konci našeho oblíbeného youtubového kanálu „HowNOTtoHIGHLINE“ se vždy říká: „But don’t be an idiot. Go rig your first highline with someone who knows what he’s doing.“ A skutečně, v dnešní době se většina lidí napřed všechno naučí od někoho, kdo ví, co dělá. Jsou i lidé, co chodí po […]

Spáry na chuť, kde ti budou chrastět prsty. Honzál Novák v Little Yosemite

25. 01. 2021 | Jan „Honzál“ Novák
V srpnu 2020 se Sokolíci, tým mladých alpinistů ČHS, vydali na výjezd do španělského pohoří Picos de Europa (video) a poté do Chamonix. Člen týmu a autor textu Honzál Novák se bohužel kvůli práci zúčastnil až závěrečného týdne v Chamonix… Tady najdeš jeho ohlédnutí, pozn. red. Dobrodružství začíná po tom, co jsem v laboratoři rozbil hmotnostní spektrometr. Najednou to konečně […]
1 2 3 25