(Život hol­ky v Ádru, to je očis­tec. Očis­tec, kte­rý sto­jí za to úpl­ně nej­víc… Tohle je dal­ší díl rubri­ky „Deník bábov­ky“ – těš se vždy ve dru­hé půl­ce měsí­ce, pozn. red.) Babí léto, páteč­ní odpo­led­ne. Chy­táš záři­jo­vé slu­níč­ko na lavič­ce před bou­dič­kou. Prá­vě si to oto­či­la v prv­ní dese­ti­ně výle­tu za kul­tu­rou. Díry ve výfu­ku se nep­ta­jí… Na dvoj­ku do kop­ce, pět tisíc otá­ček, vůně pálí­cí se spoj­ky… To zna­me­ná jedi­né, rych­lou otoč­ku zpát­ky. Ty jsi teda byla odhod­la­ná dojet 70 kilá­ků až do Jičí­na, kde byl pří­slib auto­o­pra­vá­ře… Pro­to tě tro­chu pře­kva­pil nalé­ha­vý tón klu­ků z ved­lej­ších seda­del, ať to kou­káš co nej­rych­le­ji v prv­ní zatáč­ce oto­čit, než začne hořet motor… A tak o deset minut poz­dě­ji sedí­te na kem­pu, klu­ci balí špe­ka a ty poslou­cháš moud­rá slo­va jako: „Dej to rov­nou sešro­to­vat“ nebo „budeš ráda, když to vyje­de prv­ní kopec“. Iva Bit­to­vá a ran­dě­ní holt musí počkat a na pro­gra­mu víken­du je dlo­o­ou­ho neza­ži­té noro­vá­ní (pro ty co nezna­jí – i když tací prav­dě­po­dob­ně ani nejsou – zale­zeš do čeho­ko­liv, čemu říkáš postel, při­kry­ješ se čím­ko­liv, čemu říkáš peři­na, najdeš nej­bliž­ší věc podob­nou fun­gu­jí­cí­mu note­boo­ku a pouš­tíš si pohád­ky). Tenhle plán ti vysta­čí na násle­du­jí­cích 36 hodin… Správ­né noro­vá­ní poznáš tak, že pohád­ky pro­klá­dáš sva­či­na­mi a spán­kem. V tvém pří­pa­dě i pře­mí­tá­ním nad dal­ším létem v Ádru… Co ti teda dal­ší (už tře­tí) sezó­na v Ádru při­nes­la? No… Ze začát­ku si nemů­žeš pomoct nemys­let spíš na ty věci, kte­rý ti vza­la. Teda, ruku na srd­ce, kte­rý si poztrá­ce­la díky tomu, že čas­to zapo­mí­náš mít hla­vu na krku, kam pat­ří… Zača­lo to v květ­nu, kdy zmi­ze­la tvo­je prv­ní naspo­ře­ná kupič­ka peněz. Respek­ti­ve – ty jsi ji necha­la zmi­zet… Ško­da 30 tisíc, výš­kov­ky nedě­láš, tak­že ani týden ani měsíc v prá­ci to neza­chrá­ní… Násle­do­va­la ztrá­ta vidi­ny lezec­ké sezó­ny, když sis kom­bi­na­cí prá­ce, leze­ní a vlast­ní hlouposti odpá­li­la rame­no a počet vyle­ze­ných cest se tak pro tebe letos zasta­vil na osmi. V prů­bě­hu léta...

(Život hol­ky v Ádru, to je očis­tec. Očis­tec, kte­rý sto­jí za to úpl­ně nej­víc… Tohle je tře­tí díl rubri­ky „Deník bábov­ky“ – těš se vždy ve dru­hé půl­ce měsí­ce, pozn. red.) V jed­nom máme jas­no – v Ádru žijou bábov­ky. A ty se sna­ží pře­žít – samy, spo­lu nebo s kama­rá­da­ma – s vel­kej­ma brá­cha­ma, kte­ří se sli­tu­jou a kou­pí jim ten správ­nej vařič, co pasu­je na pěti­li­t­ro­vou ply­no­vou bom­bu. Neby­ly by to však úpl­ný bábov­ky, kdy­by nepo­ku­ko­va­ly po chla­pech… Oukej, nepo­ku­ku­jou, trpě­li­vě (čti spíš zou­fa­le) čeka­jí na prin­ce v bílým tranďá­ku. A jaký prin­ce že to do Ádru sezó­na zava­ne? KLASIKCho­dí v roz­tr­ha­nejch tep­lá­kách s kytič­ko­va­ný­ma zápla­ta­ma na kou­le­nou a kost­ko­va­né koši­li. Mat­roš má v báglu od Ádr­de­sig­nu, v jed­nom z prv­ních mode­lů. Nepo­u­ží­vá mágo ani ufo­ny, má sadu chlu­pa­tých smy­ček dááv­no za zeni­tem, ale pro­to­že do nich nepa­dá, pou­ží­vá je už pat­náct let. Z jeho bato­hu nikdy netr­čí žád­nej mat­roš, tak­že nejde poznat, že je to lezec! Hol­ky ho zdán­li­vě neza­jí­ma­jí. Jeho výběr lezec­kých cest se sklá­dá z vykřič­ní­ků od Ciká­na a Arnol­da. Sva­či­na: dvě lah­ve Kra­ko­no­še a jabl­ko, v lep­ším pří­pa­dě kou­sek štan­gle Vyso­či­ny. Jis­tí se zásad­ně osmou. Když vez­me bábov­ku do skal, zapo­me­ne, že je to hol­ka. Vlast­ně zapo­me­ne brát v potaz lezec­ké schop­nos­ti par­ťá­ka vůbec… Výsle­dek: kolá­če na rukách, kolá­če na rame­nou, kolá­če na kole­nech. K veče­ři má fazo­le a sedm až dva­náct piv. Prv­ní pře­lez po dva­ce­ti pěti letech ve vrcho­lov­ce je sice láka­vý, dél­ce hoje­ní stru­pů ovšem neú­měr­ný, a tak si dva­krát roz­mys­líš, jest­li s ním ješ­tě někdy půjdeš do skal… SPORTOVNÍ TEPLOUŠEKCho­dí v kraťa­sech (dokon­ce v nich leze!), růžo­vejch botas­kách od adi­das a s báglem od BéDéč­ka. Nosí maglajz, spá­rov­ky i ufo­ny, i když leze zásad­ně stě­nov­ky. Prů­vod­ce neno­sí, pro­to­že nový desít­ky tam stej­ně nejsou. Když tě vez­me do skal, roz­lí­zá­te se na devětáč­ku (po pár měsí­cích se dozvíš, že si tě tes­to­val). Neva­dí mu, když pin­dáš – zve­dá mu to sebe­vě­do­mí. V kro­cích, kde padal, musíš spad­nout taky. Jako jeho hol­ka si taky musíš...

(Život hol­ky v Ádru, to je očis­tec. Očis­tec, kte­rý sto­jí za to úpl­ně nej­víc… Tohle je dru­hý díl rubri­ky „Deník bábov­ky“ – těš se vždy ve dru­hé půl­ce měsí­ce, pozn. red.) Kde jsi to skon­či­la? Jo, v květ­nu sis udě­la­la prv­ní vol­ný slu­neč­ný den, kte­rý vyús­til ve výron kot­ní­ku – jako vystři­že­ný z his­tor­ky o tom, jak si vypadla z Beru­šek pří­mo pod kru­hem. Ško­da, že jsi jen udě­la­la špat­ný krok ven ze dve­ří. Oukej, tak si dáš oraz. Oraz v Ádru – to zna­me­ná pár týd­nů ter­mi­ná­to­rov­ské­ho pra­cov­ní­ho tem­pa, během kte­rý­ho se sna­žíš uspo­ko­jit stov­ky, v tvých očích sta­ti­sí­ce turis­tů a lez­ců, kte­ří se z nepo­cho­pi­tel­ných důvo­dů roz­hod­li pro­dlou­žit květ­no­vé svát­ky na pekel­ně ostrou tří­tý­den­ní nostop jízdu. Uff, tři týd­ny za tebou, kot­ník pořád natek­lej, spá­nek v nedo­hled­nu a začí­náš vypa­dat jako erár­ka v „Ten­kým psa­ní“ (kte­rou si zatím vidě­la jen zespo­du). Kama­rád se sli­tu­je a večer ti nama­sí­ru­je záda. Pará­da, necháš se roz­maz­lit! Dal­ší den nád­her­ný leze­ní, pět­ko­vá spá­ra, čtyř­ko­vej choďák na roman­tic­kou věžič­ku. Zase taháš! Zatím netu­šíš, že tím smr­to­nos­nou jízdu posu­neš na novej level, když se ráno pro­bu­díš a nemů­žeš pohnout rukou.. Tom Ran­dall v erár­ce na  „Ten­kém psa­ní“ VIIIb (f: Stan­da Mitáč) . V myš­len­kách se vra­cíš o pár týd­nů zpát­ky a říkáš si, co sak­ra děláš špat­ně… Není to tak dlou­ho, co se ti v jeden den poda­ři­lo rozflá­kat pra­cov­ní tele­fon asi 15 vte­řin po té, co si na něj nale­pi­la ochran­né tvr­ze­né sklo a o pár minut poz­dě­ji zjis­ti­la, že už něko­lik dní žiješ v pře­lu­du, že sis svo­ji obál­ku s úspo­ra­ma necha­la scho­va­nou ve skříň­ce. Omyl. Bylo v ní asi tři­cet tisíc. Postup­ně ty a dal­ší lidi, kte­ří tě moc dob­ře znaj, obrá­tí na ruby cha­loup­ku, auto a nako­nec i Kalír­nu. Bez úspě­chu… A k tomuhle vrchol­né­mu de-men­tál­ní­mu výko­nu sis teď ješ­tě roz­se­ka­la rame­no. Neva­dí, že si loni při­šla o pod­zim­ní sezó­nu na Chrá­mov­kách a půl roku nelez­la, pro­to­že sis ho léči­la. Zase pro­síš kole­gu v prá­ci, aby ti udě­lal culík. Začí­náš z toho mít...

(Život hol­ky v Ádru, to je očis­tec. Očis­tec, kte­rý sto­jí za to úpl­ně nej­víc… Tím­to pří­spěv­kem začí­ná­me nový seri­ál „Deník bábov­ky“ – těš se vždy ve dru­hé půl­ce měsí­ce, pozn. red.) Opro­ti loň­ské zimě, kte­rou jsi strá­vi­la z vět­ší čás­ti v cha­loup­ce s prů­měr­nou tep­lo­tou 6 °C, si tuto zimu zba­bě­le plách­la do bytov­ky s luxus­ním elek­tric­kým tope­ním a tekou­cí, ba dokon­ce tep­lou vodou! Stej­ně sis potře­bo­va­la při­pa­dat, že neza­pa­dáš do ška­tu­lek, a tak ti byla poste­lí mat­ra­ce, gau­čem kari­mat­ka a oběd jsi jed­la zásad­ně na zemi. Navzdo­ry kom­for­tu si s prv­ní­mi slu­neč­ní­mi paprsky a tep­lo­ta­mi nad deset stup­ňů sba­li­la ranec a pře­su­nu­la se blíž ska­lám. Tvým domo­vem bude násle­du­jí­cí­ho půl roku malin­ká zatuch­lá cha­loup­ka s pat­ro­vou poste­lí a skříň­kou. Tep­lo­ta: ven­kov­ní.Voda: kem­po­vé umý­vár­ky (pozna­tek: jezír­ko je tep­lej­ší)Tvůj nový nej­lep­ší pří­tel: lahev Kra­ko­no­še, všu­dypří­tom­ný pta­čí zpěv a ran­ní zla­té slu­neč­ní paprsky, dopro­vá­ze­jí­cí mle­tí čer­stvé kávy. Ráj. Sem tam se ješ­tě uká­že zim­ní noc, kdy voda v psí mis­ce zamrz­ne.Řeše­ní: deka do spa­cá­ku na navíc. Záhy zjis­tíš, že malá ply­no­vá bom­ba k out­do­o­ro­vé­mu vaři­či se při tvé kem­po­vé kon­zu­ma­ci ran­ní, dopo­led­ní, odpo­led­ní, pod­ve­čer­ní a večer­ní kávy pří­liš nevy­pla­tí.Řeše­ní: objed­náš si vel­ký dvou­plo­týn­ko­vý vařič pasu­jí­cí na vel­kou ply­no­vou bom­bu, tako­vou, kte­rou vídá­váš na ben­zin­kách. Když balí­ček dora­zí, tro­chu tě pře­kva­pí, že jed­not­li­vé kom­po­nen­ty vaři­če nejsou slo­že­né. S ver­vou a vidi­nou kom­bo veče­ře na své nové obří voka-pán­vi začneš rvát gumo­vou hadi­ci na pří­sluš­né mís­to vaři­če. Oukej, na to musí být něja­ká fin­ta… Pan goo­gle radí más­lo, kama­rád olej a nahřát. Pro jis­to­tu zkou­šíš všech­no naráz a po lítém boji je hadi­ce na půli ces­ty. Už vidíš kopu zele­ni­ny bubla­jí­cí mezi rýží. Nad­še­ní vydr­ží jen do doby, než vařič obrá­tíš a zjis­tíš, že si při sou­bo­ji s hadi­cí urva­la tenouč­kou tru­bič­ku roz­vá­dě­jí­cí plyn… Na chví­li pře­hlu­ší zpěv ptá­ků tvůj roz­zu­ře­ný křik, odrá­že­jí­cí se od skal­ních věží. Pak tě pře­mů­že bábov­ka uvnitř a dáš se do hys­te­ric­ké­ho plá­če pro­klá­da­né­ho bědo­vá­ním, proč pro všech­no na svě­tě nemáš chla­pa, kte­rý by tako­vé věci zaří­dil za...