fbpx eMontana

200 slov: Odhodit šátek a do pusy cigáro. Outdoor v Tunisku už není trestná činnost

Materiál to za tebe nevyleze, ale…

– inzerce –
Spacák Sir Joseph Paine 900
Lezecký batoh Rocking
Taška na lano Petzl Kab

„Nejsou to hory, co dobýváme, ale my samotní.“ Edmund Hillary

– Citát pro tuhle chvíli –

Očekávání jsem měla nulová, neb ještě deset dní před odjezdem jsem myslela, že jedeme do Řecka. Nevěděla jsem zhola nic, když jsem nastupovala na trajekt v italském městě Civitavecchia. Za těch 30 hodin na moři jsem se snažila hlavně psychicky připravit na arabskou kulturu, v čemž mi pomáhali všudypřítomní halasící a mlaskající mouřeníni. Jenže Tunisko není Maroko nebo Jordánsko. Z nějakého záhadného důvodu pro ně bílý člověk neznamená automaticky chodící peněženku. Tunisani dotáhli tu revoluci v roce 2011 až k demokracii. Zažívají od té doby sice krizi, ale zároveň něco jako naše devadesátky. A v outdooru tuplem. Ten byl před revolucí 20 let zakázaný. Kdo se opovážil do hor, byl považován za teroristu.

Kdo se dříve opovážil do hor, byl považován za teroristu. (f: Anče Hanuš Kuchařová)

Naše parta francouzko-bulharsko-kandsko-zélandsko-českých lajnerů napla v Zaghouanu pět highline, 40–240 m dlouhých, ale potenciál je tam na dalších dvacet. Složení osm děvčat a dva kluci budilo u místní komunity takové pozdvižení, že si nás prakticky nepřetržitě točili.

Představ si, že bys celý život nesměl do hor. Lézt, ani na procházku. A najednou bum a můžeš, bum a festival. Jó! Atmosféra byla neskutečná. Outdoor je v Tunisku furt trochu underground. Po suti mezi pichlavými keříky ťapkaly celé rodiny včetně tuniských oplácaných mamin v pantoflíčkách a dlouhých hábitech. Padesátníci v polobotkách s protáhlou špičkou z umělé krokodýlí kůže. Mladé ženy, jež odhodily šátky a vmáčkly do koutku úst cigarety na znamení emancipace. A večer v kině se tleskalo i v průběhu filmu, když byla nějaká vydařená scéna. Každý řečník obdržel ovaci ve stoje a na podpis holky, co vylezla 7 summits (nejvyšší vrcholy kontinentů, pozn. red.), stáli lidé frontu až ven.

Po cestě do skal (f: Anče Hanuš Kuchařová)

Zaghouan má i pár lezeckých sektorů. 200metrové stěny, ohromné převisy s nateklými krápníky a potenciál pro tvoření cest jako nikde. Kdo by chtěl, ráda předám kontakt na místňáky – ti jsou k vrtání schopní vyřídit povolení. A až tam pojedeš, přivez jim tam svůj starší lezecký matroš. Moc tam toho nemají a je to pro ně pekelně drahé. Druhou stranou mince je, že pro nás je v Tunisku pekelně levno.

Já se tam brzy vrátím!

Krápníky, kam se podíváš. (f: archiv AHK)

Umění přestat v nejlepším

Zdá se, že lezení spár je dnes celkem in. Hodně lezců se v nich zlepšilo a ádrovské klasiky zaznamenaly po letech silnější provoz. Co to?

Za vším hledat ženu – jako vždy. „Když se ti líbí kalírenský holky, přeci je nebudeš krmit historkama z Křížáku.“ A tak se švarní jinoši rozprchli do spár (dřevěné meče u pasu), aby bylo po večerech slečnám co vyprávět.

Ve spárách zdomácněli a tuhle chalupu si zamilovali: „Velmi příjemné místo, obsluha fantastická, ale hlavně: božská kuchyně. Přál jsem si, abych mohl pořád jíst,“ píše Marek Juráček v jedné ze 700 recenzí, z drtivé většiny podobně napsaných.

Bohužel, po celovíkendovém večírku už Kalírna na webu hlásí: „trvale zavřeno“. S ní nejspíš končí jedna éra zdejšího lezení, která díky stylové základně do Ádru nalákala spoustu mladé krve.

Provozní Lukáš s Denisou se rozhodli po šesti letech skončit a vymyslet zase něco jiného. To je smutná zpráva. Život ale půjde dál. Nezbývá než doufat, že původní myšlenky se chopí někdo jiný, třeba i jinde nebo jinak a zase vizi někam posune (to bude dost těžké)… Každopádně, díky příkladu zmíněné dvojice už se stačí jen inspirovat, jak nějaké místo dokáže tak pěkně „hřát“. Děkujeme, že jste nám to ukázali.

PS. K listopadu na eMontaně: Těš se na vydatné čtivo z labského pískovcového centra. Finišujeme připravu rozhovoru s králem pískařů Berndem Arnoldem…

__________________________________________________

Standa „Sany“ Mitáč / listopad 2019
Editor

Rozhovor, který unikl (na chvíli)

Docela zamrzelo tohle prošvihnout. Když mi kamarád napsal, že v Praze měli přednášku Sean Villanueva s Nico Favressem, divil jsem se, že tahle akce neměla větší propagaci. Málokdo ji zaznamenal a jedni z nejlepších bigwallových lezců světa by si určitě zasloužili větší publikum. Zvlášť, když po promítání ještě zorganizovali malý koncert. Prý to bylo super. No nic.

Sean měl v plánu zůstat ještě dva týdny v Adršpachu. Další promarněná šance – tou dobou jsem byl v Norsku. Jak to ale v životě bývá, nakonec se ukázalo, že to tak mělo být. Dlouhodobě plánovaného rozhovoru se perfektně ujmula Terka Ševečková a na její prvotinu se můžeš těšit tento měsíc na eMontaně. Už Seanova první věta o tom, co je vlastně realita, donutí člověka k zamyšlení…

Užij si začátek podzimu. Buď dlouhým spánkem pod skalami, kdy si během snídaně přes sebe přehodíš vlhký spacák, a pak vyrazíš lovit suchou skálu. Nebo se plně vrhni do nastupující umělkářské sezony – ta v Praze opět vyvolala diskusi o tom, jak se nechat přeoperovat na něžné pohlaví, aby lezci na jedné z umělých stěn ušetřili za vstup.

__________________________________________________

Standa „Sany“ Mitáč / říjen 2019
Editor

Vypnout stres, zapnout sebe

Tak nám na vesnici prodloužili den. Pocitově je asi o deset hodin delší než ten včerejší. A to je teprve lehce po obědě.

Když vypnou na dvanáct hodin elektřinu, mozek se na tu pohodu neuvěřitelně rychle adaptuje. Zpomalí se a zklidní. Najednou je čas přečíst si vytisknuté články, na které se vedle počítače práší už nějaký ten měsíc. Vzít si k ruce Pískaře – zjistit něco o Kokšovi, dovzdělat se o devadesátkách v Arcu z nové Montany, nebo během úklidu najít v šuplíku Hotejl z roku 1979. Opatrně ho otevřít a trochu si pocestovat v čase. Sem a tam. Pokud u toho člověk na chvíli usne na gauči, nevadí.

Během „dlouhého dne“ není potřeba odpovídat na žádné maily nebo trávit čas laděním webu. Prostě to technicky nejde. Lepší nápad je vzít si k ruce tužku a poslat dávku dopisů přispěvatelům eMontany. Přihodit samolepky a vyrazit na kole k nejbližší schránce.

Úvodník měl původně být o dodělání nového webu a jeho spuštění. Ano, byla to robota, co gradovala poslední půlrok, a bez nezdolného programátora Michala Katuščáka bychom si neškrtli… Na druhou stranu si musíme přiznat – čtenář zatím moc změn nepozná. eMontana by nadále měla být hlavně o pocitu pohody. Měla by na tebe působit podobně jako zmíněná odstávka elektřiny – vypneš proud, popustíš uzdu fantazii a nemusíš nic řešit. A klidně u toho buď třeba v práci. Aspoň na malou pauzu máš nárok vždycky.

Mimochodem, jak se člověk rozplývá nad vypnutou elektřinou, stejně tak v kuchyni činí lednička a mrazák… Každá mince má dvě strany.

Užij si tu lepší.

__________________________________________________

Standa „Sany“ Mitáč / září 2019
Editor

Kdopak to leze?


Jejich tempo připomíná zástup marodů v nemocniční jídelně. Sunou krok za krokem, občas si dají pauzu. Moc spolu nemluví, vypadají smutně. Cílem jejich dnešního pochodu není výdejní okénko, ale vrchol alpské čtyřtisícovky.

Jaké to asi je – být jedním z řady klientů?

Nemusíš se starat o předpověď počasí – termín máš zamluvený půl roku dopředu, takže víš, že stejně nemáš na vybranou. Když cestu v půlce zahalí hustá mlha, tvoje tempo to nijak neovlivní – vůdce, který tě táhne na laně, tu byl už několikrát a terén zná poslepu. Je to profík. Mapa, kompas, navigace? Můžeš nechat doma. Stejně tak jako matroš – půjčí ti, postará se…

Řešit, kde umístíš stan a jak si ho ukotvíš proti noční vichřici? Vymýšlet, co si nahoře uvaříš? Nic takového tě během placeného výstupu nečeká – necháš se rozmazlovat zázemím chaty – hlavně pomocí jídla, které sem přiletělo vrtulníkem… Vítr bereš jako zajímavou kulisu, kterou trochu slyšíš zpod peřiny. Zvuk hor ve formě lehkého doteku prochází i přes stěny z kamenů a dřeva… Příjemně tě uspává.

Když ti pak horský vůdce na vrcholu udělá fotku, může tě to probrat a napadnout otázka: „Kdo to dneska vlastně vylezl?“

(…)

Užij si o prázdninách výzvy jiného ražení… Plánuješ se spoléhat jenom na sebe nebo kamarády a nemáš jistotu, jak to dopadne? Tak do toho jdi! Život je příliš krátký na to, aby si ho člověk zaplácával předem vyhranými výzvami… Těmi si jen dokážeš, jak si na tom. Utvrdíš se v přešlapování na místě. Lepší je se posunout dál.

__________________________________________________

Standa „Sany“ Mitáč / prázdniny 2019
Editor

Facebook eMontany | Potěš nás svým komentářem a odškrtávej nejnovější články a videa.