Pořádný matroš do hor a skal
„Adršbach... To je speciální sféra.“ Karel „Kokša“ Hauschke
„200 slov“
Banff 2025. Zažila jsem největší outdoorový filmový festival na světě. Jaký je v porovnání s Teplicemi?
01. 12. 2025, Denisa Krásná
‚Tohle nebude jako na teplickém Fesťáku,‘ napadá mě už při večerním příjezdu do Banffu v kanadské Albertě. Velká cedule na hlavní silnici návštěvníky varuje: „Termály jsou zavřené kvůli rekonstrukci,“ já bych ale spíš ocenila upozornění, že se z chodníků stalo regulérní kluziště. Do hotelu to mám ze zastávky shuttlu jen 400 metrů, v mrznoucím dešti se však i tahle krátká vzdálenost promění v nekonečnou podvečerní procházku. Na ulici míjím lidi se snowboardy a lyžemi, kteří se vrací z už otevřených sjezdovek předraženého resortu Lake Louise. Aplikace mi sice hlásí, že kdyby se vyčasilo, mohla bych vidět polární záři, ale dnes to na ni rozhodně nevypadá.
Není divu, že v těchto podmínkách i outdooroví dirtbags vyměnili své dodávky za postele v luxusním hotelu, který nám účinkujícím naštěstí hradí festival. Ostatní návštěvníci si musí ubytování rezervovat s velkým předstihem, protože kapacita malého městečka je omezená. Levné spaní ve stanu nebo v dodávkách na parkovištích tu neexistuje, což se výrazně promítá i do demografie publika – průměrný věk odhaduji na 55+, možná víc. Když ráno snídám v prosklené restauraci s výhledem na majestátní Rockies a sedím u stolu s velkými jmény jako Emily Harrington, Hazel Findlay, Quentin Roberts či Lydia Bradey, která mě zasypává otázkami o mé knize, pořád úplně nechápu, kde jsem se to vlastně ocitla. Celá atmosféra připomíná spíše akademickou konferenci než horofesťák.
Pro většinu světa je Banff Festival synonymem místa, kde se každoročně vybírají ty nejlepší outdoorové filmy – hlavně ze světa extrémních sportů. Tuhle asociaci ještě posiluje celosvětová Banff Tour, která nabízí „to nejlepší z Banffu“ v různých zemích včetně Česka. Dostat se sem je pro mnoho tvůrců něco jako outdoorová obdoba nominace na Oscara a konkurence sílí s každým dalším ročníkem.
Tahle představa ale zachycuje jen část reality. Jak už celý název „Banff Centre Mountain Film and Book Festival“ napovídá, psané slovo tu hraje stejně důležitou roli jako film. Knižní část přitahuje publikum přednáškami, čteními a diskusemi s autory. Sál je plný při každé akci, ale skutečná tlačenice nastává ve chvíli, kdy na pódium usednou Hazel Findlay, Lynn Hill, Lydia Bradey, Sarah Hueniken, Brette Harrington a Sharon Wood. Společně otevřeně mluví o tom, co znamená být ženou v horolezeckém světě. Když Lydia s ostatními vzpomíná, že v jejich době se ještě řešilo, jestli mají mámy vůbec co dělat v horách, musím se smutně pousmát. Kolik let ještě bude trvat, než i u nás bude tohle téma působit zastarale a úsměvně?
V sobotu, hlavní festivalový den, přichází řada i na mě. Moderování panelu k naší knize Flow se ujala Katie Ives, autorka a bývalá šéfredaktorka magazínu Alpinist. Debata se točí kolem reprezentace různorodých perspektiv v outdoorových sportech. Je to téma, které se odráží i v programu festivalu, jenž se snaží nabídnout co nejširší záběr. Mezera, kterou jsme se naší knihou pokusily zacelit, je však stále patrná – vidět a slyšet jsou nejvíce zkušenosti elitních sportovců, zatímco ty od běžných hobíků stále zůstávají na okraji. Chuť po příbězích, ve kterých se publikum poznává snadněji než v heroických výkonech, byla zřejmá z pozitivních reakcí diváků.
Na rozdíl od Teplic není Banff „Mountaineering festival“, ale „Mountain festival“, což se odráží v šíři témat. Kromě knih a filmů o horolezectví tu mají své místo i příběhy trekařů, běžců, cestovatelů a také biologů či environmentálních vědců. Například Arctic Alchemy sleduje biologa, který se snaží zjistit původ záhadného fenoménu znečišťujícího aljašské řeky; Reindalen dokumentuje práci dvou bioložek pozorujících soby ve špicberské divočině; a Snow Leopard Sisters zachycuje himálajskou cestu nepálské vědkyně bojující o záchranu kriticky ohroženého sněžného leoparda.
Návštěvník tu na každém kroku cítí silný environmentální rozměr. Hlavní poselství festivalu je jasné – bojovat proti klimatické změně a chránit přírodu, v níž tak rádi trávíme čas. Desetidennímu programu dokonce předchází environmentální sympózium. Před každou projekcí navíc pořadatelé pronášejí „land acknowledgment“, tedy krátké uznání toho, že se akce koná na tradičním území původních národů, které nebylo nikdy postoupeno. Tento protokol je dnes v Kanadě stejně samozřejmý jako pozdrav. Rostoucí prostor pro tvůrce z řad původních národů reflektuje snahu osadníků o narovnání vztahů s komunitami, jejichž území si přivlastnili. Celovečerní film Remaining Native kupříkladu vypráví příběh mladého běžce z rezervace Paiute, skrze nějž ukazuje dlouhodobé dopady koloniálních asimilačních politik na původní národy.
Nejoblíbenějším snímkem publika však po dlouhém víkendu zůstává oficiální trailer festivalu. Otevírá sice každý filmový blok, ale nikdy se neokouká. Na jednom z večerních sociálních mixerů pro tvůrce a VIP hosty se nám poštěstí nad výtečným veganským sushi setkat s jeho autorem – Jozefem Karolym, Slovákem z Banské Bystrice, který v Kanadě žije přes dvacet let. Práce pro festival, včetně ikonického traileru, mu zabere několik měsíců.
Žádné párty a alkohol tu nečekej, ale věř, že po tak nabitém programu na ně stejně nebudeš mít energii ani náladu. Zvlášť pokud si o pauze stihneš vyběhnout kopec tyčící se přímo nad Banff Centrem. Chodila jsem slavnostně spát v osm večer.
Pokud ti zbydou nějaké peníze (jeden filmový nebo knižní blok vyjde průměrně na 20 CAD), můžeš utratit další stovky dolarů za knihy nebo outdoor gear – jako v Teplicích, jen dráž a pod střechou. Slevy a výprodeje tu nefrčí. Stánkaři, na pouhé dva dny z deseti, obsazují dvě menší místnosti. Právě tady se lidé nejčastěji potkávají u šálku kávy či čisté vody. Míst, kde se dá jen tak sejít a popovídat, je tu totiž opravdu málo.
Konferenční atmosféru umocňuje i malé zastoupení dětí – uvědomuji si, že jsem tam snad neviděla jediné dítě, až na jedno mimčo, co se rozplakalo během filmu a rychle s ním vybíhali ze sálu. Upřímně ale nevím, čím by tu rodiče své děti zabavili.
Z Banffu odjíždím nasycená a vyčerpaná. Svůj volný vstup jsem využila naplno jako správný Čech a doufám, že se sem příští rok vrátím – tentokrát s naším filmem. A kdo na to má, může si už teď koupit vstupenku s názvem Chomolungma, tedy all-inclusive pass za 1550 CAD na rok 2026 (23 150 Kč, pozn. red.).
Ač cením snahu Banffu o co největší inkluzi a reprezentaci menšin i názorů, stejně jako veganské jídlo a environmentální etiku, tak pokud jde o přístupnost a menší elitářství, má se co učit od Teplic.
