Pořádný matroš nejen do hor
„Soustředění je jak laser, kurva. Čím to máš tenčí, tím je ten paprsek silnější.“ Tomáš „Svišť“ Pilka
„200 slov“
Lezecké hospody: „Poskytnout jim místo, které si mohou utvářet.“ Zámecká v Ádru
24. 07. 2021, Standa Mitáč (s přispěním Dana Podráského)
Když v Ádru někdo něco kope a potřebuje se zbavit hlíny, s největší pravděpodobností ví, komu ji udat. Martin „Pif“ Dufek spravuje Zámeckou už dvanáctým rokem a přísun velké porce zeminy potřebuje v podstatě neustále. Provedl tady už spoustu náročných terénních úprav a nevzhledný zarostlý svah pomalu přeměnil v terasovité útočiště pro lezce, kteří sem přijíždějí z regionu i z dálek.
Začalo to nějak takto – nejprve ubytování pro kamarády zdarma, později za 15 korun jako příspěvek na vodu… „Pak do mě začali hučet, že bych tu měl točit i pivo,“ vzpomíná Pif. Přestože říká, že není „žádnej hospodskej“, postupně tlaku návštěvníků o pár kroků ustoupil. Od utopenců přes polívku a letos trochu i ke gulášům. „Stanovil jsem si hranici, co už tady dělat nechci, ale ona se pořád posouvá,“ směje se původně Turnovák, který se odstěhoval do Brna.
V Ádru tráví hlavně letní měsíce, během kterých tu tepe lezecký život. „Jindy tu nemá smysl podnikat. Letos do začátku června tu nebyla ani noha a po Fesťáku tady zdechne pes.“ Pif vydělává peníze jinde – byl jeden z prvních, co začal s výškovkami ve Švédsku a vlastní také „pár drobných nemovitostí“ v Brně.
Díky tomu, že Zámecká je pro něj v podstatě „koníček“ navíc, tak celkem v pohodě přežil letošní rok plný omezení. „Když nás zavřou, tak zamknu, zhasnu a náklady mám téměř nula. Platím jen trochu elektriky za temperování baráku,“ vysvětluje majitel Zámecké.
Byl by rád, kdyby kemp zůstal vyloženě lezecký, a tak se brání jeho propagaci na masových platformách jako booking.com a podobných. Firmě google však neunikl – jednoho dne projel google-auťák s kamerou na střeše až ke stodole, otočil se a odjel. Zanedlouho se kemp objevil na „Google Street View“, krátce poté přijel zaměstnanec a nabízel vytvoření komerční prezentace za peníze. „Vždyť vy už jste mi prezentaci udělali – a to jsem o ni nežádal a ani jsem vás nepustil na svůj pozemek,“ reagoval Pif. „Aha, když tak se nějak dohodněte s Googlem, aby to smazali,“ bylo mu řečeno a muž odjel.
Jediné, co Pif na internetu propaguje, je penzion. V budoucnu by byl rád, kdyby se do něj naučili jezdit lezci s malými dětmi. „To by byl můj ideál. Lezci a jim podobní,“ dělí se o svoji vizi. A kdo že splňuje kategorii „lezci a jim podobní“? „Řeknu to takhle – můžeš tady být, pokud máš pocit, že sem patříš. Nedávno sem zajel třeba jeden starší chlapík – německý rocker, který nám tu zahrál a pak i nechal nějaká cédéčka. Proč ne. Hlavně jde o to, aby si lidi vedle sebe rozuměli a byli schopní se domluvit. Je to jejich prostor.“
A co vlastně lezení, Pifův celoživotní sport číslo jedna? „Pořád trochu chodím do skal, ale je to bída. Než jsem si pořídil tohle, tak jsem lezl hodně. Znáš to – kup si chalupu v Adršpachu a přestaneš lézt. Pak už si spáruješ jenom na roubence,“ mluví nejen ze svých zkušeností. Jaké jsou jeho oblíbené cesty? Stěnovky za pískovnou „Krása bez závoje“ VIIIa na Krasavici a pak má rád skoro všechno na Tyroláky – třeba Kokšovu „Cestu mořských vlků“ VIIb nebo „Vackovu“ VIIa (VIIIc).
„Cesta mořských vlků“ na Tyroláky z roku 1965
(f: archiv K. Hauschke)
„Tak to klaplo,“ zaplatil jsem – kolem našeho stolu prochází jeden mladší návštěvník Zámecké. Naráží na to, že je tady zvykem psát účty na jména, které personál nezná. Jak říká Pif, občas to končí plnou kasou nezaplacených účtů a lidmi na cestě domů. „V dnešní době by to chtělo udělat na kopii občanky, nebo by si člověk mohl otevřít účet přiřazený k jeho facebooku,“ navrhuje Pifovi akční mladík. „To je právě přesně to, co tady nechceme. Já to chci fejs to fejs. Né buk,“ směje se Pif, „to raději obětuju nějaký peníze. Když někdo nezaplatí, budu sice zklamanej, ale on riskuje to, že už sem se svým fejsem nemůže přijet znovu.“
TŘI REFERENCE OD LEZECKÉHO LIDU
Lucka a Petr
„Po velmi jednoduché aklimatizaci skutečně domácí prostředí. Člověk si ani nevšimne, že se pohybuje v hospodě, campu či penzionu, ač se při tom nachází ve všem jmenovaném naráz. Ale ruku na srdce – vnitřní prostory s křeslem a krbem opravdu spíše evokují obývák spojený s jídelnou a přidruženým barem jako bonusem. První chladnější večer, kdy jsme opustili terasu, jsme měli až tísnivý pocit z toho, že si jdeme sednout do nějakého privátu. Kdo se však na Zámecké zabydlí, tak se vždycky rád vrátí. A ty dorty… („Já Zámeckou oceňuji hlavně jako pevnou baštu českorájského Rohozce zasazenou hluboko do Krakonošova panství. Čepují i polotmavý, pozn. Petr.)“
Míša
„Příjemné posezení a camp, kde si každej díky několika úrovním teras najde tu svoji, která mu bude vyhovovat. Zpravidla platí, že čím výš ve svahu, tím klidnější. Musíš si dát pozor jen na to, aby ses nezabydlel až moc blízko Stodoly, protože v období Fesťáku či vybraných víkendů je klid to poslední, co bys tam nalezl. Místo něj si však užiješ úžasnej prostor, kde se naplno projeví kulturní dimenze lezeckého lidu.“
Anežka
„Jeden z příkladů neprofesionální hospody v dobrém slova smyslu. Majitelé, obsluha a spřátelení hosté se nejasně prolínají do té míry, že nezasvěcený člověk nemá často úplně jasno, kdo ho má obsloužit a kdo naopak právě jen tak přišel ze skal. To však vůbec nevadí, neboť to, co návštěvník potřebuje, víceméně vždy dostane. Kde jinde se vám poštěstí, že na svou objednávku uslyšíte: ‘Když mi řeknete, co to je a jak se to dělá, tak vám to klidně udělám.’ Taková milá daň za to, že zde často obsluhuje spíše zasvěcený pískař, nežli perfekcionistický barista.“
TVRDÁ DATA
Nejbližší skalní objekt:
410 metrů vzdušnou čarou
Možnost zakoupení či zapůjčení lezeckého průvodce:
NE (pochopitelné – není k mání)
Flexibilní otevírací a zavírací doba:
ANO
Cenová dostupnost nejžádanějších komodit…
Plzeň 45 Kč a desítka Rohozec 30 Kč
Polévka 45 Kč, hovězí guláš 120 Kč, mexické fazole 100 Kč
Lezecké fotky na zdi / Lezecká literatura volně k prohlížení:
* (max počet hvězdiček = 5)
Možnost přespání na pódiu/zahrádce, či normálněji někde v okolí:
ANO (kemp)
______________________________
V novém seriálu eMontany bychom rádi postupně představili hospody, které si myslíme, že si v Česku zaslouží přívlastek „lezecké“. Formou tohoto seriálu chceme těmto „našim místům“ poděkovat, že se do nich můžeme po svých výkonech ve skalách bezpečně stahovat. Držte se!
