„200 slov“

Po 25 letech čekání pokřtěno. Ať žije Ádr! „Nejlepší oblast na světě, kde si nejméně zalezeš.“

22. 04. 2024, Matěj „Ember“ Baláž, foto: Standa Mitáč

Na eMontaně je naším posláním přinášet objektivní a ověřené informace o lezeckém dění. V případě akce, která se uskutečnila 19.–21. dubna v hostinci U Tošováka v Adršpachu, se to ukázalo býti překvapivě těžkým úkolem. Popravdě se nepodařilo zjistit dokonce ani přesný důvod, proč se konala, a informace o jejím průběhu jsou natolik bizarní, že z větší části nemohou být pravdivé. Jelikož se nám ale žádné jiné získat nepodařilo, předkládáme je bez dalšího komentování tak, jak je zaznamenal náš vyslaný zpravodaj od očitých svědku, pozn. red.

_____________________

X. Y. LÉKAŘ
Opravdu velké tragédie mají vždycky více příčin. Prostě se spojí několik nesouvisejících, často náhodných událostí, ze kterých by každá sama o sobě měla jen malý význam. Zde dle mého názoru hrála roli koincidence následujících faktorů (pořadí bez určení významnosti):

> špatné počasí (déšť a sníh), všichni přítomní horolezci si byli vědomi, že nějaké lezení o víkendu nehrozí.

> začátek sezóny: dlouhá zimní odmlka způsobila v komunitě pískařů jistý hlad po společenském vyžití

> hromadná frustrace z ohlášeného ukončení provozu hospody, kterou většina postižených řešila zcela neodborně (v pátek se vypilo deset sudů piva, pozn. red.)

> představení dlouho očekávaného horolezeckého průvodce

> nadstandardní až psychedelická kulturní produkce

> snaha českých lezců předvádět se před přihlížejícími německými účastníky (uznávám, že tady už možná trochu psychologizuji, pozn. MUDr.)

X. Y. JAZYKOVĚDEC A KULTURNÍ KRITIK
Zcela přelomová akce. Slovo „večírek“ je poněkud zavádějící, vzhledem k času konání bych doporučoval použití výrazu „nočníček“, nebo ještě přesněji „ranníček“. U části zúčastněných pak „dopoledníček“ až „víkendíček“. Dalším problémem je pojmenování produkce pana Pavla Homolky řečeného Šoumena. Bude to vyžadovat důkladné lingvistické prověření, ale už teď si dovolím říci, že český jazyk pojmem pro opis tohoto jevu nedisponuje.

X. Y. ŘEČENÝ SMOLAŘ, LEZEC
Pískařský woodstock. Snad poprvé v životě jsem byl ve správném čase na správném místě. O tom, jak jsem ve čtyři ráno na jednom narvaném parketě tančil s Cikánem, Herbertem Richterem, Špekem a Karlem Nováčkem, budu jistě jednou vypravovat vnoučatům. (Kokša se vytratil o trochu dříve, pozn. red.) Navíc jsem získal krásného průvodce s podpisem obou autorů, takže už nebudu po Ádru bloudit a najdu jakoukoli věž. Prostě začala nová éra, lidi se budou mít rádi a zavládne světový mír.

X. Y. PODLE VZHLEDU ASI DEVATENÁCTILETÁ DÍVKA
„Neviděl tady někdo toho kluka, co u něj budu dneska spát?“

J. Ž. LEZEC, SPOLUAUTOR PRŮVODCE
Bylo to takové vyvrcholení jánevímužanikolikaleté práce. Po všech těch nekonečných korekturách, neustálém doplňování a ověřování informací jsem držel v ruce hotové dílo. První, co mě napadlo, bylo, že konečně přestanou ty věčné pitomé dotazy: „Kdy už bude ten novej průvodce?“ Poslední rok jsem totiž cítil, že jsem schopen vraždy… Bylo to fajn, prišlo mrtě lidí, utvořila se fronta přes celou hospodu a všichni kupovali. Většinou několik kusů najednou. Pak se rozletěly dveře a kurýr mi doručil zásilku: tlustý šanon s nápisem Zapomenuté protokoly saských lezců od roku 1960. Pak už si nic nepamatuji. Snad jenom to, že když jsem se probral, někdo se mě zeptal: „Kdy vyjde druhej díl?“

X. Y. PRÁVNÍK
Ze zmíněné akce nejsou žádné důkazy. Veškeré audiovizuální záznamy byly zhotoveny bez povolení, a jsou tudíž v trestním řízení nepoužitelné. Za sebe mohu říci, že veškeré společenské aktivity, kterých jsem byl účasten, se konaly se souhlasem všech zúčastněných.

X. Y. LEZECKÝ NADŠENEC
Jezdím do Ádru každý víkend už šest let… A je to pravda: Jirka v hospodě končí. Prý když dožereme maso, co má v mrazáku, tak je šlus. Vyhlašuji rok smažáku. Pak už vůbec nebude mít smysl do Ádru jezdit. Ale ta fotka na průvodci je boží. (Obrací do sebe dalšího panáka a usíná, pozn. aut.) (Druhý večer se dle výpovědí svědků nesl v znamení rozlučky s hospodským Jirkou „Blboněm“ Nešporem a jeho děvčaty, viz foto Žul Balážové, a bylo to velmi dojemné. Holky nachystaly Jirkovi dárek – fotoalbum s komentáři, půlka lidí brečela, Tatuš hrál rozlučkovou skladbu a recitoval text z úvodu průvodce, a to už prý jako želvy brečeli úplně všichni, pozn. red.)

X. Y. STARŠÍ PANÍ, NÁHODNÁ KOLEMJDOUCÍ
„Hééé?“ (nepříčetně poulí oči, pak zpívá, spíš řve, pozn. aut.) „Jenom jednou jede vlak – život to je ADRŽBACH!!!“






I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu