Vracíš se domů ze skal a máš radost. Byl to výkon, lezení na tvém limitu, které ti pocuchalo nervy – jenom jeden kruh… Povedlo se ti to bez pádu a na první pokus! Vybaluješ věci do skříně a uvnitř těla se ti rozlévá příjemné teplo. Ego slastně přede.

„Hele, ten borec v klobouku leze stejnou cestu jako já,“ narazíš na starou fotku z roku 1922. Přiblížíš se k displeji, zkoumáš černobílé pixely a hlas se ti pomalu snižuje:

„On to leze naboso…
S konopným lanem přes prsa…
A bez toho dodaného kruhu…“