PÍSEK – PŘELEZY 2023

TĚŽŠÍ A TĚŽŠÍ

Rok se s rokem sešel a z temnot vesmírného pohybu opět vzešel úkol zbilancovat co, kdo a kde dokázal na českém písku vyvzlínat. Úkol, který pisatele může snadno do temnoty zase zavést. Úroveň lezení se evidentně pořád posouvá vzhůru – to nás těší, ovšem možná, že příští rok bude třeba laťku významnosti přelezů posunout vzhůru… Jak jsme se dozvěděli, Xc už dneska leze kde kdo.

Následující přehled se snaží hutně shrnout top pískovcové počiny, které se k nám donesly a které se povedlo vypátrat. Zároveň je jasné, že spoustu parádních věcí uniklo… Pokud máš pocit, že tu něco chybí, napiš nám na: [email protected] – rádi informace doplníme. Je to „otevřený/živý text“, který jsme připraveni aktualizovat. Za pár týdnů bude přesnější a bohatší. Neboj se napsat i kvůli opravám – informací je dost a určitě se vloudily nějaké chyby.

Stejně jako v předchozích letech jsme do přehledu zařadili jak klasičtější, tak modernější (pořadí dle abecedy) přístup k našemu písku. Při vybírání klasik jsme se rozhodovali podle pověsti cesty, čísla, pocitu, čistoty stylu a morálové náročnosti. U sportovnějších cest s mg jsme položili hranici takto: u kluků na Xc a u holek na Xa (v případě stylů OS a FLASH pak trochu níž, pozn. aut.). Rozlišování mezi „klasickými“ a „moderními cestami“ má určitě své nedostatky – víme o nich, ale přijde nám, že tohle dělení nejlépe vystihuje současné dění na našem písku. Pořadí oblastí je ze západu na východ, kdežto pořadí zmíněných lezců a lezkyň je nahodilé. (Přehled letos sestavili František Bulička a Standa Mitáč. Navzájem si do toho kecali – Standa řešil spíše klasickou část a František tu sportovní, pozn. red.)

LABSKÉ PÍSKOVCE

KLASIKA

Než se naplno ponoříme do českého dění, skočme na sousední stranu Labských pískovců. V cestě Nordwestkante RP IXa na Grosse Hunskirche si udělal velikánskou radost Franta Kaván – jeho první čistá devítka, FLASH a hned Arnold a Meisterweg. Saské věže vymetal snad každý víkend Vilda Patzelt. Z loňského roku si nejvíce cení přelezů Eldorada IXa na Bundesfels (AF) a onsajtu Regulatoru ! IXb na ikonickou věž Teufelsturm. „Ten malinký vykřičník bych nahradil druhou hvězdičkou,“ komentuje Vilda. Férově však přiznává, že ve spodní části hrany uhnul doleva, aby si dal smyce. Kdo cestu lezl, tak chápe a udělal to nejspíš stejně. V odškrtávání všech saských věží pokračuje Jirka Sejna.

Všechny Meisterwegy by pak rád nasbíral Petr Resch, který jich za loňskou sezónu zvládl kolem čtyřiceti. Z jeho klasických přelezů vybíráme například: Nordwestwand IXa na Goldstein, což je vážná a nepříliš navštěvovaná záležitost, dále Nordwand! IXa na Vorderer Torstein: „Nutná chladná hlava, pád pod druhým by byl asi fatální, lezeno ve 30 stupních, moc přelezů to nemá,“ kometnuje Petr. Nakonec Südwand ! VIIIc na Rauschenspitze – „Relativně málo lezená hrůza v hnusným matroši.“ Petr se podíval i do několika sportovnějších/lépe zajištěných cest, ovšem stále lezených bez mg dle saských pravidel. V této kategorii se mu povedl jeden výjimečný výkon – onsajt cesty Inflation RP XIa. Možná dle čísel nejtěžší OS v Sasku vůbec? Nemáme potvrzené, ale nedivili bychom se.

„Inflation narovnává známou 1000-Mark-Wand. Byla to láska na první pohled a párkrát jsem pod tím mlsně prošel a zkoumal a hledal a doma se na to připravoval a čekal na podmínku. Co jsem měl namyšlené odspodu, jsem docela trefil, až na mírný zmatek pod prvním. Myslím, že kdybych tam toho vloni tolik nenalezl, takhle těžkou kolmici bych rozhodně nedal a možná ani neuměl číst tu skálu,“ píše Petr.

Dobrou sezónu měl i Lukáš Trojovský – konečně si splnil dvě dlouholeté výzvy od Bernda Arnolda – povedla se mu Talweg AF IXa na Brosinnadel „Je krásná, protože je pestrá a nikde snadná.“ a potom Siebziger Weg AF IXb na Rokokoturm: „Velkolepá linie, kde je bouldřík u prvního a pro mě křečovité místečko pod třetím, kde jsem opral erárku. Naštěstí tam byla a vydržela,“ vzpomíná Lukáš. V Sasku tradičně škodí také Aleš „Alešák“ Procházka, který byl ovšem letos, co se svojí aktivity týče, tajemný: „Názvy starších cest stejně nikomu nic neřeknou – člověk si je musí prožít. A prváče též nejspíš nikdo opakovat nebude.“

Pěkný zářez se povedl Jirkovi Vltavskému – na první pokus seslal cestu Monotonie RP VIIIc na Verlassene Wand v Bielatalu. „Toho si vážím – na Sasko celkem morál – zpod třetího kruhu podlaha.“ OS nebo smrt. Dobře, že to klaplo. Honza „Makak“ Makovička byl naprášen v Direkte Südpfeiler IXc AF na Eule a prý si dal AF také vyhlášenou saskou spáru Talseite IXa na Schwagera.

Ženských klasických přelezů v Sasku jsme loni moc nezaznamenali, stejně tak jako na české straně hranice. Popravdě, není se moc čemu divit – aby člověk toto dobrovolně podstupoval, musí být trochu magor a holky mají asi více rozumu. Víme jen o onsajtu Krämerriss VIIc na Meurerturm v podání Markéty Dařinové a přelezu slavné Südriss VIIa na Falkenstein od Káji Jelínkové. Na české straně Labských pískovců vylezl Jarda Cach cestu Bowle v Ostrově VIIIc – jedna z mála ostrovských cest od bratří Weingartlů, pátý přelez. Vilda Patzelt vzpomíná na Cestu pro Waltra VIIIc na Rohovou věž v Ostrově. „Těžké VIIIc, kde první kruh je vysoko a v převislých spárkách jsou nic moc smyce. Vážná cesta, mám to AF a nevím, jestli to někdy polezu znova. Krutě tam pod prvním kruhem a u něj zatejká.“

František Bulička si v klasickém duchu vylezl na Jeptišku v Labáku, rovněž cestou od Weingartlovců, konkrétně variantou Jižní stěny VIIIa: „Bez kruhu a bez mága, což byl taky úžasnej zážitek.“ Markéta Dařinová si splnila dlouholetou vizi a vylezla si cestu Black jack on white road VIIb na Blížence v Rájci: „Nádherná!“

MODERNA

Současnou mekkou sportovního pískaření u nás je určitě Labské údolí. Etalonem těžké labácké sportovky se pak v průběhu let stala cesta Hardcore Xc. Snad každý, kdo v Labáku míří na těžké přelezy, má Hardcore v hledáčku. Minulý rok jsme tímto dachem otvírali článek a jízda pokračuje: čtvrtý ženský přelez přidala Lenka Slezáková: „Byla to zatím jediná cesta na písku, na kterou jsem se vrátila víckrát – holky mě předloňskými přelezy namotivovaly. Napotřetí to hned z první dobré padlo, ten silový boulder mi jako sportovkářce sedl.” Z mužů cestu poslali následující: Martin „Drbič“ Drbohlav, Kryštof Lebeda, Jakub Skočdopole, Daniel Svoboda a František Bulička.

Z libereckých holek v Údolí opět excelovala Eliška Novotná: „Mně letos největší radost udělal Skurutí běh Xb. Na tom jsem strávila hodně času. Pak se mi na jaře podařilo Vertikální pokušení Xa/b – takhle jsem se dlouho v žádné těžké cestě nebála,“ směje se. V Labáku vylezla ještě šest Xáček.

Skurutí běh si zapsala i Lenka Slezáková a na OS se jím podařilo probít Kubovi Skočdopolemu. Dobrá práce! Ač psaný jen za IXb, moc onsightů nezažil Flyboy, natož ženských – jako kvalifikace na Yosemity posloužil Mišce Izakovičkové. (Sice Slovenka, ale v Česku už zdomácněla, tak jsme ji do článku přibrali, pozn. red.) Svoji první desítku loni vylezla Natálie Tužová – Jenseits von Pottenstein Xa.

Občas se stane, že stinný Mordor navštíví siláci až z dalekého Brna (to je asi jako cesta z Hobitína), a tak se tam jednoho dne zjevil Jáchym Cink. Sám přiznával, že písek a obzvláště hranové lezení je něco hodně jiného. Kdo ho sledoval při průlezu hrany Nejslabší máte padáka XIa, asi by si na něj nevsadil, ale když máš v rukách sílu francouzského 9a, přece jenom si můžeš dovolit vynechat pár technických detailů. Na druhý pokus předvedl neskutečnou show a nevěřícně cvaknul řetěz. Taky stihnul ještě OSnout Vodní svět Xb.

Na Malém Ďáblu se loni děly věci! Martin Stráník se loni pořádně zakousnul do sportovního lezení na písku a jeho snažení vyvrcholilo, když ve stejný den (!!!) vylezl dvě z nejtěžších cest, které vlastně na písku jsou. To tu ještě nebylo XIIb a Catgroove XIc. „Krokově jsem ‘To tu ještě nebylo’ měl jasný rychle, ale s nátekem jsem byl najednou v krocích nejistej a dělal chyby, takže jsem to musel ‘naběhat’. Bylo motivující, že jsem padal každým výjezdem výš a výš, až to klaplo. Je to boží silově-vytrvalostní cesta, bez extra těžkého kroku, ale taky bez odpočinku,” hodnotí Martin. Jediná cesta na našem písku, která odpovídá francouzskému 9a. Klobouk dolů!

Kousek víc vpravo od zmíněných cest se lano taky netrhlo. Tomáš Lukášek měl letos největší radost z To tu ještě zbylo XIa. „Cestu jsem zkusil poprvé na jaře a vylezl až na podzim, tudíž mi pár návštěv sebrala. Vždy to byly super sešny se super lidma. Díky za ně.” Cestu vylezli také Olin Klapal, Zdenda Lank a František Bulička. Na Sicilské stěně vylezli Smrt s Celerem XIa Jáchym Srb, Tomáš Lukášek a Zdenda Lank. Nepříliš lezený Celer Xb pak poslal Honza Vopat – spodní těžší část dal na první pokus a pak se napojil do Bestselleru, který už lezl.

V převisu na kraji Monolitu se jednoho jarního dne udál trojitý přelez Šíleného Tance XIa. Účastnili se Jáchym Srb, Vojta Fröhlich a František Bulička. Pro Vojtu tento přelez po víc než dvaceti letech na písku představoval prolomení jedenáctkové klasy. Gratulujeme! Jak na to Vojta vzpomíná? „Vůbec jsem nepočítal s tím, že to můžu přelízt, a najednou se držím v doskočený liště na konci boulderu a nechápu nic. Pak to teprv začala bejt ta správná total bitka to dolézt, taková ta nejlepší, co si člověk umí představit. Jedeš uplně na brzdy a jen víš, že to mega chceš, a nesmíš pustit. Každopádně přelezu dost pomohlo to, že jsem se akorát vrátil po měsíci a půl rozlezenej ze sportovek z Řecka. Forma mě vždycky po příjezdu vydrží cca týden,” nadšeně popisuje Vojta, „tak bylo štěstí, že byla podmínka a že jsem to vůbec šel s klukama jít zkusit.“ Svižný přelez ve vedru a na druhý pokus předvedl ještě Jirka „Django“ Jaroň.

V Koňáku vylezl Matěj Svojtka jeden z posledních velkých projektů Labáku. Šlo o prodloužení (dolezení na vrchol) cesty Odcházení za Xb. Jediný, kdo to AFnul až nahoru, byl Tomáš „Tomajda“ Sobotka, a od té doby se vždy končilo pod náročnou boulderovou pasáží. Kdo linku chce vylézt celou, čeká ho mírně převislá stěna po jen těžko znatelných chytech. Klasifikaci Matěj stanovil na labáckých XIb a proces popisuje takto: „Ze začátku to vypadalo na rychlej přelez, po pár průlezech jsem dolézal v pokusech do posledního kroku, ale pak začal boj s kůží a podmínkou, která je v těch místech absolutně nevyzpytatelná. Najednou jsem se v tom zacyklil a padal níž a níž. Nakonec to ale v totálním brzdění a se štěstím padlo poslední den před delším pracovním obdobím.“ Ondra Beneš se nechal slyšet, že je to nejtěžší XIb na světě. Původní Xb Odcházení dal na FLASH František Bulička.

Legendární Kante Philosophy Xb/c zaznamenala přelezy od Jirky „Djanga“ Jaroně, Franty Buličky a Pepy Podstaty. Schovanou a krátkou linku Stoka Xc na Kámen poslal Majkl Fišer: „I místo tomu (názvu) odpovídá. Naštěstí to padlo na první sešnu – tam se nechceš vracet.” Na Labské Panně Olin Klapal přidal do svého bohatého repertoáru cestu Pěkná ústa, oči zelené XIb. Olin ji popisuje takto: „Bouldrová cesta od Rosti Štefánka. Měl jsem info od Matěje Svojtky, že je to pěkný a celkem sjízdný… Když ti sedí dírky, je opravdu celkem rychle vylezitelná,” směje se Olin. Kdo ví… Ohledně klasifikace doporučujeme šťavnatou diskusi na Lezci.

Na Pravém břehu Labe se toho ve sportovní kategorii kvantitativně zas tolik nestalo. O těžké a krátké cesty tam ovšem není nouze. Zaregistrovali jsme aktivitu kolem hřenských stropů. Matěj Svojtka spolu s Frantou Buličkou navrtali novou linku Jew Jitsu, kterou následně Matěj přelezl volně za XIb, a na sklonku roku, 28. prosince, ještě Martin Stráník přidal rychlý přelez na druhý pokus. Vpravo za zatáčkou od této cesty Matěj také na podzim vylezl cestu Tom a jeho ženy XIa/b a František si zase odškrtnul svoji nemesis Tinder XIa. „Za mě rozhodně moje nejpoctivější jedenáctka trochu v antistylu, která zabrala dost času. Letos jsem konečně udržel morfo vývlaj na začátku a pak už to byla jenom otázka času.“

U krátkých a úderných cest zůstalo i v případě Martina Stráníka, který rychle a nekompromisně posekal Strandcafé XIc na Labské pláži a taky Zakletou hranu XIb v Kuchyňském koutě. Obě dvě cesty jsou stylu „uděláš-li boulder, vylezeš“ = něco pro Martina.

Tomáš „Bambus“ Bardas na Pravém odškrtl Blackboard Jungle Xc. Cestu Tandem na věž Suché Kamenice vylezli kluci Olin Klapal a Zdenda Lank a rovnou ji zvedli RP klasu z Xb na Xc.

Z Labáku si ještě dejme rychlý odskok do blízkého Rájce. Vznikla tam nová nejtěžší cesta oblasti: Dolní Žleb company Xb AF na Pilátovu věž. Autoři Ondra Beneš a Tomáš „Tomajda“ Sobotka. V Tisé letos byla z těžkých cest populární hlavně Citová Investice Xc. Krásná stěnovka vedoucí na Tunelovou věž od Šatavise a Honzy Havla z roku 1999. Letos si ji střihli Tomáš „Bambus“ Bardas, Martin „Drbič“ Drbohlav a především pak Edita Vopatová: „Před lety jsem ji prolézala a přišlo mi to jako dost velké sousto. Nechávala jsem to uležet, ale loni na jaře jsem se do ní konečně pustila.“ Povedlo se a my gratulujeme!

Lenka Slezáková se nám ještě pochlubila morálovou cestou Docela dost dobrý Xa v Ostrově. „Ne za tu klasu, ale za pár pěkných odlezů. Nemít to předlezený a nachystaný od Toma Lukáška, tak se do toho sama nepustím.“ I tak mazec.

Edita Vopatová: „Před lety jsem ‘Citovou investici’ prolézala a přišlo mi to jako dost velké sousto.“

ČESKÝ RÁJ

KLASIKA

Než se pustíme mezi domácí, začněme přespolními: Na Opozdilce ve Skaláku přelezl Zdenda Faltys cestu Krůpěj potu VIII od Sochoráka. Onsajt a 10. přelez. Onsajtnul rovněž cestu Dialog RP VIIIc od Hudyho a Standy Šilhána. Do Ráje jezdil také Mikuláš Heger – dokončil svůj velký projekt, a to Smítkovu spáru VIIc na Rakev: „Trvalo mi asi pět výjezdů, než to klaplo letos na jaře. Bylo to o to epičtější, když jsem si přečetl ve vrcholovce ‘Vojta Přibyl – sólo’. Holt, co má jeden na hraně limitů, je pro druhého choďák.“ Mikulášovi se pak povedla ještě Ambulance VIIIc na Kapelníka. „Stavění jsem překonal smyčkou v kruhu. Při tom jsem udělal svůj největší rozštěp při lezení v životě. Jo, a ta smyčka v kruhu není zas až taková výhra. Je to pro mě doposavaď asi nejtěžší cesta na měkkým,“ hodnotí.

Vojta Přibyl toho moc nenamluví, ale jeden přelez v Ráji jsme z něj dostali: „Na Hrubici na mě udělala dojem cesta Hm, Hm, jó takhle za IX od Špeka, kde se povedlo první opakování. Stropová spára, která přechází v převislý kout. Klíčem je dolízt ke kruhu, pokud možno bez pádu.“ František Bulička onsightoval Pamětní cestu VIIIc na Dračí věž od Čihuly s Machovičem. „Zaslouží si vykřičník, pod prvním toho moc není a jeho cvakání je fakt nepříjemnej zážitek.“

Vojta Přibyl: „‘Hm, Hm, jó takhle’ za IX od Špeka? Klíčem je dolízt ke kruhu, pokud možno bez pádu.“

Pepa Little pravděpodobně se svým samosichrem udělal první sólo-výstup na Svatého Václava na Prachově – Starou cestou za VIIIb. První volné přelezení stavění (a celkově 5. opakování) zažila cesta Severní direttissima IXb na Kobylu v prachovské Laholi z roku 1977. Postaral se o něj Honza „Makak“ Makovička: „To stavění se nedá moc háknout – je do strany. Dal jsem tomu saských IXc AF, spíš za boulder. Zbytek cesty je kolem osmičky. Na RP to může být desítka.“ Jistil ho v tom Lukáš „Rámus“ Čermák, který dodává: „Makak v tom měl docela pády, kolem klíčového druhého kruhu. Nejzapiklenější je to ale stejně pod prvním kruhem v překroku do spáro-sokola. Vystlali jsme to podle Špekova vzoru větvema a klackama, aby byl případný šestimetrový pád do měkkého.“

Makakovi se loni vybaví ještě další přelezy: „Na Polední kameny vede výrazná linka od Standy Šilhána – Pátkova VIIIb, koukal jsem na to už několik let… Jasná morálová cesta s trhlinkou u hrany. První opakování se na jaře povedlo Martinovi „Magnuskovi“ Klonfarovi. Myslel jsem si, že budu mít 10. přelez, ale měl jsem druhý opakování. Je to pěkná lajna, stojí to za to.“ „Dík Makakovi za připomenutí. Bylo mi tam nahoře dost ouzko,“ vzpomíná Magnusek. Makakovi pak udělal radost ještě onsajt cesty Las Vegas IXc na Americkou věž na Prachově.

Kuba „Ratlík“ Kácha vzpomíná na cestu Nebeská brána VIIIc na masiv Zero. „Hodně jsem zakládal a hodně lítal do smyček a strašně pěkně si zalez.“ Gusta Havel si splnil sen a prostoupil za Radarem Grohem Údolku VIII na Kápla.

Při rodinné návštěvě v Ráji Magnusek zamotal hlavu Petrovi „Jonymu“ Johnovi – v Klokočí ho postavil pod Pětichlapku s Tříkolkou od Špeka. Jony líčí: „Těžký VIIIc v lámavým a osoleným. Jakmile Magnusek rozlousknul klíčovou část stěny, první přelez byl potvrzen.“ Jonymu se pak povedlo na OS vylézt také První cestu VIIIc na Janebovu věž na Drábkách: „Na rozlez jsem ho nahnal na tuhle vůbec ne lehkou klasiku, kterou už dnes skoro nikdo neleze,“ naprášil Jirka Vltavský. Tomu se povedla cesta Lidi nad propastí VIIIc na Salvátora: „O fous mi tady utekl OS, ale i tak mám radost, protože je to teprve 4. opakování cesty od Němců z roku 2006 a přede mnou to lezla jen samá zvučná jména: Šoumen 2006, Magnusek 2016 a Špek 2018.“

Hodně povedenou sezónu měl Kuba „Kwjeták“ Hanuš. Výběr tří AF přelezů budiž dokladem: Apokalypsa IXb na Skauta. „Perfektní skalácká ‘skorosportovka’ s jemně solivým nástupem k 1. K, bouldr celkem vysoko nad kruhem za malý ale pevný lišty. Příští rok bych rád zkusil RP.“ Michal Bartoš dodává: „Ze vzdušnýho bouldru nad druhým jsme s Kwjetákem několikrát prolítli stromem a nakonec to byl Kwjeták, kdo to cuknul a dolezl.“ Za druhé Buena Vista Social Club IX na Dračí zub. „Impozantní hrana na hruboskalskou dominantu přes šest kruhů – leze se od prvního až úplně na vršek, hodně komplexní cesta se silově technickým bouldrem uprostřed (asi 5. přelez).“ Do třetice potom cesta od Špeka a Hudyho A je po ptákách IXb na Jeřábí: „Třetí přelez, podle mě spíš VIIIc. V průvodci píšou ‘lámavé, špatně jištěno’, do loňskýho roku to bylo bez opakování, teď to určitě bude populárka,“ glosuje Kwjeták.

Lionel Burgr udělal první opakování cesty Paroprase IX na Strubichovu věž od bratří Meierů z roku 2006 – v né úplně lákavém matroši. „Lionel má loni fakt dobrý zářezy. Co cesta, to do 10 přelezů, často i první opakovaní fakt nepříjemnejch devítek,“ práší na něj Ratlík. Tito dva společně zmákli třetí opakování JZ stěny VIIIb na Únorovou, což je cesta Petra a Zorky Prachtelových z roku 1983, původně se stavěním. V roce 2002 ji poprvé stylem AF vylezl Mirek „Bojsa“ Dědek za IX a loni se to klukům povedlo bez stavění a dokonce na kusovku. „Z toho sem měl velikou radost, byť jen devítka,“ směje se Lionel, „ale chodil a zíral jsem na tu údolní stěnu snad 13 let…“

A konečně, v Ráji lezou klasiky i ženy: Áje Bedrníkové zůstaly zářezy do paměti hlavně z těchto cest: „I.N.R.I. VIIc (RP VIII) na Velkou Křížovou věž v Příhrazích považuji za svůj nejtěžší OS sezóny. Je velmi těžko čitelná a odlezy mezi kruhy obří. Však ji také udělal tým snů Petr Hejtmánek a Petr Slanina, s nimi S. Šilhán, M. Zedník, J. Štastný a L. Loudová. Moc přelezů to nemá.“ Nejemotivnější chvíle zažila v Manekýně VIIIc na Hladkou věž, která se jí povedla AFnout a nejlepší sundaný pytel pak byl v Čokoládě VIIc na Čokoládovou věž v Příhrazích. „Abych dokázala odtraverzovat od kruhu na hranu s potenciálním pádem do stěny předskalí, musela jsem si počkat, až se dostaví nekompromisně silný pocit, který říká ‘běž, vyraž’ a druhý, který mě ujistil, že jsem dostatečně nad věcí.“ Kája Jelínková na měkkém vylezla třeba Úzkou spáru VII na Ottovky nebo Egyptskou hranu VIIb na Sfingu.

Velký zážitek k prvnímu kruhu měla Andrejka Obročníková, a to v Cestě zmrzlých VIIb od Josky Čihuly. „Člověk tam bojuje o sto šest, aby nespadnul až za hranu k tutovým hodinám. Ke kruhu je docela daleko a žádný lehký lezení, od kruhu je to silový, člověk nemá žádné nohy a je to hodně dojící. Celkově mi ta cesta přišla hooodně silný a psycho zážitek. Člověk si v té cestě projde všelijakými emocemi od vysílení po úplné psychické vyčerpání. Prostě zážitková cesta.“ Radost s prvkem strachu jí přinesla Chuligánova cesta VIIb na Malý Mariáš a nakonec Joskův odkaz VIIc (přímá var.) na Věž Slávy Korčáka „Od třetího kruhu jsem lezla přímou variantu, kde jsou teda strašný sra*ky. Je to drolivý, plný pavučin a nejde tam nic pořádného založit. Při výlezu je člověk úplně strašně moc šťastný, že je na vrcholu a že žije a nehodil dolů až ke kruhu.“ Hlavolam VII na Jeřabí vylezla Petra Sosnová, jinak se spíše věnovala mateřským radostem.

MODERNA

Dámy mají přednost, tak začneme Prachovem a Eliškou „Bětkou“ Paděrovou, která si vylezla Top Gun Xb na prachovskou Smítkovu věž.

Na Panťáku se opakovalo předloňské hemžení v cestě Pouliční holky a jiná lepší společnost Xc, která si to ovšem svojí krásou zaslouží. Z roku 2023 ji mají v deníčku v přelezovém pořadí: Vojta Trojan, Michal Bartoš, Kuba Šenkýř, Vojta Rinn, Honza Zima, Majkl Fišer a Martin Stráník. Uf, slušný.

Francouzský styl XIa si zapsal Martin Stráník. Hádáš styl? Ano, je to OS. „Ačkoliv je to vlastně něco, co mi příliš nesedí – kolmáč až plotna po mikrochytech,“ hodnotí Martin. Honza Stříbrný vylezl Betonového Psa Xc taktéž na Pantheonu.

Velkou hitovkou roku 23 byla cesta Žebříček hodnot XIa na Drábských světničkách. Letos ji přelezli, nádech: Olin Klapal, Vojta Vlk, Bambus, Kuba Šenkýř, Eliáš Stříbrný a Jan Jeliga, výdech! Chvála se nesla ze všech stran… Tak třeba od Olina i s příběhem: „Nádherná převislá sportovnější cesta v jinak tradiční oblasti. Někde vzadu v hlavě jsem měl ambici zkusit ji na flash. Od kluků, co to zkoušeli, jsem měl indicie, že by to mohlo jít. Když jsem tam přijel poprvé, byla opravdu špatná podmínka a spolulezec cestu neAFnul. Takže pokus na flash se konal tak napůl a v opravdu špatné podmínce. Podařilo se mi dolézt do závěrečného traverzu, kde je cesta nejtěžší, a tam jsem spadl. Druhý pokus byl spíš na vymyšlení si svého programu s tím, že se vrátím co nejdřív zpět. Návrat se konal jak jinak, než cca za rok,“ přiznává Olin, „podmínka už ale byla dobrá a přelez se povedl.“ Pavel Weisser nám naprášil ještě jedno jméno: „Žebříček si zapsal také Mára Havlík, pár dní kolem svých 50. narozenin.“

Těžké cesty žily také v Příhrazech. Neuropatologa, považovaného za první XIa u nás – viz snad už „retro“ Příběh cesty s Matějem Svojtkou, poslali loni Martin Stráník a František Bulička. Eliáš Stříbrný zase vyvzlínal Lineární regresi Xc.

Hitovka a evidentně jedna z nejkrásnějších jedenáctek na písku je Estivace XIa v Klokočí. Martin Stráník předvedl vskutku nevídaný kousek svým „jištěným“ sólo přelezem. Jeho metodu tady nebudeme rozebírat, ale koho to zajímá, nechť se koukne na Martinův Instagram, je tam video. Martin nám napsal: „Estivace, z tý sem byl unešenej a vlastně z celých Klokočských skal. Bylo hezky, neměl jsem parťáka, tak jsem vyrazil sám a nějak si vymyslel způsob, jak prolezu cestou se samojištěním. A i proto mi dala cesta zabrat víc než jiná XIáčka, protože jsem do pevných jištění nechtěl moc padat a hodně lezení kontroloval. Cesta je bez omáčky a graduje k závěru.“ Gratulujeme a doufáme, že příště už bude mít Martin na lano vždycky parťáka.

Dalším nadšeným přelezcem byl Ondra Tůma. Který toho samozřejmě vylezl mraky, ale za loňský rok jmenoval pouze tuto cestu. „Pokud jde o moji sezónu, nejsem žádnej pokusovač, proto mi dělala radost spíš kvantita dobrejch cest. Celkem dost Xc na druhý pokusy a pak přelez Estivace XIa – tam sem teda musel párkrát zajet skrz podmínku, ale je to za mě jedna z top cest, co jsem kdy lezl na písku.“ Ondra si za sezónu zapsal 50+ cest těžších než Xa.

BROUMOVSKO

KLASIKA

Jestli je nějaká skalní oblast u nás vyloženě nepřehledná, je to Broumovsko. Výčet tedy bude spíše nahodilý a je pravděpodobné, že některé výkony zůstaly ukryty v temných soutěskách skalních i paměťových. (Připomínáme, že jde o otevřený text. Kdo něco ví, ať napráší na: [email protected]. Rádi doplníme, pozn. red.) Jdeme na to…

Začněme třeba ufo-návštěvou Adama Ondry, o které jsme podrobně psali tady. Nejvíce nás zaujal jeho OS cesty Juan Gébels Genius, což je v podstatě vana obtisknutá do skály. Špek to dal původně za „VII-IX“ a Adam to zvedl na desítku. „To mě potěšilo, že to naše lezení nestálo úplně za hovno,“ zhodnotil Špek. Adam také Osnul Husarský kousek na Pegase. V klíčovém traverzu přehlédl chyt, a tak si z IXb udělal spíš 9b: „Traverz nad třetím mě vyškolil – neodhalil jsem schovaný chyt a musel jsem zabrat.“

Pokračujme rovnou Petrem „Špekem“ Slaninou, který si v Ádru intenzivně zalezl s Tomášem „Gomim“ Homolkou. Dodělali projekt na Vodníka, který prý měl být Špeka s Mocanem. „Poznal jsem, že projekt není můj, ale Mocan řekl, ať to dolezeme,“ říká Špek. O co jde? Koutovou spárou k původnímu kruhu, přes převis k novému druhému, pak ne úplně pevný šikmý kout k novému třetímu a od něj asi 35 metrů odlez na vršek, kde už není žádný další kruh. „Takovej adršpašskej parádní výstup. Jmenuje se to Vyhulená žába.“ Dali to za IXa a odlez bude mít maximálně 20 metrů. I tak je to výška pražského Big Wallu – kdyby člověk smekl ve výlezu, proletěl by si ho dvakrát.

Další dva prváče udělali za pískovnou. Špek: „To bys nevěřil – údolka na věž, úplně volná. 30 metrů. Takový to VIIb, ale postaru VIIb. Jedno je Zbytky z trubky. V druhý cestě jsme čistě postavili ve dvou (přehozenou osmu, pak ji odblokuješ), ale byla by to šleha. Nazvali jsme to pro Tatuše: Úplně, doktore, úplně. Parádní klasiky, jako se dělaly kdysi. Pecka. O to se lidi ochuzujou. Jinak jsem loni spíš bouldroval, to mě bavilo – k tomu potřebuješ jenom to kamení a lezečky.“

Co se linie týká, tak dost letos překvapila nová cesta na Půlnoční v Jezerce. Krásná dlouhá samostatná linie přes šest kruhů, kterou vykoukal Andy Stephan a vylezl to v říjnu za VIIIc s Tomášem Kubiasem, Petrem Novotným a Jakubem Cilerem. Novinka se jmenuje Noc je ještě mladá.

Honza „Tatuš“ Žwak řešil potíže s ramenem, ale něco se přeci jen povedlo: „Zmínil bych dva prvovýstupy s Vojtou Přibylem, které jsem sice nakoukal já, ale oboje lezl první Vojta a předvedl tam slušné nejištěné délky v nelehkých spárách.

Běh červené královny ! VIIc na Žabičku – dost dlouhá nejištěná, trochu převislá širočina, do které překročíš z rozporu a není návratu. Je to delší a těžší než vypadá. Docela jsem se o Vojtu bál… Druhá cesta je Ty, ty, ty! ! VIIIa na Titána. Dlouhá údolní, trochu šikmá spára, horší solivější materiál. Vojta dal jeden kruh zhruba doprostřed, přičemž asi 20 metrů nad ním se bez smyčky hra v širočině docela přiostří… Obojí se moc nepoleze.“ Respekt. Podobné naprášení přidal Zdenda Faltys: „Život je krásný VIIIc na Brusinku – prváč s Alešákem. Hrál jsem tam totálně druhý housle, ale přijde mi to jako hustá cesta. Najdeš ji vlevo od Berušek.“ Také na Alešáka naprášil prváč Princeznám VIIc poblíž Štěpánky. „Klasa je samozřejmě jenom z legrace. Širočina v převisu – viz foto dole, jak se musel obrnit na přelez – omotaný nohy, dvoje kalhoty.“

Velkou radost udělala Kubovi „Ratlíkovi“ Káchovi Smuteční cesta na věž Jardy Krecbacha. Je to VIIIb od Cikána a zároveň jediná cesta na věž, když nepočítáme její novější variantu. „Dlouho jsem se jí bál, ale nakonec to bylo celkem v poho, takže se to asi nepočítá do tohoto článku,“ směje se.

Petr „Jony“ John nečekaně odchytl Vojtu Přibyla a zlákal ho do Broumovek na dolezení společného projektu z minulého roku – nejdelší převislé širočiny v tamních stěnách, Hněv Poseidona na Atlantidu VIIIb. Kdo si zajde pro první opakování? Jonymu pak učaroval Podivuhodný mandarín, kde s Vladimírem „Vladem“ Kulhavým přidali údolní dlouhý směr Ničeho příliš IXb. Na stejnou věž se jim pak povedlo částečně napřímit linku od Káji Nováčka: Na šikmé ploše výraznou trhlinou Podél zdi a doleva, klasa IXc.

„Za uplynulou sezónu si za sebe vážím nejvíc asi Čo-Pi varianty na Rukavici VIIc (s vykřičníkem, pozn. red.),“ píše Anča Šebestíková s tím, že její sezóna „byla docela bídná.“ Tak přejeme, ať je to letos lepší! Mimochodem, ke zmíněné cestě se dříve vyjádřil Magnusek: „Tak toto mi přišlo jako dost kotel. Vykřičníků by klidně mohla mít víc.“ Na Mišku Izakovičovou pak Kuba Rak naprášil přelez Epitafu VIIIc: „Úplně kreténská spára z tý doby, kdy osmičky nebyly. Za mě určitě s vykřičníkem, přelezy to nemá skoro žádný – holčičí vůbec.“ Miška přiznává, že při OS pokusu Epitafu proběhl největší boj loňského roku: „Zakládajú sa tam také malé kevlarky z ťažkej lezeckej pozicie a vlastne všetko ťažké lezenie je pod kruhom, takže to tam je celkom husté.“ Bez ufounů pak na RP vylezla třeba ještě slavnou Bílou růži IXa.

Pavlína Binková má v Broumovkách radost z Monzy RP VIIIa na Větrnou a potom z Hadovky na Martinskou stěnu: „To vlastně není nakonec extra těžké, ale je to výrazná linka s ne moc jištěním.“ V Ádru Pavlína vylezla Past na myši VIIc na Ještěrku. Jak si poradila s úsekem k prvnímu kruhu, kde se dost blbě zakládá? „Měla jsem tam smyčky a seděla jsem v nich. Takže to není ten nejčistší styl, ale mám z toho radost i tak,” hodnotí Pavlína a dodává, „teď koukám, že všechny cesty mají společného jmenovatele, a to Piskoře jako (spolu)autora, to je hezký a dřív mi to nedošlo…“

Na závěr klasik jedna speciální kategorie: Jindra „Blexa“ Exner se zbláznil do lovu hore zdarů a za loňský rok jich nasbíral 113! „Nejvíc mě potěšil hore zdar na Gilotině v Adršpachu v květnu. Byl s námi kolega z práce, který o cestě snil, ale na přelez se za jeho kariéry nedostalo… Tak měl na starý kolena radost a nahoře mu oči zářily nadšením.“ Blbé je, že tahle záliba se poměrně nešikovně provozuje ve druhé půlce roku.

MODERNA

„Na Broumovsku se po x letech se vyrojily jedenáctky. Za svoje lezení tohle nepamatuju. Letos třeba pět novejch. Najednou se toho kluci nebojej,“ shrnuje sezónu 2023 trutnovský Kuba Rak.

Začněme za kempem. Neobvyklou frekvenci lezců kromě kempu u Stránských zažila také jedna z cest přímo nad ním. Kyselé rybičky XIa na Páže. Tady konečně naplno oslavíme objev roku a hvězdu sezóny 2023. Čtrnáctiletý Eliáš Stříbrný vyskočil z pískařských Xb až do jedenáctek (nepočítaje jeho předloňský přelez Francouzského stylu, pozn. red.). Je pravda, že vzhledem k tomu, že na vápně už měl tento talent vylezené i 8b, nemusí jeho vzestup působit velkým překvapením, ale všichni víme, že vápno není Písek, a rozhodně je to obdivuhodné. Kdo s Elíkem lezl, určitě poznal jeho drive a tah na bránu. Věříme, že sezóna 2023 představovala pouze začátek – jako bychom zahlédli „Eliášův oheň“. (Pro připomenutí – tento jev je způsobený vybíjením silného statického náboje a na vyvýšených místech srší a světélkuje. Kdo ho spatří, ví, že přichází bouře, blesky a je dobré zdrhat, pozn. red.)

Proces lezení Rybiček nám Elík popsal takto: „Tam jsem byl třikrát. Byl to docela boj, protože bylo kolem 25 stupňů, a zrovna na tuhle cestu se chladnější teplota docela hodí. Každopádně to byla celkem rychlovka.“ Souhlasíme, že tři návštěvy se dají považovat za rychlovku. Kromě Rybiček si Eliáš za kempem střihnul ještě Žabí Hlen Xc.

Dalšími přelezci Kyselých rybiček, jedné z pár adršpašských jedenáctek byli: Olin Klapal, Marek Jeliga, Honza Vopat, Miky Durčák a Vojta Rinn. Za kempem se také podařilo Honzovi „Magnusovi“ Novákovi udělat první RP přelez cesty Camp 4 Xc na El Capitana.

Skočme do Himálaje. Další hitovkou letní sezóny byla cesta Hadraplán Xc vedoucí na věž Čogolisa v Himalájích. Tu uplácali Django, Honza „JJ“ Jeliga, Miky Durčák, Honza Stříbrný (táta Eliáše) a v jeden den taky Kuba Šenkýř a Vojta Rinn, který vzpomíná: „Hadraplán mě hodně bavil, už jsem to zkoušel dřív, ale nikdy mi to nešlo, až letos jsem to ňák pochopil. Vždycky jsem to měl za takovej etalon težkýho lezení v Ádru – silový bouldry, technika a nejistý kroky hodně na hlavu.“ Kuba Šenkýř to vidí podobně: „Na horní pasáž cesty, kdy jsem plácnul hranu a v záklonu se udržel, nikdy nezapomenu.“

Když už jsme v Himalájích, podívejme se na věž Kangdu, kde levou údolní hranou vede cesta Někdy Příště Xa, jejíž linie ovšem po třech kruzích z hrany utíká do staré spáry od Cikána. Přímá varianta po hraně až na vrchol trpělivě čekala a v roce 2022 se dočkala:

Matěj Svojtka dovrtal dva kruhy, vznikla Liščí Ofenzíva a loni v létě se mu podařila i první kusovka s klasou Xc. Jedna z těch cest, u které bylo jisté, že to bude jedenáctka, ale nakonec prý objevení zázračné bety potvrdilo Xc. Na Matějův přelez navázali Honza „Magnus“ Novák a Django. Tomajdův komentář na Lezci mluví za vše: „Viděl jsem všecky nejlepší horolezce, a vidím vás a jsem strašně moc rád, že Někdy příště není Nikdy příště… Fandím.“

Kuba Šenkýř: „Na horní pasáž ‘Hadraplánu’, kdy jsem plácnul hranu a v záklonu se udržel, nikdy nezapomenu.“

Další výkon padnul na věži Zelený Raoul v cestě Hlasy ze Záhrobí Xc z roku 2021 od Magnuse. RPčko přidal Tomáš „Foxík“ Strnad. Magnus spolu s Jindrou „Piňonem“ Mandátem a Márou „Pavlaťákem“ Pavlatou navrtali na Rododendron cestu Čumím, jak umím. RP nakonec zhodnotili jako Xc. A nezapomněli jsme ani na prvovýstup Jazda, dědo Xc AF od Magnuse a Ondry Tůmy. Na věž Bohnice vylezl Eliáš Stříbrný cestu Paralet za Xc.

Z Himaláje se přesuňme do Království, kde v létě kluci Magnus, Django a Vojta Rinn navrtali čtyři kruhy do věže Veverka a vznikla cesta Nejkratší, máte padáka XIa. Název poměrně přesně vystihuje charakter – kdo svým rozpažením neobejme kompresní panelák, má smůlu. Kusovka se podařila Magnusovi a Djangovi, který komentuje: „Magnus to dal první, říkal ‘možná Xc’, ale funěl u toho a víš, jak mu jdou komprese… Za mě jedenáctka, jak když střelí.“ Na podzim přidal obdivuhodný přelez ještě držák Tomáš „Foxík“ Strnad.

Nádhernou a oblíbenou lajnu Cigánský Guláš Xb na Tři Obry vylezla Miška Izakovičová. Hned u tratě, tam, kde je hlavní vchod do skal, hlídá turisty věž Traťmistr. Na ni letos Magnus s Tomajdou dodělali projekt Petra Mocka a Ondry Krecbacha a cestu nazvali My Nejedeme Xb AF. Kusovka se zatím podařila pouze Magnusovi a klasifikoval ji za Xb/Xc. Podobných projektů a prvovýstupů tato dvojice dodělala více.

Uvnitř okruhu ožila také legendární Hudyho Zlatá korunka Xb AF na Zub. Po dvanácti letech zažila revival. Sice opět „jenom“ AF přelezy, ale v tomto případě výjimečné, na pomezí klasické pískařiny a sportovkaření, se povedly dvojicím Jan “JJ” Jeliga + Matěj Svojtka a Franta Bulička + Django. Zážitky byly tak silné, že jsme jim věnovali samostatný příspěvek v rubrice 200 slov.

Oblíbené sportovky leží také za pískovnou. Na věž Mezikámen vylezla Edita Vopatová cestou Nezávislák Xb a stejnou cestu dal na OS také Ondra Beneš: „Prostě radost dát krásnou cestu, jako je tato, v tom nejkrásnějším stylu.“ říká a skromně dodává, že tato jedna zmínka mu v článku stačí.

Na Ramonu holky „Bětka“ Paděrová a Anna Šulcová vylezly cestu Zlatý Řez Xa. Django vzpomíná na prvovýstup na Horu písku: „Ze starého stěnového projektu, který končí hluchem, jsme udělali odbočku na levou údolní hranu, a tak vznikla velkolepá lajna Život, to je Adršpach AF Xc, RP bude cca XIb. Bylo nás tam hodně:  Magnus, Miky Durčák, Piňon, Honza „Aladin“ Kubíček. Super zábava s kocovinama…“

Na Šerchána za pískovnou navrtal Jirka „Prťka“ Koutský cestu Sandokan Xc. „Má to asi 50 metrů, měkkej matroš, slušnej výstup,“ říká Vojta Rinn.

Loni se prváče a těžké přelezy odehrávaly prostě všude, a došlo tedy nevyhnutelně také k oživení méně známých, ovšem potenciálem nabitých broumovských roklí. To by ovšem snad vyšlo na samostatný článek. „Broumovky ožily, kluci vylezli starý projekty od Míry Macha, dali to třeba jen za Xc, ale budou to mega těžký věci,” říká Kuba Rak.

Zmíníme tady pouze cestu od zmíněného Míry Macha Pentagram Direkt Xc, kterou letos přelezla úderná dvojice Vojta Rinn a Django. „Klenot oblasti,“ nechali se kluci slyšet.

Bomby se lezly i na populárním Křížovém vrchu. Na Leopoldovu věž vylezl Pepa Podstata cestu Inspirace Xc s brutálním bouldrem po jednoprstovkách. Pepa s Magnusem pak ještě poslali variantu této cesty, která se napojuje do cesty „Brutální Pogo“ Xb a nazvali ji logicky Brutální Inspirace Xc/XIa. Magnus ještě přidal první RP přelez bouldrové cesty M*tka starýho Jiráska za Xc/XIa a prvovýstup s Vojtou Rinnem nazvaný Kerberos Xb/Xc.

Na jiném vrchu jsme zaregistrovali přelezy nové cesty Svědci Albertovi XIa od Honzy Jeligy, Matěje Svojtky a nespoutaného Jirky „Djanga“ Jaroně. Poslední zmiňovaný vylezl hned vedle ještě Zrzavé Slimáky XIa. Matěj Svojtka OSnul cestu Res Publika Xb a „Bětka“ Vlčková FLASHnula Skat Xa. Martin Stráník vylezl cestu Ahoj XIa a také udělal druhý volný přelez její odbočky s názvem Pívo, buřty a nenávist, kterou na PP v roce 2005 vylezl Petr Resch. Martin si ji zapsal zapsal za XIa/XIb. Morda!

V Ádru i v Qadru bylo nabito… Jestli se však ještě někde dají najít kruhem nepolíbené kingliny, je to v Teplicích. Kluci letos zabrali a těžkých a krásných prvovýstupů se pár povedlo. Potenciálu je stále dost! Začněme počiny dvojice, která zářila na poli těžkých prvovýstupů nejvíc. Jirka „Django“ Jaroň a Vojta Rinn měli prostě super sezónu. Django nám laskavě poslal parádní report, a tak mu přenecháváme slovo:

„Měli jsme dva skoro celosezónní prváče na věž Koloseum ve Vstupní rokli. Je k tomu storka: První shora nabil kruh Tomáš Sedláček a vylezl to prej na top-rope, pak to Majzlík (Luboš Mázl) šel ze spodu před mnoha lety. Dal první kruh, ale bohužel při osazování si seknul odsedku a skončili s Jíťou (Mázlovou) až pod předskalím, je to od kruhu cca pět metrů na špičaté předskalí a pak ještě dalších pět do borůvek. Skončili prej polámaní až na pěšině… Bohu dík, že to přežili. Já si tam pád nedokážu představit. No, a my jsme od tohohle kruhu hrnuli nahoru, byla to parádní výzva. V jednom místě nešlo zavrtat, protože tam jsou pouze bočáky, tak jsem to na další návstěvy odlezl bez borháku do celkem dobrého chytu… Už by to byla letka přes celou stěnu, ale bezpečná. Dolezli jsme nahoru k Sedláčkovu kruhu, osadili knížku, věž pojmenovali Koloseum a cestu Gladiátor za XIa. Dal jsem první PP a Matěj Svojtka na podzim druhý.” Mimochodem, Matěj se později nechal slyšet, že je to jedna z nejlepších cest na českém písku.

Na věži Koloseum vznikla ještě druhá cesta – jeden z nejtěžších prváčů loňska. Pokračuje Django: „Je to dost velká a široká převislá stěna a vypadá od země, že tam jsou všude chyty, takže jsme ani chvíli nepřemýšleli, a od druhého BH jsme udělali odbočku doprava. Nakonec to ani není varianta, ale dlouhá těžká převislá cesta, kde potkáš čtyři těžké bouldry a není mezi nimi oddych. Dovrtali jsme to až nahoru, vznikla cesta Postranní úmysl AF Xc, v kuse nahazuju XIb/c. Těším se na podmínku. Vše proběhlo s Vojtou Rinnem, za což mu děkuju, byla to sranda od začátku do konce.“

Tím krasojízda Teplicemi neskončila – Django spolu s Frantou Buličkou udělali prváč na malou věž Holubičku a cestu nazvali poeticky Vrkú Vrků XIa. Django udělal první PP přelez a dodává: „Za mě jedna z top lajn v Teplicích… Se vší skromností.“ František líčí: „Další letní den z říše snů. Totálně čistá hrana v super matroši, jazda při vrtání jak tenkrát, pět kruhů za den. Vzhledem k tomu, že jsme oba přičuchli k prváčům teprve nedávno, vůbec jsme nechápali, jakej klenot jsme našli, a to vlastně přímo na turistickým okruhu.“

Kromě prváčů došlo v Teplicích taky na sakra těžké přelezy. Martin Stráník se po letech vrátil a vylezl Vysoké Napětí XIb. Jak to vnímal? „Ultralištovačka, kterou jsem téměř vylezl před nějakými 16 lety. První část mi nedělala příliš problémy, ale závěrečnej boulder po odpočinkovém místě mi dával zabrat. Kouknul jsem i do prodloužení a myslím, že je to reálný. To by byla bomba Napětí dolézt až na vrchol skály.” To by teda byla bomba, Martine. Držíme palce, třeba to padne už letos.

Martina a asi i všechny ostatní, kteří se v naší pískařské komunitě pohybují, dostal podzimní přelez cesty Akumulátor XIb v podání již zmíněného Eliáše Stříbrného. Kromě tohoto historického výkonu (je to těžký těžký! a je mu 14 let!) si ještě hned vedle přidal přelez Těžké Karty XIa, kterou suše shodil na Xc nebo lépe v jeho stylu na 8a+. Přelezová Karta padla i tatíkovi Honzovi Stříbrnému. #týmstříbrojede

„Po ‘Akumulátoru’ XIb Eliáš Stříbrný hned vedle přidal přelez ‘Těžké Karty’ XIa, kterou suše shodil na Xc.“

Přelezu Akumulátoru si Elík cení ze sezóny nejvíc a o procesu napsal pár vět: „Původně jsme tam s tátou dorazili, že si dáme Těžkou Kartu. Tu jsem na druhou návštěvu vylezl, a tak jsem si vlezl do Akumulátora. Hned v prvním AF prolezu jsem zkrokoval boulder, takže mi bylo jasný, že to dřív nebo později vylezu. Celkově mi tahle cesta zabrala čtyři návštěvy a asi 12 pokusů. Jediný problém byl s počasím – na podzim dost prší a zrovna Akumulátor je v takovým chladným koutě, takže jsem měl pokaždý strach, že tam přijedeme a bude to mokrý. Nakonec jsem tam dorazil s mamkou 13. listopadu v poslední hezkej den, kdy jsem měl šanci to přelézt… Dal jsem si AF průlez na zahřátí a druhým pokusem jsem to vylezl.“ Co dodat. Klobouk dolů.

Django, Vojta Rinn a Miky Durčák vylezli Vzkříšení Xc na věž Pilíř. Miky se za svojí úspěšnou sezónou letos obrací se zkušenými slovy: „Co se cest týká, co ti budu vykládat, jedna perla střídá druhou. Ale hlavně mě to baví – chodit do těch skal škodit, se všema těma ‘Karlíkama’ tady…“ Přejeme mnoho dalšího škodění, Miky, val to tam.

Jedeme dál. Inkvizice Xb shlédla onsight Matěje Svojtky. Spící Krásku Xc na Kristýnku přelezli Vojta Vlk a Miky Durčák. Lezecké dotyky zaregistrovala letos také cesta Requiem pro Koulena Xc/XIa známější jako Hrana na Kance. Volný přelez se zadařil Drbičovi. Jeho vzpomínka? Tady je:

„Roh paneláku uprostřed polského předměstí.
Mezi největší obtíže cesty patří prokousat se pod nástup mezi davy senzacechtivých ceprů a samozřejmě nesmeknout pod posledním bórkem.
Zdola nebo shora? Jak to tenkrát vlastně bylo?
Minulost nechme spát, pomluvy a šuškandy jí na kráse neuberou.
A jak říkal kdysi jeden guru a fanatický trapitel skalních mýtů:
„Na písku je všechno lehký, protože to můžeš odšlapat.“
(Hláška pochází z našeho rozhovoru tady, pozn. red.)

V Supích skalách vylezli cestu Natržená Mitra Xc Stříbrňák starší a Vojta Rinn, který si pochvaluje: „Je to prostě úplně dokonalá linka podél tenký trhlinky.“

Blížíme se do finále: Miška Izakovičová si zapsala Lunapark Xa na Měsíční. A konečně, Eliška Novotná si cení FLASH přelezu cesty Forrest Gump IXc na Bachyni. Po zmíněných dvou cestách v Labáku tuhle řadí mezi své TOP 3 loňské přelezy.

___________________

Kdo to přečetl na OS (bez přepínání oken) až sem, je chorobný lezecký pacient a může se přihlásit o pivo, až se někde potkáme. Dobré tření v roce 2024!

__________