Mít dva domovy je výhoda. Naše druhé doma je v Nepálu. To „doma“ není jen o délce času, který tam strávíš pracovně i nepracovně, ale i o lidech, se kterými tam jsi. Subin Thakuri je nejen náš parťák přes hospodu Czech Pub v Káthmándú a majitel místní agentury 14summits, se kterou společně zajišťujeme treky i expedice na menší i vyšší kopce, ale hlavně je to jeden z našich nejlepších kamarádů.

A kámošům chceš ukázat a prožít s nimi to nejlepší – zvlášť když za tebou dorazí přes půl světa na výlet do Česka. Čím bychom ho tedy nadchli? Co mu takhle ukázat, jak vypadá pořádný sníh, a naučili ho lyžovat? Díky tomu by patřil k jedním z mála Nepálců, kteří to umí, a šance dostat se za Nepál na olympiádu by tedy byla obrovská.

První běžecko-lyžařský pokus proběhl loni v Krušných horách, kde jsme odhalili jeho talent. Na pěti kilometrech běžecké trati upadl pouze 23krát. Ale na to, že stál na běžkách poprvé, byl skvělý a hlavně ho to bavilo.

Letošní „trénink“ pokračoval na Jizerce u kámošek na Staré pile. Taky super, když pominu dost neuspokojivé, neopalovací počasí. Deset kiláků už mu bylo málo. Den ode dne zlepšoval svoji techniku, přidával víc kilometrů a piv do bříška.

Pak jsme horsky „přitvrdili“ a přesunuli se do Krkonoš. Čekal nás, tentokrát už polo-pracovní, výšlap na Výrovku, kde jsme zahajovali tour Best of Fest teplického Fesťáku a Subina jsme přizvali coby hosta a odborníka na současný himálajský byznys místních agentur.

Původně jsme mysleli, že mu na cestu nahoru půjčíme skialpy, aby si zkusil novou disciplínu, ale rychle jsme si uvědomili, že je pro nás tenhle človíček hodně důležitý a chceme, aby zůstal naživu, a tak dostal sněžnice. I na nich byl poprvé – v Nepálu nic takového neznají, ale ty se aspoň dají ovládat snadněji. Minimálně na cestě z kopce.

Počasí nám opět ukázalo, jak mohou být i ty naše kopečky drsné. Páteční výstup na chatu ve vichru (na Sněžce ten den naměřili 160 km/h, pozn. red.) v kombinaci se sněžením byl asi podobný jako pobyt v C4 (7 400 m n. m.) na Manáslu. Ale dali jsme to bez kyslíku!!! „To počasí je tady horší než v Himálaji,“ prohlásil Subin a docela nás tím pobavil. Tak jsme ho ujistili, že jsme zhruba ve výšce hlavního města Káthmándú.

Sobota už byla lepší, ale pokec s přáteli u kávičky a pivečka na chatě byl lepší nápad, než někde mrznout ve vichřici. Neděle však byla za odměnu – krásný východ Slunce a obloha modrá jak vlnitý plech na střechách domů v nepálských vesničkách (dostali ho v rámci humanitární pomoci po zemětřesení na jaře 2015, pozn. aut.). Takže hurá na Sněžku. Když už má Subin vylezený Everest (vrcholový den s kyslíkovým přístrojem, pozn. red.), tak ať zkusí i naši nejvyšší horu.

Konečně se otevřely výhledy do okolí, Subin se stále tetelil a něco fotil. Nejvíc ho bavily větrem ošlehané a zasněžené stromy připomínající démony a čarodějnice. „Ty v Nepálu taky neznáme. Tam, kde je tolik sněhu, už stromy nerostou. A v zimě místní lidi do hor nepáchnou, neboť je tam zima. To dá rozum!“

„Subine, a jaký byl pro tebe vlastně rozdíl ve výšlapu na Everest a na Sněžku?“
„Hmmm, je to podobné – celkem velký provoz.“