Za dva roky bude zimní olympiáda v Cortině d’Ampezzo. Stejně jako se před pár lety lezci těšili, že pod pěti kruhy uvidí poprvé závodní lezení, tak teď se pro změnu můžou těšit skialpinisté…

Bohužel, stejně jako lezci dost kritizovali nešťastný způsob pojetí kombinace „lezení na rychlost“, „boulder“ a „lezení na obtížnost“, tak u skialpů je to obdobné. Skialpinisté se poprvé utkají pouze v disciplíně „sprint“ a „štafeta“. Hlavní disciplínu „individuální závod“ pořadatelé vynechali.

Na druhou stranu, není důvod k truchlení. Nadějná Eva Matějovičová z Plzně několikrát dominovala závodu světového poháru právě ve sprintu. Třeba letos už si juniorská zlata dovezla z italského Bormia a norského Molde.

„Eva, to je naše nová skialpová naděje,“ říká bývalá trenérka skialpové reprezentace Kája Grohová o sportovkyni, která brzy oslaví své 18. narozeniny. Na skialpech se začala hýbat díky rodičům a jejich chalupě v Železné Rudě. Evin bratr začal závodit a jí to časem také chytlo.

Ne všichni vědí, že Eva se závodně věnuje také aerobicu, kde už rovněž posbírala nespočet úspěchů v různých kategoriích – na Mistrovství světa v Belgii 2023 zvítězila hned třikrát. Mezi dospělými to bylo v kategorii trio a fitness team. Mezi juniorkami pak vyhrála soutěž jednotlivců.

Evo, vnímáš sama sebe víc jako lyžařku, nebo aerobičku?
Momentálně se asi víc soustředím na skialpinismus. Zároveň je pro mě tahle kombinace sportů celkem náročná na logistiku. I když se to tak nemusí zdát, tak sezóny se mi poměrně dost překrývají. Zejména proto, že u aerobiku je potřeba neustále nacvičovat nové sestavy, a ty musím trénovat s oddílem a ne sama. V loňském roce jsem se asi víc soustředila na aerobik, protože do toho skialpového světa jsem teprve nakoukla, ale letos už naopak převažoval skialp. Samozřejmě je pro mě momentálně velká motivace olympiáda v Itálii v roce 2026. Momentálně jsem v kategorii U20, takže za dva roky už budu normálně v ženách a mám ještě před sebou docela dost let. Naopak, v aerobiku už jsem tento rok v nejstarší kategorii – tam je moje „potenciální kariéra o něco kratší“.

Kde trénuješ?
Jezdím z Plzně do Prahy na tréninky aerobiku, na Šumavu pak na skialpové tréninky, a to nemluvím o závodech po celé Evropě. Je celkem logisticky náročné to vše skloubit, navíc ještě se školou.

I když to na první pohled může vypadat zvláštně: je něco, co použiješ z aerobiku na skialpech a opačně? Nabízí se to právě v kontextu toho skialpového sprintu.
Určitě. Jedna sestava aerobiku trvá dvě minuty. Loni jsem měla ty sestavy tři. Všechny se cvičí dvoukolově. Řekla bych, že je to úplně stejně intenzivní a náročné jako skialpový sprint. Takže asi nějakou dynamiku a anaerobní výkon mám z aerobiku. Naopak do aerobiku si ze skialpů přináším tu delší výdrž. Určitě mi to navzájem pomáhá.

To mě přivádí na dotaz, jak rychlé máš depo (změnu z výstupu na sestup – strhnutí pásů, pozn. aut.)?
Popravdě jsem si to sama nikdy úplně neměřila. Kdybych šla na rychlost, ale o něco míň na jistotu, tak si myslím, že depo dokážu udělat za čtyři vteřiny. Je vidět, že i tahle část se neskutečně zrychluje. Obecně si myslím, že kvůli olympiádě se výrobci předhání v různých vylepšeních. Ať už jsou to kombinézy s klokaní kapsou na pásy, speciální užší lyže na sprint, které mají jinak těžiště, aby se lépe daly chodit zig zagy… Vyrábí se například speciální pásy, kde není tolik lepidla – jsou zabalené v roličce a stačí s nimi jen švihnout a samy se rozbalí. V neposlední řadě se nás také týká zákaz fluorových vosků, takže i mazání je teď složitější.

Bereš skialpinismus jen jako závodění?
Po zakončení sezóny bereme s rodiči skialpy a vyrážíme pochodit na Sella Rondu v Dolomitech, kam se strašně těším. Takže to není tak, že bych si odkroutila závody a pak mě to nezajímalo. Právě naopak… Při samotném závodě si ty nádherné výhledy a tu svobodu pohybu v horách nějak nestíhám užívat. Proto si to vynahrazuju mimo závody.

Jak vnímáš jednotlivé skialpové disciplíny? (Typy skialpových závodů viz infobox, pozn. red.)
Sprint je pro mě paradoxně nejvíc stresující disciplína, ale zároveň mi asi nejvíc jde. Člověk musí v podstatě všechny kola jít úplně bezchybně. Zároveň si musím ještě rozložit síly tak, abych si maximum energie nechala na finále a kvalifikaci šla tak akorát, abych prošla. Ve všech kolech stojím na startu s dalšími pěti holkami a říkám si: „Jenom dvě nebo tři postoupí, tak kdo z nás bude ten, kdo nepůjde dál?” Je to dost stresující. Stejně tak i štafeta. Trať je dvakrát delší a stejně tak i stres, protože to nechci pokazit ještě parťákovi.

Mám ráda klasický „individual“. Často jsou tam nějaké techničtější pasáže bez lyží, nebo i s mačkami, takže je závod zajímavý a pestrý. Oproti ostatním závodnicím ale celkem ztrácím v náročných sjezdech ve volném terénu. Na rozdíl od holek, které vyrůstají v Alpách, mám přeci jen určitý handicap, když u nás je poslední dobou sníh jen na sjezdovce.

Jak vnímáš fakt, že se skialpinismus konečně dostal mezi sporty, které soutěží na olympiádě?
Myslím si, že díky olympiádě zažívá skialpinismus obrovský rozvoj a jako celek ho to někam posouvá. Olympijský výbor sice vybral ty nejkratší disciplíny, ale bylo to proto, že jsou jednoduše nejatraktivnější pro diváky. Je ale bez diskuze, že tam neleží takové to gró, to jádro skialpinismu. To si myslím, že je v individuálním závodu.

Ta svoboda pohybu ve volném terénu, překonání delších vzdáleností i převýšení. Jsou samozřejmě atleti, kteří jsou vytrvalci a chodí výborně individuály a třeba i vertikály, ale prostě nejsou to sprinteři. Pak jsou samozřejmě sprinteři, kterým to vyhovuje a cíleně se orientují na olympiádu. Takže mezi závodníky probíhá určité lamentování nad tímhle způsobem. Na druhou stranu, stejně jako u lezení, existuje také šance, že na dalších hrách už bude disciplín víc a objeví se snad i klasický individuální závod. Jinak ale věřím, že pro skialpinismus obecně je olympiáda velmi pozitivní věc.

Co tě momentálně čeká?
Nedávno jsme přiletěli z Norska, kde proběhl poslední juniorský svěťák sezóny (Evče se ho podařilo v kategorii sprint vyhrát, pozn. aut.). Takže tím jsem závodní sezónu ukončila. Teď se budu trochu víc věnovat aerobiku, který šel trochu stranou. Každopádně příští rok mě na skialpech čeká těžká sezóna – nominační na olympijské hry, a já si budu muset vyjet body v kategorii elitních žen. Vzhledem k tomu, že juniorské a dospělé svěťáky jsou oddělené, budu muset objíždět obě série.