„Písek 2022“ (VYPRODÁNO)

Práce na pískařském kalendáři nás baví a vlastně nikdy nekončí. Ve stejný čas, kdy finišujeme s podklady 2022 pro tiskárnu, se ve skalách barví listy, a tak je nejlepší čas vyrazit fotit pro 2023+. Jaký bude ten další?

TEXT: STANDA „SANY“ MITÁČ
FOTO: S. MITÁČ, J. FRIČ, H. SCHULZE, F. FISCHER, J. ŠIMÁNEK, M. MUSÁLKOVÁ, V. ŠOLTYS
| ŘÍJEN 2021

10. 11. 2021
Letos to byl šrumec a kalendáře už jsou rozebrané. Dotisk dělat nebudeme – kvůli pomalým dodávkám papíru by se stejně do Vánoc nestihl.

______________________________

PÍSKOVCOVÁ BONBONIÉRA

Tak jaké fotky tam pro příští rok máme? Začněme postupně. Minulá zima nebývale přála a sníh pokryl naše pískovce snad na celý měsíc. Díky tomu se povedlo udělat čerstvé záběry a nebylo nutné hrabat se v archivech. Po lednově zmrzlé Klárce (název věže, pozn. aut.) přichází Bernd Arnold ve spárové klasice od Weingartlů, následuje sportovní prváč v Teplicích a Editka Vopatová, dále aprílová fotka z Labáku a další… Však se podívej níže.

Letos jsme poprvé mezi fotografy přivítali dámskou autorku – zářijová fotka přeskoku na Velkého Konšela se povedla Marietě Musálkové. Na písku se loni otočil také Adam Ondra, nandal si jednu hozenou spárovou rukavici a onsightoval cestu „Šum svistu“ IXb od Špeka. Mimochodem, Špek v kalendáři také nechybí.

Dohromady máme letos pět fotek z Labských pískovců (z toho dvě Sasko), čtyři z Broumovska, tři z Českého ráje a jednu z cenomanského pískovce Lužických hor. Doufáme, že se nebudeš nudit ani u jedné z nich – to byl cíl našeho vybírání.
.

Autorem titulky je Kuba Frič,
grafiku si vzala na starosti Evča Janatová.

HODÍ SE VĚDĚT


1) PRO SNADNÉ ODBAVENÍ
Kalendář prosím objednávej pomocí formuláře níže nebo přes email: [email protected]. Pokud nemáš žádná speciální přání a máš přesně spočítáno, kolik zaplatíš, můžeš po odeslání formuláře peníze rovnou poslat (ideálně s tvým jménem v poznámce) na účet: 670100-2212654881/6210. Ušetříš nám tím trochu práce.

2) LEPŠÍ MOC NEOTÁLET
Náš kalendář zůstává limitovanou edicí, takže kdo dřív přijde, ten dřív bere. Každý rok (většinou v druhé půlce prosince) se vždycky našli lidé, kteří se ještě poptávali, ale už bylo pozdě. Dotisk zatím neplánujeme.

3) NA SLOVENSKO POSÍLÁME TAKÉ
Akorát od minulých let výrazně zdražili poštovné. Teď už počítej cca s deseti eury navíc. To samé platí i pro Německo a okolní státy.


CO TO STOJÍ?

Cenu si u nás můžeš vybrat:
1. Když zaplatíš 550 Kč, podpoříš tím zároveň chod redakce na rok 2022 (dostaneš novou „dálničku“ a tvoje jméno uvedeme mezi přispěvateli).
2. Lidových 350 Kč, pokud šetříš a eMontanu nečteš. Cena je myšlena zejména pro studenty nebo živitele více krků.

Přestože všechno kolem letí vzhůru, rozhodli jsme se ještě letos zachovat ceny, které držíme od října 2018. Prosíme však čtenáře, kteří si to mohou dovolit, aby si vybrali dražší variantu. Tou totiž zároveň přispějí na redakci eMontany v roce 2022.

Na rok 2022 máme žlutou „dálničku“.


Kalendář má tato VÝDEJNÍ MÍSTA:

Praha, Levý břeh – obchod stěny Smíchoff (Křížová 6)
Praha, Pravý břeh – prodejna Namche (OC Hloubětín 1. patro, na metru)
Brno – prodejna Hanibal (Orlí ulice 612/20)
Liberec – stěna Šutr (Hrazená 470)
Děčín – stěna Bělá (Tělocvičná 192)
Trutnov – sport Mates (Svatojánské náměstí 47)

PROSBA: Zkus prosím vymyslet osobní odběr – pokud nemůžeš osobně, zkus třeba o vyzvednutí poprosit kamaráda. Ulehčíš nám tím balné a čas na poště. Pokud jsi však z konce světa, nedá se nic dělat. Kalendář pošleme poštou. (Pro více kalendářů se platí jedno poštovné.)

Kdy bude?
K dostání na výdejních místech je od 10. listopadu (zájemce budeme informovat mailem) a vydrží tam do konce ledna 2022. První možnost ho získat byla na Sherpafestu v Praze, který proběhl 6. listopadu.

Jaký je po technické stránce?
Kalendář má rozměr A3 plus, konkrétně 31,5 cm x 44,5 cm. Tiskneme ho ofsetovým způsobem na křídový papír v matné variantě.
.

____________________



SEZNAM SE S FOTKAMI

ZAHALENÁ KLÁRKA

Vysoká, nedostupná, možná až nahánějící hrůzu. Když se Edmund Klar s druhy v roce 1904 blížil ke skalní věži, která se dnes jmenuje Klárka, asi se v něm mísilo očekávání, zvědavost a strach. Povede se jim dolézt až nahoru? (…) Kdo si chce dopřát stejné pocity jako měli na počátku minulého století, ten ať si počká, až Labák přikryje dvacet centimetrů sněhu. Pak není jistého nic. Sníh na stupech taje pod lezečkou a rychle se mění v led. Ani Radarovi se v závěrečném překroku nechtělo riskovat, a tak vrcholová čepice zůstala tentokrát nedotčená.

Radoslav „Radar“ Groh leze „Starou cestu“ III na Klárku, Labák – Pravý břeh (text a foto: Standa Mitáč)



ZPÁTKY VE HŘE

Tuhle fotku jsem udělal v březnu 2007 – tou dobou jsem s Berndem Arnoldem jezdil do Labáku častěji. Společně jsme lezli a já občas něco nafotil. Snímek má pro mě cenu v tom, že je to jeden z posledních, který jsem udělal ještě klasicky na diák. Svůj první digitál jsem si koupil až chvíli potom a byl to Nikon D3. V životě jsem pak měl ještě jedno období, kdy jsem do Labáku jezdil častěji – když jsem tam dokumentoval výborného mladšího lezce Tobiase Wolfa. Jedna z mých fotek se dostala i na titulku průvodce Elbtal od Albrechta Kittlera v roce 2009.

Bernd Arnold v cestě „Tanec kadetů“ VIIIa, Korzár, Labák – Pravý břeh (text a foto: Helmut Schulze)



VÁLKA S MLOKEM

Místní kluci věděli, že tahle hrana je volná, ale mysleli si, že to nepůjde. Však si také boulder na začátku vyžádal návštěvu bouldristy Honzy „Magnuse“ Nováka, kterého draftovali rozjetí tvůrci cest Matěj Svojtka a Ondra Tůma. Prvovýstup se této trojici (všichni ročník 1995) povedl během jediného dne. Večer ještě dorazila Editka Vopatová, která si nový směr také vyzkoušela. „Snad na fotce nebude vidět totální výraz mloka, což občas v těžkých krocích mám,“ bála se. Těžko říct, jestli se povedla fotka „s mlokem“, ale možná ano – lehkých kroků v cestě moc není.

Edita Vopatová leze „Ročník 95“ Xb na Císaře, Teplické skály (text a foto: Standa Mitáč)



KOMIXOVÁ SCÉNA

Kdy že se to vracíš? Nezapomeň se cestou stavit pro ten nákup. A vezmi i mlíko pro babičku. Doufám, že zase někde nelezeš!“ „Ne, neboj. Ale promiň, teď se mi to nehodí. Nemůžu moc dlouho volat,“ ozve se z druhého – ostrého konce. Ukazuje se, že úplně nové tvrdé Miury nejsou do delikátního rajbasu ta nejlepší volba. A borhák pod převískem už není ani vidět. „Zavolám později, odešel jsem na chodbu z porady. Musím zpátky dovnitř.“ „A proč tak zhluboka oddychuješ?“ „To víš, maj tam hroznej vzduch…“ Odlehčenou aprílovou fotku máme letos z Labáku.

Dan Podráský leze cestu „Zelený Raoul“ VIIIb na Indiánku, Labák – Levý břeh (text a fotomontáž: Standa Mitáč)



NEPROPÁSNOUT OKAMŽIK

V průvodcích jsem vždycky obdivoval fotky prvovýstupů. Přijde mi to jako nejcennější okamžik – nafotit lezeckou cestu přesně ve chvíli jejího vzniku. Snažím se zachycovat ty současné, aby z toho jednou byly historické materiály. Teď je jediný lídr prvovýstupů na Prachově Lachtan. Na fotce ho jistí Adam Chrpa – to je taková dvojka mlaďochů, co mě občas jako rakváče vezmou s sebou. Nedávno mě u jedné cesty zapsali i mezi prvovýstupoce, tak jsem měl radost. Zachycená cesta vede na Míťův masiv – Míťa Novák byl kamarád, kterého jsme měli všichni rádi. Už tu s námi není asi 20 let.

Vítek Lachman a prváč „Blbni, abys nezblbnul“ IXc na Prachově (text a foto: Vláďa Šoltys)



NEJDŘÍV RELAX, POTOM STRES

Špekovi zazářily oči, když se dozvěděl, že výraznou linii na Jeptišku ve skaláckých Údolíčkách v sedmdesátých letech udělal Standa Šilhán. Byl to jeho velký kamarád a udělali spolu mnoho cest. „Mám tu i spešl kalhoty na focení, sice jsem je už trochu zprasil, ale barva je dobrá ne?“ ptal se Špek. Odvážnou cestu trhlinou a hranou přes dva kruhy bez zaváhání vyběhl – až se zdálo, že se během toho stíhá i odreagovat před svou první přednáškou v životě, která ho za pár hodin čekala na místním lezeckém festivalu Povl.

Petr „Špek“ Slanina leze „Cestu hříchů“ VIIIc na Jeptišku, Údolíčka, Český ráj (text a foto: Kuba Frič)



SASKÁ MĚŘÍTKA

Společně s Robertem jsme dostali nápad udělat nějaké nové fotky z lezení v Sasku. Chtěli jsme získat snímky, které by odpovídaly modernímu obrazovému stylu. A tak Robert lezl nejtěžší cesty (třeba „Vertreibung der letzten Idealisten“ Xc nebo „Galaxy“ Xb) a já jsem ho fotil. Jednou se rozhodl zakončit lezecký den Arnoldovou cestou „Heiße Herzen“, která se snadno fotí z protějšího masivu. Až odsud si člověk naplno uvědomí, jak je Nonnengärtner ve skutečnosti obrovská a krásná věž. (Ano, je to ta hrana, kterou leze Alex Honnold ve filmu Sharp End, pozn. editora)

Robert Leistner leze „Heiße Herzen“ IXa na věž Nonnengärtner, Sasko (text a foto: Fabian Fischer)



ADAM ONDRA NA MĚKKÉM PODKLADU

Tohle setkání bylo z kategorie pohádek – odjakživa se u piva řeší: „Co ten Adam, jak by mu to asi šlo na měkkým a jak by si poradil ve Špekovejch cestách? Myslíš, že by dal ty odlezy?“ „V tom by se ani nehnul!“ často borci hodnotili od stolu. Jenže Adam se po olympiádě přijel na jeden den vyvětrat na písek a takhle to dopadlo: osm cest od IX do Xa, osm suchých onsightů bez Mg ve třiceti stupních s odlezy jako kráva. Špek dole pořád něco vyprávěl a Adam netradičně přijal roli nadšeného studenta. Velká radost tohle vidět, hlavně to štěstí v očích těch dvou.

Adam Ondra v cestě „Šum svistu“ IXb, Klokočí, Český ráj (text a foto: Honza Šimánek)



HOP KLUKŮ Z NEHOPU

Na jaře roku 2020 byl Adršpach velmi poklidný. Zavřené hospody a hranice vytvářely až netradiční atmosféru. Co však tradiční zůstalo, byla víkendová kombinace – kluci z NEHOPu lezli a já si užívala přírodu s foťákem a psem na krku. Velký Konšel se výborně fotí z nástupu na Štěpánskou korunu. Odsud jsem dění na skále měla jako na dlani. „Jestli mi uděláš hezkou fotku, tak máš u mě pusu!“ zakřičel na mě Martin a přeskočil, jako kdyby to doma nacvičoval. „Hore zdar“ si zapsala celá skupinka: Martin, Kuba, 2x Filip, Ondra i Katka.

Martin Sankot letí „Přeskokem“ VIIa na Velkého Konšela, Ádr (foto: Marieta Musálková)



HVĚZDIČKA BEZ TRIČKA

Skoro jako zakládání výškových táborů v menším měřítku. Nejdřív zkusit pár temp jen tak bez lana (trénink), potom vylézt k první smyčce, slézt dolů a zkusit její pevnost (C1). To samé s dalšími smyčkami. Nahoru, dolů (C2, C3 – aklimatizace). Pak chvíli pauza (v BC) a znova do práce. Srdcař Šimon nakonec pod Cikánův kruh namontoval pentlí hned pět, a tak spárka pod prvním začala vypadat pěkně barevná a veselá (fixní lano použito nebylo). I přítomní kamarádi si Šimona dobírali – hlavně když se probojoval pod závěrečnou širočinu a posílali mu tričko po laně.

Šimon Janošec v „Čardáši“ VIIIb na Cherubína, Ádr (text a foto: Standa Mitáč)



NEZDRAVÝ PÁD DO KOMÍNA

Tahle fotka zachycuje dva saské lezce – Olafa Wolterse na prvním a Michaela Bellmanna, který mu staví pro přepad na hlavní věž. Lezou vykřičníkovou „Alter Weg“ z roku 1909 na Dompfeiler. Po překonání vzdušného stavění tě čeká pár komických rajbasových kroků, které vedou žlábkem na vrchol. Pokud uklouzneš, skončí to velmi nezdravým pádem do komína. Žádný kruh tam není. Proto si asi na této věži lezci častěji vybírají cestu „Für Vera“ VIIIa s jedním kruhem. Mimochodem, Dompfeiler patří mezi nejnepřístupnější věže v celém Saském Švýcarsku.

Olaf Wolters leze a Michael Bellmann staví v „Alter Weg“ ! VIIb na Dompfeiler, Sasko (text a foto: Helmut Schulze)




KOLOBĚH BĚŽKAŘSKÉ VÝBAVY

Bydlí v Chřibské a „lezla by, až by brečela“. Pája je jedna z mála lezkyní, které člověk nabídne lezení v mrazu a dočká se odpovědi: „Jasně, šéfe, jedeeem!“ Tentokrát bylo v plánu do skal dojet na běžkách. Pája měla svého času vybavení plnou půdu. Několik let ale na lyžích nestála, tak se rozhodla všechno střelit na bazaru. Pic – den na to začalo sněžit a v Lužičkách se dalo jezdit tři měsíce. Pája si rvala vlasy, na fotce lezla ve vypůjčených Salomonech a nakonec se rozhodla pořídit si běžky, hůlky a boty znovu. Pic – všechno roztálo. Snad bude mít příští zimu víc štěstí.

Pavla Stránská stoupá „Sestupovkou“ I na Milštejn, Lužické hory (text a foto: Standa Mitáč)

____________________


Letošní kalendář věnujeme vzpomínce na výjimečné české pedagogy fotografie – Aleně Lábové a jejímu synovi Filipu Lábovi. Také díky těmto dvěma skvělým lidem se snažíme na eMontaně držet vizuální laťku vysoko – aby se za své studenty nemuseli stydět. Oba dva nám tady moc chybí, ale jejich odkaz žije dál.

Standa Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není o číslech a život není o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš. Je závislý na stavech, kdy neřeší čas a datum – v horách nebo uprostřed Labských pískovců. Neléčí se.

Eva Janatová

Autorka

Grafička, jóga-matka, boulder-matka. Typ člověka, kterému se rozzáří oči, pokud může o horách a skalách alespoň mluvit a psát, když po nich zrovna nemůže lézt. Věří v jednoduchost, dobrý čaj a nerada řeší blbosti.

Nezávislá redakce | Pokud se ti líbí naše tvorba, zvaž prosím dobrovolný příspěvek.