„Písek 2022“ (VYPRODÁNO)

10. 11. 2021
Letos to byl šru­mec a kalen­dá­ře už jsou roze­bra­né. Dotisk dělat nebu­de­me – kvů­li poma­lým dodáv­kám papí­ru by se stej­ně do Vánoc nesti­hl.

______________________________

PÍSKOVCOVÁ BONBONIÉRA

Tak jaké fot­ky tam pro příští rok máme? Začně­me postup­ně. Minu­lá zima nebý­va­le přá­la a sníh pokryl naše pís­kov­ce snad na celý měsíc. Díky tomu se poved­lo udě­lat čer­stvé zábě­ry a neby­lo nut­né hra­bat se v archi­vech. Po led­no­vě zmrz­lé Klár­ce (název věže, pozn. aut.) při­chá­zí Bernd Arnold ve spá­ro­vé kla­si­ce od Wein­gart­lů, násle­du­je spor­tov­ní prváč v Tep­li­cích a Edit­ka Vopa­to­vá, dále aprí­lo­vá fot­ka z Labá­ku a dal­ší… Však se podí­vej níže.

Letos jsme popr­vé mezi foto­gra­fy při­ví­ta­li dám­skou autor­ku – záři­jo­vá fot­ka pře­sko­ku na Vel­ké­ho Kon­še­la se poved­la Mari­e­tě Musál­ko­vé. Na pís­ku se loni oto­čil také Adam Ond­ra, nan­dal si jed­nu hoze­nou spá­ro­vou ruka­vi­ci a onsi­gh­to­val ces­tu „Šum svis­tu“ IXb od Špe­ka. Mimo­cho­dem, Špek v kalen­dá­ři také nechy­bí.

Dohro­ma­dy máme letos pět fotek z Labských pís­kov­ců (z toho dvě Sas­ko), čty­ři z Brou­mov­ska, tři z Čes­ké­ho ráje a jed­nu z ceno­man­ské­ho pís­kov­ce Lužic­kých hor. Dou­fá­me, že se nebu­deš nudit ani u jed­né z nich – to byl cíl naše­ho vybí­rá­ní.
.

HODÍ SE VĚDĚT

1) PRO SNADNÉ ODBAVENÍ
Kalen­dář pro­sím objed­ná­vej pomo­cí for­mu­lá­ře níže nebo přes email: [email protected]. Pokud nemáš žád­ná spe­ci­ál­ní přá­ní a máš přes­ně spo­čí­tá­no, kolik zapla­tíš, můžeš po ode­slá­ní for­mu­lá­ře pení­ze rov­nou poslat (ide­ál­ně s tvým jmé­nem v poznám­ce) na účet: 670100–2212654881/6210. Ušet­říš nám tím tro­chu prá­ce.

2) LEPŠÍ MOC NEOTÁLET
Náš kalen­dář zůstá­vá limi­to­va­nou edi­cí, tak­že kdo dřív při­jde, ten dřív bere. Kaž­dý rok (vět­ši­nou v dru­hé půl­ce pro­sin­ce) se vždyc­ky našli lidé, kte­ří se ješ­tě poptá­va­li, ale už bylo poz­dě. Dotisk zatím neplá­nu­je­me.

3) NA SLOVENSKO POSÍLÁME TAKÉ
Ako­rát od minu­lých let výraz­ně zdra­ži­li poš­tov­né. Teď už počí­tej cca s dese­ti eury navíc. To samé pla­tí i pro Němec­ko a okol­ní stá­ty.

CO TO STOJÍ?

Cenu si u nás můžeš vybrat:
1. Když zapla­tíš 550 Kč, pod­po­říš tím záro­veň chod redak­ce na rok 2022 (dosta­neš novou „dál­nič­ku“ a tvo­je jmé­no uve­de­me mezi při­spě­va­te­li).
2. Lido­vých 350 Kč, pokud šet­říš a eMon­ta­nu nečteš. Cena je myš­le­na zejmé­na pro stu­den­ty nebo živi­te­le více krků.

Přes­to­že všech­no kolem letí vzhů­ru, roz­hod­li jsme se ješ­tě letos zacho­vat ceny, kte­ré drží­me od říj­na 2018. Pro­sí­me však čte­ná­ře, kte­ří si to mohou dovo­lit, aby si vybra­li draž­ší vari­an­tu. Tou totiž záro­veň při­spě­jí na redak­ci eMon­ta­ny v roce 2022.

Kalen­dář má tato VÝDEJNÍ MÍSTA:

Pra­ha, Levý břeh – obchod stě­ny Smí­cho­ff (Kří­žo­vá 6)
Pra­ha, Pra­vý břeh – pro­dej­na Namche (OC Hlou­bětín 1. patro, na met­ru)
Brno – pro­dej­na Hani­bal (Orlí uli­ce 612/20)
Libe­rec – stě­na Šutr (Hra­ze­ná 470)
Děčín – stě­na Bělá (Tělo­cvič­ná 192)
Trut­nov – sport Mates (Sva­to­ján­ské náměs­tí 47)

PROSBA: Zkus pro­sím vymys­let osob­ní odběr – pokud nemů­žeš osob­ně, zkus tře­ba o vyzved­nu­tí poprosit kama­rá­da. Uleh­číš nám tím bal­né a čas na poš­tě. Pokud jsi však z kon­ce svě­ta, nedá se nic dělat. Kalen­dář pošle­me poš­tou. (Pro více kalen­dá­řů se pla­tí jed­no poš­tov­né.)

Kdy bude?
K dostá­ní na výdej­ních mís­tech je od 10. lis­to­pa­du (zájem­ce bude­me infor­mo­vat mai­lem) a vydr­ží tam do kon­ce led­na 2022. Prv­ní mož­nost ho zís­kat byla na Sher­pa­fes­tu v Pra­ze, kte­rý pro­bě­hl 6. lis­to­pa­du.

Jaký je po tech­nic­ké strán­ce?
Kalen­dář má roz­měr A3 plus, kon­krét­ně 31,5 cm x 44,5 cm. Tisk­ne­me ho ofse­to­vým způ­so­bem na kří­do­vý papír v mat­né vari­an­tě.
.

____________________

SEZNAM SE S FOTKAMI

ZAHALENÁ KLÁRKA

Vyso­ká, nedo­stup­ná, mož­ná až nahá­ně­jí­cí hrů­zu. Když se Edmund Klar s dru­hy v roce 1904 blí­žil ke skal­ní věži, kte­rá se dnes jme­nu­je Klár­ka, asi se v něm mísi­lo oče­ká­vá­ní, zvě­da­vost a strach. Pove­de se jim dolézt až naho­ru? (…) Kdo si chce dopřát stej­né poci­ty jako měli na počát­ku minu­lé­ho sto­le­tí, ten ať si počká, až Labák při­kry­je dva­cet cen­ti­me­t­rů sně­hu. Pak není jis­té­ho nic. Sníh na stu­pech taje pod lezeč­kou a rych­le se mění v led. Ani Rada­ro­vi se v závě­reč­ném pře­kro­ku nechtě­lo ris­ko­vat, a tak vrcho­lo­vá čepi­ce zůsta­la ten­to­krát nedo­tče­ná.

Radoslav „Radar“ Groh leze „Sta­rou ces­tu“ III na Klár­ku, Labák – Pra­vý břeh (text a foto: Stan­da Mitáč)

ZPÁTKY VE HŘE

Tuhle fot­ku jsem udě­lal v břez­nu 2007 – tou dobou jsem s Bern­dem Arnol­dem jez­dil do Labá­ku čas­tě­ji. Spo­leč­ně jsme lez­li a já občas něco nafo­til. Sní­mek má pro mě cenu v tom, že je to jeden z posled­ních, kte­rý jsem udě­lal ješ­tě kla­sic­ky na diák. Svůj prv­ní digi­tál jsem si kou­pil až chví­li potom a byl to Nikon D3. V živo­tě jsem pak měl ješ­tě jed­no obdo­bí, kdy jsem do Labá­ku jez­dil čas­tě­ji – když jsem tam doku­men­to­val výbor­né­ho mlad­ší­ho lez­ce Tobi­a­se Wol­fa. Jed­na z mých fotek se dosta­la i na titul­ku prů­vod­ce Elb­tal od Albrech­ta Kitt­le­ra v roce 2009.

Bernd Arnold v ces­tě „Tanec kade­tů“ VIIIa, Kor­zár, Labák – Pra­vý břeh (text a foto: Hel­mut Schul­ze)

VÁLKA S MLOKEM

Míst­ní klu­ci vědě­li, že tahle hra­na je vol­ná, ale mys­le­li si, že to nepů­jde. Však si také boul­der na začát­ku vyžá­dal návště­vu boul­dris­ty Hon­zy „Mag­nuse“ Nová­ka, kte­ré­ho draf­to­va­li roz­je­tí tvůr­ci cest Matěj Svojt­ka a Ond­ra Tůma. Prvo­vý­stup se této tro­ji­ci (všich­ni roč­ník 1995) pove­dl během jedi­né­ho dne. Večer ješ­tě dora­zi­la Edit­ka Vopa­to­vá, kte­rá si nový směr také vyzkou­še­la. „Snad na fot­ce nebu­de vidět totál­ní výraz mlo­ka, což občas v těž­kých kro­cích mám,“ bála se. Těž­ko říct, jest­li se poved­la fot­ka „s mlo­kem“, ale mož­ná ano – leh­kých kro­ků v ces­tě moc není.

Edi­ta Vopa­to­vá leze „Roč­ník 95“ Xb na Císa­ře, Tep­lic­ké ská­ly (text a foto: Stan­da Mitáč)

KOMIXOVÁ SCÉNA

„Kdy že se to vra­cíš? Neza­po­meň se ces­tou sta­vit pro ten nákup. A vez­mi i mlí­ko pro babič­ku. Dou­fám, že zase někde nele­zeš!“ „Ne, neboj. Ale pro­miň, teď se mi to neho­dí. Nemůžu moc dlou­ho volat,“ ozve se z dru­hé­ho – ost­ré­ho kon­ce. Uka­zu­je se, že úpl­ně nové tvr­dé Miu­ry nejsou do deli­kát­ní­ho raj­ba­su ta nej­lep­ší vol­ba. A bor­hák pod pře­vís­kem už není ani vidět. „Zavo­lám poz­dě­ji, ode­šel jsem na chod­bu z pora­dy. Musím zpát­ky dovnitř.“ „A proč tak zhlu­bo­ka oddychu­ješ?“ „To víš, maj tam hroz­nej vzduch…“ Odleh­če­nou aprí­lo­vou fot­ku máme letos z Labá­ku.

Dan Podrás­ký leze ces­tu „Zele­ný Raoul“ VIIIb na Indi­án­ku, Labák – Levý břeh (text a foto­mon­táž: Stan­da Mitáč)

NEPROPÁSNOUT OKAMŽIK

V prů­vod­cích jsem vždyc­ky obdi­vo­val fot­ky prvo­vý­stu­pů. Při­jde mi to jako nej­cen­něj­ší oka­mžik – nafo­tit lezec­kou ces­tu přes­ně ve chví­li její­ho vzni­ku. Sna­žím se zachy­co­vat ty sou­čas­né, aby z toho jed­nou byly his­to­ric­ké mate­ri­á­ly. Teď je jedi­ný lídr prvo­vý­stu­pů na Pra­cho­vě Lach­tan. Na fot­ce ho jis­tí Adam Chr­pa – to je tako­vá dvoj­ka mla­ďo­chů, co mě občas jako rakvá­če vez­mou s sebou. Nedáv­no mě u jed­né ces­ty zapsa­li i mezi prvo­vý­stupo­ce, tak jsem měl radost. Zachy­ce­ná ces­ta vede na Míťův masiv – Míťa Novák byl kama­rád, kte­ré­ho jsme měli všich­ni rádi. Už tu s námi není asi 20 let.

Vítek Lachman a prváč „Blb­ni, abys nezblb­nul“ IXc na Pra­cho­vě (text a foto: Vlá­ďa Šol­tys)

NEJDŘÍV RELAX, POTOM STRES

Špe­ko­vi zazá­ři­ly oči, když se dozvě­děl, že výraz­nou linii na Jep­tiš­ku ve ska­lác­kých Údo­líč­kách v sedm­de­sá­tých letech udě­lal Stan­da Šilhán. Byl to jeho vel­ký kama­rád a udě­la­li spo­lu mno­ho cest. „Mám tu i spe­šl kalho­ty na foce­ní, sice jsem je už tro­chu zpra­sil, ale barva je dob­rá ne?“ ptal se Špek. Odváž­nou ces­tu trh­li­nou a hra­nou přes dva kru­hy bez zavá­há­ní vybě­hl – až se zdá­lo, že se během toho stí­há i odre­a­go­vat před svou prv­ní před­náš­kou v živo­tě, kte­rá ho za pár hodin čeka­la na míst­ním lezec­kém fes­ti­va­lu Povl.

Petr „Špek“ Sla­ni­na leze „Ces­tu hříchů“ VIIIc na Jep­tiš­ku, Údo­líč­ka, Čes­ký ráj (text a foto: Kuba Frič)

SASKÁ MĚŘÍTKA

Spo­leč­ně s Rober­tem jsme dosta­li nápad udě­lat něja­ké nové fot­ky z leze­ní v Sas­ku. Chtě­li jsme zís­kat sním­ky, kte­ré by odpo­ví­da­ly moder­ní­mu obra­zo­vé­mu sty­lu. A tak Robert lezl nej­těž­ší ces­ty (tře­ba „Ver­tre­i­bung der letz­ten Ide­a­lis­ten“ Xc nebo „Gala­xy“ Xb) a já jsem ho fotil. Jed­nou se roz­ho­dl zakon­čit lezec­ký den Arnol­do­vou ces­tou „Heiße Her­zen“, kte­rá se snad­no fotí z pro­těj­ší­ho masi­vu. Až odsud si člo­věk napl­no uvě­do­mí, jak je Non­nen­gärt­ner ve sku­teč­nos­ti obrov­ská a krás­ná věž. (Ano, je to ta hra­na, kte­rou leze Alex Hon­nold ve fil­mu Sharp End, pozn. edi­to­ra)

Robert Leist­ner leze „Heiße Her­zen“ IXa na věž Non­nen­gärt­ner, Sas­ko (text a foto: Fabi­an Fischer)

ADAM ONDRA NA MĚKKÉM PODKLADU

Tohle setká­ní bylo z kate­go­rie pohá­dek – odjak­ži­va se u piva řeší: „Co ten Adam, jak by mu to asi šlo na měk­kým a jak by si pora­dil ve Špe­ko­vejch cestách? Mys­líš, že by dal ty odle­zy?“ „V tom by se ani nehnul!“ čas­to bor­ci hod­no­ti­li od sto­lu. Jen­že Adam se po olym­pi­á­dě při­jel na jeden den vyvět­rat na písek a takhle to dopadlo: osm cest od IX do Xa, osm suchých onsi­gh­tů bez Mg ve tři­ce­ti stup­ních s odle­zy jako krá­va. Špek dole pořád něco vyprá­věl a Adam netra­dič­ně při­jal roli nad­še­né­ho stu­den­ta. Vel­ká radost tohle vidět, hlav­ně to štěs­tí v očích těch dvou.

Adam Ond­ra v ces­tě „Šum svis­tu“ IXb, Klo­ko­čí, Čes­ký ráj (text a foto: Hon­za Šimá­nek)

HOP KLUKŮ Z NEHOPU

Na jaře roku 2020 byl Adr­špach vel­mi poklid­ný. Zavře­né hos­po­dy a hra­ni­ce vytvá­ře­ly až netra­dič­ní atmo­sfé­ru. Co však tra­dič­ní zůsta­lo, byla víken­do­vá kom­bi­na­ce – klu­ci z NEHO­Pu lez­li a já si uží­va­la pří­ro­du s foťá­kem a psem na krku. Vel­ký Kon­šel se výbor­ně fotí z nástu­pu na Ště­pán­skou koru­nu. Odsud jsem dění na ská­le měla jako na dla­ni. „Jest­li mi udě­láš hezkou fot­ku, tak máš u mě pusu!“ zakři­čel na mě Mar­tin a pře­sko­čil, jako kdy­by to doma nacvi­čo­val. „Hore zdar“ si zapsa­la celá sku­pin­ka: Mar­tin, Kuba, 2x Filip, Ond­ra i Kat­ka.

Mar­tin San­kot letí „Pře­sko­kem“ VIIa na Vel­ké­ho Kon­še­la, Ádr (foto: Mari­e­ta Musál­ko­vá)

HVĚZDIČKA BEZ TRIČKA

Sko­ro jako zaklá­dá­ní výš­ko­vých tábo­rů v men­ším měřít­ku. Nejdřív zku­sit pár temp jen tak bez lana (tré­nink), potom vylézt k prv­ní smyč­ce, slézt dolů a zku­sit její pev­nost (C1). To samé s dal­ší­mi smyč­ka­mi. Naho­ru, dolů (C2, C3 – akli­ma­ti­za­ce). Pak chví­li pauza (v BC) a zno­va do prá­ce. Srd­cař Šimon nako­nec pod Ciká­nův kruh namon­to­val pentlí hned pět, a tak spár­ka pod prv­ním zača­la vypa­dat pěk­ně barev­ná a vese­lá (fix­ní lano pou­ži­to neby­lo). I pří­tomní kama­rá­di si Šimo­na dobí­ra­li – hlav­ně když se pro­bo­jo­val pod závě­reč­nou širo­či­nu a posí­la­li mu trič­ko po laně.

Šimon Jano­šec v „Čar­dáši“ VIIIb na Che­ru­bí­na, Ádr (text a foto: Stan­da Mitáč)

NEZDRAVÝ PÁD DO KOMÍNA

Tahle fot­ka zachy­cu­je dva sas­ké lez­ce – Ola­fa Wol­ter­se na prv­ním a Micha­e­la Bell­man­na, kte­rý mu sta­ví pro pře­pad na hlav­ní věž. Lezou vykřič­ní­ko­vou „Alter Weg“ z roku 1909 na Dom­p­fe­i­ler. Po pře­ko­ná­ní vzduš­né­ho sta­vě­ní tě čeká pár komic­kých raj­ba­so­vých kro­ků, kte­ré vedou žláb­kem na vrchol. Pokud uklouzneš, skon­čí to vel­mi nezdra­vým pádem do komí­na. Žád­ný kruh tam není. Pro­to si asi na této věži lez­ci čas­tě­ji vybí­ra­jí ces­tu „Für Vera“ VIIIa s jed­ním kru­hem. Mimo­cho­dem, Dom­p­fe­i­ler pat­ří mezi nej­ne­pří­stup­něj­ší věže v celém Sas­kém Švý­car­sku.

Olaf Wol­ters leze a Micha­el Bell­mann sta­ví v „Alter Weg“ ! VIIb na Dom­p­fe­i­ler, Sas­ko (text a foto: Hel­mut Schul­ze)

KOLOBĚH BĚŽKAŘSKÉ VÝBAVY

Byd­lí v Chřib­ské a „lez­la by, až by bre­če­la“. Pája je jed­na z mála lez­ky­ní, kte­ré člo­věk nabíd­ne leze­ní v mra­zu a dočká se odpo­vě­di: „Jas­ně, šéfe, jede­e­em!“ Ten­to­krát bylo v plá­nu do skal dojet na běž­kách. Pája měla své­ho času vyba­ve­ní plnou půdu. Něko­lik let ale na lyžích nestá­la, tak se roz­hod­la všech­no stře­lit na baza­ru. Pic – den na to zača­lo sně­žit a v Lužič­kách se dalo jez­dit tři měsí­ce. Pája si rva­la vla­sy, na fot­ce lez­la ve vypůj­če­ných Salo­mo­nech a nako­nec se roz­hod­la poří­dit si běž­ky, hůl­ky a boty zno­vu. Pic – všech­no roz­tá­lo. Snad bude mít příští zimu víc štěs­tí.

Pav­la Strán­ská stou­pá „Sestu­po­v­kou“ I na Mil­štejn, Lužic­ké hory (text a foto: Stan­da Mitáč)

____________________

Letoš­ní kalen­dář věnu­je­me vzpo­mín­ce na výji­meč­né čes­ké peda­go­gy foto­gra­fie – Ale­ně Lábo­vé a její­mu syno­vi Fili­pu Lábo­vi. Také díky těm­to dvě­ma skvě­lým lidem se sna­ží­me na eMon­ta­ně držet vizu­ál­ní lať­ku vyso­ko – aby se za své stu­den­ty nemu­se­li sty­dět. Oba dva nám tady moc chy­bí, ale jejich odkaz žije dál.