Úte­rý 22. 2. 2022. 22:22

Zají­má tě, co jsem dělal ve 22:22? Ne, bohu­žel jsem nejel tram­va­jí čís­lo 22 opo­jen čet­nos­tí nád­her­né cif­ry stej­ně jako vět­ši­na mých kama­rá­dů v Pra­ze. Nachá­zel jsem se v Brně. Tam mož­ná taky jez­dí šali­na 22, ale já jsem zrov­na trá­vil čas s tátou v jeho skle­pě. Ten před­sta­vu­je malou katedrá­lu lezec­ké­ho a lyžař­ské­ho vyba­ve­ní vše­ho dru­hu. Už léta tam pořá­dám nená­pad­né ple­ni­cí výpra­vy. Po kaž­dém rabo­vá­ní si odná­ším kořist v podo­bě sta­ro­no­vé­ho mat­ro­še, kte­rý dlou­ho visel nepo­všim­nut ze stro­pu a poma­lu nabý­val his­to­ric­ké hod­no­ty. Ten­to­krát jsem z táty tahal zim­ní výba­vu do Tater. Mlu­vím o cepí­nech, mač­kách, šrou­bech do ledu, sva­té tro­ji­ci a tak podob­ně. Bale­ní to bylo výji­meč­ně nároč­né.

Nej­zá­sad­něj­ší film dět­ství? Bez debat Pán Prs­te­nů. Jed­nou jsem si počí­tal čas strá­ve­ný čis­tě sle­do­vá­ním neko­neč­ně dlou­hé tri­lo­gie v pro­dlou­že­né ver­zi a výsle­dek pře­sa­ho­val dva týd­ny. Ten čas ovšem nebyl nic v porov­ná­ní s obří vlnou dět­ské inspi­ra­ce, kte­rou u mě feno­mén stře­do­vě­ké­ho fan­ta­sy vyvo­lal. Jako malí klu­ci jsme s brá­chou neu­stá­le pobí­ha­li po lesích a udat­ně bojo­va­li s ima­gi­nár­ní­mi skře­ty a obry. Vyrá­bě­li jsme si dře­vě­né meče, kože­ši­no­vé kos­týmy a měli jsme oprav­dic­ké luky! Vět­ši­na pro­ce­su se ale ode­hrá­va­la v naší fan­ta­zii. Jaký to byl potom zázrak, když jsme zača­li jez­dit na let­ní rytíř­ské tábo­ry! Tam jsme sta­vě­li ze dře­va oprav­do­vé opev­ně­ní, byd­le­li v his­to­ric­kých sta­nech, vaři­li si sami v pol­ní kuchy­ni a pře­de­vším jsme pořá­da­li reál­né bitvy. Záži­tek byl hma­ta­tel­ný, bolest z utr­že­né rány živá. Ten zma­tek, když pro­ti sobě boju­je sto lidí, vyrá­ží se bera­ni­dlem brá­na, všu­de líta­jí šípy (zakon­če­né moli­ta­no­vou bam­bu­lí) tě napros­to pohl­tí.

Při tako­vém dobý­vá­ní hra­du je pri­már­ním aspek­tem výstroj. Pořád­ná ple­cho­vá hel­ma ti může zachrá­nit život, nebo aspoň oko. Vyměk­če­né ruka­vi­ce ztlu­mí rány přes prs­ty, ty bolí nej­víc. Za nej­prak­tič­těj­ší zbroj se pova­žu­je krouž­ko­vá. Jed­nak při­dá život navíc a dru­hak přes ní nepro­jdou zákeř­né šípy. Pokud jsi ale mohut­něj­ší posta­vy, půjdeš na čel­bu vyrá­žet brá­nu, nebo ská­kat ze žeb­ří­ku na hrad­by mezi obrán­ce. V tako­vém pří­pa­dě bych ti dopo­ru­čil navrch při­dat ješ­tě plá­to­vou zbroj, co nej­vět­ší štít a krát­kou pali­ci.

Dohro­ma­dy si na tělo při­lo­žíš klid­ně až 40 kilo a za pár minut boje budeš úpl­ně hoto­vej.

Nedě­le 27. 2. 2022 9:00

Po ces­tě noč­ním vla­kem a sviž­ném pocho­du jsme dora­zi­li na cha­tu Brn­čál­ku oko­lo devá­té ráno. Ve vol­né jídel­ně jsme hned zača­li cin­kat čet­ný­mi kara­bi­na­mi, sko­ba­mi, vklí­něn­ci a fren­dy. Chys­tal jsem se popr­vé zasek­nout cepí­ny do oprav­do­vé­ho ledu a věřit celou svou vahou ten­kým hro­tům maček. Samot­né­mu leze­ní v zimě ale před­chá­zí dlou­há pří­pra­va. Musíš obléct spous­tu vrs­tev oble­če­ní, vyře­šit kom­pli­ko­va­nou orga­ni­za­ci sedá­ku, sba­lit batoh, seří­dit mač­ky, nabrou­sit hro­ty a to všech­no uči­nit v přes­ném pořa­dí a koor­di­no­va­ně se svým par­ťá­kem. Napří­klad jít na záchod dopo­ru­ču­ji ze vše­ho nejdřív.

A prá­vě během pří­pra­vy na hor­ské cha­tě, kte­rá mi trva­la urči­tě přes hodi­nu, jsem si uvě­do­mil, kolik má rytíř­ství spo­leč­né­ho s horo­le­zec­tvím.

V obou pří­pa­dech musíš vypa­dat hod­ně dob­ře, což trvá. Výro­ba kos­tý­mu, vyla­dě­ní zbra­ní, obléct to všech­no na sebe… Je to sak­ra těž­ký… Za dru­hé musíš počí­tat s fakt vel­kou klá­dou – při leze­ní zima, při boji bera­ni­dlo. Za tře­tí tě to fyzic­ky napros­to zni­čí. Buď se hroz­ně potíš ve 30 stup­ních ve skře­tím oble­ku, nebo ve 30stupňovém sva­hu při nástu­pu pod stě­nu. Když ti není vedro, tak ti pře­bí­há mráz po zádech při pohle­du na obří kata­pult nebo dobý­va­nou věž/horu. Nebo ti kru­tě pře­mr­za­jí prs­ty při ner­vóz­ním čeká­ní na štan­du a vlast­ně i kdy­ko­li jin­dy. No, a za čtvr­té musíš být tak tro­chu blá­zen, abys to dělal.

Pak je tu ovšem dru­há rovi­na, totiž, že horo­le­zec­tví, ani rytíř­ství není pou­ze o samot­ném boji – ten před­sta­vu­je až pomy­sl­ný vrchol sna­že­ní. S obě­ma čin­nost­mi se pojí spo­le­čen­ský sta­tus a kro­mě fyzic­kých atri­bu­tů sdí­lí také hod­no­ty a ctnos­ti. Dá se říct, že jde o život­ní styl.

Ne náho­dou zmí­ně­né let­ní tábo­ry zaš­ti­ťu­je jezu­it­ský řád. Křes­ťan­ské hod­no­ty ve stře­do­vě­ku vládly svě­tu, a tak se pod­le nich řídi­li i rytí­ři. Na tábo­ře se kaž­dý zájem­ce musí nej­pr­ve zúčast­nit tur­nu­su „Jak se stát rytí­řem“, což není jen tak přes noc. Musíš se vzdě­lat v nau­kách boje, krás­né­ho psa­ní, bás­ně­ní, his­to­rii, ori­en­ta­ci v teré­nu, dokon­ce vyko­nat „pouť do Jeruza­lé­ma“ a násled­ně slo­žit zkouš­ky. Pokud jsi úspěš­ný, budeš na kon­ci slav­nost­ně paso­ván na rytí­ře a navždy zapsán do tábo­ro­vé­ho kro­ni­ky po boku legend. Poté se můžeš zúčast­nit dal­ších „vete­rán­ských“ tur­nu­sů, kte­ré sle­du­jí růz­né pří­bě­ho­vé lin­ky.

Ve stře­do­vě­ku to samo­zřej­mě bylo ješ­tě slo­ži­těj­ší a zdlou­ha­věj­ší. Doba se zrych­li­la. Vidíš tu para­le­lu? Kaž­dý správ­ný (horo)lezec by se měl vzdě­lá­vat v his­to­rii, číst tema­tic­ké kni­hy, člán­ky, psát bás­ně (repor­ty) a tré­no­vat se v řemeslu. Až po hodi­nách leze­ní na top-rope si trouf­ne vytáh­nout si prv­ní sed­mič­ku na pís­ku. Šlech­tic­ké rody vystří­da­ly horo­le­zec­ké oddí­ly. Kaž­dý má své spe­ci­fi­ka­ce, mýty, tra­di­ce a svůj erb – dnes logo. Máš chuť ces­to­vat za dob­ro­druž­stvím a slá­vou? Inu, vydej se na kří­žo­vou výpra­vu do Himá­la­je, nebo jiných sva­tých hor!

Záro­veň, při leze­ní po ten­ké vrst­vě ledu nebo během škrá­bá­ní mač­ka­mi a po sklo­pe­né ská­le vyso­ko nad pofi­dér­ním jiš­tě­ním se neje­den horo­le­zec uchy­lo­val ke všem bož­stvům toho­to svě­ta. Je důle­ži­té sna­žit se i po návra­tu na cha­tu udr­žet si poko­ru a vděč­nost za pro­ži­tý a pře­ži­tý den. Vznik­lo tedy horo­le­zec­tví ze stej­ných popudů/pobudů jako rytíř­ství – tou­ze po dob­ro­druž­ství, slá­vě, rados­ti z pohy­bu?

Pro inspi­ra­ci ješ­tě při­klá­dám seznam ctnos­tí, kte­ré by kro­mě křes­ťan­ské­ho desa­te­ra měl kaž­dý rytíř znát nazpa­měť a sna­žit se je zahr­nout do své­ho živo­ta:

CTNOSTI BOŽSKÉ

Víra (Fides)
Nadě­je (Spes)
Lás­ka (Cari­tas)

CTNOSTI KARDINÁLNÍ

Moud­rost (Pru­den­tia)
Spra­ve­dl­nost (Ius­ti­tia)
Mír­nost (Tem­pe­ran­tia)
Sta­teč­nost (Forti­tu­do)