Úterý 22. 2. 2022. 22:22

Zajímá tě, co jsem dělal ve 22:22? Ne, bohužel jsem nejel tramvají číslo 22 opojen četností nádherné cifry stejně jako většina mých kamarádů v Praze. Nacházel jsem se v Brně. Tam možná taky jezdí šalina 22, ale já jsem zrovna trávil čas s tátou v jeho sklepě. Ten představuje malou katedrálu lezeckého a lyžařského vybavení všeho druhu. Už léta tam pořádám nenápadné plenicí výpravy. Po každém rabování si odnáším kořist v podobě staronového matroše, který dlouho visel nepovšimnut ze stropu a pomalu nabýval historické hodnoty. Tentokrát jsem z táty tahal zimní výbavu do Tater. Mluvím o cepínech, mačkách, šroubech do ledu, svaté trojici a tak podobně. Balení to bylo výjimečně náročné.

Nejzásadnější film dětství? Bez debat Pán Prstenů. Jednou jsem si počítal čas strávený čistě sledováním nekonečně dlouhé trilogie v prodloužené verzi a výsledek přesahoval dva týdny. Ten čas ovšem nebyl nic v porovnání s obří vlnou dětské inspirace, kterou u mě fenomén středověkého fantasy vyvolal. Jako malí kluci jsme s bráchou neustále pobíhali po lesích a udatně bojovali s imaginárními skřety a obry. Vyráběli jsme si dřevěné meče, kožešinové kostýmy a měli jsme opravdické luky! Většina procesu se ale odehrávala v naší fantazii. Jaký to byl potom zázrak, když jsme začali jezdit na letní rytířské tábory! Tam jsme stavěli ze dřeva opravdové opevnění, bydleli v historických stanech, vařili si sami v polní kuchyni a především jsme pořádali reálné bitvy. Zážitek byl hmatatelný, bolest z utržené rány živá. Ten zmatek, když proti sobě bojuje sto lidí, vyráží se beranidlem brána, všude lítají šípy (zakončené molitanovou bambulí) tě naprosto pohltí.

Při takovém dobývání hradu je primárním aspektem výstroj. Pořádná plechová helma ti může zachránit život, nebo aspoň oko. Vyměkčené rukavice ztlumí rány přes prsty, ty bolí nejvíc. Za nejpraktičtější zbroj se považuje kroužková. Jednak přidá život navíc a druhak přes ní neprojdou zákeřné šípy. Pokud jsi ale mohutnější postavy, půjdeš na čelbu vyrážet bránu, nebo skákat ze žebříku na hradby mezi obránce. V takovém případě bych ti doporučil navrch přidat ještě plátovou zbroj, co největší štít a krátkou palici.

Dohromady si na tělo přiložíš klidně až 40 kilo a za pár minut boje budeš úplně hotovej.

Neděle 27. 2. 2022 9:00

Po cestě nočním vlakem a svižném pochodu jsme dorazili na chatu Brnčálku okolo deváté ráno. Ve volné jídelně jsme hned začali cinkat četnými karabinami, skobami, vklíněnci a frendy. Chystal jsem se poprvé zaseknout cepíny do opravdového ledu a věřit celou svou vahou tenkým hrotům maček. Samotnému lezení v zimě ale předchází dlouhá příprava. Musíš obléct spoustu vrstev oblečení, vyřešit komplikovanou organizaci sedáku, sbalit batoh, seřídit mačky, nabrousit hroty a to všechno učinit v přesném pořadí a koordinovaně se svým parťákem. Například jít na záchod doporučuji ze všeho nejdřív.

A právě během přípravy na horské chatě, která mi trvala určitě přes hodinu, jsem si uvědomil, kolik má rytířství společného s horolezectvím.

V obou případech musíš vypadat hodně dobře, což trvá. Výroba kostýmu, vyladění zbraní, obléct to všechno na sebe… Je to sakra těžký… Za druhé musíš počítat s fakt velkou kládou – při lezení zima, při boji beranidlo. Za třetí tě to fyzicky naprosto zničí. Buď se hrozně potíš ve 30 stupních ve skřetím obleku, nebo ve 30stupňovém svahu při nástupu pod stěnu. Když ti není vedro, tak ti přebíhá mráz po zádech při pohledu na obří katapult nebo dobývanou věž/horu. Nebo ti krutě přemrzají prsty při nervózním čekání na štandu a vlastně i kdykoli jindy. No, a za čtvrté musíš být tak trochu blázen, abys to dělal.

Pak je tu ovšem druhá rovina, totiž, že horolezectví, ani rytířství není pouze o samotném boji – ten představuje až pomyslný vrchol snažení. S oběma činnostmi se pojí společenský status a kromě fyzických atributů sdílí také hodnoty a ctnosti. Dá se říct, že jde o životní styl.

Ne náhodou zmíněné letní tábory zaštiťuje jezuitský řád. Křesťanské hodnoty ve středověku vládly světu, a tak se podle nich řídili i rytíři. Na táboře se každý zájemce musí nejprve zúčastnit turnusu „Jak se stát rytířem“, což není jen tak přes noc. Musíš se vzdělat v naukách boje, krásného psaní, básnění, historii, orientaci v terénu, dokonce vykonat „pouť do Jeruzaléma“ a následně složit zkoušky. Pokud jsi úspěšný, budeš na konci slavnostně pasován na rytíře a navždy zapsán do táborového kroniky po boku legend. Poté se můžeš zúčastnit dalších „veteránských“ turnusů, které sledují různé příběhové linky.

Ve středověku to samozřejmě bylo ještě složitější a zdlouhavější. Doba se zrychlila. Vidíš tu paralelu? Každý správný (horo)lezec by se měl vzdělávat v historii, číst tematické knihy, články, psát básně (reporty) a trénovat se v řemeslu. Až po hodinách lezení na top-rope si troufne vytáhnout si první sedmičku na písku. Šlechtické rody vystřídaly horolezecké oddíly. Každý má své specifikace, mýty, tradice a svůj erb – dnes logo. Máš chuť cestovat za dobrodružstvím a slávou? Inu, vydej se na křížovou výpravu do Himálaje, nebo jiných svatých hor!

Zároveň, při lezení po tenké vrstvě ledu nebo během škrábání mačkami a po sklopené skále vysoko nad pofidérním jištěním se nejeden horolezec uchyloval ke všem božstvům tohoto světa. Je důležité snažit se i po návratu na chatu udržet si pokoru a vděčnost za prožitý a přežitý den. Vzniklo tedy horolezectví ze stejných popudů/pobudů jako rytířství – touze po dobrodružství, slávě, radosti z pohybu?

Pro inspiraci ještě přikládám seznam ctností, které by kromě křesťanského desatera měl každý rytíř znát nazpaměť a snažit se je zahrnout do svého života:

CTNOSTI BOŽSKÉ

Víra (Fides)
Naděje (Spes)
Láska (Caritas)

CTNOSTI KARDINÁLNÍ

Moudrost (Prudentia)
Spravedlnost (Iustitia)
Mírnost (Temperantia)
Statečnost (Fortitudo)