CHYTAČ SNŮ

Dnešní díl není z pokladnice klasické pískařiny, ale to snad nikomu neublíží. Kdo chce přelézt „Chytače snů“, tomu se hodí hlavně fyzička – vytrvalost, skvělá technika nohou a láska k oblinám. A dobrá podmínka!

TEXT: STANDA „SANY“ MITÁČ
PŮVODNÍ VIDEO: LUKÁŠ ČERNÝ (KAMERA+STŘIH), JAKUB FREIWALD (STŘIH)
FOTO: LUKÁŠ ČERNÝ, KLÁRA JUROVÁ
| ÚNOR 2021

SQUAMISH A SVOJKOV

Kdo cestu na začátku 90. let navrtal, se zjistit nepodařilo. Každopádně po něm zůstaly tři borháky, dělané ještě se sklonem a do betonu. Tou dobou lezci neměli háčky a vrtačky, tak projekt zůstal po 20 let opuštěný. Na první tři jištění navázali novoborští lezci Jakub „Miki“ Měkota a Aleš „Ali“ Petrův a cestu ve Svojkově na severu Čech odspodu dodělali v roce 2011. Nazvali ji „Chytač snů“, jelikož se podezřele podobá slavné lajně „Dreamcatcher“ od Chrise Sharmy. I tady lezeš zleva doprava, znatelně ti natéká a patuješ levou nohou. Jen je to celé trochu lehčí, mluví se o obtížnosti 7c+. Česká verze se nachází v Bukovém dole (oficiální parkování je tady, pozn. red.)

První ženský přelez, a pravděpodobně i poslední, udělala v roce 2012 Simča Ulmonová. „Takových oblinek s patičkama ve výšce – to nikde jinde moc není. Vzhledem k tomu, že se cesta nachází ve Svojkově, tak je to unikát,“ směje se Simča při vzpomínce na svůj přelez.

Přelez Simči Ulmonové z roku 2012 (f: Jakub Měkota)


Tehdy byl „Chytač“ těžší než dnes. Napojoval se ke kruhu tréninkové sekané cesty (cca VIIIb, pozn. red.) z 90. let – znamenalo to ještě zvládnout delikátní a opatrný dolez. „Jak ses postavil na tu polici, tak ještě nebylo vůbec lehké k tomu kruhu dolézt. Tam zrovna vysekané chyty nebyly,“ říká Simča. Vedlejší sekaná cesta byla zhruba před sedmi lety zrušena, zamazána a kruhy odstraněny. Dnes se „Chytač“ končí u závěrečného madla na konci traverzu. Skáče se dolů do vzduchu, jako to dělá Petr „Péca“ Jindřich ve videu – aspoň se tím nedře skála lanem, když člověk vycvakává expresky a čistí obliny kartáčkem.

Jaký je „CHYTAČ SNŮ“?

– Leze a mluví Petr „Péca“ Jindřich –

CHYTAČ ČESKÝ

Většině lidí, se kterými o cestě autor textu mluvil, se líbí. Mnozí v ní mají pytel a rádi se do ní budou vracet. „Není to dávačka. Musíš umět patičkovat a trochu se v tom hýbat. Je to vytrvalostní silovka,“ říká českorájský Jarda „Šakal“ Štrumpf, „zase bych to jel někdy zkusit.“ „Je to krásná cesta,“ tvrdí místní lezec Jarda Kolář, který ve Svojkově leze přes 30 let. V AFu ji přelezl také Jirka „Prcas“ Slavík: „Proseděl jsem to v období, než jsem si nabil držku.“ A jaký má na cestu názor? „Mě neprudila. Je to směr, který by mohl tu oblast pozvednout. Rozhodně bych ji tam nechal,“ říká Prcas.

Navazuje na fakt, že cesta má i své odpůrce a v době svého vzniku rozvířila vášnivé diskuse. Místní správce Jirka „Jeťák“ Vodrážka s cestou nesouhlasil z důvodu, že borháky jsou moc blízko u sebe. Prvovýstupci argumentovali, že traverz vede poměrně nízko nad zemí (při cvakání třetího hrozí zem/náraz do stěny, pozn. red.), a tak je věcí zdravého rozumu v tomto případě pravidla porušit, než padat zády na předskalí.

Pro úplnost se sluší uvést i názor Jeťáka: „Takováhle věc by na písku neměla vůbec vzniknout. Cesty nemusí být všude, obzvlášť teď, když je tlak na přírodu a lidí přibývá. Tady se mi zdá, že je víc železa než skály – autoři se na pískovcová pravidla vůbec neohlíželi. A etika by měla být svatá. Když na to nemám, tak si na to buď počkám, nebo se na to vykašlu. Některé skály mohou zůstat čisté jen s geologickou kresbou – ta je úžasná sama o sobě.“

Názor na „Chytače snů“ ať si udělá každý sám. Že je cesta výjimečná a nabízí na české poměry pohybově originální lezení, na tom se snad shodnou všichni. Autor textu si myslí, že by bylo škoda ji po deseti letech, kdy dává lezcům radost a motivaci, rušit.

LAPAČ KANADSKÝ

Autorem originálu, jak už bylo zmíněno výše, není nikdo menší než Chris Sharma. Cestu „Dreamcatcher“ (5.14d, 9a) udělal v roce 2005 ve Squamishi, Britská Kolumbie, Kanada. Tahle převislá žulová kombinace síly a ladění od té doby moc přelezů nenasbírala. První opakování udělal Sean McColl v roce 2009, další byl Ben Harnden v roce 2012. Alex Megos dal cestu na třetí pokus v roce 2016 a skupinku zatím uzavírá Jimmy Webb, kterému se tenhle nádherný traverz po rampě povedl v roce 2018 (video).

Níže si připomeň dnes už legendární video, na kterém byli odkojeni nejen devadesátkoví lezci. Geniální linka, lezec, atmosféra a to všechno perfektně sestříhané do ještě lépe vybrané hudby. To už je opravdová kultovka – přes tři miliony shlédnutí:

Chris Sharma a jeho přelez „Dreamcatchera“ (2005)


Během své tour po Kanadě zkoušel cestu i Adam Ondra. Dal nadějný flashový pokus (video), kde spadl zhruba šest kroků pod finálním madlem. „V druhém pokusu jsem myslím usmekl někde uprostřed při vyklepávání. A vzhledem k tomu, že ten den jsem musel být ještě ve Vancouveru na přednášce, tak jsem mohl odpočívat asi jen 15 minut,“ vzpomíná Adam. V posledním pokusu spadl ve stejném místě jako poprvé. „Pak už jsem byl k. o.“

Stejně jako český „Chytač“, i „Dreamcatcher“ je hodně o podmínkách a půlka úspěchu spočívá v tom umět je vychytat. Pokračuje Adam: „Ve Squamishi často prší. Ten den byla teplota dobrá, ale spárka před finálním cruxem byla dost mokrá. V létě, kdy prší míň a spárka vyschne, je zase poměrně teplo… Není to lehké.“

Na to navazuje otázka na Adama od severočeských lezců – nechceš si tedy přijet spravit chuť na „Chytačovi“?
„Jó, vypadá to parádně.“ (směje se) „Třeba ta česká cesta bude mít trochu jiný charakter než originál. Tam je to hlavně o posledních třech krocích, které vlastně ani zas tak hezké nejsou. Je to jen čistý campus na oblých lištách – téměř bez nohou.“

Mimochodem „Dreamcatcher“ je anglické označení
pro lapač snů – původně indiánský ochranný amulet,
který se používá pro dobrý spánek. (f: Wikipedia)





VZPOMÍNKA VÍTKA SOUKUPA

Málokterá cesta vyvolala takový pozdvižení jako „Chytač snů“.
A přesto jsem se o ní dozvěděl až koncem listopadu 2020, kdy se o ní kamarád (nepískař) zmínil jen tak mezi řečí. Hned jsem naběhl na internet, zkouknul všechny videa a pročetl veškerý drama, který se kolem „Chytače“ odehrálo. A tak začala moje (ještě stále trvající) obsese.

Nikdy jsem si nemyslel, že budu lízt a) v zimě b) na písku c) Xa. No a najednou jsem tady, po pěti nebo šesti výjezdech ladím kroky a ve sněhu hledám ideální podmínku. Jak to říct, „Chytač snů“ nechytil jen moje sny, ale tak nějak mě celýho a to nemluvím o kamarádech, který jsem na něj s sebou přitáhl. A věřím, že až přijde den, kdy to konečně dotlačím až na konec, bude to něco, na co se nezapomíná.

– PODMÍNKA VYCHYTÁNA. MATOUŠ URBÁNEK V „CHYTAČI SNŮ“ (foto: Klára Jurová) –

________________________________________

Text a video o „Chytači snů” (kameramanská prvotina Lukáše Černého na eMontaně) patří mezi naše „Příběhy cest“. Tento díl podpořil internetový obchod ECstore, „specialista na horolezecké karabiny a pracovní helmy“.

– DĚKUJEME PŘISPÍVAJÍCÍM ČTENÁŘŮM –

Pokud si můžeš dovolit podpořit chod eMontany, vytiskli jsme samolepky z našich nedávných Příběhů cest. Vítka Lachmana v „Prstomlejnu“, Anču Šebestíkovou ve „Slunovratu“ a „Magnuska“ lezoucího „Klekání“.
Napiš, jaká se ti líbí. Pošleme.

Lukáš Černý

Autor

Nerad o sobě píše – neví, co by tam mělo být. Raději něco dělá, třeba to, co ho baví – leze po skalách, chodí po slackline (ideálně nějaké horské) nebo natáčí.

Standa Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není o číslech a život není o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš. Je závislý na stavech, kdy neřeší čas a datum – v horách nebo uprostřed Labských pískovců. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf. Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii. Motto: „Když se chce, všechno jde.“

Podpora eMontany | I malý příspěvek na provoz redakce se počítá. Díky za tvou přízeň