ROK V BETOMU

„Zatím to trvá necelý rok – chce to trpělivost.“ Tahle cesta přes čtyři borháky a slaňák vyžaduje také pořádné tření. „Pokud se pak člověk dostane do dobrého módu v mysli, tak se to dá vylézt. Jako všechno.“

TEXT, FOTO: STANDA „SANY“ MITÁČ
PŮVODNÍ VIDEO: STANDA MITÁČ, LUKÁŠ ČERNÝ (KAMERA), JAKUB FREIWALD (STŘIH)
PODĚKOVÁNÍ: VOJTA FRÖHLICH
| KVĚTEN 2022

BE + TOM

Nápad vznikl asi před pěti lety v hospodě U Kosti. Domluvili jsme s Mišo Burianem, že natočíme nějakou „peknou a ťažkou cestu“. Když se ozval, že koncem roku 2020 začal zkoušet „Betom“ XIc na Levém břehu Labáku, byla to super zpráva – takovouhle obtížnost jsme na eMontaně ještě neměli.

Cestu udělal v roce 2011 Ondra BEneš s Martinem TOMáškem (proto jméno „Betom“, pozn. aut.), a než ji začal zkoušet Mišo, měla doslova pár opakování. Uždímat stisk ve tvaru želvy a pokračovat doleva kolem čtvrtého háku se povedlo vkuse jen Ondrovi Benešovi, Matěji Svojtkovi a Markusovi Hoppemu.

„Betom“ je v současnosti jedna z nejtěžších moderních cest na českém pískovci. Těžší je jen nedaleké „To tu ještě nebylo“ (XIIb/ 9a) a pravděpodobně „Černá perla“ (XIIa/8c+) na protějším Pravém břehu – ta ale ještě nemá opakování, takže klasu nikdo nepotvrdil.

Ondra Beneš v Betomu, 2012
(foto: Vojta Fröhlich)

Jaká je cesta „BETOM“?

– Leze a komentuje Mišo Burian –

TMAVÝ LESNÍ GRC

Z POHLEDU DOKUMENTARISTY

Když jsem poprvé přišel pod „Betom“, byl jsem docela překvapený. Ale jinak, než když člověk třeba prvně vidí Prezidenta na Pravém břehu. Tady to bylo opačně: „Tenhle grc mám jako točit a fotit, aby to vypadalo zajímavě?“ říkal jsem si pro sebe.

„Betom“ se nachází na Veřejném domě, což je na labácké poměry malá lesní kvako-stěnka. Ani u slaňáku člověk nevyleze nad úroveň stromů… Sektor svým vzhledem připomíná spíše německou Juru, kde se také pěkně blbě fotí – je tam tma a stromy překáží záběrům z dálky.

Další problém – Mišo se v cestě pohybuje s takovou ladností, že to ani nevypadá, že leze extrémně těžkou věc. Pohyby provádí precizně, soustředěně a tiše… Obtíže cesty člověk pochopí, až když přijde pod stěnu a vyzkouší si první kroky.

Poprvé přišel na plac pomáhat Lukáš Černý, pak jsem točil třikrát sám. Na protějším smrku už jsem měl vysezené místo, kam pozvolna stoupal dým z Mišovy vonné tyčinky. Do této meditativní atmosféry jednou přišel s parťákem svérázný Ríša Litochleb, kterého poznáš podle hlasu snadno… „Chlapi, poprosím o absolutné ticho,“ nedal se Mišo návštěvou vyvést ze svého zenového stavu.

Většina jeho ostrých pokusů končila ve stejném místě – v okolí želvího chytu. Přelezový pokus se natočit nepovedlo. Mišo z ničeho nic zavolal během jednoho listopadového mlžného dne: „Tak je to vyriešené!“ (viz rozhovor níže s jeho partnerkou Káťou Tran, který už vyšel samostatně ve 200 slovech, pozn. aut.)

Přestože jsem byl na místě čtyřikrát, byl jsem ze získaného materiálu rozpačitý, ale nakonec se s ním popral dvorní střihač eMontany Kuba. Vytvořil Příběh cesty, který je o lásce k procesu, ne k výsledku. Oproti našim starším videím vznikl díl, který není příliš vizuálně strhující, ale vypráví o mimořádné vůli a cílevědomosti, která může být inspirující pro všechny z nás. Nejenom co se lezení týče.

Mišo v cestě mohl strávit nějakých 30 lezeckých dní a během ostrých pokusů po celý rok 2021 padal v podstatě ze stejného místa. Přesto však nikdy neztratil dobrou náladu a víru, že to jednou padne. Co k tomu dodat? Asi už jen klasickou Svišťovu hlášku, že soustředění je jako laser: „Čím to máš tenčí, tím je ten paprsek silnější a tím větší máš šanci, že se někam propálíš.“

JAK SE TO LEZE?

PROGRAMOVÝ SPOILER OD MIŠO BURIANA

Z ľavého bočáku a pravej diery vysoký nášlap a dlhý náťah do pravého sklopeného chytu, ľavá ruka do plitkej diery a cez ďalšiu lištu na pravačku pomerne dlhý náťah ľavou rukou do sklopeného chytu, z ktorého sa cvaká prvý hák.

Po prebratí sklopeného chytu pravou rukou, ide ľavá ruka do ostrej lišty a pravá do ostrej dvojprstovej diery, ktorá sa následne preberá ľavou rukou. Prichádza nepríjemný boulder. Cez pravú prídrž pokračuje pravá ruka do malej zaoblenej lišty na zámok, stupy sa zhoršia, následuje dlhý náťah do sklopenej lišty na ľavú ruku a z nej do prvého dobrého chytu v ceste – bočáková trhlina, z ktorej sa z vysokého našlapu cvaká druhý hák.

Hneď po cvaknuti druhého háku pokračuje ľavá ruka do oblej lišty a pravá ruka do ostrej dvojprstovej diery, z ktoréj prichádza dlhý náťah doľava do pomerne dobrého sklopeného stisku (nazvaný „chleba“) na obe ruky, v ktorom sa dá naposledy zrovnať pred dlhým silovo-vytrvalostným bouldrom.

Z chleba vedie ľavá ruka do pomerne zlého sklopeného bočáku, z ktorého sa dá cvaknúť predĺžený tretí hák a pravá vedie do ostrej lišty. Cez ľavú pätošpičku sa k lište pridá aj ľavá ruka a cez ľavý sklopený stup nasadne pravá noha ďaleko doprava na policu a nasleduje dlhý nepríjemný náťah pravou rukou buď do sklopenej ostrej lišty alebo ešte ďalej doprava do sklopeného chytu na trenie (v lepších chladných podmienkach je výhodnejšie chytiť sklopený chyt, v ktorom je podstatne lepšie trenie) a ušetrí energiu na ďalší ťažký krok ľavou rukou do plitkej sklopenej dvojprstovej diery s malíčkom na trenie, ktorá ma v ľavej časti dierku na jeden prst. Z tejto diery vedie pravá ruka do ostrej trojprstovej diery. V tomto mieste sa da opäť trochu zrovnať a namágovať pred druhou časťou bouldru.

Vysokým nástupom ľavej nohy vedie ľavá ruka do sklopenej lišty. Cez další nástup pravou nohou pokračuje pravá ruka do veľmi zlého sklopeného chytu, ktorý je potrebné správne uchopiť. Z neho vedie opäť ľavá ruka do ďalšej sklopenej lišty a pravá ruka do veľmi nepríjemného otvoreného bočáku na stisk na trenie s palcom. Tento bočák je zásadne uchopiť aj malíčkom a pri zmene polohy tela na niekoľkých stupoch použiť v ideálnych podmienkach zámok na tri prsty bez ukazováčku. Z tohto pravého bočáku (zámok na tri prsty s malíčkom) vedie ľavá ruka cez zlú prídrž ďaleko doľava do oblej ale zapustenej dvoprstovej diery, s malíčkom zasunutým nad prstenník. Z tejto diery sa pri rezerve síly dá cvaknút štvrtý hák priamo pred očami ale stojí to velľa energie, a tak je lepšie pokračovať ďalej pravou rukou do pachytu ktorý Ondra nazval „želva“.

Mišo nabírá želví chyt. (foto: Standa Mitáč)

Želvý chyt má minimálne tri možnosti úchopu a po vynechaní cvakania sa z neho dá vypadnúť až k prvému háku cesty. Mne najlepšie fungoval úchop na zámok v hornej časti chytu.

Po správnom uchopení želvy je zásadne posunúť telo doľava a cez nasadnutie na ďaleký stup na ľavú nohu chytiť ľavou rukou dieru, v ktorej končí boulder a dá sa z nej komfortne cvaknút štvrtý hak.

Následuje ešte pomerne ťažké cca IXa lezenie k zlaňáku. V diere vymena ľavej ruky za pravú. Ľavá bočáková lišta, nášľap na veľmi zlé nohy na trenie a pravá ruka smeruje do malého ostrého kyzu, ktorý sa priberá následne aj ľavou rukou. Krok pravou rukou doprava na bekhend na trenie do hrany, ľava ruka do spoďobočáku v strope a dlhý náťah pravou rukou na kríž do veľkej poruchy, kam sa pridá aj láva ruka. Z poruchy traverz doprava, dlhý náťah pravou rukou do relatívne dobrej police, pridá sa ľavá na sklopený chyt na zámok a krok opäť pravou do už väčších chytov, kde ale úplne zmiznú stupy a v dalších dvoch troch krokoch je potrebné vysoko nastúpiť pravou nohou a dlhým náťahom pravej ruky sa dostať až k chytom pod zlaňákom. Cvaknuto.

Vylezeno! Listopad 2021 (foto: Káťa Tran)

KAŽDÝ VÍKEND V LABÁKU

Protože na Mišově výkonu má velký podíl jeho trpělivá a vytrvalá partnerka Káťa Tran, která ho v cestě jistila snad šedesátkrát, dali jsme slovo také jí. Tento rozhovor vznikl v den přelezu – 24. listopadu 2021.

Odkdy jste na to jezdili?
Mišo si „Betom“ nacvakal už minulý rok a intenzivně na něj jezdíme od letošního března.

Kolik to tak bylo lezeckých dní?
To ti řeknu jednoduše, byli jsme tam od té doby skoro každý víkend. Jestli bylo 35 stupňů nebo pět, to bylo jedno. (smích) Vynechali jsme snad jen dva víkendy.

Začala jsi to místo kolem Veřejného domu nenávidět, nebo sis k němu vybudovala vztah?
Vybírala jsem si cesty kolem, takže jsem nebyla pořád na tom jednom místě. Líbí se mi tam, je to i super prostředí na relax.

Co bylo dneska jinak – cítila jsi, že to může padnout?
Když jsme přijeli, byla mlha a vypadalo to dost negativně. Skoro jsem plakala, protože jsme se na lezení docela těšili. Těch pět stupňů ještě zvládneme, ale když je to vlhké, je to na prd. Naštěstí byly obě cesty suché a zima byla jen trošinku. Možná, že Mišovi pomohlo, že jsem vylezla cestu hned vedle něho („Jedenáctého září“ Xa, pozn. aut.). Dělala jsem si srandu, že čekal s přelezem na mě. (směje se) Do té cesty jsem si vlezla před dvěma týdny, protože už jsem kolem neměla co lézt. (směje se)

A plány na příští dny?
Konečně si dáme dovolenou – za teplem. Mišo už nemá žádnou výmluvu a teď se mnou musí někam na jih. (směje se)

Káťa ve „Tvrdolínovi“ IXc, jistí Mišo
(foto: archiv MB)



VZPOMÍNKA MATĚJE SVOJTKY

„Betom“? Nejlepší podmínka v Labáku, co jsem při přelezu zažil. Potvrdil jsem si svoje dlouholeté pozorování, že se vyplatí počkat na severní vítr den po dešti. Jsou to tak tři čtyři dny v roce. A k cestě? Je to vytrvalostní a graduje to… Pokaždé jsem padal v jiném kroku. Pamatuju si závěrečný skok do díry – poslední těžký krok.



– DĚKUJEME PŘISPÍVAJÍCÍM ČTENÁŘŮM –

Na rok 2022 jsme připravili pár nových samolepek. Kdo ještě letos „necvaknul“ a může si dovolit podpořit chod eMontany, budeme moc rádi. Vyber si nějakou z aktuální sady – pošleme ti ji poštou.



_______________________________

Standa Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není o číslech a život není o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš. Je závislý na stavech, kdy neřeší čas a datum – v horách nebo uprostřed Labských pískovců. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf. Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii. Motto: „Když se chce, všechno jde.“

Nezávislá redakce | Pokud se ti líbí naše tvorba, zvaž prosím dobrovolný příspěvek.