CESTA PŘES RYBU

„Jsem rád, že se ‚Ryba‘ postupně začala lézt. Ale to není důvod ji podceňovat – stále je to alpinismus na relativně vysoké úrovni. Na Marmoládě je těch 8+/9- trochu jiných,“ směje se její autor Igor Koller.

TEXT: STANDA „SANY“ MITÁČ FOTO: LUKÁŠ ONDRÁŠEK, ARCHIV IGORA KOLLERA
PŮVODNÍ VIDEO: LUKÁŠ ONDRÁŠEK (KAMERA VE STĚNĚ), JAKUB FREIWALD (STŘIH)
| LEDEN 2023

1200 METRŮ BEZ NÝTŮ

Druhá noc ve stěně plánovaná nebyla. A do toho Igora Kollera ještě vysprchoval vodopád ve vedlejší „Via dell’Idealle“, kde byl nabrat vodu. Společně se svým 17letým parťákem Jindrou „Čumpelíkem“ Šustrem je čekala nepříjemná noc bez jídla.

Měli však štěstí, že se jim podařilo najít alespoň trochu dřeva, které do cesty popadalo ze stavby lanovky. Do půlnoci tak v jižní stěně Marmolády svítilo světýlko malého ohníčku, nad kterým sušili oblečení. Ne všechno se však povedlo usušit, takže o teplé věci se nakonec museli podělit…

O „Rybě“ už bylo napsáno hodně (třeba tady, pozn. red.). Přínos tohoto článku má být hlavně v novém původním videu, které dokumentuje výpravu dvou českých lezců, Tomáše Lukáška a Ondry Haška z týmu Sokolíků ČHS, do této slavné československé cesty jižní stěnou Marmolády.

Zmíněná dvojice Koller-Šustr „Cestu přes rybu“ udělala v roce 1981. Klasu tehdy dali VII A1, přičemž cesta měří 1200 metrů. Název získala podle jeskyně ve tvaru ryby přibližně v polovině stěny. Na tu dobu to byl velký počin, který v Alpách způsobil rozruch a zájem tehdejších nejlepších lezců – zejména tím, že prvovýstup se povedl bez použití expanzních nýtů. (Do prvních délek někdo dodal nýty na štandy a někdo další je rozmlátil kladivem. Některé se dají provléct, pozn. red.) Sice uplynulo přes 40 let, ale tohle umělecké dílo si drží svoji pověst i do dnešních dní. Obtížnost volného přelezu se ustálila na 9- UIAA (7b+ fr.).

Jaká je cesta „CESTA PŘES RYBU“?

– Vypráví Tomáš Lukášek, Ondra Hašek a Igor Koller –

JINDROVO ZMIZENÍ

Že Igor cestu lezl s Jindrou Šustrem, byla celkem náhoda. Igorův stálý parťák na podobné výstupy byl tou dobou Andrej Belica. Ten však odjel na expedici na Kančendžengu, a tak Igor zůstal na léto sám. Na poslední chvíli sháněl spolulezce a pomohl mu Honza „Drobek“ Krch: „Zkus Jindru. Je mu sice jen 17 let, ale v hlavě to má srovnané. Do toho kopec prvovýstupů v Krase, něco i v Tatrách. Budeš spokojený.“

Nemýlil se, nakonec to podle Igora i předčilo Drobkova slova. A to s Jindrou společně před „Rybou“ nevylezli ani metr. Prostě přišli pod nástup, tam se navázali a začali… „Jindra se choval, jako kdybychom spolu lezli 20 roků. Šlo to jako po másle. Zlatý, perfektní chalan,“ vzpomíná Igor.

Už když se vraceli z úspěšného prvovýstupu, věděli, že to půjde volně a že to musí zkusit. Jenže, následný vývoj Jindrova zapálení pro věc popisuje Igor: „Tři měsíce před odjezdem: ‚Jasně, jasně, super!‘ Dva měsíce předem: ‚No, nevím.‘ Potom bylo těžké ho vůbec sehnat – ještě nebyly mobily. A měsíc před odjezdem Jindra úplně zmizel a nedal se najít…“ První volný přelez cesty tak nakonec udělala až o šest let později dvojice Heinz Mariacher (viz Montana 6/2022, pozn. aut.) a Bruno Pederiva.

SEBEVRAH Z RAKOUSKA

A jak to šlo s Jindrou Šustrem dál? Dva roky po „Rybě“ přestal lézt… Teď žije v Brně, ale s Igorem se potkávají velmi málo. Jednou se Igorovi podařilo dotáhnout ho na festival Hory a město, to se psal rok 2010. Na tuhle akci dorazil také Rakušan Hansjörg Auer, který vylezl „Cestu přes rybu“ stylem free solo, za necelé tři hodiny, v roce 2007.

„Kdo trochu zná charakter té cesty, tak chápe, že to tehdy byla pecka. A stále to ve free solování odpovídá Honnoldovu přelezu El Capa,“ hodnotí Igor. Papírově podobnou obtížnost vylezl free solo taky Alex Huber, když si vybral cestu „Hasse-Brandler“ 8+, 550 m v severní stěně Cimy Grande. Ale sám potom prohlásil: „Sólo ‚Ryby‘ je jiný level.“

V „Cestě přes rybu“ musel Hansjörg dělat bez jištění delikátní kroky na tření, tahy za malé dírky, odtlačovat se za hranky a stoprocentně věřit, že mu nikde nestřelí noha. „To je příšerná představa,“ říká Igor. Když se o tomhle free solu dozvěděl, měl rozpaky, že se jedná o nějakého sebevraha. Ale po tom, co se poprvé potkali, si začali okamžitě rozumět. „Strašně těžce nesu, že už není mezi námi. Byl to skvělý člověk. Takových je málo,“ uzavírá Igor Koller. (Hansjörg Auer zemřel pod lavinou v Kanadě v roce 2019, rozhovor s ním dohledáš v Montaně 1/2019, pozn. red.)

Hansjörg Auer o svém free solo přelezu „Cesty přes rybu“

V RYBĚ „PRACOVNĚ“

LUKÁŠ ONDRÁŠEK

Krása pohybu ve stěně s minimem materiálu a klidnou hlavou je povznášející. Tentokrát tomu bylo jinak. Obézní batoh s foťákem a objektivy mne tížil již z doliny. Ne nadarmo si na většině akcí vystačím s malou akční kamerkou. Projekt v takto velké stěně musel uzrát jako víno a nyní nastala ta chvíle. Cestu stěnou jsem již znal a roky odříkání ve školní lavici při výuce fotografického řemesla se snad zúročí.

„Naši říkají, že půjdu na študije, abych byl pánem a nemusil pakovat bedny jako maminka.“ (…) „Nojo, synáček by stále lezl někde po kopcích a pořádná práce nikde.“

Logistiku jsem zvolil následovně. Jedna bezzrcadlovka, dva objektivy, dva bezdrátové klopáky a Gopro borcům do kapsy. V malém úderném týmu Stoupa (Dušan Janák, pozn. red.) a já prorazíme linku, kterou budou následovat Tom a Ondra. Budeme klukům pod námi házet moudra o pohybu ve stěně na hlavu a u toho čekat, jestli se usmějí do kamery. 

„Má to hodně dýlek, tak je čas posbírat materiál z několika úhlů,“ pomyslím si. Vše jde podle plánu. Vylezeme se Stoupou délku nad borce, vytáhnu kameru a lovím kompozičně vydatné záběry. Totální nasazení všech svalů v těle však přichází s těžšími délkami. 

V 7b délce bojuji na prvním v těžkém hákovacím stylu. Založím abalak, háček a jeb do abalaku. Tak znova a lépe. Abalak, háček, odlez a abalak vypadne… no ještě že jsem to nevěděl. Tam se mi po naslaňování do klíčové délky tak klepaly ruce, že jsem nebyl schopný udržet foťák. Ještě k tomu přestaly fungovat mikrofony a začal jsem nahlas povzbuzovat Toma v klíčovém místě. V laboratorních podmínkách někde na sportovce by to bylo nepřípustné.

Abych jen nekacal, že natáčení šlo špatně, tak musím říct, že jsme měli dobré světlo, lezeckou podmínku ve stěně a všichni zúčastnění jsme se hodně naučili. Rozhovor k videu, který jsem odkládal až do hořkého konce posledního večera po bouřce, jsme slepili a vznikl dokument vystihující náročnost a krásu „Cesty přes rybu“.

– ONDRA HAŠEK KOUSEK POD RYBOU V „CESTĚ PŘES RYBU“ (foto: Lukáš Ondrášek) –



VZPOMÍNKA FILIPA ZAORALA

Ryba byla moje třetí cesta v jižní stěně Marmolády.
Velmi rád na ty dva dny plné zážitků a dobrodružství vzpomínám.
Ztráta péřovky a proklepaná noc na polici, boj o čistý přelez, strach z kvality jištění, rampouchy v horní půlce stěny, ztráta směru ve výlezových komínech a dlouhý sestup z vrcholu. Je toho spousta, ale hlavní pro mě bylo to všechno sdílet s mým horským parťákem Lukášem.







________________________________________

Článek dokumentuje výjezd týmu Sokolíků – Mladých alpinistů ČHS.
Vznik tohoto videa podpořil 
Mountain Equipment (hlavní partner Sokolíků) Chimpanzee.


Lukáš Ondrášek

Autor

Tvořivý tvor pod taktovkou horských dobrodružství. Grafik, fotograf a kameraman, který se cítí nejlépe na laně ve velké stěně. Cestování je nejlepší investice, kde čerpá životní energii.

Standa Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není o číslech a život není o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš. Je závislý na stavech, kdy neřeší čas a datum – v horách nebo doma uprostřed Labských pískovců. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Editor

Před mnoha lety propadl cestování a v Čechách ho od té doby potkáš jenom v létě. Zbytek roku rád kámoše udržuje v nejistotě, ve kterém časovém pásmu se zrovna nachází. I když miluje hory, poslední dobou dává přednost spíš tropickým oceánům a surfování.

Nezávislá redakce | Pokud se ti líbí naše tvorba, zvaž prosím dobrovolný příspěvek.