arrow

ÚVODNÍK: Jaký dárek k Vánocům? Nech si poradit od hor…

  • PŘÍBĚH CESTY 
    Spára nespára, kde holka vytloukla mistrovi kruh – Big Wall VIIIc
    „Navrtal ji Karel Bělina přes sedm kruhů, Bernd Arnold mu je z pomsty vytloukl a cestu dodělal,“ povídá se o „Big Wallu“ VIIIc na Pravém břehu v Labáku. Haha. Když trochu zapátráš, zjistíš, skoro nic z toho není pravda. Prozkoumej nový „Příběh cesty“ o pískovcové megaklasice a užij si hlášky „Zrzka“ a Jáchyma Srba v PŮVODNÍM VIDEU.
    Číst dále
  • ROZHOVOR 
    Adam Ondra vylezl Dawn Wall – ultimátní rozhovor
    Posekáno. Adam Ondra před několika hodinami volně vylezl nejtěžší stěnu yosemitského El Capitana – Dawn Wall. Čti velký rozhovor.
    Číst dále
  • ČLÁNEK MĚSÍCE 
    Hora, kterou nikdo nezná, a jedno z největších dobrodružství
    Pokud by měla existovat "Bible alpského stylu" – tenhle příběh by ji otevíral. Čtyři Američané v roce 1932 vypluli do vnitrozemí Číny za tehdy zřejmě nejvyšší horou planety...
    Číst dále

Banner

Produkty

Něco pro slečny – do batohu i na sebe

– inzerce –

Teva Terra Fi Lite Lady

Jisticí set Mega Jul

Šaty Patagonia Margot

 

Citát této chvíle

„Kdyby byli všichni normální, nedalo by se na světě vydržet." Jiří „Šerpa" Růžička

– Citát pro tuhle chvíli –

200 slov

“200 slov”

Vychází tištěná Montana 6 – číslo, které se bude prodávat samo

5. 12. 2016, Standa “Sany” Mitáč

Kam se hrabou fotografové. Starší ségra eMontany – tištěná Montana jim to prosincovou titulkou, kterou nakreslil Jakub Novák, docela nandala.

Nandala to i ostatním tištěným lezeckým časopisům (obsahem). Během týdne čekej ve své schránce 120 stránkovou bichli (prý nejtlustší v historii). Najdeš v ní třeba exkluzivní článek, který napsal sám Adam Ondra – o svém výstupu cestou „the Nose“ na El Capa s tátou, nebo zamyšlení Petra Bláhy o tom, jaké to je, když se nepovede rok. Dál můžeš číst text od Máry Holečka a jeho čtvrtém bodu G, prozkoumat odlehlý trek v Nepálu, zkouknout nejlepší fotky z letošních Boulderzávodů…

„Ty blázne, kolik jsi tomu číslu věnoval času?“ zeptal jsem se šéfredaktora Martina Stolárika.
„To se nedá spočítat. Ale touhle Montanou jsem si splnil sen,“ odpověděl.

Předplatné objednávej tady.

Obálka M6 v podání Jakuba Nováka

Obálka M6 v podání Jakuba Nováka

Další články z rubriky “200 slov”

editorial

Nevíš, jaký dárek k Vánocům? Nech si poradit od hor…


„Mám si vzít ty tvrdý skelety nebo tyhle Zamberlany? Jsou sice trochu menší, ale zas se mi v nich líp chodí…“ řeší parťák Jirka deset minut před odjezdem do Alp doma v Hlubočepích.

Obě varianty byly dost na pytel. Rozhodl se pro menší.

První den z bot vyndal vložku, aby je trochu zvětšil. Po dvou dnech na ledovci už křečuje. Ve stanu se večer ptám: „Cítíš tohle?“ a zarývám se mu svým nehtem hluboko do palce u nohy. „Ne,“ podíváme se na sebe celkem udiveně.

Večer trávíme přípravou vodní lázně a pár hodin prsty rozehříváme. Nakonec se v nich překvapivě znovu objevil cit. Na výstupový den červené Zabijáky střídáme – aneb je to super výhoda, když máš stejně velkou nohu jako parťák. Můžeš tuhnout vesele taky.

Takže dobrá rada – pokud nevíš, co si přát k Vánocům, stačí vyrazit na pár dní do zmrzlých hor. Samy ti ukážou, v jaké části matroše máš slabinu… Je to pohodlné – nemusíš nic vymýšlet a dárek ti bude sám důrazně doporučen. Ať už to budou boty, rozbité mačky, špatně těsnící vařič nebo propíchlá nafukovačka... Určitě to rychle poznáš.

Vánoce plné dobrých nápadů přeje
  Standa “Sany” Mitáč / prosinec 2016 Editor

Hory, které spí. Prosíme nerušit


Lidé, kteří žijí pod nimi, věří že horolezci by je svými výstupy znesvětili a připravili o tajemství. Do téhle kategorie patří například Machapuchare nad nepálskou Pokharou, Chenrezig (na fotce) – symbol soucitu v Sečuánu, nebo tibetský Kailás, který obcházejí poutníci čtyř náboženství. Zakázané hory.

Je tu ale ještě další kategorie – posvátné hory, na které se lézt může, ale spí i přesto. Svoji krásou, obtížností a výškou mezi nimi vyčnívá Minya Konka v Číně (7 556 m n. m.). Tento týden přineseme článek, který se bude snažit převyprávět anabázi prvního výstupu v roce 1932.

Přestože tehdy skupina čtyř kamarádů na Konce uspěla, hora dodnes neztratila nic ze své dominance a majestátu. Hodnota prvovýstupu v alpském stylu navíc každým dnem roste – vrchol Konky už zase odpočívá.
Nikdo na něm nestál 14 let...

Přeji inspirativní čtení a o slunečných chvílích hodně štěstí na skalách.
Tření je tady!

PS. Od zítra rozjíždíme na eMontaně novinku – pravidelné překlady vybraných článků do angličtiny. Pokud máš kamarády v zahraničí, budeme rádi, když je zásobíš odkazy.

PPS. Pro lezce chystáme „Příběh cesty“ Big Wall VIIIc na Pravém. Máš se na co těšit.
  Standa “Sany” Mitáč / listopad 2016 Editor

Univerzální lék na všechno


Nejspíš ten pocit dobře znáš. Totální samota. Desítky kilometrů na všechny strany kolem tebe nic, jen nespoutaná, divoká příroda. Jako univerzální lék na všechno by ji měli povinně předepisovat u doktora. V nepravidelných intervalech, aspoň dvakrát za rok.

Stejnou diagnózu jsem si naposledy vyslechl před pár týdny v Norsku. Je po sezóně a turisty tu žádné nepotkáš. Úzkými pěšinkami si to jenom občas mašírují ošoupané kanady drsných lovců s dlouhými puškami všeho druhu. Soba zkolí bez mrknutí oka na stovky metrů, pro tebe mají naštěstí připravený úsměv od ucha k uchu.

Zbavuješ se zbytečného balastu moderní doby a vracíš se k těm nejzákladnějším věcem. Kde budeš spát a co budeš jíst. Na ničem jiném nezáleží. Zatímco doma by sis dal pořádnej nášup a ještě si šel přidat, tady si vystačíš s půlkou müsli tyčinky. Když si chceš hodně přihnout, dáš si k tomu jako dezert bonbón.

Okolní lišejníky hrají všemi barvami. Od světle žluté až po temně rudou. Dny se začínají krátit a příroda se připravuje na polární noc. Hustá oblačnost okupuje většinu horizontu a sluneční paprsky jenom občas nesměle vykukují zpoza mohutné divadelní opony. V hlavě se ti honí tisíce myšlenek pořád dokola, jinak máš ale vygumováno. Na obzoru žádný plán ani povinnosti.

V jednu chvíli se mi vybavuje nedávný rozhovor se známým českým ekonomem, který tvrdí, že kromě měst kolem nás není nic reálného. Stromy někdo zasadil a do lesa chodíme jenom z nutnosti. Vážně? Protože já si teprve v podobných chvílích, kdy se na chvíli vymaním z toho nekonečného betonového vězení, připadám naživu.

Užij si barevný podzim, nejlíp někde v přírodě,
  Jakub Freiwald / říjen 2016 Editor

Začíná fotbalová a hokejová liga. No a co?


Možná malé porovnání. Na letošních bouldrových závodech během Fesťáku bylo zase vidět, jak hodně se liší lezečtí fanoušci od těch „masových“.

Pro ilustraci – fanoušek s lezeckou filosofií by se na fotbale choval takhle: Když se jednomu týmu po rychlé kombinaci podaří trefit šibenici, má radost a tleská. Když se druhému týmu povede pěknou hlavičkou vyrovnat, tleská taky!
A ostatní fanoušci v kotli na něj hodí (v lepším případě) pohledy s dávkou opovržení.

Fotbalový fanoušek v Teplicích nad Metují: Během pokusu na zónu Olina Klapala živočišně řve, bubnuje a podporuje! Naopak, nemá rád Martina Stráníka, a tak na matraci pod něj vhazuje světlici a řve vulgární hesla…

Jsou to dva různé světy.

Ten hokejově-fotbalový nese přívlastek „kolektivní“. Jenomže, co je doopravdy kolektivní sport? V lezení (alespoň teď na Fesťáku) byli fanoušci i závodníci jeden kolektiv… Pozitivní těleso nabíjející samo sebe. Jedni bez druhých? To by nefungovalo.

Naopak, na hokejovém zápase často napočítáš kolektivy hned čtyři.

Užij si září s naším (kolektivním?) sportem/životním stylem,
  Standa “Sany” Mitáč / září 2016 Editor

První krok je nejtěžší. Míří do neznáma


Když se zeptáš Alexe Hubera, na jaký pocit ze sóla severní stěnou Cimy Grande nejčastěji vzpomíná, odpověď se vůbec netýká samotného lezení. Nejsilnější prožitky mu rotovaly hlavou ještě před okamžikem, než do půlkilometrové stěny nastoupil.

„V tu chvíli se nacházíš ve světě, který je úplně vzhůru nohama. Máš černé myšlenky o své smrti... Zkratu uprostřed stěny, kdy nejsi schopný udělat další krok... Smeknutí... Pak si najednou připadáš silný a cítíš nával sebevědomí: 'Vím, že to zvládnu!' Tohle se opakuje pořád dokola.“ Jakmile však začal Alex lézt, dostavilo se soustředění a jeho mysl černé myšlenky vytěsnila. Na celý rozhovor s předním světovým lezcem a alpinistou se můžeš těšit brzy na eMontaně.

Připravujeme pro tebe také materiál z letošního výpadu mladých českých lezců do Chamonix, kde právě probíhá „druhé kolo“ předávání zkušeností od starých horských vlků. O prvním (loni v Orcu) jsme psali tady.

Pokud máš i ty své tajné sny, dávej si pozor, ať klíčový pokus nezabalíš ještě před prvním krokem.
  Standa “Sany” Mitáč / srpen 2016 Editor

Jizva, která se nehojí


Zase ji podceňoval a ona cestu zase vylezla bez odsednutí. Slunce pálilo do Západní hrany Prachovské jehly a oni měli v pozdním létě celé skalní město sami pro sebe. „Proč tu nikdo není? Ti lidi jsou fakt líní,“ smáli se. On jí tahal cesty a ona, o několik let starší, ho učila, jak zůstat životním optimistou ve světě dospělých. „Bezva kamarádi,“ říkala.

„Ahoj, nekdy v tydnu L?“ čekala na přečtení krátká esemeska. Místo odpovědi přišla největší rána do jeho lezeckého srdce. Ve chvíli, kdy v podzimní večer na chodbě vybíral poštu ze schránky. Telefon: „Měla pád od slanění. Z patnácti metrů. Nic zlomeného, ale narazila hlavou do kamene pod skálou. Zatím spí.“

Když se konečně probrala, myslel si, že se vše už bude jen zlepšovat. Vchází do nemocničního oddělení mezi její rodinu. „Mámo, kdo tě přišel navštívit?“ a snaží se v hloubce jejích očí najít a uchopit původní jiskru. „No, kdo to přišel?“
„Kluk,“ ozvalo se tlumeně.

Lezení trestá chvilkovou nepozornost a umí to dělat tvrdě. Na červenec jsme připravili velký článek na téma zranění.

Prázdninový předvečer nabádá k velkým plánům a akcím. Nezapomeň prosím během nich neustále kontrolovat i banality – třeba založení lana do slanění.

A když už se něco přihodí, nepřestávej věřit v zázraky.
  Standa “Sany” Mitáč / červenec 2016 Editor

Natoč to. Klidně s výmluvou


Ne vždycky se zadaří. Poslední natáčení dvou "Příběhů cest" úplně neklaplo. Jednou nám prvolezec zapytlil stometrovou cestu hned u prvního kruhu a podruhé jsme doplatili na vlastní blbost. Když už jsme vyplácali přes 30 GB materiálu, aspoň jsme byli u vzniku nových výmluv, např.

„Pískovec je moc hrubý a ten kout je moc děsivý...“
"Ty fleky na skále měly tření jako žabí sliz."
„Nemohl jsem se soustředit na lezení, protože jistička měla umixovanej prst.“

Než se tyhle dvě cesty vydáme dotáčet, bude tu prostor pro tebe. Spustili jsme soutěž, která potrvá dva měsíce. Když nám pošleš krátké video o svojí oblíbené cestě (může obsahovat i výmluvy), budeš mít velkou šanci vyhrát některou z fajn cen. Mrkni sem.

Hodně štěstí a hlavně zábavy během natáčení přeje
  Standa “Sany” Mitáč / červen 2016 Editor

Lezení není jenom o lezení


"Je faktem, že všechny sporty jsou triviální a nesmyslné. Lezení se však zdá být jediným sportem, jehož účastníci si to uvědomili." (citát z anglického časopisu DPM Climbing)

Zmínění účastníci jsou osvícení. Mají pravdu, že lezení je vlastně úplně k ničemu. I Adam Ondra říká v rozdělaném rozhovoru: "Já vlastně nic nevyrábím."

Přesto je lezení v jejich životech důležitější než materiální věci. Působením něj se každodenní problémy mění v drobnosti a účastnící díky němu získávají odstup. I od sebe sama. Vždyť kdo jiný by měl mít nadhled, než právě lezci.

To, že jsou díky své nesmyslné zálibě otevřenější než běžná populace, jim může také pomoct diskutovat s lidmi odlišných názorů a přístupů k životu. Dokáží díky tomu opustit svoji (dnes módní internetovou) bublinu předsudků.

Článek měsíce začíná tradičně o lezení, ale v druhé půlce řeč přechází na lukostřelbu, antikoncepci a absurditu zákonů. Tak jako to bývá v hospodě, když se bavíš s kamarády – lezení přeci není jenom o lezení. Je to třeba i o tom se vzájemně poslouchat a žít (aspoň v rámci možností) v souladu s přírodou.

PS. A co pozitivní emoce? Podle dnešních vědců jde o hmotnou komoditu. Není tedy Adam lidská továrna? Během května se těš na rozhovor i s ním.
  Standa “Sany” Mitáč / květen 2016 Editor

eMontana slaví rok bez kšeftů


„Ten rozhovor nemusíte označovat jako -PR-, nebyla by to reklama, téma určitě přitahuje i vaše čtenáře,“ přesvědčuje na schůzce další marketingový odborník další outdoorové firmy. „Články o našich ambasadorech jsou přece tak zajímavé.“

Nebo: „Udělejte nezávislý test našich nových bot. Ohodnoťte lehké instantní jídlo do hor. Sdílejte pravidelně jeden náš post za jeden váš…“

Se čtenáři se dá kšeftovat různě, není to moc složité. Stejně tak jako používat bez souhlasu fotky a odkazovat na cizí videa. Nás to nebaví. Přesně před rokem jsme začali eMontanu dělat jinak – tvořit původní obsah.

Časem jsme zjistili, že nenechat si mluvit do obsahu článků (většina našich inzerentů to naštěstí chápe) a zároveň vydělávat peníze na tvorbu toho našeho, není moc jednoduché. Je to celkem dřina.

Pokud máš rád nezávislost eMontany a chceš jí trochu potěšit, sílu jí dodá i symbolický příspěvek. Co za to dostaneš? Můžeš mrknout tady.

Na závěr ještě jedno „díky“. Za rostoucí čtenost webu a podporu na facebooku. Na něm jsme třeba chtěli mít po roce fungování komunitu 1000 lidí. Přání jsme přesáhli více než trojnásobně.

Pěkný další rok s eMontanou našim super čtenářům přeje
  Standa “Sany” Mitáč / duben 2016 Editor

Jak spláchnout 17 tisíc do záchoda?


Instalatér pan Wágner působí trochu těkavě. Má tlusté brýle a vizáž staršího herce osmdesátých let – z filmu typu Vesničko má středisková.

„Představte si, že už makám devět dní vkuse,“ ulevuje si během toho, co se naklání do stupaček na záchodě. „Potřebuju peníze. Musím vydělávat. To víte, rodina, manželka...“

„A nechtěl byste si dát dovolenou? Trochu klidu?“ zkoušíš se ho upřímně zeptat. Jestli by nějakému člověku pomohl týdenní veget na horách nebo aspoň u moře na pláži, je to právě on.

„Já už jsem všude byl...“ odpovídá pan Wágner s vážností, kterou v tu chvíli vůbec nečekáš. Netřeba dalších otázek.

Za týden přichází znovu, tentokrát vyměňovat umyvadlovou skříňku. Včera neměl čas. Dnes doráží zase o několik hodin později – v budově Sokola prý praskla voda a řešil havárii.

„To nebudete věřit, co se mi stalo,“ zvedá obočí nad své brýle. „Utopil jsem novej dotykáč, ten Samsung es šestku... Sedmnáct hadrů v hajzlu.“
  Standa “Sany” Mitáč / březen 2016 Editor

eMontana útočí! A facebook brání lidskost


Z eMontany se stává nebezpečný web. „Váš příspěvek může šokovat a vyvolávat negativní reakce. Snímky, které jsou děsivé, nejsou povoleny,“ napsal nám facebook po tom, co jsme publikovali příspěvek o lezení v Adršpachu. Doprovázely ho fotky odřených nohou ze širokých spár…

eMontana hřešila i dál. Minulý měsíc facebook reagoval na vyprávění od Petra Koska, který se svou přítelkyní prošel slavný Pacific Crest Trail: „Je zakázáno propagovat články s fotografiemi, které zobrazují lidské tělo v krajních mezích – nežádoucím nebo idealizovaným způsobem.“ Tentokrát mu vadila titulní fotka neumytých nohou se zasněženou horou v pozadí.

Co asi řekne na únorový článek měsíce, ve kterém se objevil drsňák Karel Vlček? To je teprve maso.

A upozorní nás na idealizovaný způsob zobrazení, až budeme psát o nějaké sympatické mladé lezkyni?
  Standa “Sany” Mitáč / únor 2016 Editor

Čím horší fotky, tím víc dobrodružství


Zní to hloupě, ale něco na tom je. I když je film velkolepě natočený, má autentický zvuk a doplňují ho luxusní záběry z dronů, může v něm něco chybět.

„Kdo přenáší hraniční dobrodružství live do televizního programu, může být dobrý herec, ne však průkopník při střetu člověka s divočinou,“ píše Reinhold Messner v knize Až na vrchol světa. Tvrdí, že opravdové dobrodružství není možné inscenovat. „Možná se dá dokumentovat pár snímky, ostatní je víceméně show.“

Lednový článek měsíce bude o Vaškovi Šatavovi, který leze pro všechno jiné než je show. Na jeho fotkách je to vidět. Sice nejsou stoprocentně technicky dokonalé, ale najdeš v nich jiskru, která z některých dnešních filmů o horách zmizela.

Přeji veselý a zdravý rok 2016 s takovou formou dobrodružství, jaká ti vyhovuje.
  Standa “Sany” Mitáč / leden 2016 Editor

Multifunkční blbosti nebo knížku?


Štědrý den se blíží a vybírání dárků se zdá zase těžší než loni.
Co se nabízí?

„Stan do nejextrémnějších podmínek. Počet vchodů: 0“
Možná to jen někdo špatně zadal do svého eshopu. Možná je to dárek pro někoho, kdo chce v horách zažít opravdické extrémní podmínky.

„Igelitka z kukuřičného škrobu“
Co takhle darovat věc, která se novému majiteli do tří týdnů plně rozloží? Může to být tip pro kamaráda s duší ekologa. Díky speciálnímu polyesteru Ecoflex a kyselině polymléčné ze sáčku nezbyde vůbec nic.

„Multifunkční outdoorový náramek“
Oproti těm elektronickým ti sice neměří tep, ani tě nezvládne lokalizovat, ale spolehlivě tě ochrání v nepředvídatelné situaci. „Součástí je 3,7 metrů padákové šňůry, která se dá využít na výrobu luku,“ píše výrobce.

Nebude lepší knížka? Třeba ti pomůžeme s výběrem TADY.
  Standa “Sany” Mitáč / prosinec 2015 Editor

LEGO pro legendu


Sestřička vchází do pokoje a před ní leží rozlámaný důchodce. Kvůli všem přístrojům, které jsou okolo, nedokáže odhadnout jeho věk. „Pane Slavík, potřebujeme trochu rozhýbat ty vaše prsty,“ říká mu silnější paní a podává do rukou několik dílů stavebnice LEGO. „Tady máte kostičky. Měl byste si s nimi každý den chvíli hrát,“ říká mu a pokračuje k další posteli.

Chlapík se slušně usměje a poděkuje, ale v duchu si myslí svoje. Kostičky špatně nesli jeho kamarádi, a tak mu další den přinesli tabák, aby mohl balit cigára. Jemná motorika se dá posilovat různě.

„Lidi v nemocnici házeli flintu do žita, i když na tom byli líp než já,“ vzpomíná Prcas. Ostatní pacienty se tak snažil trochu rozveselit. Promítal jim po večerech fotky z lezeckého života. „Stavěl jsem se k tomu nejvíc pozitivně, jak to šlo.“

Takhle nějak podle vyprávění probíhala rekonvalescence pionýra skalkařského lezení v Česku, „Prcase“ Slavíka, který spadl ze skoro dvaceti metrů. Tím utvrdil myšlenky jeho kamarádů, že „Prcas“ je nesmrtelný.

Rozhovor s ním vedla Simča Ulmonová a vzhledem k tomu, že povídání je delší než obvykle, připravili jsme i verzi pro čtečky.
  Standa “Sany” Mitáč / listopad 2015 Editor

Nápadům neporučíš


Od konce května s Alešákem připravujeme článek o výmluvách.

Původní plán vypadal takhle: "Výmluvy by byly fajn zveřejnit na začátku září – končí prázdniny, začíná podzimní pracovní cyklus. Člověk jich má tou dobou plnou pusu..."

Nějak jsme to nestihli: „Potřebuju čas, aby to za něco stálo. Mám to rozdělaný, ale nejde to. Hodinu jsem nad tím zase seděl a nenapsal jsem ani řádku...“ stěžuje si Alešák během toho, co hledáme v kapradí jeden saský kvak.

Nakonec budeme asi rádi, když Výmluvy zvládneme do příštího jara.

Článek o „mizející radosti z lezení“ naopak vyplynul sám od sebe a měli jsme ho hotový během pár dní.

Jeho hlavní sdělení je anglické: „Forget the grade,“ které se dá přeložit takhle: „Zapomeň na číslo obtížnosti a bude to mít grády.“

Příjemné čtení.
  Standa “Sany” Mitáč / říjen 2015 Editor

Za koho lezeš? Já za Česko


„Pozvedněte mysl, drazí rodáci! Díky vám potkal naši Itálii velkolepý úspěch... Všichni Italové dnes stojí v úctě, aby vás oslavili jako nejlepší reprezentanty naší krve...“ zněl rozkaz ze základního tábora pod K2 na konci července 1954. Na vrchol vystoupili první lidé – dva Italové – a v novinách se psalo o vyhrané válce.

Od té doby se hodně změnilo. Každopádně otázka, jestli má horolezectví mít národní charakter, zůstala.

Říkáš, že v horách lezeš hlavně kvůli sobě a času s kamarády. Chceš si něco dokázat, přivézt zážitky z nočních sestupů s jednou čelovkou... Závazky ke sponzorům tě děsí a fotit se na vrcholu s vlaječkou ti přijde přežité.

Pokud to s alpinismem myslíš jinak a chceš dosahovat také sportovně hodnotných výkonů, může být "nároďák" dobré místo, kde můžeš s ostatními sdílet informace, zkušeností a hlavně – nadšení.

Prostor, kde se setkávají mladí a starší lezci, totiž generuje oboustrannou motivaci: „Vždyť ten Stoupa neleze tak dobře, měl bych tu cestu na Cima Grande taky zkusit.“ Nebo naopak: „Koukej, jak do toho ty mladý bušej. Pojďme se ještě jednou pověsit do toho projektu na Eigeru, než nás předběhnou!“
  Standa “Sany” Mitáč / září 2015 Editor

Vánoce na Ťan Šanu


Přestává pršet a ty se směješ. Víš totiž, co přijde do pěti minut.

Na stan začne padat sněhové műsli, které se míchá s mlíkem z údolí. Čtvrtý chod večerní bouřky. Máš chuť na kousek chleba, tak rozepneš spacák a sedneš si. Další blesk a hřmící ozvěna – to nebylo moc daleko! Instinktivně odložíš igelitku s jídlem a zase si pomalu lehneš, jako když tam nejsi. „Nafukovací karimatka přece od země trochu izoluje,“ hledáš pozitiva...

Ve čtvrt na pět ráno se ozývá poslední hrom a všude kolem je bílá vánoční atmosféra. Prý že na Ťan Šanu tenhle svátek neslaví. Není to pravda. Ledovec ho slaví rád a připravil pro tebe spoustu úhledně zabalených překvapení.

Je štědrý a potichu nabízí největší a nejpotrhlejší dárky, co vytvořil. Půjdeš se podívat? Láká tě to. Jenže mačky se propadají víc a víc. V hloubce pod vrstvou vánočního papíru syčí voda.

S uctivým „ne“ pro dnešek odmítneš. Zkusíš to znovu, jinak, s větším množstvím zkušeností a hlavně s úsměvem, který nebude strojený...

Příjemný srpen s eMontanou, ideálně s opravdovým dárkem pro lezce. Připravil ho kovář v článku měsíce.
  Standa “Sany” Mitáč / srpen 2015 Editor

Dvacet deka dobrodružství. Zabalit s sebou


Už je to skoro rok, co jsem byl naposledy v kině. Po zhlédnutí Století Miroslava Zikmunda jsem s pár desítkama dalších zvědavců zůstal přikovaný k pohodlné sedačce až do úplného konce filmu. Ještě nikdy před tím se mi nestalo, že by všichni zúčastnění potřebovali tímhle způsobem strávit právě prožitý, velmi intenzivní zážitek.

I my ti v červenci představíme dva příklady odvážných cestovatelů. Nejdřív Martinu Labohou, která se po světě potuluje už víc než 500 dní. “Mnoho lidí tvrdí, že by chtěli žít jako já, ale prý nemůžou. Nemají peníze nebo čas. Dle mého názoru mají jen jiné priority,” líčí tahle nekompromisní sólo cestovatelka.

A chvilku po ní podobně inspirativní rozhovor s Láďou a Káťou z expedice Bigtrip.cz. V oranžové OKI skoro před rokem vyrazili z Prahy, projeli Afriku a teď křižují nezpevněné cesty jihoamerického kontinentu. “Otázkou je, co byla větší oběť. Vzdát se dobrých zaměstnání, kolegů, kamarádů, vybavení bytu, jistot a “bezpečné” pohody a nebo to, že jsme to provedli až teď?”

Šťastnou cestu jim i všem ostatním cestovatelům!
  Jakub Freiwald / červenec 2015 Editor

Lezci sobě. Bez toho není zbytí


„Přátelé, tohle je nejlepší kniha na Zeměkouli, bez který prostě není zbytí,“ lije legendární lezec Prcas Slavík pivo na nového průvodce po Pravém břehu Labe. Poslední víkend v květnu se v Labáku sešli lezci, aby pokřtili vytrvalostní dílo od Piškota Chocholouška a Prcka Nehasila. A jestli se letos něco vážně povedlo, tak je to právě jejich knížka.

Pěkný bude nejspíš i nový průvodce na Vltavskou žulu od Jirky Siky. Nakonec se v červnu těším na filmový festival ve Skaláku, který pořádá Boris Hlaváček a Jirka Rainer. Letos chtějí rozjet první ročník a jsou sami zvědaví, jak to dopadne.

Je super, když nejlepší lidi na Zeměkouli něco dělají pro ostatní a pro naši společnou vášeň, bez který prostě není zbytí.

Držíme palce do dalších projektů!

PS. Článek měsíce – rozhovor s nelezcem Adamem Ondrou publikujeme během prvního týdne v červnu.
  Standa “Sany” Mitáč / červen 2015 Editor

Na eMontaně používáme jen původní matlaninu


  "Naproti tomu jiné spatřím, že jen z jiných nádob vybírali a do svých překládali: a těch bylo na sta. I řekl jsem: "Titoť vodu přelévají." Odpověděl mi tlumočník:
"I tak se umění množí." (...)

Jiný zase přidáváním lecjakés matlaniny, třeba prachu a smetí, zahustil, jen aby se také nové zadělání zdálo. Mezi tím nápisy nádhernější než onino přivěšovali,
a nestydatě jako jiní dryáčníci každý své velebil."

Přebírání a kopírování textů se nelíbilo už Janu Amosi Komenskému, tohle byl úryvek z Labyrintu světa a ráje srdce starý 392 let!

My máme, stejně jako JAK, rádi původní články. Na začátku května jsme například zadělali na nový o vztazích ve skalách.

Hezký květen – přes den venku, večer s eMontanou.
  Standa “Sany” Mitáč / květen 2015 Editor

eMontana, klapka jedna!


  Vítej na novém webu. Co jsme pro tebe připravili?

Před pár dny začala sezóna na písku, tak jsme se jim věnovali v prvních třech článcích.

Neodpustím si vzpomínku na tři setkání s vynikajícím fotografem Karlem Vlčkem, se kterým jsme prohrábli tmavá místa jeho suterénního archivu. Karel souhlasil s tím, že eMontana může používat oprášené fotky i v budoucnu. Máš se na co těšit.

Tak hezký duben, ideálně s naším zkušebním vysíláním.

   
  Standa “Sany” Mitáč / duben 2015 Editor

Anketa

Anketa měsíce

Na eMontaně se radši

Hromada článků

Hromada článků

facebook