arrow

200 slov: Na hřebeni Peuterey jsem visela na vláscích jádra

  • HORIZONT 
    Tibet 2016. Jak se žije v Himálaji zezadu?
    "Najednou se na mě přiletěl podívat dron s kamerou, obkroužil mě a zase zmizel. V klášterech jsou rozmístěny kamery a minimálně od poloviny 90. let existují v klášterech falešní mniši, kteří na ostatní dohlíží." popisuje sinolog Ondřej Vařil Tibet v roce 2016.
    Číst dále
  • ČLÁNEK MĚSÍCE 
    Diagnóza (dočasný) nelezec
    V článku na téma "úrazy" najdeš také velkou anketu s odpověďmi pískovcových lezců a původní písničku od Viktora Pařízka.
    Číst dále
  • SOUTĚŽ 
    Jaký je "příběh tvojí cesty"? LETNÍ VIDEOSOUTĚŽ
    Hodí se ti lano, útočný batoh, lehká helma nebo lezecké kalhoty? Mezi cenami je i poukázka na nákup za 2000 Kč dle vlastního výběru. Do konce července pošli krátké video...
    Číst dále

Banner

Produkty

Na tvé letní cesty do Alp nebo Himálaje

– inzerce –

Batoh Patagonia Ascensionist 35 l

Ferratový set Packet Expert od firmy Singing Rock

Ikonická mikina Patagonia R1 P/O

 

Citát této chvíle

„Loď v přístavu je sice v bezpečí, ale k tomu přece nebyla postavena.“ William Blake

– Citát pro tuhle chvíli –

200 slov

“200 slov”

Na hřebeni Peuterey jsem visela na vláscích jádra

13. 7. 2016, t: Standa “Sany” Mitáč, Lenka Hubáčková

Lenka Hubáčková s Pavlem „Bačou“ Vrtíkem vylezli na začátku července legendární klasický hřeben Peuterey na Mt Blanc. Jak na „pět dní nahoře“ a 4500 metrů lezení vzpomíná sama Lenka? 

“Po skoro třiceti hodinách skoro nonstop akce se konečně ukládám mezi odpadky a chystám se ke spánku. Hodiny ukazují dvě ráno a jsme uvnitř asi nejdražší popelnice na světě, uvnitř Vallotky (bivaková chata ve výšce 4362 m, pozn. red.). Zatímco Bača venku vaří ionťák, věnuju se pro mě v tu chvíli nadlidsky obtížné výzvě – vyzutí bot. Úkol zvládám jen z poloviny. Sedím v bohaté nadílce smetí a zoufale hypnotizuju zip své Scarpy. Je ticho, všichni spí, nikdo nezvrací, tmu prořezává červený světlo čelovky a odráží se od roztrhaných alu folií. Po několika minutách se vzdávám, nohu i s botou zastrčím do spacáku a usínám.

Peuterey Integral je nejdelší hřeben v Alpách, takže celou akci je třeba pojmout „fast & light“. Proto máme jen jeden spacák, který aktuálně okupuju. Proto už jsem víc jak 30 hodin nic pořádnýho nejedla. Po sladkých třech a půl hodinách bezesného kóma vstávám a s ryzí závistí pozoruju skupinku Rusů cpoucích se sýrem a čokoládou. Polknu sliny, sežvýkám polovinu tyčinky a spolu s Bačíkem „seběhneme“ 2800 metrů dolů, do Val Veny.

Hechtel a Kittelman v červenci 1953 přelezli Peuterey Integral za tři dny, Ueli Steck v srpnu 2013 za 16 hodin a 9 min. Já s Bačou, i přes veškeré fast & light snahy, jsme byli nahoře pět dní. Na rozjezd si dáváme jižní hřeben Aiguille Noire de Peuterey (první část výstupu, pozn. red.). Po 16 hodinách rozjezd přerušujeme bivakem. Další den po poledni jsme na Noir, odkud nás čeká asi 12 slanění. U čtvrtýho se seká lano. Konec se nedostupně houpe tři metry v prostoru, stahovací repka se nehne ani o píď. Když už pomalu vytáčíme 112, lano zázračně povolí a jede se dál. U pátýho slanění se lano přetrhne. Respektive se přetrhne oplet a já zůstávám uprostřed prázdna viset na vlásku, nebo spíš několika vláscích jádra.

S pocitem, že teď jednoznačně umřu, se v adrenalinovém opojení chytám skály. Když si uvědomím, že jsem furt živá, slaním na štand, kde přetržený konce svážeme. Od teď už se lano zasekává s železnou pravidelností. Ve dvě ráno zapadneme do nejvýš položenýho secondhandu s lezečkama na světě (na výběr jsou čtyři páry). Jsme v bivaku Craveri. Počasí nás na pár hodin zadrží, a tak jsme on the road až v devět večer následujícího dne. Dopracovávám se k sebepoznání, že noční lezení souběžně s batohem, v pohorkách a rukavicích po mokré lámavé skále nebude úplně má nejsilnější stránka.

Bača mistrně prokličkuje temnou hradbou převisů a ráno stojíme na Aig Blanche de Peuterey (4112 m n. m., pozn. red.). Slunce se neúprosně zařezává do ledovce, proto do kuloáru Eccles na Courmayeur nastupujeme až za šera. S padající tmou na mě padá těžká únava. Mám pocit, jako bych byla za zrcadlem, za oponou, v nějaké surrealitě mimo tento svět. Pak rána a zatmění před očima. Naštěstí má polystyrenová helma náraz menší dlažební kostky do lebky hezky odpružila. Bača hlásí, že je v pi*** místě. Po chvíli jsem v pi*** místě i já a je to fakt hodně na pi**. Zasekávám turistickej cepín do černýho ledu, mačky kloužou po tenké glazuře. Volám na Baču: „Zajisti!“ Ale není kde.

Nevyhnutelnost okamžiku, kdy nás, dvě malý smítka spojený šňůrkou, ze sebe stěna Courmayeuru smete jak zrnka prachu, se mi zdá skoro hmatatelná. Pak hážu nohu k pasu, zakopnu hrot a jsem z toho venku. Nekonečná dupačka, pálení stehen, vítr, zima, tma, Blanc a Vallotka.”

Peuterey

Bača na čelbě během druhého dne lezení Peuterey Integral na Mt Blanc. Asi miliontá délka. (f: Lenka Hubáčková)

Další články z rubriky “200 slov”

editorial

Jizva, která se nehojí


Zase ji podceňoval a ona cestu zase vylezla bez odsednutí. Slunce pálilo do Západní hrany Prachovské jehly a oni měli v pozdním létě celé skalní město sami pro sebe. „Proč tu nikdo není? Ti lidi jsou fakt líní,“ smáli se. On jí tahal cesty a ona, o několik let starší, ho učila, jak zůstat životním optimistou ve světě dospělých. „Bezva kamarádi,“ říkala.

„Ahoj, nekdy v tydnu L?“ čekala na přečtení krátká esemeska. Místo odpovědi přišla největší rána do jeho lezeckého srdce. Ve chvíli, kdy v podzimní večer na chodbě vybíral poštu ze schránky. Telefon: „Měla pád od slanění. Z patnácti metrů. Nic zlomeného, ale narazila hlavou do kamene pod skálou. Zatím spí.“

Když se konečně probrala, myslel si, že se vše už bude jen zlepšovat. Vchází do nemocničního oddělení mezi její rodinu. „Mámo, kdo tě přišel navštívit?“ a snaží se v hloubce jejích očí najít a uchopit původní jiskru. „No, kdo to přišel?“
„Kluk,“ ozvalo se tlumeně.

Lezení trestá chvilkovou nepozornost a umí to dělat tvrdě. Na červenec jsme připravili velký článek na téma zranění.

Prázdninový předvečer nabádá k velkým plánům a akcím. Nezapomeň prosím během nich neustále kontrolovat i banality – třeba založení lana do slanění.

A když už se něco přihodí, nepřestávej věřit v zázraky.
  Standa “Sany” Mitáč / červenec 2016 Editor

Natoč to. Klidně s výmluvou


Ne vždycky se zadaří. Poslední natáčení dvou "Příběhů cest" úplně neklaplo. Jednou nám prvolezec zapytlil stometrovou cestu hned u prvního kruhu a podruhé jsme doplatili na vlastní blbost. Když už jsme vyplácali přes 30 GB materiálu, aspoň jsme byli u vzniku nových výmluv, např.

„Pískovec je moc hrubý a ten kout je moc děsivý...“
"Ty fleky na skále měly tření jako žabí sliz."
„Nemohl jsem se soustředit na lezení, protože jistička měla umixovanej prst.“

Než se tyhle dvě cesty vydáme dotáčet, bude tu prostor pro tebe. Spustili jsme soutěž, která potrvá dva měsíce. Když nám pošleš krátké video o svojí oblíbené cestě (může obsahovat i výmluvy), budeš mít velkou šanci vyhrát některou z fajn cen. Mrkni sem.

Hodně štěstí a hlavně zábavy během natáčení přeje
  Standa “Sany” Mitáč / červen 2016 Editor

Lezení není jenom o lezení


"Je faktem, že všechny sporty jsou triviální a nesmyslné. Lezení se však zdá být jediným sportem, jehož účastníci si to uvědomili." (citát z anglického časopisu DPM Climbing)

Zmínění účastníci jsou osvícení. Mají pravdu, že lezení je vlastně úplně k ničemu. I Adam Ondra říká v rozdělaném rozhovoru: "Já vlastně nic nevyrábím."

Přesto je lezení v jejich životech důležitější než materiální věci. Působením něj se každodenní problémy mění v drobnosti a účastnící díky němu získávají odstup. I od sebe sama. Vždyť kdo jiný by měl mít nadhled, než právě lezci.

To, že jsou díky své nesmyslné zálibě otevřenější než běžná populace, jim může také pomoct diskutovat s lidmi odlišných názorů a přístupů k životu. Dokáží díky tomu opustit svoji (dnes módní internetovou) bublinu předsudků.

Článek měsíce začíná tradičně o lezení, ale v druhé půlce řeč přechází na lukostřelbu, antikoncepci a absurditu zákonů. Tak jako to bývá v hospodě, když se bavíš s kamarády – lezení přeci není jenom o lezení. Je to třeba i o tom se vzájemně poslouchat a žít (aspoň v rámci možností) v souladu s přírodou.

PS. A co pozitivní emoce? Podle dnešních vědců jde o hmotnou komoditu. Není tedy Adam lidská továrna? Během května se těš na rozhovor i s ním.
  Standa “Sany” Mitáč / květen 2016 Editor

eMontana slaví rok bez kšeftů


„Ten rozhovor nemusíte označovat jako -PR-, nebyla by to reklama, téma určitě přitahuje i vaše čtenáře,“ přesvědčuje na schůzce další marketingový odborník další outdoorové firmy. „Články o našich ambasadorech jsou přece tak zajímavé.“

Nebo: „Udělejte nezávislý test našich nových bot. Ohodnoťte lehké instantní jídlo do hor. Sdílejte pravidelně jeden náš post za jeden váš…“

Se čtenáři se dá kšeftovat různě, není to moc složité. Stejně tak jako používat bez souhlasu fotky a odkazovat na cizí videa. Nás to nebaví. Přesně před rokem jsme začali eMontanu dělat jinak – tvořit původní obsah.

Časem jsme zjistili, že nenechat si mluvit do obsahu článků (většina našich inzerentů to naštěstí chápe) a zároveň vydělávat peníze na tvorbu toho našeho, není moc jednoduché. Je to celkem dřina.

Pokud máš rád nezávislost eMontany a chceš jí trochu potěšit, sílu jí dodá i symbolický příspěvek. Co za to dostaneš? Můžeš mrknout tady.

Na závěr ještě jedno „díky“. Za rostoucí čtenost webu a podporu na facebooku. Na něm jsme třeba chtěli mít po roce fungování komunitu 1000 lidí. Přání jsme přesáhli více než trojnásobně.

Pěkný další rok s eMontanou našim super čtenářům přeje
  Standa “Sany” Mitáč / duben 2016 Editor

Jak spláchnout 17 tisíc do záchoda?


Instalatér pan Wágner působí trochu těkavě. Má tlusté brýle a vizáž staršího herce osmdesátých let – z filmu typu Vesničko má středisková.

„Představte si, že už makám devět dní vkuse,“ ulevuje si během toho, co se naklání do stupaček na záchodě. „Potřebuju peníze. Musím vydělávat. To víte, rodina, manželka...“

„A nechtěl byste si dát dovolenou? Trochu klidu?“ zkoušíš se ho upřímně zeptat. Jestli by nějakému člověku pomohl týdenní veget na horách nebo aspoň u moře na pláži, je to právě on.

„Já už jsem všude byl...“ odpovídá pan Wágner s vážností, kterou v tu chvíli vůbec nečekáš. Netřeba dalších otázek.

Za týden přichází znovu, tentokrát vyměňovat umyvadlovou skříňku. Včera neměl čas. Dnes doráží zase o několik hodin později – v budově Sokola prý praskla voda a řešil havárii.

„To nebudete věřit, co se mi stalo,“ zvedá obočí nad své brýle. „Utopil jsem novej dotykáč, ten Samsung es šestku... Sedmnáct hadrů v hajzlu.“
  Standa “Sany” Mitáč / březen 2016 Editor

eMontana útočí! A facebook brání lidskost


Z eMontany se stává nebezpečný web. „Váš příspěvek může šokovat a vyvolávat negativní reakce. Snímky, které jsou děsivé, nejsou povoleny,“ napsal nám facebook po tom, co jsme publikovali příspěvek o lezení v Adršpachu. Doprovázely ho fotky odřených nohou ze širokých spár…

eMontana hřešila i dál. Minulý měsíc facebook reagoval na vyprávění od Petra Koska, který se svou přítelkyní prošel slavný Pacific Crest Trail: „Je zakázáno propagovat články s fotografiemi, které zobrazují lidské tělo v krajních mezích – nežádoucím nebo idealizovaným způsobem.“ Tentokrát mu vadila titulní fotka neumytých nohou se zasněženou horou v pozadí.

Co asi řekne na únorový článek měsíce, ve kterém se objevil drsňák Karel Vlček? To je teprve maso.

A upozorní nás na idealizovaný způsob zobrazení, až budeme psát o nějaké sympatické mladé lezkyni?
  Standa “Sany” Mitáč / únor 2016 Editor

Čím horší fotky, tím víc dobrodružství


Zní to hloupě, ale něco na tom je. I když je film velkolepě natočený, má autentický zvuk a doplňují ho luxusní záběry z dronů, může v něm něco chybět.

„Kdo přenáší hraniční dobrodružství live do televizního programu, může být dobrý herec, ne však průkopník při střetu člověka s divočinou,“ píše Reinhold Messner v knize Až na vrchol světa. Tvrdí, že opravdové dobrodružství není možné inscenovat. „Možná se dá dokumentovat pár snímky, ostatní je víceméně show.“

Lednový článek měsíce bude o Vaškovi Šatavovi, který leze pro všechno jiné než je show. Na jeho fotkách je to vidět. Sice nejsou stoprocentně technicky dokonalé, ale najdeš v nich jiskru, která z některých dnešních filmů o horách zmizela.

Přeji veselý a zdravý rok 2016 s takovou formou dobrodružství, jaká ti vyhovuje.
  Standa “Sany” Mitáč / leden 2016 Editor

Multifunkční blbosti nebo knížku?


Štědrý den se blíží a vybírání dárků se zdá zase těžší než loni.
Co se nabízí?

„Stan do nejextrémnějších podmínek. Počet vchodů: 0“
Možná to jen někdo špatně zadal do svého eshopu. Možná je to dárek pro někoho, kdo chce v horách zažít opravdické extrémní podmínky.

„Igelitka z kukuřičného škrobu“
Co takhle darovat věc, která se novému majiteli do tří týdnů plně rozloží? Může to být tip pro kamaráda s duší ekologa. Díky speciálnímu polyesteru Ecoflex a kyselině polymléčné ze sáčku nezbyde vůbec nic.

„Multifunkční outdoorový náramek“
Oproti těm elektronickým ti sice neměří tep, ani tě nezvládne lokalizovat, ale spolehlivě tě ochrání v nepředvídatelné situaci. „Součástí je 3,7 metrů padákové šňůry, která se dá využít na výrobu luku,“ píše výrobce.

Nebude lepší knížka? Třeba ti pomůžeme s výběrem TADY.
  Standa “Sany” Mitáč / prosinec 2015 Editor

LEGO pro legendu


Sestřička vchází do pokoje a před ní leží rozlámaný důchodce. Kvůli všem přístrojům, které jsou okolo, nedokáže odhadnout jeho věk. „Pane Slavík, potřebujeme trochu rozhýbat ty vaše prsty,“ říká mu silnější paní a podává do rukou několik dílů stavebnice LEGO. „Tady máte kostičky. Měl byste si s nimi každý den chvíli hrát,“ říká mu a pokračuje k další posteli.

Chlapík se slušně usměje a poděkuje, ale v duchu si myslí svoje. Kostičky špatně nesli jeho kamarádi, a tak mu další den přinesli tabák, aby mohl balit cigára. Jemná motorika se dá posilovat různě.

„Lidi v nemocnici házeli flintu do žita, i když na tom byli líp než já,“ vzpomíná Prcas. Ostatní pacienty se tak snažil trochu rozveselit. Promítal jim po večerech fotky z lezeckého života. „Stavěl jsem se k tomu nejvíc pozitivně, jak to šlo.“

Takhle nějak podle vyprávění probíhala rekonvalescence pionýra skalkařského lezení v Česku, „Prcase“ Slavíka, který spadl ze skoro dvaceti metrů. Tím utvrdil myšlenky jeho kamarádů, že „Prcas“ je nesmrtelný.

Rozhovor s ním vedla Simča Ulmonová a vzhledem k tomu, že povídání je delší než obvykle, připravili jsme i verzi pro čtečky.
  Standa “Sany” Mitáč / listopad 2015 Editor

Nápadům neporučíš


Od konce května s Alešákem připravujeme článek o výmluvách.

Původní plán vypadal takhle: "Výmluvy by byly fajn zveřejnit na začátku září – končí prázdniny, začíná podzimní pracovní cyklus. Člověk jich má tou dobou plnou pusu..."

Nějak jsme to nestihli: „Potřebuju čas, aby to za něco stálo. Mám to rozdělaný, ale nejde to. Hodinu jsem nad tím zase seděl a nenapsal jsem ani řádku...“ stěžuje si Alešák během toho, co hledáme v kapradí jeden saský kvak.

Nakonec budeme asi rádi, když Výmluvy zvládneme do příštího jara.

Článek o „mizející radosti z lezení“ naopak vyplynul sám od sebe a měli jsme ho hotový během pár dní.

Jeho hlavní sdělení je anglické: „Forget the grade,“ které se dá přeložit takhle: „Zapomeň na číslo obtížnosti a bude to mít grády.“

Příjemné čtení.
  Standa “Sany” Mitáč / říjen 2015 Editor

Za koho lezeš? Já za Česko


„Pozvedněte mysl, drazí rodáci! Díky vám potkal naši Itálii velkolepý úspěch... Všichni Italové dnes stojí v úctě, aby vás oslavili jako nejlepší reprezentanty naší krve...“ zněl rozkaz ze základního tábora pod K2 na konci července 1954. Na vrchol vystoupili první lidé – dva Italové – a v novinách se psalo o vyhrané válce.

Od té doby se hodně změnilo. Každopádně otázka, jestli má horolezectví mít národní charakter, zůstala.

Říkáš, že v horách lezeš hlavně kvůli sobě a času s kamarády. Chceš si něco dokázat, přivézt zážitky z nočních sestupů s jednou čelovkou... Závazky ke sponzorům tě děsí a fotit se na vrcholu s vlaječkou ti přijde přežité.

Pokud to s alpinismem myslíš jinak a chceš dosahovat také sportovně hodnotných výkonů, může být "nároďák" dobré místo, kde můžeš s ostatními sdílet informace, zkušeností a hlavně – nadšení.

Prostor, kde se setkávají mladí a starší lezci, totiž generuje oboustrannou motivaci: „Vždyť ten Stoupa neleze tak dobře, měl bych tu cestu na Cima Grande taky zkusit.“ Nebo naopak: „Koukej, jak do toho ty mladý bušej. Pojďme se ještě jednou pověsit do toho projektu na Eigeru, než nás předběhnou!“
  Standa “Sany” Mitáč / září 2015 Editor

Vánoce na Ťan Šanu


Přestává pršet a ty se směješ. Víš totiž, co přijde do pěti minut.

Na stan začne padat sněhové műsli, které se míchá s mlíkem z údolí. Čtvrtý chod večerní bouřky. Máš chuť na kousek chleba, tak rozepneš spacák a sedneš si. Další blesk a hřmící ozvěna – to nebylo moc daleko! Instinktivně odložíš igelitku s jídlem a zase si pomalu lehneš, jako když tam nejsi. „Nafukovací karimatka přece od země trochu izoluje,“ hledáš pozitiva...

Ve čtvrt na pět ráno se ozývá poslední hrom a všude kolem je bílá vánoční atmosféra. Prý že na Ťan Šanu tenhle svátek neslaví. Není to pravda. Ledovec ho slaví rád a připravil pro tebe spoustu úhledně zabalených překvapení.

Je štědrý a potichu nabízí největší a nejpotrhlejší dárky, co vytvořil. Půjdeš se podívat? Láká tě to. Jenže mačky se propadají víc a víc. V hloubce pod vrstvou vánočního papíru syčí voda.

S uctivým „ne“ pro dnešek odmítneš. Zkusíš to znovu, jinak, s větším množstvím zkušeností a hlavně s úsměvem, který nebude strojený...

Příjemný srpen s eMontanou, ideálně s opravdovým dárkem pro lezce. Připravil ho kovář v článku měsíce.
  Standa “Sany” Mitáč / srpen 2015 Editor

Dvacet deka dobrodružství. Zabalit s sebou


Už je to skoro rok, co jsem byl naposledy v kině. Po zhlédnutí Století Miroslava Zikmunda jsem s pár desítkama dalších zvědavců zůstal přikovaný k pohodlné sedačce až do úplného konce filmu. Ještě nikdy před tím se mi nestalo, že by všichni zúčastnění potřebovali tímhle způsobem strávit právě prožitý, velmi intenzivní zážitek.

I my ti v červenci představíme dva příklady odvážných cestovatelů. Nejdřív Martinu Labohou, která se po světě potuluje už víc než 500 dní. “Mnoho lidí tvrdí, že by chtěli žít jako já, ale prý nemůžou. Nemají peníze nebo čas. Dle mého názoru mají jen jiné priority,” líčí tahle nekompromisní sólo cestovatelka.

A chvilku po ní podobně inspirativní rozhovor s Láďou a Káťou z expedice Bigtrip.cz. V oranžové OKI skoro před rokem vyrazili z Prahy, projeli Afriku a teď křižují nezpevněné cesty jihoamerického kontinentu. “Otázkou je, co byla větší oběť. Vzdát se dobrých zaměstnání, kolegů, kamarádů, vybavení bytu, jistot a “bezpečné” pohody a nebo to, že jsme to provedli až teď?”

Šťastnou cestu jim i všem ostatním cestovatelům!
  Jakub Freiwald / červenec 2015 Editor

Lezci sobě. Bez toho není zbytí


„Přátelé, tohle je nejlepší kniha na Zeměkouli, bez který prostě není zbytí,“ lije legendární lezec Prcas Slavík pivo na nového průvodce po Pravém břehu Labe. Poslední víkend v květnu se v Labáku sešli lezci, aby pokřtili vytrvalostní dílo od Piškota Chocholouška a Prcka Nehasila. A jestli se letos něco vážně povedlo, tak je to právě jejich knížka.

Pěkný bude nejspíš i nový průvodce na Vltavskou žulu od Jirky Siky. Nakonec se v červnu těším na filmový festival ve Skaláku, který pořádá Boris Hlaváček a Jirka Rainer. Letos chtějí rozjet první ročník a jsou sami zvědaví, jak to dopadne.

Je super, když nejlepší lidi na Zeměkouli něco dělají pro ostatní a pro naši společnou vášeň, bez který prostě není zbytí.

Držíme palce do dalších projektů!

PS. Článek měsíce – rozhovor s nelezcem Adamem Ondrou publikujeme během prvního týdne v červnu.
  Standa “Sany” Mitáč / červen 2015 Editor

Na eMontaně používáme jen původní matlaninu


  "Naproti tomu jiné spatřím, že jen z jiných nádob vybírali a do svých překládali: a těch bylo na sta. I řekl jsem: "Titoť vodu přelévají." Odpověděl mi tlumočník:
"I tak se umění množí." (...)

Jiný zase přidáváním lecjakés matlaniny, třeba prachu a smetí, zahustil, jen aby se také nové zadělání zdálo. Mezi tím nápisy nádhernější než onino přivěšovali,
a nestydatě jako jiní dryáčníci každý své velebil."

Přebírání a kopírování textů se nelíbilo už Janu Amosi Komenskému, tohle byl úryvek z Labyrintu světa a ráje srdce starý 392 let!

My máme, stejně jako JAK, rádi původní články. Na začátku května jsme například zadělali na nový o vztazích ve skalách.

Hezký květen – přes den venku, večer s eMontanou.
  Standa “Sany” Mitáč / květen 2015 Editor

eMontana, klapka jedna!


  Vítej na novém webu. Co jsme pro tebe připravili?

Před pár dny začala sezóna na písku, tak jsme se jim věnovali v prvních třech článcích.

Neodpustím si vzpomínku na tři setkání s vynikajícím fotografem Karlem Vlčkem, se kterým jsme prohrábli tmavá místa jeho suterénního archivu. Karel souhlasil s tím, že eMontana může používat oprášené fotky i v budoucnu. Máš se na co těšit.

Tak hezký duben, ideálně s naším zkušebním vysíláním.

   
  Standa “Sany” Mitáč / duben 2015 Editor

Anketa

Anketa měsíce

Už mám za sebou pád na podlahu.

Hromada článků

Hromada článků

facebook