Narozeninové triko eMontany s grafikou „Milníky na českém písku“ půjde koncem týdne do výroby (objednávej do 15. 6. tady, pozn. red.), a tak ho ještě trochu ladíme. V mezidobí jsme zjistili, že nejstarší pískovcová desítka nakonec nebude Klekání – zapomněli jsme na Panťák a Horkou čáru z roku 1982.

I přesto, že se tehdy ještě „Hot lajna“ lezla od kruhu ke kruhu, už na začátku osmdesátek měla klasifikaci Xa. Jak na tuhle dobu vzpomíná Petr „Bobuláč“ Čermák (*1962)? Tehdy patřil ke špičce a jako první Čech si zapsal francouzské 8b. Na Panťáku společně s Romanem Brtem, autorem Horké čáry, přelézali ty nejtěžší cesty v Čechách.

Pamatuješ si, od kdy jste začínali lézt stylem RP?
Ty bláho, lézt cesty na jeden zátah jsme zkoušeli zhruba od roku 1984.

Kudy správně Horká čára vede?
Nastupuje se vpravo od cesty Dítě představ, jdeš přes tři kruhy jako Tutáč variant, akorát u třetího traverzuješ doleva do trhlinky a dolézá se to vlastně Satisfakcí, která byla odspoda udělaná o rok později. Dítě představ vzniklo až v roce 1984.

Jsou dnes kruhy v těchto třech cestách na stejných místech jako dřív?
Víceméně ano. Jen v Tutáči se jeden kruh přesunul o kousek níž, aby se líp cvakal, protože byl moc vyhnaný. A v Dítěti představ přibyl jeden borhák, protože na jeho místě jsme dříve měli skobu ve spáře.

Když jste tyhle cesty dělali a přelézali, byly to skutečně už desítky, nebo jste jim tehdy ještě dávali VIIc uzavřené klasifikace?
Ne, už jsme používali Arnoldovu německou klasifikaci, protože jsme jezdili hodně do Saska. Takže jsme dávali otevřenou. A Horkou čáru jsme skutečně měli jako desítku AF.

Pamatuješ si, od kdy se na Panťáku začalo lézt s maglajzem?
To už si moc nevzpomínám, je to docela dlouhá doba. (směje se) Ale řekl bych, že jsme s tím začínali někdy po roce 1982.

Tyhle první desítky jste lezli v bačkorách?
Mám dojem, že v roce 82 jsme ještě lezli v bačkorách. První ibíčka, konkrétně kotníkové borealky s obrázkem jelena, jsme sehnali kolem roku 1984. Takže ještě s Čádou (Tomáš Čada) jsme dělali první vylezení francouzského 7b v bačkorách, když jsme vyrazili do Verdonu v rámci prvního skalkařského výjezdu na vápno v roce 1983. Na RP jsme Horkou čáru lezli až tak v roce 1987.

Jak vzpomínáš na atmosféru osmdesátek na Panťáku?
Jelikož nebyly umělé stěny, chodili jsme tam pořád. Léto, zima, to bylo jedno. Přespávalo se přímo pod stěnou a do hospody na pivo jsme chodili dolů k Jizeře, jak je teď Restaurace pod Pantheonem. Většinou jsem dojížděl vlakem, protože jsem bydlel v Turnově. Ne vždy jsem tedy s kamarády přespával, protože jsem to měl kousek domů.

Chodíš ještě na Panťák?
Na Panťák pořád chodím – podle toho, jak se cítím. Samozřejmě už tam nevylezu ty těžké věci, ale lezu si tam svoji klasifikaci, kterou zvládám (I. liga, II. liga, do IXa, pozn. aut.). Po třiceti letech života v Praze jsem se teď do Českého ráje zase natrvalo vrátil. 

______________________________


Nové informace jsme zjistili i ohledně nejstaršího českého VIIIc. Původně jsme mysleli, že to bude odvážná cesta Iljův odkaz na Krasavici v Ádru, která se podle Petra Mocka má správně jmenovat Dieškova hrana. Nakonec ji však předběhla, a dle popisu i morálově trumfla, cesta od dalšího Slováka: Súkromá hrana na Drába z roku 1967, kterou má na svědomí Pavel „Pavouk“ Pochylý. Nechtěl se prý zdržovat, tak nevrtal.

„U prvovýstupu na Drába jsem byl osobně. Byla to čistá záležitost Pavla Pochylého. Byl tenkrát prakticky poprvé v Českém ráji a cestu (prakticky nejištěnou) vylezl spíše nedopatřením. Vláďa s Milanem Černým ji lezli za ním. Já jsem se tenkrát neodlepil od země,“ vzpomíná Petr Schnabl na webu skalnioblasti.cz

Grafiku trika podle nových informací upravíme, ať to sedí. Mimochodem, nejstarší IXa a IXc vynecháme záměrně. Obtížnost se totiž v těchto patrech posouvala po skocích: pár let po Súkromé hraně VIIIc hned vylezl Bernd Arnold cestu za IXb (Eiger 78/Nordwand na Pevnost). A třeba Gravitační komplexy, nejstarší IXc AF od Tomáše Čady, byly také o pět měsíců přeskočeny Horkou čárou Xa.