Když se řekne Kuba, většině lidí se vybaví bílé písečné pláže, rum a doutníky. Pro mě ale Kuba už několik let představovala něco úplně jiného: světovou špičku vápencového lezení. Všechno začalo, když jsem viděla film Rockin’ Cuba (2013) s Ninou Caprez a Cédricem Lachatem. Uchvátilo mě nejen nádherné prostředí údolí Viñales, ale i místní kultura a hudba. Přes deset let těšení a v prosinci loňského roku se mi sen splnil. Rovnou na celý měsíc!

Údolí Viñales, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, je vyhlášeným místem pro ekoturistiku. Díky ní je nejvíce prosperujícím regionem na Kubě. Kromě lezení tě Viñales vábí na tůry, projížďky na koních a v neposlední řadě tabákové plantáže. Pestrobarevná krajina, z níž všude v okolí vyrůstají vápencové útvary zvané mogotes, hlavní lákadlo našeho lezeckého dobrodružství. Skála hrající odstíny oranžové, bílé a černé nádherně kontrastuje se zelení stromů, polí a sytě červenou půdou okolních farem.

Místní farmáři dodnes orají půdu pomocí buvolů. Lidé běžně jezdí na koních a moderní technologie sem pronikají jen velmi pomalu. Pocitově se ocitáš v jiné době. Jako by se čas zastavil v 50. letech. Celý region v nádechu jedinečného kouzla, které tě ihned pohltí.

NEZBYTNOSTI S SEBOU

Ve Viñales máš spoustu možností, kde se ubytovat. Často se využívají tzv. casa particulares – privátní domy. Vyplatí se ti, když si domluvíš ubytování až osobně na místě, ceny bývají nižší. I bez předchozí rezervace během pár minut najdeš pohodlný nocleh. Městečko je malé. Centrum s nesčetnými restauracemi a bary, i lezecké oblasti, vše máš na dosah.

Spoustu užitečných informací najdeš v americké online databázi Mountain Project, kde najdeš podrobný popis sektorů, cest i praktických detailů. Kromě toho existují dva knižní průvodci: klasika Cuba Climbing (dostupný jako ebook, pozn. red.) a novější Escalada en Cuba od Jorge Luise Pimentela Moralese, který mapuje i novější oblasti. A kdy na Kubu vyrazit pro nejlepší podmínku? Ideálně od prosince do února. Teploty se většinou drží mezi 25–28°C s občasným ochlazením na péřovku. Taky přibal repelent – komáři dokážou být dost otravní.

Politická situace na Kubě je specifická a silně ovlivňuje každodenní život místních. Země je stále pod socialistickým režimem, který sice garantuje některé základní služby, ale zároveň přináší výrazné ekonomické omezení, nedostatek zboží a přísnou kontrolu informací. Výpadky proudu jsou na denním pořádku. Tyto „interní“ nepříjemnosti se turismu až tak nedotýkají, restaurace a ubytování přepnou na generátor a jede se dál. Méně příznivá je sporadická dostupnost benzínu a nafty. Ta se totiž často propisuje do cen taxi služeb.

Pro jistotu se bal v duchu hesla: ‚Štěstí přeje připraveným!‘ Základní věci, které u nás považuješ za samozřejmé, tu nemusí být k sehnání. Proto si je raději vezmi s sebou. Pokud si přivezeš dostatek hotovosti na celý pobyt, máš vyhráno. Hodí se ti eura a americké dolary. Na bankomaty nebo oficiální směnárny se rozhodně nespoléhej. Nejčastěji jsme peníze měnili přímo v restauracích, kde nám dolary směnili na kubánská pesa za rozumný kurz.

CO ROK, TO NOVÝ SEKTOR

Ještě před odjezdem jsme dostali kontakt na místního lezce Jorge Pimentel Moralese, přezdívaného Tito, u kterého jsme bydleli. Spolu se ženou Geily provozují guesthouse La Escalada, kde nabízejí tři pokoje k pronájmu s možností snídaně.

Tito je jednou z klíčových postav místní lezecké komunity. Nejenom výborný lezec, také neúnavný správce oblastí, který se stará o obnovu starších cest, pravidelně udržuje přístupy a aktivně otevírá nové linie. Na Kubě je lezecké vybavení stále vzácností, o to víc jeho nasazení obdivujeme. V rámci každoročního lezeckého festivalu pořádají místní lezci závody, pro které se vytváří zcela nové sektory s cestami všech obtížnosti.

Ve Viñales najdeš především sportovky. Už při prvních dotecích skály nám bylo jasné, že tohle bude jízda. Neuvěřitelně dobré tření, ohromná rozmanitost lezeckých stylů. Cesty po tufách, hlubokých kapsách, v převislých stropních pasážích i technických stěnách s mikro lištami. Každý sektor tě zaujme trochu jiným charakterem. Ať už máš chuť na silovku v jeskyni, nebo na technické lezení v mírně převislých stěnách a po malých chytech, tady si opravdu zalezeš.

TŘI ROZMĚRY NESTAČÍ!

Hned po příjezdu jsme se spolu s Titem vydali otestovat lezení v Cabeza de la Vaca – obrovské jeskyni viditelné z dalekého okolí a jedné z nejpopulárnějších oblastí ve Viñales. Místní cesty tady patří k nejznámějším – opravdové test pieces. Jednou z nich je legendární Wasp Factory (7b+), kterou prvovýstupem zapsal britský lezec Neil Gresham. Příběh této cesty by si zasloužil samostatný článek. Jak už název napovídá, v jeskyni se kdysi nacházelo jedno z největších vosích hnízd na světě. Linie tehdy vedla přímo po jeho okraji a Neil se svým parťákem si odnesli nejedno žihadlo. Vosy a včely tu dodnes představují jedno z rizik pro lezce, ale Tito a ostatní lezci se snaží vosy ze stěn odstraňovat.

Naštěstí je většina lezeckých oblastí z Viñales dostupná pěšky, což ti značně usnadní logistiku. Nejčastěji jsme mířili do novějších sektorů jako Geisha Wall a Cocosolo, které mají po celý den příjemný stín. Z těch vzdálenějších jsme si nenechali ujít ikonické Cuba Libre a monumentální La Costanera, které rozhodně stojí za trochu delší výlet.

Cuba Libre je jedním z nejimpozantnějších sektorů v oblasti. Taxík nás stál pár dolarů, ale kdyby se ti nechtělo jezdit autem, můžeš si půjčit horské kolo za podobnou cenu. Cuba Libre jsou tři obrovské jeskyně poseté tufami, které nabízejí převislé 3D lezení ve stylu „tři rozměry nestačí“. Všechno tu visí, stáčí se a táhne do prostoru – ideální playground pro milovníky silového lezení. Navíc přístupová stezka začíná u baru El Palenque, vybudovaného přímo v jeskyni San Miguel. Perfektní místo na zasloužený drink po lezení! Kromě klasiky jako Cuba Libre nebo Mojita můžeš vyzkoušet třeba Chanchancharu. Tradiční koktejl z medu, citronu a aguardiente.

La Costanera: bezpochyby nejmajestátnější stěna, jakou jsme během našeho pobytu na Kubě viděli. Ačkoliv se technicky nachází už mimo samotné údolí Viñales, určitě stojí za to. Vybrali jsme si ji za náš silvestrovský cíl. Odvoz jsme si domluvili s řidičem elektrické tříkolky, který nás za zhruba půl hodiny dopravil nejblíž ke stěně, jak to šlo. Po celou dobu na nás ochotně čekal a když viděl, jak mizíme v husté džungli, jen se smíchem poznamenal: „A tohle fakt děláte pro zábavu?“ Přístup ke stěně sice není dlouhý, ale cesta skrz neprostupnou vegetaci nám zabrala minimálně půl hodinu. Za odměnu jsme dostali slavnou vícedélku Mucho Pumpito (6b). Jak už název napovídá, docela v ní nateče. Leze se po převislé hraně po luxusních madlech a jako bonus celou dobu s výhledem na moře. Prostě ideální místo, kde stylově zakončit rok.

CHUŤ JIŽANSKÉHO TEMPERAMENTU

Místní kultura dělá lezení na Kubě skutečně výjimečným. Kubánci jsou neuvěřitelně milí, otevření, nápomocní lidé a vždycky tě přivítají s úsměvem. Tahle přirozená srdečnost prostupuje každým dnem. A hudba? Ta je doslova všude. Lidé ji mají v krvi a každý večer celé Viñales ožije rytmem salsy a rumby. Živá hudba se tu ozývá odevšud.

Rest daye jsme strávili u moře, v koňských sedlech, navštívili jsme tabákové plantáže a courali krásnou krajinou v okolí. I když Kuba není úplně gastronomický ráj, všechno ti bohatě vynahradí svou atmosférou. Silný dojem na mě zanechala především stará americká auta z 50. let – pestrobarevné Cadillacy, Pontiacy a další klasiky, které dodnes brázdí ulice a jsou ikonickým obrazem Kuby. Kvůli embargu a zákazu dovozu amerických aut, který zavedl Fidel Castro po revoluci, se z místních mechaniků stali opravdoví mistři improvizace. Každý veterán je unikát složený z dílů, co měl mechanik zrovna po ruce, často jsou z úplně jiných aut. I proto je jízda v těchto starých autech sama o sobě malým dobrodružstvím.

Kuba nabízí víc než jen skvělé lezení. Je to výjimečný mix dobrodružství, krásné přírody a silného kulturního zážitku, který člověku zůstane hluboko pod kůží. Návrat k jednoduchosti a autenticitě, která se dnes už málokde zažije. Na mě osobně tahle cesta zanechala silný dojem, určitě bych se tam jednou ráda vrátila.