Dvě bouldrovky, tři hlavní organizátoři, čtyři stavěči, 156 závodníků. Měsíce mravenčích příprav se poslední březnovou sobotu zhmotnily do devátého ročníku oblíbené akce: Ádr Boulder Session. Ať už lezeš nebo „jenom“ fandíš, místní atmosféra tě pohltí na maximum. Přesně podle pravidel adršpašského života. Letošní parta stavěčů byl skutečný výběr z hroznů. Už tradiční trojku z AIXu – Vildu Chejna, Berta Ondráška a Andreje Chrastinu – doplnil Honza Zbranek (stavěč s mezinárodní licencí IFSC, pozn. red.). „Že se nám letos podařilo přizvat Honzu beru jako absolutní top úlet,“ říká Anička Havelková, jedna z hlavních organizátorů závodu. „Aby celá akce vznikla v takovém rozsahu, to jsou desítky neviditelných hodin už během roku. Je důležitý, aby byla kvalda pro každého a finále pořádná show. Spousta místňáků a známých nám pomáhá v jednotlivých fázích příprav. Bez nich by to nešlo.“ 

Vysmátá parta organizátorů, u mikrofonu Brťák (Tomáš Brt), mléčný filtr způsobený všudypřítomným magnéziem, spousta známých, hudby, smíchu. Kvalifikace se letos rozdělila do pěti skupin, aby se všichni účastníci vešli. Jedna závodní aréna byla na bouldrovce v Dolním Adršpachu, druhá v Horňáku na hale u fotbalového hřiště – jediný víkend v roce, kdy se hala na pár chvil promění v solidní konkurenci pražského BB nebo brněnského Hangaru.

Od zábavných oldschool lištovaček, přes spáry až po moderní gymnastiku. Každý z bouldrů lákal, aby si člověk nazul lezečky a vyběhl si pro svůj top. Ale vysoká čísla nutných pokusů u jednotlivých cest naznačovala, že to rozhodně nebylo zadarmo. „Tady se mi to líbí, i když spoustu věcí nevylezu,“ shrnuje věcně Matěj Tobiáš situaci na „horní“ bouldrovce. „Dole je to ještě výraznější. Zaujal mě jeden jumpovací boulder, kterej byl tak akorát, abych si ho mohl cvičit.“ Pro ilustraci ukazuje kartu svých kvalifikačních přelezů: „Těch pět bouldrů jsou 6B a pak to začíná od 7A nahoru. Takže mám flash, flash, flash, flash, flash, tohle je ten hopsací, tady jsem cítil šanci na zónu,“ směje se Matěj.

„No, je to jednoduchý,“ doplňuje znalecky Kwjeták (Kuba Hanuš), „teď už stačí jenom hodně síly, soustředit se a hlavně to chtít vylízt!“

Boulder-problémy, ve kterých se vedle obyčejných smrtelníků zapotí i známá pískařská esa. Jak jeden konkrétní boulder hodnotí Kwjeták po úspěšném přelezu na jedenáctý pokus? „Hele, úplně easy! Deset pokusů předtím úplně zbytečnejch. Nakonec si stačilo říct: ‚Teď to vylezu!‘ A už to bylo.“

Pravá noha: Precizně!
Levá noha: Nevyšmejkne. Teď se na ní vykroutit a…

Úplný koncert! „Marin (Jeliga) to právě vylezl na flash s naprostou ladností. Vylezl jsem to v podstatě jako on – s převahou, se zamáváním do publika, stejné triko, de facto stejný lezec,“ směje se Kwjeták. „Rozdíl mezi náma je pouhých 15 pokusů.“

Rozjařená atmosféra se volně přelila z kvalifikace do finále. Přibylo na decibelech, vzrušeném jiskření a množství mága ve vzduchu. „Tak co? Stálo to za tu kůži?“ rozléhá se Brťákův hlas mezi nadšeným pískotem diváků poté, co Matěj Svojtka zakládá žábu při jednom ze svých pokusů, a otevírá tím novou betu. „Matěji, ty umíš žít!“

Každý další nadějný pokus diváci odměňují bouřlivým jásotem. Dosáhnout na top je v měřítku náročnosti bouldrů samo o sobě vítězstvím. Ze 156 závodníků se večer na Qádru postavili na pomyslnou bednu Pavel Kratochvíl, Marek Jeliga a Matěj Svojtka. Za holky Edita Vopatová, Bára Zítková a Míša Hornychová. Teď ještě rychle ulovit jednu finalistku pro závěrečný rozhovor, jak to znáš ze svěťáků. Třeba Elišku Novotnou, která letos obsadila krásné čtvrté místo.

Jak se ti líbily jednotlivé bouldry v kvalifikaci a ve finále?
Celkově se mi líbilo, že bouldry byly hodně lezecké a kluci nás nezatěžovali moc velkou modernou. (směje se) V kvaldě mě nejvíc zaujala spára, která prostě nesmí chybět. A ve finále dlouho nezapomenu na první fialový – nic tak pozičně náročného a silového do těla jsem dlouho nelezla!

Popiš nám atmosféru mezi finalisty.
My jsme si to v izolaci neskutečně užívali. Nervozita samozřejmě byla, ale sranda to převyšovala. To je taky jedna z věcí, proč mám tyhle závody ráda.

Letos se účastníš tohoto závodu už potřetí. Vidíš mezi jednotlivými ročníky posun?
Rok co rok přijíždí čím dál tím víc závodníků, což samo o sobě dokazuje, jak skvělá akce to je. Velký posun vidím v kvalitě chytů, které mě zatím každý rok dost překvapovaly. A taky finálová atmosféra mi přijde každým rokem bouřlivější.

______________________

S poslední otázkou se otáčím zpátky do řad organizátorů. Větší závodní plocha, velký počet účastníků, chyty a struktury z dílny českého AIXu, varšavské Secret Holds, americké Pusher, About Holds, spolupráce stavěčů z řad AIXu a Honzou Zbrankem z IFSC… Dá se taková akce šponovat ještě někam dál?

„Příští rok nás čeká desátý jubilejní ročník… Zatím mě napadá jen udělat to jako vícedenní festival,“ nadhazuje ve vtipu Anička Havelková. S prvním ročníkem začínali na malinké bouldrové desce o rozměrech 3x2 metry. Kdo ví, dneska prý Anička vtipkuje… Ale třeba se za rok potkáme na prvním ročníku Ádr Boulder Festu.