SKALNÍ SPRÁVCI

Stej­ně jako vět­ši­na lez­ců cva­kám fix­ní jiš­tě­ní. Rád vyu­ži­ji mož­nos­ti slaňá­ku a zapíšu se do vrcho­lo­vé kníž­ky. Když ji nemůžu na vrš­ku věže najít, bývám čas­to dost roz­mr­ze­lý. Taky se občas svě­řu­ji kru­hům, kte­ré by objek­tiv­ně zaslou­ži­ly výmě­nu. Na dru­hou stra­nu, údrž­bu skal moc neře­ším. Kru­hy „papí­rá­ky“ mě svým způ­so­bem baví a pro­tie­roz­ní zábra­ny pod ska­la­mi řeším ako­rát ve chví­li, kdy hro­zí, že na ně spad­nu. To si na ně dám aspoň batoh.

Záro­veň jsem vždy vní­mal, že se ve ska­lách „pra­cu­je“. Ať už v „měk­ké“ podo­bě, kdy se prá­vě tře­ba vymě­ňu­jí shni­lé kru­hy, tak i v kom­plet­ní „výro­bě“ celých oblas­tí jako je tře­ba Tetín v Čes­kém kra­se. Čas­to jsem si pak kla­dl otáz­ku, zda „péče o ská­ly“ je to správ­né slo­vo. Ská­ly pře­ci nechtě­jí, aby o ně někdo pečo­val. Na dru­hou stra­nu, když už do skal cho­dí­me, je fér jejich oko­lí napří­klad pro­ti té ero­zi zabez­pe­čit.

Do křeh­ké a mno­ho­vrs­tev­na­té prá­ce skal­ní­ho správ­ce jsem tro­chu pro­ni­kl až ve chví­li, kdy se jím stal můj dob­rý kama­rád. Najed­nou se do naše­ho spo­leč­né­ho času ve ska­lách zača­ly vkrá­dat dří­ve nezná­mé návrhy:
„Dáme dneska něja­kou údrž­bu?“
„Vez­meš mi vrtač­ku?“
„Nemohl bys tam dodat kníž­ku, když tam půjdeš?“

VZÍT SI OD HUBY

Co tedy ten správ­ce vlast­ně dělá a jaký je to typ člo­vě­ka? „Jsou to jedi­ně srd­ca­ři, co do těch oblas­tí cho­dí lízt. Když zjis­tí, že tam je potře­ba něco opra­vit, tak vědí, že nikdo jinej to za ně neu­dě­lá… Je to o splá­ce­ní své­ho vnitř­ní­ho dlu­hu ska­lám… Zále­ží jen na tobě, jest­li to chceš dělat nebo ne,“ říká tře­ba Mar­tin „Mrá­za“ Mrá­zek z Ádru, kde orga­ni­zu­je bri­gá­dy zhru­ba dva­krát roč­ně (viz tře­ba člá­nek ve 200 slo­vech, pozn. red.). Co je na tom nej­těž­ší? „Urči­tě najít na to ten čas – kaž­dý si musí ukro­jit ze své­ho. Musíš se jed­nou vykaš­lat na svo­je akti­vi­ty, vzít si od huby a jít do těch skal něco udě­lat. Co si bude­me poví­dat, leze­ní je zábav­něj­ší.“

„Jo, někdo to dělat musí,“ sou­hla­sí Jir­ka Gut­tenberg, kte­rý dří­ve správ­co­val na Koko­řín­sku, a dodá­vá: „záro­veň se těm klu­kům něja­ký vel­ký oce­ně­ní nedo­stá­vá. Dělaj to ve svým vol­ným čase a na dru­hou stra­nu je na ně vyví­je­nej poměr­ně vel­kej tlak – jak to maj dělat a tak dále…“ Na Koko­řín­sku je momen­tál­ně zhru­ba 15 správ­ců, ale aktiv­ních v teré­nu je pod­le něj zhru­ba pět. „Chtě­lo by to do toho pus­tit mla­dý,“ přál by si Jir­ka.

Skal­ní správ­ci jsou u nás pod­po­ro­vá­ni Čes­kým horo­le­zec­kým sva­zem. Fun­gu­je to tak, že horo­svaz plně pro­plá­cí jiš­tě­ní, kte­ré se pou­ži­je na údrž­bu – což je tře­ba výmě­na staré­ho zrezlé­ho kru­hu za nový. Dále s výraz­nou sle­vou (viz info­box níže, pozn. red.) pro­dá­vá kru­hy na roz­voj oblas­tí, kte­ré si od správ­ců kupu­jí pří­mo prvo­vý­stup­ci. Horo­svaz také pra­vi­del­ně orga­ni­zu­je ško­le­ní ohled­ně osa­zo­va­ní fix­ní­ho jiš­tě­ní, sou­čás­tí kte­ré­ho býva­jí i trha­cí zkouš­ky. Jak to celé v pra­xi fun­gu­je, ti mož­ná bude jas­něj­ší, až si pře­čteš násle­du­jí­cí tři roz­ho­vo­ry s aktiv­ní­mi skal­ní­mi správ­ci – zazní dva pís­kov­co­vé a jeden nepís­kov­co­vý hlas.

DĚLNÍKEM SKAL 15 DNÍ ROČNĚ

ZDENDA FALTYS (*1992) | ptal se Dan

Po při­stě­ho­vá­ní do Tisé Zden­da zce­la pro­pa­dl míst­ním ska­lám. A to nato­lik, že je pro něho svá­tek, když si může zalézt tře­ba v Ost­ro­vě. Správ­cov­ství vzal tak tro­chu prag­ma­tic­ky – ve ska­lách ho štva­ly růz­né nedo­stat­ky, zejmé­na chy­bě­jí­cí vrcho­lo­vé kníž­ky. Když dostal mož­nost to změ­nit, nevá­hal. Já jsem díky němu tro­chu při­čichl ke správ­cov­ské dis­ci­plí­ně a teh­dy se vlast­ně zro­dil nápad na ten­to člá­nek.

Zden­do, jaká byla tvo­je moti­va­ce stát se správ­cem?
V Tisý to v posled­ních letech dost sko­mí­ra­lo. Na věžích chy­bě­ly kníž­ky a tak. Zdá­lo se mi dob­rý to zku­sit změ­nit. Hlav­ně pro­to, že to mám za bará­kem. To je hod­ně důle­ži­tý – máš ke ska­lám sil­ný vztah a šet­ří to čas. Neu­mím si před­sta­vit lízt, trá­vit čas s rodi­nou a ješ­tě někam dojíž­dět. Je supr, že spous­tu věcí stih­nu „jako­by mimo­cho­dem“. Šel bych do skal stej­ně, tak s sebou vez­mu tře­ba novou kníž­ku.

Odkud kam sahá tvá oblast?
Mám na sta­rost cen­t­rál­ní Tisou a ved­lej­ší ská­ly až po Dogu. Na Mod­ří­ně pak nava­zu­je Jar­da Cach.

Kolik času tomu věnu­ješ?
To jde těž­ko říct. Za minu­lý rok tře­ba 15 dní? Jak jsem říkal, čas­to to s něčím spo­jím. S leze­ním nebo běhá­ním. Samo­zřej­mě je něco jiné­ho vymě­nit kníž­ku, nebo měnit sta­rý, zarez­lý kruh.

Je to dob­ro­vol­ni­či­na, nebo prá­ce?
Urči­tě nad­še­nec­ká dob­ro­vol­ni­či­na! Ač si na pod­po­ru ČHS nestě­žu­ju, tak zbo­hat­nout se na tom asi oprav­du nedá. Jako klí­čo­vý bych viděl vztah ke „svým“ ska­lám. Co z toho vytě­žím, obra­tem vra­zím zpát­ky. Hlav­ně v podo­bě bor­háč­ků na prvá­če.

Jak vní­máš pohled veřej­nos­ti? Cho­dí za tebou tře­ba lez­ci pro rady?
Jsem spíš ano­nym­ní. Beru to jako, že jsem tako­vej „děl­ník skal“. Ale urči­tě, když někdo ničí ská­lu, tak se ozvu. Ale to i jin­de, to je pře­ce nor­mál­ní.

Co je hlav­ní náplň tvé prá­ce?
No tak v Tisý je to jed­no­du­chý – prvá­če jsou už dlou­ho zaká­za­ný, a tak se dělá jenom údrž­ba. Je dob­rý, že se nemu­sím s nikým hádat, jest­li uznat prváč, vytlouct atd… Ako­rát schva­lu­ju výstu­py z oko­lí – jako člen míst­ní OVK (oblast­ní vrcho­lo­vé komi­se, pozn. red.). Když si někdo zažá­dá o prváč tře­ba v Ost­ro­vě, tak se k tomu vyjá­d­ří napřed tam­ní správ­ce. Když sou­hla­sí, pře­po­šle se to na všech­ny čle­ny OVK. Ale vět­ši­nou pla­tí to, co řek­ne domá­cí správ­ce. V Tisý pak řeší­me jen dojiš­ťo­vá­ní cest.

S tím sou­vi­sí dal­ší otáz­ka – do jaké míry můžeš jako správ­ce ovliv­ňo­vat dění ve své oblas­ti?
V naší OVK je asi sedm lidí. A ty máš nor­mál­ně jeden hlas. Ofi­ci­ál­ně by se mělo o všem hla­so­vat. Jak jsem ale už říkal, hlav­ní slo­vo vět­ši­nou má správ­ce. Před­po­klá­dá se, že ví nej­víc, o co jde. Zají­má mě ale samo­zřej­mě názor ostat­ních, a tak se o všem baví­me. Když se při­šlo s dojiš­tě­ním legen­dár­ní ces­ty „Hotel Savoy“ (IXc od Pav­la Kulí­ka a Zdeň­ka Vostře­la, pozn. red.), tak jsme to ani na OVK neře­ši­li. Pros­tě se rov­nou řeklo: „Ne.“ „Savoy“ se pros­tě nemů­že dojis­tit. Vět­ši­nou je to dost jed­no­my­sl­ný. Sta­ví­me se k tomu taky tak, že u mno­hých cest tady lze nasla­nit sesho­ra. A tak kdo se bojí, dá si do kru­hu tře­ba dlou­hou smyč­ku.

Tro­chu jiná je situ­a­ce tře­ba u ces­ty „Le Mini­mum“ (IXb od Pet­ra Laci­ny, pozn. red.). Prvo­vý­stup­ce tam dost házel, ale do pís­ku. Teď, když tam spad­neš, tak letíš na kovo­vé zábrad­lí. Něko­mu se to prý už i poštěs­ti­lo. Tro­chu nety­pic­ky se změ­ni­ly objek­tiv­ní okol­nos­ti. Nako­nec jsme se ale shod­li, že tím, že se prá­vě jed­ná o ces­tu pří­mo pod sla­ně­ním, je to zby­teč­né. Mno­ho lidí to tak už dělá – při­pra­ví si do prv­ní­ho kru­hu del­ší smyč­ku, a mně se to zdá lep­ší, než tam vrtat dal­ší bor­hák. A zůsta­ne dob­ro­druž­ství pro toho, kdo o něj sto­jí – nej­lep­ší je si počkat na správ­ný oka­mžik a vylézt si to čis­tě.

„Kdo se bojí, při­pra­ví si do prv­ní­ho kru­hu dlou­hou smyč­ku. Je to lep­ší, než něco dovr­tá­vat, a dob­ro­druž­ství zůsta­ne.“

Co pod­po­ra od ČHS? Zdá se ti dosta­teč­ná?
Nemám porov­ná­ní vzhle­dem k tomu, že správ­ce dělám tepr­ve rok. Ale nestě­žu­ju si, zdá se mi to dost dob­rý… Vede se teď dis­ku­ze, jak správ­ce legisla­tiv­ně ukot­vit, pro­to­že se jed­ná vlast­ně o regu­lér­ní vejš­ka­ři­nu. Uvi­dí­me. Nejde jenom o tvou bez­peč­nost, ale jak ohled­ně osa­zo­vá­ní kru­hů říká Špek: „Tohle je tře­ba pros­tě udě­lat dob­ře.“

Jak vychá­zíš s orgá­ny ochra­ny pří­ro­dy? Daří se kom­pro­mis?
U nás je kom­pli­ka­ce, že vět­ši­na skal pat­ří do Pří­rod­ní památ­ky Tiské stě­ny. Tak­že tu pla­tí přís­něj­ší pra­vi­dla, což se nás dotý­ká zejmé­na záka­zem nových prvo­vý­stu­pů. Jed­nou za pět let se také musí žádat o povo­le­ní. Teď jsme ho zrov­na zase zís­ka­li. Hlav­ní jed­ná­ní spa­dá na před­se­du OVK. Já jsem v tom spíš tako­vý nosič vody.

Obec­ně mohu říct, že spo­lu­prá­ce fun­gu­je. Samo­zřej­mě, kaž­dý asi máme před­sta­vy, jak by díl­čí věci moh­ly vypa­dat. Nešťast­ný je zákaz prvo­vý­stu­pů. Nao­pak, co fun­gu­je oprav­du dob­ře, je hnízdě­ní. Aktiv­ně spo­lu­pra­cu­je­me a výsled­kem je, že se tu zaví­ra­jí oprav­du jenom kon­krét­ní věže. Což je skvě­lé opro­ti Brou­mov­sku, kde se zaví­ra­jí kom­plet­ní údo­lí. To ale není pří­pad jenom Tisý – fun­gu­je to dob­ře v celých Labských pís­kov­cích.

FREE SOLO LEZENÍ + VÝŠKAŘINA = ÁDR

KÁJA NOVÁČEK (*1971) | ptal se Stan­da

Původ­ně z rovin Týniš­tě nad Orli­cí, po ško­le se Kája přes­ťě­ho­val do Žďá­ru nad Metu­jí pod Osta­šem – rodi­na je z neda­le­ké Poli­ce, ale ved­ly ho k tomu i lezec­ké důvo­dy. Od té doby je věr­ný pís­kov­co­vé­mu Brou­mov­sku, odkud pod­ni­ká jen vzác­ně výpa­dy do Labá­ku nebo Sas­ka. Rád leze také v horách a je to výbor­ný spá­rař. Jako správ­ný pro­gra­má­tor si širo­či­nu umí pře­for­má­to­vat na chod­ník.

Kolik se vás na Brou­mov­sku podí­lí na údrž­bě skal?
Je nás tady 29, což není moc, jeli­kož naše oblast je hod­ně roz­leh­lá – Brou­mov­ky, Ostaš, Ádr, Tep­li­ce… Je důle­ži­tý mít v kaž­dý oblas­ti něko­ho, kdo se tam dob­ře ori­en­tu­je.

Kdo pat­ří mezi nej­ak­tiv­něj­ší?
Je těž­ké jme­no­vat, ale hod­ně prá­ce dělá Tatuš (Hon­za Žwak), Jony (Petr John), Hon­za Meško na Brou­mov­kách nebo Mrá­za (Mar­tin Mrá­zek), co orga­ni­zu­je bri­gá­dy – na pro­tie­roz­ní zábra­ny, žeb­ří­ky a podob­ný věci.

Jak to vlast­ně fun­gu­je? Správ­ci dostá­va­jí roč­ně něja­ký pří­spě­vek od horo­sva­zu na čin­nost?
Ne, to vůbec. (smě­je se) Nikdo nevi­dí ani koru­nu – to jsou lidi, co cho­dí do skal, zna­jí to tam a děla­jí všech­no napros­to dob­ro­vol­ně.

Tak­že horo­svaz vám posky­tu­je jen mate­ri­ál?
Přes­ně tak. Za to pře­tlou­ká­ní nic nedo­stá­vá­me. Vždyc­ky se o tom nějak mlu­vi­lo, ale nikdy jsem se nese­tkal s tím, že by někdo dostá­val pení­ze.

Jaká je tvo­je hlav­ní moti­va­ce, proč tomu věnu­ješ svůj vol­ný čas?
Můj pohon je tako­vej, že mi ty ská­ly hod­ně daly, tak se sna­žím jim to takhle vra­cet. A to nejen správ­co­vá­ním, ale také pra­cí pro míst­ní OVK.

Co ti na tom při­jde nej­těž­ší?
V tý vrcho­lov­ce teď máme doce­la blá­zi­nec, pro­to­že se vyjed­ná­vá výjim­ka na Dol­ní Ostaš a brzy bude osla­va 100 let leze­ní v Adr­špa­chu – kolem toho teď zaři­zu­je­me hod­ně pří­prav. Dále je potře­ba zhru­ba jed­nou za dva měsí­ce zor­ga­ni­zo­vat schůzi OVK a při­pra­vit pod­kla­dy, aby to pak odsej­pa­lo.

No, a z hle­dis­ka prá­ce ven­ku je nej­těž­ší to pře­tlou­ká­ní – musíš se už z domo­va sebrat, vzít kovár­nu, což není nic leh­ký­ho, a vlá­čet ji do skal. Taky je blbý tam něko­ho táh­nout, aby tě jis­til a čekal na tebe… Tak­že je lep­ší se na věž nějak sólo vypi­no­žit, sla­nit k tomu kru­hu a pře­tlouct ho. Zabe­re to doce­la dost času, než se k tomu kru­hu vůbec dosta­neš.

„Je blbý tam něko­ho táh­nout, aby tě jis­til a čekal na tebe…“

Kolik času prů­měr­ně zabe­re výmě­na jed­no­ho kru­hu?
Jak kdy. Tře­ba hodi­na, když to jde. Když se to zasek­ne, trvá to dýl. Někde je potře­ba ho uříz­nout a dát ved­le, v lep­ším pří­pa­dě je mož­ný vymě­nit ho do tý původ­ní díry.

Čím je Ádr spe­ci­fic­ký na správ­co­vá­ní v porov­ná­ní s jiný­mi oblast­mi?
Nemám moc srov­ná­ní, ale je to tady dost roz­leh­lý a nepře­hled­ný. Když vidím Labák, tak tam máš řadu masi­vů a věží ved­le sebe… Tady se potá­cíš tím laby­rin­tem a hle­dáš… Ale správ­ci vět­ši­nou ten svůj obvod zna­jí, tak­že není pro­blém něco najít…

Jaká je situ­a­ce dnes v porov­ná­ní tře­ba s rokem 2013?
Mys­lím si, že je to teď lep­ší, než tře­ba před 10 lety. Vrcho­lo­vá komi­se v té době moc nefun­go­va­la – všech­no se tu děla­lo na pan­ká­če, z jed­ná­ní neby­ly žád­ný zápi­sy. Ješ­tě před­tím tady fun­go­va­la civil­ka (náhrad­ní vojen­ská služ­ba, pozn. red.), kte­rá skon­či­la v roce 2004. Během civil­ky se udě­la­lo nej­víc prá­ce – byli tu dva lidi, co správ­co­va­li celo­roč­ně. Tře­ba Prť­ka (Jiří Kout­ský), Jony (Petr John), Béda Schej­bal, Vlá­ďa Kro­čil, Míra Bahník, já… Vedl nás Vašek Bruckner, kte­ré­ho pla­til svaz.

Mate­ri­á­lo­vá pod­po­ra od horo­sva­zu se ti zdá ade­kvát­ní?
Co se týče mat­ro­še, tak jsem nepo­cí­til, že by nám něco chy­bě­lo. Kru­hy jsou. To pře­tlou­ká­ní není zas tak čas­tý – vymě­ní se desít­ky kru­hů za rok, což dosta­ne­me. Vydá­vá­ní mat­ro­še má na sta­ros­ti Alber­to (Pavel Hrubý) v Tep­li­cích a Mrá­za v Ádru, oni si to hlí­da­jí a jde to tro­chu mimo mě. Dostal jsem ale zprá­vu, že na rok 2023 se má hod­ně sní­žit roz­po­čet. Nevím, jest­li se nás to dotkne, dou­fám, že ne. Ten trend ale obec­ně zamr­zí, když tady máme tyhle uni­kát­ní pís­kov­co­vý oblas­ti.

Do jaké míry můžeš jako správ­ce ovliv­ňo­vat „ducha“ oblas­ti? Co by se muse­lo stát, abys něja­kou ces­tu dojis­til?
Tady to fun­gu­je tak, že když někdo chce dojis­tit ces­tu, musí zažá­dat vrcho­lo­vou komi­si, kte­rá to buď schvá­lí, nebo spíš zamít­ne. Schvá­lí to teh­dy, když někde zmi­zí původ­ní pří­rod­ní jiš­tě­ní – tře­ba spad­ne strom nebo se urvou hodi­ny. To je v pořád­ku, dělo se to v minu­los­ti a děje se to i dnes. Jinak jas­ně, občas se obje­vu­jí tla­ky, že by se něco mělo dojis­tit, ale to moc nepro­chá­zí.

Mimo­cho­dem, jak se sta­víš k erár­kám?
Ty vyře­zá­vá­me. Když nara­zím na erár­ku a jde to, tak ji vyn­dám – mám na to list do pil­ky na žele­zo. Erár­ky jsou prů­švih – ucpou ti hnízdo a vůbec netu­šíš, do čeho se vlast­ně cva­káš.

Tak­že bys všech­ny vyří­zl? I tře­ba tu kul­tov­ní v „Ten­kém psa­ní“?
Kdy­bych to lezl, tak ji taky vyříz­nu. (smě­je se)

„ZA POMOC NABÍZÍM KUS VOLNÉ SKÁLY“

JIRKA RYBÁK (*1971) | ptal se Dan

Kova­ný Tábo­rák, trva­le spja­tý se ska­la­mi v údo­lí Luž­ni­ce. Jeho sna­že­ním vznik­lo na Tábor­sku něko­lik nových a oblí­be­ných oblas­tí. Namát­kou tře­ba Bechy­ně, kte­rá svou návštěv­nos­tí zvy­so­ka pře­vy­šu­je míst­ní prů­měr. Roz­ho­dl jsem se ho oslo­vit pro jeho dlou­ho­do­bou zain­te­re­so­va­nost do skal­ních pra­cí. Hlav­ně však při­ná­ší nepís­kov­co­vý pohled na věc, neboť nejen pís­kem živ je člo­věk.

Jir­ko, odkdy jsi správ­ce tábor­ských skal?
Tuším, že od roku 2014.

Co je hlav­ní náplň tvé prá­ce?
Pri­o­rit­ně se obno­vu­jí sta­rá jiš­tě­ní, vymě­ňu­jí se nebez­peč­né sko­by. Z respek­tu k prvo­vý­stup­ci se však zacho­vá­vá počet jiš­tě­ní a jeho umís­tě­ní. Samo­zřej­mě, výjim­ky se najdou, ale nemě­lo by to být tak, že někam jen tak z roz­ma­ru dodáš čty­ři bor­há­ky.

Na roz­díl od pís­ku neře­ší­me tvor­bu cest odspo­du. Je to dáno i cha­rak­te­rem skal, kte­ré vyža­du­jí před­cho­zí očiš­tě­ní. Hlav­ně, aby se to dob­ře cvaka­lo. Tak­že pat­nác­ti­me­t­ro­vý drž­ky s vrtač­kou v ruce tady pod­stu­po­vat nemu­sí­me.

„Pat­nác­ti­me­t­ro­vý drž­ky s vrtač­kou v ruce tady pod­stu­po­vat nemu­sí­me.“

Do jaké míry je to nad­še­nec­ké dob­ro­vol­ni­če­ní?
Finanč­ní strán­ka má v pod­sta­tě dvě rovi­ny. Jsou správ­ci, kte­ří fak­tu­ru­jí výmě­nu jiš­tě­ní jako nor­mál­ní prá­ci. Jsou na to tabul­ky a výmě­na jed­no­ho jis­ti­cí­ho bodu vychá­zí asi na 90 korun bez DPH. Já to mám pře­klo­pe­né tak, že si prá­ci nefak­tu­ru­ji, ale beru si za to mate­ri­ál na roz­voj oblas­tí.

A kdy­bych si k tobě šel kou­pit bor­hák, na kolik mě vyjde?
Jeden bor­hák by tě vyšel asi na 120 korun. (Doto­va­ná cena horo­sva­zem, pozn. red.) Kru­hy logic­ky nebe­ru. K ceně je tře­ba při­po­číst lepi­dlo, amor­ti­za­ci… Když vrtáš do žuly, tak to všech­no rych­le odchá­zí.

Vrtač­ky máš půj­če­né?
Jed­nu jsem kou­pil do oddí­lu a dru­hou nám poskyt­la ČHSka. Čas a spo­třeb­ní věci jsou samo­zřej­mě moje. Vět­ši­nou mi ale někdo jde pomoct. Sna­žím se ho moti­vo­vat sty­lem: „Pojď, je tam parád­ní kou­sek ská­ly. Když mi pomů­žeš, můžeš si tam udě­lat ces­tu.“

Tak­že spí­še doto­va­ný koní­ček?
Asi jo. Jde ale o to, že já ten čas, kte­rý je na tom asi nej­cen­něj­ší, trá­vím ve ska­lách vylo­že­ně rád. Líbí se mi, že za mnou tady na pla­ne­tě něco zůstá­vá – „ten jedi­nej pier­cing, kte­rej je sexy,” jak se říká…

Jak se díváš na poně­kud vynu­ce­né smě­ry a „výko­po­vé prá­ce“?
Kaž­dý má tu hra­ni­ci někde jin­de. Udě­lal jsem taky něko­lik cest, u kte­rých si jis­tě někdo říkal: „Tyjo, má tohle cenu?“ Když pak ale vidíš malé děti, kte­ré při­jdou prv­ně na ská­ly a rela­tiv­ně bez­peč­ně mohou tahat, tak si mys­lím, že to cenu má.

Leh­ké ces­ty by samo­zřej­mě šly udě­lat odspo­da. Ale když dělám ces­ty, aby se lez­ly, tak mi jde o to, aby tam lidi oprav­du kom­fort­ně a logic­ky cvaka­li. Koli­krát udě­lám znač­ky zamýš­le­né­ho jiš­tě­ní a pak tam naže­nu něko­ho men­ší­ho, ať to vyzkou­ší. Je to roz­díl, než když to tam někdo nasá­zí háky od oka. Takhle bez­peč­ně cva­káš z dob­rých chy­tů a žád­né bor­há­ky tam nepře­bý­va­jí.

Jako správ­ce můžeš ovliv­ňo­vat cha­rak­ter oblas­tí…
Když jsi správ­ce skal, nezna­me­ná to auto­ma­tic­ky, že jsi i prvo­vý­stup­ce. Čas­to to tak je, ale jsou správ­ci, kte­ří oprav­du jen udr­žu­jí. Když se jed­ná o roz­voj, tak samo­zřej­mě můžeš určit způ­sob, jakým k tomu při­stou­píš. Ale v zájmu bez­peč­nos­ti a vzhle­dem k sor­ti­men­tu lidí, kte­ří mi pak po tom pole­zou, to vět­ši­nou jsou dob­ře odjiš­tě­né ces­ty. Je to dáno i cha­rak­te­rem oblas­tí – čas­to lomo­vé stě­ny a niž­ší spor­tov­ní ces­ty na blbě dojis­ti­tel­ném mat­ro­ši. Nejsem svá­za­ný tra­dič­ním leze­ním na pís­kov­ci a chci, aby to bylo supr bez­peč­ný. Jedi­ným para­me­t­rem je nepře­jiš­ťo­vat.

To je ale dost sub­jek­tiv­ní.
Chci se hlav­ně vyva­ro­vat toho, že když mám kra­bi­ci nej­tů, tak jich tam nasá­zím sedm, i když sta­čí tře­ba jen čty­ři. Záro­veň chci, aby se zacho­val pro­stor pro tra­dič­ní lez­ce tam, kde je to mož­né. Typic­ky Choust­ník – proč dávat nejt ved­le spá­ry? Urči­tě tam nemu­sí být laj­na žele­za, aby bylo vidět, že je to ces­ta. A sta­ré sko­bo­vač­ky, tře­ba typic­ky „Uzív“ (6- od Fran­ty Pozni­aka, pozn. red.) nechá­vám, řek­ně­me, z piet­ní­ho důvo­du. Ohled­ně množ­ství jiš­tě­ní je tře­ba mys­let i na to, že dří­ve lez­ci nemě­li moc mate­ri­á­lu.

Jak vní­ma­jí běž­ní lez­ci prá­ci skal­ní­ho správ­ce?
Čas­to sem cho­dí lidé, kte­ří při­je­dou do skal a jedou to zle­va dopra­va. Nevě­dí nic o ces­tě ani člo­vě­ku, kte­rý ji dělal. A když se jich zeptáš jen troš­ku nad rámec, tře­ba: „Co Tat­ry?“ Tak vůbec nevě­dí. Jsou to spor­tov­ci, kte­ré vycho­va­la pře­kliž­ka. A pros­tě to berou tak, že tam někdo namlá­til diret­ky, a chtě­jí si jen kon­zum­ně zalízt. Chvá­ta­jí, aby odpo­led­ne stih­li ješ­tě koleč­ko­vé brus­le. To nejsou pod­le mě moc lez­ci.

Tako­vé ale vlast­ně pod­po­ru­ješ tím, že jim tam ty diret­ky při­pra­vu­ješ…
To je prav­da. Já je ale rád vytáh­nu z těch tělo­cvi­čen, ať si můžou někde bez­peč­ně zalízt ven­ku.

300krát DÍKY

Zmí­ně­ným třem stov­kám dob­ro­vol­ní­ků pat­ří vel­ké podě­ko­vá­ní.
Kdo by chtěl při­dat ruku k dílu, může ho nasmě­ro­vat tato strán­ka s kon­tak­ty. Vybí­rat se dá pod­le toho, kde zrov­na byd­líš, nebo kam jez­díš nej­čas­tě­ji lézt. Co jsme zazna­me­na­li během pří­pra­vy toho­to člán­ku, tak zájem­ci o prá­ci se moc neod­mí­ta­jí.

__________