Žlutá spára VIIIc

Když „Prca­se“ Sla­ví­ka odsu­nu­li z rod­né­ho Mos­tu, začal se poo­hlí­žet po vol­ných smě­rech kolem nové­ho byd­liš­tě. Nemu­sel cho­dit dale­ko, aby našel krás­nou des­ku oto­če­nou na jih. Opro­ti ostat­ním stě­nám Svoj­ko­va i doce­la pev­nou… Mrk­ni na původ­ní video.

TEXTFOTO: STANDA „SANY“ MITÁČ, PŮVODNÍ VIDEO: JAKUB FREIWALD, S. MITÁČ
| ZÁŘÍ 2019

PRCASOVA DOMÁCÍ STĚNKA


Kdo chce zažít roman­ti­ku ve ska­lách, čas­to kvů­li tomu skous­ne něja­kou, jak by řekl „Prcas“ Sla­vík, „nevý­ho­dou věc“. Chceš-li být ve ska­lách sám, zna­me­ná to, že se potáh­neš někam dale­ko, budeš se pro­dí­rat houš­tím a mís­to pev­ných chy­tů pak tře­ba dro­bit strou­han­ku…

Výjim­ka naštěs­tí potvr­zu­je pra­vi­dlo, tak­že pokud se tvé tělo přes léto tro­chu roz­lezlo, vydej se mrk­nout do Svoj­ko­va. Hned deset minut nad par­ko­viš­těm najdeš rela­tiv­ně pev­nou již­ní des­ku s rozum­ně odjiš­tě­ný­mi cesta­mi z obdo­bí začát­ků čes­ké legen­dy Jir­ky „Prca­se“ Sla­ví­ka. Jest­li tě tedy zají­má, jakou for­mu měl „Prcas“ ve svých 27 letech, zajeď si na his­to­ric­ký exkurz.

Pro míst­ní­ho patri­o­ta Jaku­ba „Miki­ho“ Měko­tu z ved­lej­ší­ho Nové­ho Boru zna­me­ná tahle stě­na abso­lut­ní srd­cov­ku, tak jsme ho poprosi­li, aby ji před­sta­vil pro­střed­nic­tvím ces­ty „Žlu­tá spá­ra“ RP VIIIc. Název tady doce­la bala­mu­tí – doo­prav­dy to není vůbec spá­ra, ale pěk­ná stě­nov­ka… (Zvy­kej si – tady je všech­no „tako­vý podiv­ný“, pozn. aut.)

Jaká je “Žlutá spára”?

– Popi­su­je Jakub Měko­ta –

PSYCHO-POMSTA ZA ŽLUTOU STĚNU

Roz­ho­vor s Jir­kou “Prca­sem” Sla­ví­kem

Co se ti vyba­ví, když se řek­ne Svoj­kov?
Svoj­kov je oblast lokál­ní­ho význa­mu, kde povět­ši­nou moc lidí nele­ze. Tím, že mě komu­nis­ti vyho­di­li z okre­su Most, tak jsem se pře­stě­ho­val do Nové­ho Boru. Tam mě dokon­ce při­ja­li hned i do prá­ce, a tak jsem záhy začal obje­vo­vat míst­ní kame­ní. Dostal jsem se také mezi komu­ni­tu – Pavel Kulík, Jir­ka Vodráž­ka, Josef Rybič­ka – to byli zásad­ní tvo­ro­vé, kte­ří v té době doce­la dob­ře lez­li. Já jsem jim tam ve své pod­sta­tě začal troš­ku ško­dit – vychy­tá­vat vol­né smě­ry. No, a prá­vě v té Žlu­té stě­ně byl ješ­tě vel­ký poten­ci­ál. Mys­lím, že jsem tam udě­lal i pár tako­vých maza­ných – těž­kých cest.

Co bys řekl o mate­ri­á­lu?
Prá­vě, Svoj­kov má jed­nu nevý­hod­nou věc, kte­rá tkví v tom, že je to straš­ně křeh­ký písek. Naštěs­tí, kus té Žlu­té stě­ny tvo­ří tako­vý pře­ta­ve­ný pís­ko­vec a ten má rela­tiv­ně pev­nou des­ku.

My jsme si na zdo­ku­men­to­vá­ní vybra­li „Žlu­tou spá­ru“. Proč se tak ta ces­ta jme­nu­je, když tam neu­dě­láš ani jed­no spá­ro­vé tem­po?
Nazval jsem to mys­lím „Žlu­tá trh­li­na“, ale pokud se uchy­til název „Žlu­tá spá­ra“, tak není z mých úst. Nicmé­ně, je mi to úpl­ně jed­no. Já si ces­ty nepíšu. (smě­je se)

Žlu­tá stě­na se “Žlu­tou spá­rou” upro­střed


Co bys ješ­tě dopo­ru­čil na Žlu­té stě­ně?
Ved­le vede ces­ta, kte­rá se jme­nu­je „Medi­ka­ment“ IXc, ta je nově ješ­tě zespo­da při­klí­če­ná (vari­an­tu udě­lal „Miki“ Měko­ta s Márou Šímou a jme­nu­je se „Prca­so­má­nie“, pozn. aut.) a teď je z toho v kuse desít­ka. Ved­le toho je dál ces­ta „Rot­punkt“ VIIIb – to je tako­vá rozes*aná, křeh­ká, nehezká, ale dob­ře okru­ho­va­ná stě­na. Nako­nec si tam hod­ně vpra­vo můžeš dát „Mozai­ku“, to je pěk­né IXb.

Máš infor­ma­ce, jest­li se ces­ty lezou?
Žlu­tá stě­na byla vždyc­ky jeden z nej­kom­pakt­něj­ších masi­vů na Svoj­ko­vě a mys­lím si, že ty ces­ty to tam obo­ha­ti­ly. Jest­li se lezou, nebo nele­zou, to už je otáz­kou… Pokud tam lidi nejez­dí, tak se jim nedi­vím. (smě­je se) Je to tam tako­vý podiv­ný.

Udě­lal jsi ješ­tě něja­ké ces­ty v oko­lí Žlu­té stě­ny?
Tře­ba vle­vo je věž, kte­rá se jme­nu­je Mat­ter­horn s dlou­hou údol­ní stě­nou. V ní mám jeden ze svých psy­chic­ky nej­těž­ších zdo­la­ných smě­rů. Ty blá­ho, to se jme­nu­je „Psy­cho­de­likt“ (IXc, 35 m, 1 K, pozn. aut.). Udě­lal jsem to v roce 1986, když o mě zača­li říkat, že dělám ces­ty na pi*u a že je dělám moc odjiš­tě­ný. Pada­ly tam něja­ké hloupé názo­ry a já jsem se s tím nechtěl zto­tož­nit. Tak tam jsem na truc udě­lal ces­tu, kte­rá je na pi*u v mate­ri­á­lu, neod­jiš­tě­ná a těž­ká jako pra­se. Mys­lím si, že to byla hloupost – navr­tal jsem ces­tu, kte­rou nikdy nikdo nele­ze a zaz­dil jsem krásnej směr podob­ně jako Špek zazdí­vá všech­ny smě­ry v Klo­koč­kách. Já jsem tam bohu­dík zaz­dil jenom jeden (smě­je se)

Exis­tu­jí z tvé­ho svoj­kov­ské­ho obdo­bí fot­ky?
Pokud jde o fot­ky, tak jsem úpl­ně vyhas­lej… (smě­je se)

Na Svoj­ko­vě jsem bohu­dík zaz­dil jen jeden směr. Prcas Sla­vík (f: Stan­da Mitáč)
Topo ces­ty “Žlu­tá spá­ra” RP VIIIc. Vět­ši­nou se kon­čí pod výle­zo­vým kou­tem u kru­hu.


VZPOMÍNKA JÁRY KARLA

Ces­tu jsem popr­vé lezl na pod­zim v roce 2013 pod dozo­rem míst­ní­ho znal­ce „Miki­ho“. Zná ji jak svo­je Cob­ry, a tak mi jí vyra­dil na fla­sh. Pro­gram měl vymyš­le­ný oprav­du pre­ciz­ně. Byla to prý jeho prv­ní osma.

Zají­ma­vé je už cva­ká­ní prv­ní­ho kru­hu. Člo­vě­ku se k němu ten nepří­jem­ný krů­ček nechce udě­lat a potom pěk­ný boul­d­řík, kde výš­ka je výho­dou..

Mezi dru­hým a tře­tím kru­hem se hodí plo­chá­ček do trh­lin­ky – bez něj se padá prý od tře­tí­ho kru­hu až k nástu­pu těs­ně nad zem.

Výle­zo­vý komí­nek je spí­še dob­ro­druž­ná zále­ži­tost pro kla­si­ky. Spor­tov­ní pís­kař vět­ši­nou kon­čí u čtvr­té­ho. (smě­je se)



________________________________________

Text a video o „Žlu­té spá­ře” na Žlu­tou stě­nu pat­ří mezi naše „Pří­běhy cest“. V této rub­ri­ce najdeš dal­ší videa, tře­ba „Údol­ku” na jizer­ský Nos, kde jsme také šli po his­to­rii ces­ty. Děku­je­me fir­mě Rock Empi­re za part­ner­ství toho­to dílu.


Pokud chceš oce­nit naši prá­ci,
zvaž pro­sím cvak­nu­tí při­spě­va­tel­ské samo­lep­ky,
ať může­me točit dal­ší videa. I malá část­ka pro nás zna­me­ná vel­kou pod­po­ru.

Standa Mitáč

Hlav­ní edi­tor

„Leze­ní není o čís­lech a život není o peně­zích.“ Nej­ra­dě­ji píše o lidech, kte­ří vědí, že štěs­tí si nikde nekou­píš. Je závis­lý na sta­vech, kdy neře­ší čas a datum – v horách nebo doma upro­střed Labských pís­kov­ců. Nelé­čí se.

Jakub Freiwald

Edi­tor

Před mno­ha lety pro­pa­dl ces­to­vá­ní a v Čechách ho od té doby potkáš jenom v létě. Zby­tek roku rád kámo­še udr­žu­je v nejis­to­tě, ve kte­rém časo­vém pás­mu se zrov­na nachá­zí. I když milu­je hory, posled­ní dobou dává před­nost spíš tro­pic­kým oce­á­nům a sur­fo­vá­ní.

DÍKY ZA PODPORU | Svým cvak­nu­tím při­spí­váš eMon­ta­ně na dal­ší tvor­bu