Žlutá spára VIIIc

PRCASOVA DOMÁCÍ STĚNKA

Kdo chce zažít romantiku ve skalách, často kvůli tomu skousne nějakou, jak by řekl „Prcas“ Slavík, „nevýhodou věc“. Chceš-li být ve skalách sám, znamená to, že se potáhneš někam daleko, budeš se prodírat houštím a místo pevných chytů pak třeba drobit strouhanku…

Výjimka naštěstí potvrzuje pravidlo, takže pokud se tvé tělo přes léto trochu rozlezlo, vydej se mrknout do Svojkova. Hned deset minut nad parkovištěm najdeš relativně pevnou jižní desku s rozumně odjištěnými cestami z období začátků české legendy Jirky „Prcase“ Slavíka. Jestli tě tedy zajímá, jakou formu měl „Prcas“ ve svých 27 letech, zajeď si na historický exkurz.

Pro místního patriota Jakuba „Mikiho“ Měkotu z vedlejšího Nového Boru znamená tahle stěna absolutní srdcovku, tak jsme ho poprosili, aby ji představil prostřednictvím cesty „Žlutá spára“ RP VIIIc. Název tady docela balamutí – doopravdy to není vůbec spára, ale pěkná stěnovka… (Zvykej si – tady je všechno „takový podivný“, pozn. aut.)

PSYCHO-POMSTA ZA ŽLUTOU STĚNU

Rozhovor s Jirkou “Prcasem” Slavíkem

Co se ti vybaví, když se řekne Svojkov?
Svojkov je oblast lokálního významu, kde povětšinou moc lidí neleze. Tím, že mě komunisti vyhodili z okresu Most, tak jsem se přestěhoval do Nového Boru. Tam mě dokonce přijali hned i do práce, a tak jsem záhy začal objevovat místní kamení. Dostal jsem se také mezi komunitu – Pavel Kulík, Jirka Vodrážka, Josef Rybička – to byli zásadní tvorové, kteří v té době docela dobře lezli. Já jsem jim tam ve své podstatě začal trošku škodit – vychytávat volné směry. No, a právě v té Žluté stěně byl ještě velký potenciál. Myslím, že jsem tam udělal i pár takových mazaných – těžkých cest.

Co bys řekl o materiálu?
Právě, Svojkov má jednu nevýhodnou věc, která tkví v tom, že je to strašně křehký písek. Naštěstí, kus té Žluté stěny tvoří takový přetavený pískovec a ten má relativně pevnou desku.

My jsme si na zdokumentování vybrali „Žlutou spáru“. Proč se tak ta cesta jmenuje, když tam neuděláš ani jedno spárové tempo?
Nazval jsem to myslím „Žlutá trhlina“, ale pokud se uchytil název „Žlutá spára“, tak není z mých úst. Nicméně, je mi to úplně jedno. Já si cesty nepíšu. (směje se)

Co bys ještě doporučil na Žluté stěně?
Vedle vede cesta, která se jmenuje „Medikament“ IXc, ta je nově ještě zespoda přiklíčená (variantu udělal „Miki“ Měkota s Márou Šímou a jmenuje se „Prcasománie“, pozn. aut.) a teď je z toho v kuse desítka. Vedle toho je dál cesta „Rotpunkt“ VIIIb – to je taková rozes*aná, křehká, nehezká, ale dobře okruhovaná stěna. Nakonec si tam hodně vpravo můžeš dát „Mozaiku“, to je pěkné IXb.

Máš informace, jestli se cesty lezou?
Žlutá stěna byla vždycky jeden z nejkompaktnějších masivů na Svojkově a myslím si, že ty cesty to tam obohatily. Jestli se lezou, nebo nelezou, to už je otázkou… Pokud tam lidi nejezdí, tak se jim nedivím. (směje se) Je to tam takový podivný.

Udělal jsi ještě nějaké cesty v okolí Žluté stěny?
Třeba vlevo je věž, která se jmenuje Matterhorn s dlouhou údolní stěnou. V ní mám jeden ze svých psychicky nejtěžších zdolaných směrů. Ty bláho, to se jmenuje „Psychodelikt“ (IXc, 35 m, 1 K, pozn. aut.). Udělal jsem to v roce 1986, když o mě začali říkat, že dělám cesty na pi*u a že je dělám moc odjištěný. Padaly tam nějaké hloupé názory a já jsem se s tím nechtěl ztotožnit. Tak tam jsem na truc udělal cestu, která je na pi*u v materiálu, neodjištěná a těžká jako prase. Myslím si, že to byla hloupost – navrtal jsem cestu, kterou nikdy nikdo neleze a zazdil jsem krásnej směr podobně jako Špek zazdívá všechny směry v Klokočkách. Já jsem tam bohudík zazdil jenom jeden (směje se)

Existují z tvého svojkovského období fotky?
Pokud jde o fotky, tak jsem úplně vyhaslej… (směje se)

VZPOMÍNKA JÁRY KARLA

Cestu jsem poprvé lezl na podzim v roce 2013 pod dozorem místního znalce „Mikiho“. Zná ji jak svoje Cobry, a tak mi jí vyradil na flash. Program měl vymyšlený opravdu precizně. Byla to prý jeho první osma.

Zajímavé je už cvakání prvního kruhu. Člověku se k němu ten nepříjemný krůček nechce udělat a potom pěkný bouldřík, kde výška je výhodou..

Mezi druhým a třetím kruhem se hodí plocháček do trhlinky – bez něj se padá prý od třetího kruhu až k nástupu těsně nad zem.

Výlezový komínek je spíše dobrodružná záležitost pro klasiky. Sportovní pískař většinou končí u čtvrtého. (směje se)

________________________________________

Text a video o „Žluté spáře” na Žlutou stěnu patří mezi naše „Příběhy cest“. V této rubrice najdeš další videa, třeba „Údolku” na jizerský Nos, kde jsme také šli po historii cesty. Děkujeme firmě Rock Empire za partnerství tohoto dílu.

Pokud chceš ocenit naši práci,
zvaž prosím cvaknutí přispěvatelské samolepky,
ať můžeme točit další videa. I malá částka pro nás znamená velkou podporu.