OTISK PRSTU

BEZ OMÁČKY A REKLAM

Moc dobrou reklamu téhle lince neudělal. Když na „Otisk prstu“ Simča Ulmonová poprvé zavítala s jedenáctkovým lezcem Andrejem Chrastinou, hodil prý „děsnou krysu pod druhým kruhem a spadl těsně nad zem“.

Simča však v téhle tenké spárce od německých lezců z roku 2010 našla zalíbení a strávila v ní několik bolestivých pokusů, než se jí podařilo vypinkat všechny kroky. „Otisk prstu“ se jí pak povedl vylézt stylem PP v roce 2020. „Přestože jsem sporťák, je to pro mě pořád splněný lezecký cíl a top přelez za poslední dva roky,“ říká o cestě na masiv Almara v okrajové části Levého břehu Labáku.

Ač to není desítka, tak zaručeně potrápí. Vlastně asi nevíme o žádné jiné cestě čistě spárového charakteru, která by na Levém břehu byla těžší. Simča se tedy postarala o první český dámský přelez (cestu zkoušely i Anička Šebestíková a Olča Stehlíková, pozn. red.) a vrátila se s námi na místo, abychom ji v této srdcovce zdokumentovali…

STRACHU TAK AKORÁT

SIMČA ULMONOVÁ

Otisk byla láska na první pohled a naštěstí stejné zalíbení v tuhle unikátní labskou trhlinku sdílela i Američanka a kamarádka Jenny Fischer, se kterou jsme jeden den společně pilovaly kroky s horním lanem. Pilování v této cestě však není na dlouho, neb stopku dostaneš kvůli roztrhaným a otlačeným prstům hodně brzy. Asi největší vítr jsem měla z nástupu, kde je podle mě pro pidilidi boulder za 6C+ s tvrdým dopadem na nerovný terén. Bouldermatku jsem zavrhla a smyčku taky. Vlastně jsem ostrý pokus ani v den přelezu neplánovala, ale pak jsem si řekla: „Není na co čekat.“ „Flow“, jak teď mlaďáci říkají, naskočilo a na jistotu to stejně nevylezu nikdy.

K prvnímu kruhu tě skok nesmí vyklopit (nevyklopil mě) a ke druhému kruhu nesmíš zmastit krokosled a prstosled. Nezmastila jsem. Druhý kruh jsem měla pro cvakání prodloužený (cca na tři standardní expresky), abych cvakla z chytu nad hnízdem tutové smyčky, kterou jsem tam ale neměla. Přemýšlela jsem teď při natáčení, kdy jsme tam smyčku měli, co je pro PP lepší: prodloužený kruh nebo smyčka? Asi smyčka, protože v případě nouze se po ní dá alespoň skočit. (směje se) Při cvakání druhého kruhu jsem už ale věděla, že tam padat nechci. Jenny by mě asi chytla, i když si myslím, že by to bylo hodně, hodně těsné, ale věřila jsem jí.

Dolez už byla odměna. Určitě mě pak v hlavě hlodal ještě čistší styl přelezu, RP nebo PP s jen jednou expreskou v kruhu. To první je pro mě nepředstavitelné, neb i dlouháni si berou na cvaknutí druhého kruhu „dlouhou ruku“ a smyčku z lezecké pozice jen těžko namontuješ. Druhá varianta s namontovanou smyčkou? To si představit dokážu. Ale to už je jedno, i tak to pro mě byl nádherný zážitek, pro který jsem si tuhle cestu vybrala. A je to na každém, jaký způsob přelezu si vybere a co si z toho chce odnést. Pro mě to takhle bylo akorát.

NEHODIT DRŽKU POD PRVNÍM

JEŠTĚ PÁR OTÁZEK NA SIMČU

Na co mají holky dát pozor, když chtějí tahat v Labáku?
Určitě bych si dala pozor na cvakání expresek, protože se často stává, že jištění je vyhnaný trošku výš, než se očekává. My holky jsme často menšího vzrůstu, takže je dobrý mít s sebou krátký šáhlo – „prodlouženou lezcovu ruku“. Když si člověk není jistej, tak myslím, že není ostuda si nějaký kruh nechat prodloužit smyčkou, dvoj-expreskou od partnera nebo si cvakání vyzkoušet na top rope. A pak si to dát odspodu načisto. Nebo lézt cesty na doporučení od kámošů. Navíc často vidím díru po navrtáváku a kruh/borhák je vyhnaný o dost výš… Ale já jsem extrém hobit, tak nechci být úplně nespravedlivá. Často to jsou nevratné kroky – a to nemluvím o morálovkách, ale o těch „sportovních cestách“ na písku. (směje se)

Co si myslíš o nechávání nacvaknutého prvního jištění?
Přestože v Labáku je dost borháků, tak často nebývají úplně blízko nad zemí (i když to jsem zažila i na Vaňousech v Krase, kde to navíc bylo lezení po skle). (směje se) Je dobrý být opatrnej. A týká se to i lehčích rozlezových cest – na ty možná bacha ještě trochu víc. (směje se). A ohledně prvního cvaklýho? To si musí každý vyhodnotit sám – nikoho za to nesoudím, každýho věc, bezpečnost, přístup, nálož pískovcového zážitku. Já to mám tak, že například „Olověnýho brouka“ (IXa na Levém břehu, pozn. red.) nikdy nepolezu bez prvního cvaklýho – přece na sebe a jističe nepřiklopím ten naprasklej převísek nad zemí. (směje se) Ale většinou se snažím, pokud to není vyloženě o držku, o přijetí cesty tak jak je, v případě nejistoty využiju výše psané, nebo jdu od válu a spokojím se holt s toprope, když na to prostě v hlavě nemám.

Měla jsi někdy krušné chvíle pod prvním, kdy už jsi věděla, že to dolů neslezeš?
Pamatuju si, že mě pod prvním hákem zachraňoval dvakrát Majzlík (Luboš Mázl, pozn. red.). Už nebylo návratu – nedokázala jsem cvaknout hák. A pak jednou v cestě, kde hrozila letka do komína… To mi poslal kamarád Vráťa fous lana a byla to zase blbost, dlouhý nátah z police do police a mě bolel prst, musela jsem vzít malou lištu mezi a už jsem chytla psycho zásek… Párkrát jsem se taky v cestě zasekla i tak, že jsem ze zoufalství někam odtraverzovala k jinému jištění. Prostě písek. (směje se)

VZPOMÍNKA ANIČKY ŠEBESTÍKOVÉ

V „Otisku prstu“ jsem vystřílela pár pokusů hned za sebou a unavila jsem se,
takže jsem cestu nakonec nevylezla. Ale chyběl mi fakt kousíček – spadla jsem v posledním kroku před žábou. (směje se) Zkoušeli to se mnou Ondra (Mrklovský) se Stoupou (Janákem), ale ti nedali první krok – nešlo jim dát kyčle od sebe, protože dole se musíš úplně nalepit ke skále. (směje se)
Z naší skupiny to vylezl jenom Honzál (Novák, pozn. aut.).

Na jaro 2022 jsme připravili pár nových samolepek. Pokud si můžeš dovolit podpořit chod eMontany a naši produkci, budeme moc rádi. Vyber si nějakou z aktuální sady – pošleme ti ji poštou.



_________________________