KRÁL STOLETÝ

NEŠKODNÉ POČÍNÁNÍ

Historie se opakuje v cyklech. Když německý průzkumný tým v květnu roku 1923 vylezl na Krále, první skálu v Adršpachu, propukla pod věží živá zábava. Podle knížky Vysoká hra vzbudilo počínání Sasů zájem u místních lidí: „Majitel skal vyslal jednoho ze svých lesních dozorců, který podle jeho rozkazů, kdyby nic jiného nepomohlo, měl opovážlivcům rozstřelit lano. Horolezci dole měli velikou práci, než toho muže přesvědčili, že jejich počínání je zcela neškodné.“

I v roce 2023 bylo třeba vysvětlit, že lezení je „neškodné“. Chvíli to vypadalo, že CHKO Broumovsko stoletý výstup úplně zatrhne. Král se totiž nachází v oblasti hnízdních uzavírek, a tak bylo nutné pro datum 20. května žádat o výjimku. Nejprve to vypadalo špatně, ale nakonec ochranáři uvolili a lezení na Krále se mohla účastnit skupinka maximálně 15 lidí. Organizátoři setkání tak před sebou měli těžký oříšek – ze spousty zájemců vybrat oněch 15 Čechů i Němců a nikoho neurazit nebo nezklamat. Situaci ale zvládli skvěle a na Krále nakonec vylezlo smíšené družstvo, které dole pod strání, stejně jako před 100 lety, legitimoval „lesní dozorce“. Tentokrát už alespoň bez střelných zbraní a v uvolněnější atmosféře.

A stejně jako před 100 lety i letos vyrazila skupinka lezců pěšky z polské vesnice Chełmsko Śląskie. Co se týče samotného výstupu na Krále, tak k prvnímu kruhu tahal Manfred Vogel, jeden z nejpilnějších saských prvovýstupců, ke druhému Andy Stephan, který miluje Ádr od konce 80. let a za tu dobu se naučil perfektně česky, a nakonec Ondra Krecbach jakožto zástupce českých lezců a slavné Krecbachovic rodiny. Pořadí lezců vzniklo spontánně, ale tak trochu metaforicky to odráželo i vývoj lezení v Ádru – čeští lezci postavili své výkony na ramenou Němců, kteří tady začali lézt jako první a pískovcové lezení sem v podstatě přivezli ze Saska. O tomto prvním období jsme se bavili s Pavlem Lisákem, historikem lezení v Adršpachu a autorem už zmíněné Vysoké hry. Čti níže pod videem.

NĚMECKÁ DŮSLEDNOST

ROZHOVOR S PAVLEM LISÁKEM

Proč tehdy lezci ze Saska jezdili vlakem do Chełmska, když do Adršpachu už tou dobou také vedla trať?
V roce 1923 se Chełmsko nacházelo v Prusku, takže jeli po svém území skoro až k hranicím. Polsko mělo před druhou světovou válkou posunuté hranice hodně na východ. Takže tehdejší lezci volili nejlevnější možnost – měli tam tehdy velkou inflaci, takže v podstatě neměli peníze. Později byly i případy, že jezdili z Drážďan na kole…

Odkud jsi vlastně čerpal informace o těchto průkopnících lezení v Ádru?
Největší výhoda byla, že se u nich zachovala spousta písemných materiálů – německá důslednost fungovala už tehdy. Každý klub si vedl svůj cestovní deník, kam si zapisovali výjezdy všech členů. I když jeli soukromě ve třech lidech, tak to tam zapsali. A ty deníky jsou poměrně zachovalé v drážďanském archivu. Z toho se tedy dalo čerpat a pak také ze soukromých deníků. Po první světové válce už se články o horolezectví objevovaly také v časopisech, od 20. let například v periodiku Fahrtgesell nebo trochu později v časopise Bergsteiger.

Dá se říct, kdo tehdy patřil mezi hlavní postavy a motory?
V období prvovýstupu na Krále to byl určitě Otto Dietrich a s ním by bylo potřeba jmenovat ještě dva lidi, a to Wilhelm Fiehl a Otto Rülke. To jsou zrovna prvovýstupci Milenců a Starostové. Jezdili sem nejvíce – Fiehl tu byl snad osmkrát. Jinak pak už spíš následovaly takové sólovýjezdy jednotlivců, například nejslavnější Fritz Wiezner tady vylezl Ledního medvěda a Skalní korunu během jediného zájezdu.

ZADARMO NA OKRAJ

Jak tyhle první objevitele vnímali místní lidé?
Z místních novin se to dá vyčíst. Sasové měli špatné zkušenosti s Hrubou Skálou, kde jim dokonce po slanění rozstříleli lano. Nutno ale říci, že si tam dělali vzájemnou neplechu, která pramenila z neurovnaných vztahů našich národů. Když třeba Němci vylezli na Dračí věž, tak tam vztyčili vlajku trikolóry. Češi ji nedokázali sestřelit, tak se tam nakonec dostali pomocí vklíněných trámů… Na některých pohlednicích z 20. let jsou dokonce ty trámy vidět. Na druhou stranu, na Broumovsku byli návštěvníci celkem vítaní. V jednom článku místních novin psali, „jak je to úžasné, že vylezli Starostovou a obsluha moždíře u Ozvěny toho dne odmítla střílet, aby se horolezci na věži náhodou nelekli a něco se jim nestalo.“ Úplně tu první partu, co přijela lézt Krále, dokonce přijal na adršpašském zámku sám baron Josef Emanuel Nádherný. Lezci mu zazpívali a on jim povolil v lezení pokračovat i další den.

Jaký byl tou dobou poměr česky a německy mluvících lidí v Adršpachu?
V roce 1921 měl podle sčítání lidu Adršpach 1449 obyvatel. K české národnosti se tou dobou hlásil jen nepatrný zlomek obyvatel – Čech byl pošťák, obsluha nádraží, asi i četník a jejich rodiny, a to mohlo být asi tak vše. Na celém Broumovsku před druhou světovou válkou Češi téměř nežili.

Můžeš prosím připomenout, jaký byl tedy první ryze český výstup?
Ten udělala parta z Klubu českých turistů, psal se rok 1935 a mají ho na svědomí Josef Janeba, Miroslav Jedlička, Rudolf Otto Bauše a D. Jedličková. Po nich nastoupili už místní lezci, což byli tedy zase Němci. Teplickým lezcům se povedl například prvovýstup Biskupa na Bišíku nebo opakování nějakých cest v Ádru. Opravdové české lezení začíná až v roce 1944 na Ostaši, kde se dala dohromady parta Náchodských lezců. Jenže, ti mohli lézt jen na Dolním Ostaši, protože Horní už byl v Sudetech, kam nemohli. Do Ádru také ne. Tam se dostali snad jen jednou na speciální propustku a jednou načerno, aby zopakovali Milence. Do roku 1944 víme tedy jen o třech českých prvovýstupech: Džbán v Adršpachu a Mušle s Větrnou na Broumovských stěnách.

Říká se, že před Králem byla v Ádru vylezená ještě jedna věž. Víš, jak to bylo?
Ano, je písemně doložené, že před Králem byla jedna věž vylezená. Neví se však jistě, jaká to byla. Podle popisu to vypadá na Větrnou, jelikož přicházeli bez informací stejnou cestou okolo sv. Václava… Otevřel se před nimi Adršpach – u zámku zjistili, že se tam platí vstupné, na což neměli, tak šli na okraj skalního města. V té době byl navíc podle pohlednic Starozámecký vrch vykácený, takže tam viděli krásné věže. Druhá parta po nich už se pustila do Krále, který už je přesně zaznamenán i s datací a detailním popisem akce. Je tedy lepší oslavovat 100 let výstupu na Krále než na „pravděpodobnou Větrnou“.

Němci tehdy Krále nazývali Pfingsturm, česky Svatodušní věž. Kdy a proč došlo ke změně názvu?
Němci na Krále lezli během Svatodušních svátků, tak proto ho tak pojmenovali. Nemám žádnou starou turistickou pohlednici, kde by ta věž byla nazvaná „Král“. Ale mohli jí tak říkat místní lidé – korunku na hlavě má… A nebo si to mohl celkem citlivě vymyslet Karel Šmíd do prvního průvodce. On do místního názvosloví celkem zasahoval – byl to velký cenzor, ale působil celkem esteticky, takže to vnímám spíš jako jeho přínos. Některé názvy by jinak byly příšerné.

VZPOMÍNKA ONDRY KRECBACHA

Krále jsem poprvé lezl v roce 1979, když mi bylo nějakých deset let. Když jsme to s bráchou před těmi skoro čtyřiceti lety lezli, byl to pro nás takový hlavní vrchol Adršpachu. Znamenalo to pro nás strašně moc. Jako malý děti jsme se tam vyškrábaly bez dovolení rodičů, protože to tenkrát ani nevěděli… (směje se)

.
.

Děkujeme všem čtenářům, kdo nám na rok 2023 cvakli.
Pokud chceš podpořit výrobu dalších videí a článků, informace najdeš tady.

Partneři tohoto dílu jsou: italský výrobce materiálu Climbing Technology a český Hudy sport. Díky také Pavlovi Krejčímu za poskytnutí záběrů.

_______________________________