PRAŽSKÉ INDOOR SPÁRY

PRAŽSKÝ SEN

Pepa Little měl sen – pozval Toma Randalla a Peta Whittakera na spárovou session do holešovického Mamutu. Oba bušiči z Anglie čuměli, protože podobnou stěnu s tolika spárami ještě nikde neviděli. Pepa se před nimi prý v onom snu ztrapňoval, kdežto oni kosili jednu za druhou…

Bohužel, byl to doopravdy jen sen, protože starého Mamuta ulovili developeři a rozporcovali ho na bytové jednotky. Tím pádem zanikl také legendární závod „Holé spáry“ (kombinace cca 13 spárových linek včetně vyhlášené Tlusté Berty, pozn. red.).

Dobrá zpráva je, že v Praze pořád najdeš super škvíry, které tě jistojistě potrápí a připraví tě na lezení venku. „Paradoxně jsem se na nich naučil víc než na spárách v Mamutu,“ říká Pepa Little. S probíhající sezónou na umělých stěnách jsme se rozhodli vybrat tři spárové lajny, které nás ve stověžaté metropoli nejvíce zaujaly. A vlastně málokdo, včetně elitních pražských spárařů Aničky Šebestíkové a Pepy, má všechny tři kousky vylezené na PP. Respektive, vlastně o nikom takovém nevíme…

I. THE BEAUTY

Lezecká stěna Ruzyně

Začneme něčím lehčím na rozpinkání. Jedna z nejstarších umělek v Praze schovává elegantní zvlněnou žábovku, která trochu pracuje a místy se mění v pěst. V Ádru by byla za VIIa s jedním kruhem, všude jinde na písku tak VIIc se dvěma kruhy. Ve francouzské klase odhadem 6a+. „A devítkoví lezci v ní občas vypadnou,“ říká Tomáš Trajbold, který na Ruzyni pracuje.

Spára měří 15 metrů a je kolmá nebo o pár stupňů převislá. „Naučíš se v ní pracovat se situací, kdy se rozšiřuje. Nemusíš to lízt žába-žába, kam dosáhneš. Můžeš žáby vynechávat a zkoušet si těžší techniky,“ popisuje Pepa Little, jak ji pojmout jako tréninkovou pomůcku.

Každopádně, pro začínající spáraře to bude docela výzva vylézt ji až k řetězu na PP – dobré je vědět, že na několika místech zabírá loket, díky kterému získáš takový horší „no hand“. Až ji budeš s převahou běhat nahoru a dolů (nebo třeba žábovici na Offu, případně spáru na Jungli, pozn. aut.), můžeš skočit do dalšího levelu.

II. RINGLOCK

Lezecké centrum Smíchoff

Královna Smíchoffky. Zřídka navštěvovaná… Autor článku pamatuje jen jednoho člověka, který se v ní procházel bez námahy a s elegancí – Alex Honnold na návštěvě Prahy v roce 2013. Ten si ji moc chválil. „Připomíná mi Yosemity.“ Pro smrtelníky je to bitka. „Hubenej fingerlock. Luxusní kotel,“ popisují ji bráchové Obročníkové na svých stránkách.

Obzvlášť těžká je s nacvakáváním expresek – jak jsme zmínili, to se ještě nepovedlo ani Anče Šebestíkové ani Pepovi. Na top rope ji má vkuse vylezenou třeba stavěč Viktor Pařízek. Jak na ni a jak na úchop, kterému se říká ringlock? „Srovnáš si prsty, jako kdybys je dával do fingerlocku, a potom si podkládáš první kloub ukazováčku palcem. Je dobrý mít nehty tak akorát. Nehet ti zpevní úplný konec palce, ale nesmí být dlouhý až moc, jinak si jím propíchneš ukazováček,“ popisuje Anča.

Proč tahle trhlina většině lezců odolává? „Ten úchop zas tak těžkej není – je to hlavně o tom trpění. Lidi na to rychle přijdou, ale většinou to vzdaj, protože jsou líný trpět. Prostě to bolí,“ myslí si.

„Lidi na to rychle přijdou, ale většinou to vzdaj, protože jsou líný trpět. Prostě to bolí.“ Anča Šebestíková

Pak jsou tady nohy… Dobré je začít nejdřív na pohodu s pomocí stupů a časem zaútočit čistě do spáry s měkčí rovnou lezečkou, ve které nebudeš mít skrčené prsty. Technika nohou je tady dost důležitá a umí ji jen mistři oboru. Po cestě najdeš pár rozšíření, kde se stojí trochu lépe. Nahoře se ale trhlina přibližuje koutu a v jednu chvíli tam tahle rozšíření téměř zmizí. „Na to, abys zvedl nohu dostatečně vysoko, by ses potřeboval vykroutit zadkem doleva, kde už překáží kout… A odšlápnout do něj nechceš,“ říká Anča.

V Ádru by to bylo tak za VIIIc, ale referenční cesta se k ní hledá těžko… Na písku má většina podobných spár oblé hrany, takže za ně nemůžeš tolik zabrat pomocí prstů. Třeba Prckova porucha IXa v Ádru vypadá podobně, ale tam je klíč čistě v prstovce, tedy ve fingerlocku.

III. SUPERCRACK

Lezecká stěna BigWall

Do třetice další masakr – zhruba dvacetimetrová široká spára, která po cestě překonává převislé schody. „Když ti tam drží pěst, tak se to leze líp. Nejhorší kombinace je, když má člověk menší ruku a ještě se mu tam nevejde koleno – tím pádem si nikde neuděláš no hand, hůř se posouvají dvoužáby a blbě se cvaká,“ popisuje Viktor Pařízek, který před lety přímo tuhle spáru navrhoval společně s Tomem Rakovičem. Chtěli, aby tam nedržela žába a aby se tam nevešlo koleno. Takový ten nejnepříjemnější rozměr, co tě může potkat. Směrem nahoru se trochu rozšiřuje, což prý ve stavebním plánu nebylo.

Že to nebude procházka, poznáš hned, když zkusíš prvních pár temp… Jak to nazvat? „Asi double handjam fucking,“ říká Pepa Little, který má tuhle obludu vylezenou na kusovku. Ale ovšem jen v zimě a na podzim… V létě ji nikdy na PP nevylezl. „To se strašně potím. Klouže to daleko víc než písek, docela dost hnus,“ hodnotí. Oproti Tatrám je tady letní přelez je cennější a tato krasavice na něj možná ještě čeká.

Pepovi se dovnitř vejde celá noha, konkrétně ta „Turnovská“, což je trik, který ho naučil právě Viktor. Dáš ji co nejvýše a otočíš… „Ta spára je hrozně divná – nemá ostrou hranu, se kterou by to bylo lehký, ale nemá ani zakulacenou hranu, na kterou je člověk zvyklej z písku. Má ji seseklou pod úhlem, takže pro nohy máš strašně špatnou kontaktní plochu. Pořád ti kloužou, a tak musíš zabírat rukama. Je to skvělej trénink. Jakmile si to najedeš, tak venku je oproti ní všechno lehký. To si nedělám srandu. V týhle jedný spáře se naučíš úplně všechno z širočin, teda aspoň pro mě to tak bylo,“ vypráví Pepa. Trávil v ní mnoho sessions před svojí výpravou do Yosemit. První převislý schod mu nakonec nejlépe funguje, když leze nohama napřed.

„Jakmile si to najedeš, tak venku je oproti ní všechno lehký.“ Pepa Little

Boty do téhle spáry jsou velká alchymie. Co doporučuje Pepa Little? „Ideálně né sucháč, ten se ti tam rozdrbe. Lepší je něco měkčího. Ta stěna je kluzká, takže potřebuješ hodně pogumovanou špičku a placatou botu. Potřebuješ hodně specifický boty. Zatím jsem pro to nenašel optimální lezečky, co by tam fungovaly dobře. Jedny, co mám, už se nevyráběj a maj sucháč.“

Mimochodem, jeden tip pro masochisty, co by si chtěli rozšířit svoji pěst. Říká se tomu „tea cupping“. Jak to funguje? „Uděláš pěst a dáš palec nahoru, pak ho ohneš a položíš konec svého palce na svůj ukazováček. Vypadá to jako hrníček. V principu je to způsob, jak rozšíříš pěst, ale neslyšel jsem o tom, že by to někdo používal prakticky,“ říká Pepa.

Jaké jsou názory na klasu? Nejvíce jsme slyšeli 7b, Pepa si původně myslel 6c… Takže to bude asi něco mezi: 7a/7a+. „V Yosemitech by to bylo 5.10d/6b,“ směje se Pepa. „Fakt, ty bláho, tam jsou hodně přísní. Ve všem. To mě dostalo. Jak jsem psal v tom článku, tak v Yosáčích můžeš najít i prstovou spáru za 6a+ v kolmým. Tam je to trošku jiný. Nejlehčí cesta, co jsem tam lezl, byla Separátka (Separate Reality 5.12a, 7a+, pozn aut.).

Na závěr se opět trochu zasní: „Rád bych si spáru na BigWallu vylezl po vlastním, ale zatím jsem k tomu nedostal povolení. To by bylo fajn. Dával bych tam čtyřky frendy, nahoře možná pětky. Šedý a fialový.“

Otázka do pléna: je v Praze někdo, kdo má na PP vylezené obě tyto těžké spáry – Ringlock i Supercrack? Budeme rádi za naprášení na [email protected].

NĚCO NA DOLEZ

Tři spáry jsou málo, že? Ještě by se pár kousků našlo… Třeba klikaté trhliny na Offu se dají rozdělit na tři samostatné spárové linie – vznikne tak dobrá tréninková pomůcka. Nejtěžší je zřejmě ta levá větev. V koutě máš pak ještě sokolíka, který se dá lézt i jako žábovice. Dá se tu najít také solidní rozporák na trénink lýtek, který by byl na písku tak přes dva kruhy… „Dala bych ho za VIIc. Víc asi ne – je to pořád komín. Když si vezmu Komín artistů VIIb na Winklerovky v Tisý, tak tam jsem ani nenastoupila. Ten je dole děsně široký a nad šutrama,“ říká Anča. Nejlehčí spára na Offu je pak oblíbená „Žábovice“ VIIa.

Spáru mají také na Třináctce. „Tam je o pár centimetrů širší než žába a musíš se v ní naučit vytáčet ruce, což je taky skvělej trénink, zhruba VIIc. Vložíš tam ruku jako na žábu a pak stočíš loket směrem dolů. Vytvoří se ti páka mezi dlaní na malíkový straně a ukazováčkem. To tě fixne. A ruka je pořád skoro povolená. Veškerá síla vychází z pozice tvýho těla,“ popisuje Pepa techniku, kterou málokdo používá.

Jak už zaznělo výše, spáru poměrně nově našroubovali také na Jungli. „Dá se lézt třemi způsoby: buď se stupy (z plochých menších struktur) cca VIIb, bez stupů (nohy jen ve spáře) to už je spíš VIIc, nebo zcela bez nohou (nohy jen na tření ve stěně) – to se mi povedlo jen na TR. Klasu nevím,“ směje se Viktor Pařízek.

Víc spár už by se asi muselo jít hledat do města – pilíře mostů, hradby, zdi… Kdo má nějaké tipy, ať se ozve na [email protected], díky. Za pár let můžeme udělat článek o spárové Urban-Praze. Mimochodem, úplně nejlépe jsou na tom s podobnými trenažéry teď Brňáci díky Tomíkovi Lencovi… Ale o tom třeba také někdy příště.

__________