„TÁTA LEZEC“

NIC NEBUDE JAKO DŘÍV

V životě lezce jde všechno tak nějak přirozeně. Prostě jenom lezeš – ti ambicióznější z nás trošku i visí na lištách nebo skáčou na kampusu. Každopádně všechno má spád. Nic neřešíš, teda kromě toho, jestli pod kruhem bude žába, nebo jestli u čtvrtýho kruhu zalomit lištu a pak vykozit pravou…

Jak život postupuje, čekají tě různé milníky. První lezení, první lezení na prvním, první písek, první lezení po vlastním, první VIIa, první 7a, první hory, první bivak… První dítě…

Ehm, co to? První dítě? Co to je? Jak se to zakládá? Počkej, to není na lezení? K čemu to je?
Hmm, kámo, DÍTĚ, no víš…

Cože?
DÍÍÍTĚ, voe. Pokračovatel tvýho rodu a lidskýho pokolení a tak vůbec, jednou jsi byl něco podobnýho.

No dobře, a co teda s tím?
Hele, je potřeba si přiznat, že nic nebude jako dřív. Žádný koupačky v Ádru v deset večer a už vůbec ne hospoda ve dvanáct. Budeš chodit do práce, ale jako že fakt. Né jako že na pět dní v měsíci skočíš na vejškovky a budeš mít dost peněz na pívo, lezky, a v klídku ti to vyjde na letní Chamonix. Potřebuješ sedačku do auta, kočár a k tomu spoustu dalších blbostí. Samozřejmě z druhý ruky na bazoš.cz, ale stejně, gumu na lezkách radši šetři, uvidíš, jak to s novýma lezkama vyjde v rodinném rozpočtu… Jo, a nezapomeň: OPRAVDICKÝ hnízdo. Rovný plácek na bivak dole v Království nestačí. Potřebuješ království s ústředním topením, teplou vodou, kuchyní a záchodem.

Promiň, ještě něco… měl by sis JI vzít.

… (ticho, smrt v očích jako ve výlezu z Rangers)

Hele, kámo, koukám, že seš docela vystrašenej… Neboj, není to zas tak zlý. Víš co, vezmeme to popořadě. Věř mi, že na tuhle formu alpinismu jsi vlastně docela dobře připravenej, a že když budeš chtít, tak to zvládneš.

BOD I
S DÍTĚTEM SPOLU DO SKAL

Dokud dítě nechodí, vozí se ve věci jménem kočár. Většinou se vyplatí vzít vozítko s sebou i do skal, jelikož kojenec neustále jen sosá od tvého děvčete, nebo spí. Spát mrňous umí také v hojdavaku, ten ale musíš mít kde bezpečně zavěsit a ne každé pískle si s ním rozumí. Nicméně s dobrou trojkolkou vyjedeš na přístupu s troškou tréninku každou dvojku, a když to těžkne, dá se ta věc vzít celá do rukou a přenést. S golfáčem složitelným do tyčky, kterej hodíš na záda, a s mrňousem v manduce (takové lehké nosítko) vylezeš prakticky cokoliv, co jsi byl schopen vylézt s věcma na bivak na nástupech v horách. Ale pozor, dopravením dítěte a kočáru pod skálu to nekončí.

Dále potřebuješ plíny, věci na přebalování, hračky a chrastítka, deku na hraní (u nás se jmenuje „deka na nic“) a náhradní oblečení. Další věc… Znáš takový ten pocit, že při balení matroše v deset večer po tmě ti zakručí v břiše a pak si uvědomíš, že jsi naposledy jedl v devět ráno? Jasný, chápu, člověk je v tranzu, na jídlo nebyl čas, stihl jsi maximálně vypít v poledne plecháč a dát si tabáček. Jo, tak takhle přesně ne. Pro kojící část týmu a pro batolata, která už jedí příkrmy, musíš mít železný zásoby. Ideál je třeba sklenice guláše, nějaká ta zeleninka a ovoce pro slečnu (to víš, vyrobit mlíko není sranda) a pro mimčo radši tři sklenice příkrmů. Když přijde za dvě hodiny do rodinky hlad a tuhle drobnost sis neošéfoval, tak je konec expedice a můžeš s kočárem těžce vybojovanou dvojku i s celým arzenálem rovnou sjet dolů. Že jsi nestihl vylézt ani jednu cestu, protože jste napřed přebalovali, pak kojili a pak neúspěšně uspávali? Hmm, smůla kámo, tahle výprava končí.

Vím, je to složitý. Napíšu ti to na papírek. Takže:

Co musíš mít pořád v batohu.
Pro mimčo: plíny (ideálně i vlhčené ubrousky a sudokrém), deku, náhradní body, chrastítka, příkrm, LŽIČKU – nosím dřevěné jednorázové (jo, i na tomhle detailu může skončit celá výprava, i když jsi všechno ostatní poctivě zabalil), pokud používáte, tak flašku a dudlík.

Pro větší děti: hračky (na písek samozřejmě z pískoviště), hamaka, jídlo, pití, vybavení na dětské lezení nebo kouzelná Albi tužka, co se nám osvědčila. Pro mamku: železné zásoby dle chuti, dostatek vody (ne piva – ještě kojí).

„Že jsi nestihl vylézt ani jednu cestu, protože jste napřed přebalovali, pak kojili a pak neúspěšně uspávali? Hmm, smůla kámo, tahle výprava končí.“

BOD II
POTŘEBUJEŠ DO SKAL SÁM

Říkáš, že tyhle rodinné expedice jsou výzva, ale rád si je občas odpustíš? Věř tomu, že ta, která tě miluje, má taky někdy lepší věci na práci, než se s tebou plahočit do skal. Takže ano, v tomhle se shodnete… Jenže, jak už bylo řečeno, pokud nejsi ajťák a chodíš do práce pět dní v týdnu, je potřeba být ve využívání času kreativní. Máš v repertoáru nějaké pěkné spáry, které jsi před pár lety dal na sólo se dvěma promilema ve dvě ráno? V tom případě bude hračka dát to stejný s čistou hlavou o páté. Jelikož nejsi pod parou, před prací v sedm ještě v pohodě stihneš koupačku v jezírku.

Počkej, kámo, to jako kvůli lezení vstáváš ve tři ráno?
Né, neboj… Ti dva tě vzbudili, protože malej má z toho celonočního sosání ve tři pročůráno. Takže co bys neudělal pro svou milou. Mrňouse přebalíš, a to tě krásně vzbudí.

Vyrazit brzy ráno se dá taky o víkendu. Nemusíš ze skal tolik spěchat, stačí se vrátit tak v osm. Do devíti stihneš udělat snídani do postele a třeba vyrovnat myčku. Dřív ji nebuď. Kojení, to je spánková deprivace. Krásný úkaz, jak může být lezení pro vztah obohacující.

Pak ještě můžeš jít lézt v noci. Určitě se ti povedlo párkrát zatmět. Zatmět „plánovaně a dobrovolně“ je úplně stejný, jen je to víc v pohodě. Když uspíš děti v osm večer, tak třeba v devět můžeš mít sraz s kámoši na noční Fichtli na Milence. Tenhle formát má jednu velkou výhodu. Pokud se domluvíte, že po uspání dětí jdeš lézt, nemusíš se vůbec starat o to, v kolik dorazíš domů. Prostě je to jedno. Ještě jedna důležitá poznámka. Nikdy neříkej žádné časy, kdy se vrátíš. Nikdy to nesplníš, a to holky fakt nemají rády… Noční lezení je super. Je to děsná romantika, a do toho ještě parádně potrénuješ na hory.

BOD III
DO SKAL NA RANDE

Pokud jsi tchýni dobře zaléval zahrádku a krmil slepice, budeš mít nejen rajčata a vejce v bio kvalitě, ale občas i hlídání. Můžete jít spolu na oběd, ale skočit spolu do skal „jako za starejch časů“ taky není špatný.

Když budeš zalévat a krmit opravdu svědomitě, je poměrně pravděpodobný, že se vám rande protáhne na týden a stihnete třeba výlet v hotelu v Cala Gonone u legendární Grotta Millennium (Sardinie, pozn. red.). Ve vzdálenější budoucnosti můžeš zase počítat s tím, že až bude tvoje první dítě ve školním věku, v pohodě zvládne dvě hodinky pohlídat svoje mladší sourozence, takže ty se svojí milou stihneš dvě tři cestičky během posledních slunečních paprsků.

A co hory, ty taky zvládáte? Kápni božskou.
Je teda fakt, že od tý doby, co máme mrňata, tak jsme na jednom laně ve vícedélce nebyli. Ta představa, že něco poděláme a zůstanou po nás děti, je nepřípustná. Takže za mě je lepší do hor jezdit každý sám, se svými kamarády.

BOD IV
JEDETE NA DOVOLENOU

Teď tě možná překvapím. Rodinný život asi není úplně ideální pro lezení, ale těžko najdeš víc family friendly aktivitu o dovolené než sportovkaření. Nevěříš? Tak to trochu rozebereme:

• Kolo? Jo, to docela jde, ale i kojenec, natožpak batole nemůže být celý den ve vozejku (musí si někdy hrát na dece). Navíc s vozejkem na Trutnov Trails asi nepojedeš.

• Chození? To stejný. Dítě potřebuje velkou část dne prostor pro sebe. A jako bonus ti k plné polní přibude seznam z „Bodu I“, čímž se dostáváš s obsazeným nosítkem někam ke 30 kilům.

• Společenské sporty? Opět nic moc… Dítě jde uspat zadarmo pod skálou, na což mít zaplacený kurt či volejbalové hřiště nepotřebuješ.

Takže objektivně, sportovní lezení si je s rodinným životem souzeno. Pokud chcete trávit aktivně dovolenou, nic lepšího nevymyslíš.

Hele, ale Ádr má s Arcem společnýho, kromě prvního písmena, asi tak stejně jako Margo Hayes s Cikánem. Vápno je pro měkkýše. Lezení, život a tak vůbec, to je Adršpach.
Haha, klid… Chceš provozovat lezecký sport? Tak si zvykej. Jo, je to jiný… Jako srovnávat Zetor 7245 a Ferarri Modena. Cílem není roztrhanej, červenej a zelenej vyvzlínat v agonii nejištěnou 50metrovou širočinu, ale v boulderu precizně chytit pravou rukou trojprstový lišto-bočák, pod ní vysoko naložit malíkovou hranou levou nohu a pak našáhnout levou rukou takovou debilní lištu, která na prsteník vytváří takový madýlko. Ano, dlouhý souvětí, ale když to netrefíš přesně, tak v dalším kroku poletíš… Nemusíš být odvážný, ale precizní. Je to jiný, ale podstata a emoce zůstávají stejný. Boj o to dostat se vlastní silou nahoru. Nenechat se. Zkoušet to znovu a znovu. Dokázat na první pohled nemožné.

Věř mi, nebudeš si muset dlouho zvykat. Je to skvělý. A pozor, má to jeden velký bonus: Pokud do týhle doby tvoje slečna lezení úplně nemusela, máš velkou šanci to změnit. Stačí to umět prodat.

„Pokud do týhle doby tvoje slečna lezení úplně nemusela, na sportovkách máš velkou šanci to změnit.“

Je to jednoduchý. Ukaž jí cesty, kde i ona bude vynechávat borháky. Až budete při odpočinku mezi pokusy srkat kafe z mokakonvičky, prober s ní, jakou koupíte postel do vašeho nového hnízda. Občas zajděte do kavárny nebo na pizzu do večerního Arca a nebo dokonce do zamilované Verony.

Tyjo, to jako musím jet 1000 kiláků proto, abych jí ve Veroně koupil pizzu a aperol? Co takhle pívo a utopenec u Tošky?
Hele, máš ji rád? Máš rád lezení? No… Tak sis odpověděl. Konec kecání, teď zase prakticky:

• V dodávce nebo v kempu to s trochou citu určitě dáte. Buď ale připraven, že když bude špatná noc, holce dojdou nervy a v tu chvíli není jiné řešení, než all inclusive hotel aspoň na dva dny.

• Žádné další extra věci v dodávce nepotřebuješ. Není špatné mít systém, jak uchytit v autě hamaku. Mimino v ní docela dobře spí, a když se v noci probudí, máš šanci, že ho ukolíbáš, aniž by ses pořádně vzbudil.

• Ráno do skal nesmíš moc spěchat, i když víš, že podmínka bude ještě asi dvě hodiny a pak už je to v háji. Nejlepší způsob, jak se dostat do skal aspoň o půl desáté (kdo to kdy dal s mimčem dřív, zvu ho na pivo), je udělat snídani, přebalit a nakrmit dítě, udělat kafe a pak u kafe probrat třeba tu budoucí postel nebo kuchyni. Ideální je rozhovor začít sám, tvářit se u toho děsně přirozeně a hlavně iniciativně. Takové minimum, aby ti to uvěřila, je cca 15–20 minut. Pak se musíš velmi pomalu zvednout a můžeš opatrně naznačit, že by jsi šel lézt. Budeš se divit, co jsi schopen v letním Arcu ve dvě odpoledne vylézt…

• Někde se dá spát i na divoko přímo pod skálou stejně jako dřív. To není špatný řešení, ale musíš to mít domluvený s celým týmem a mít plán B.

• Výběr oblasti není takový problém, jak by sis myslel. Poraď se s kamarády, co už dítě mají. Osobně znám docela dobré kočárkové oblasti v Arcu, ale hodně family friendly/kid compatible oblastí najdeš taky v Juře. Nicméně platí, že skoro každá destinace, na kterou si vzpomeneš, má nějaké plácky. Při domácím studiu se vyplatí špehovat deníčky lezců/rodičů a taky pořádně nastudovat fotky. Tímto způsobem málokdy odhadneš oblast vyloženě špatně.

BOD V
VÝKONNOST

A jak je to s tréninkem, když máš tak málo času?
Jo, ty se bojíš, že budeš málo silnej? Kamaráde, věř, že tvoje nová role ti poskytuje výrazně lepší podmínky pro trénink ve všech disciplínách než ta minulá. Pokud nepatříš do první stovky na 8a.nu, je dítě tvoje jedinečná příležitost, jak se dostat aspoň do první stovky na lezci. Stručně:

• Hospoda po lezení: To se povede tak jednou do roka.

• Čas jít spát: Po uspání mrňouse máte na sebe půl hodinky času a hurá na kutě.

• Trénink síly: Párkrát do týdne si půl hodinky na lišty nebo kampus úplně v pohodě najdeš, stejně jako hodinku na boulderovku. V těhle věcech ti mrňous na rozdíl od kocoviny a koláčů z širočin všude možně po těle fakt nebrání.

• Trénink vytrvalosti: Podívej se zpět na „Bod I“, co všechno musíš dotáhnout pod skálu.

• Strava: Společná domácnost s tvojí slečnou tě naučí jíst líp než profi sportovec a dokonce i než nejstarší babka na Okinawě.

BOD VI
BYDLENÍ

Jak jsem zmínil. Když tvoje holka řekne, že se těší na vaše společný království, nemyslí tím podchod pod železnicí u Království, kde jsi sebou švihnul, když přestali nalívat. Tady existuje vícero řešení a každé má svoje pro a proti. Je dobré si odpovědět na pár otázek:

Chci bydlet blízko skal? Jsem ochoten se starat o barák? Kámo, fakt se pořádně zamysli, co to znamená mít barák! Nebo stačí byt? Chci chodit do skal lézt s čistou hlavou a s dostatkem času a nevadí mi, když to mám trochu dál? Nebo naopak chci jít do skal i v pět po celodenní práci na zahradě a před uspáváním dětí? A nejdůležitější věc: co chce tvoje holka? Odpověz si sám a samo ti to vyplyne. Každopádně to, že bydlíš pět minut od skal, neznamená, že tam budeš víc než tvůj kámoš, který to má hodinu…

„To, že bydlíš pět minut od skal, neznamená, že tam budeš víc než tvůj kámoš, který to má hodinu…“

BOD VII
LIFE BALANCE: PRÁCE, RODINA, LEZENÍ

Climb now, work later. Snad nejznámější lezecké přísloví. Tahle záležitost je tak strašně individuální, že se do ní snad ani nechci pouštět. Nicméně, dal ses na kariéru táty, což s sebou nese určitou zodpovědnost. Není to jen o tom, kolik domů nosíš, ale taky o nějaké stabilitě, bezpečí a pevné pracovní době (většina holek tohle pochopitelně vyžaduje). A pak taky umožnit holce, pokud to chce, být ekonomicky aktivní (pozor, částečná mateřská má pro tebe docela slušný tréninkový potenciál!).

Každý příslušník lezeckého proletariátu ti řekne, že toho času je prostě mnohem míň, než by sis představoval. Je to smutný? Já nevím, pro mě asi ne. Lezení je hra. Podle mě úplně nejvíc nejlepší hra. Líbí se mi ten název knížky… Vysoká hra. Ale furt je to jenom hra. Hra je v životě strašně důležitá, ale je to jen část celé té rovnováhy. Pro mě osobně, a to ti kámo vůbec nevnucuju, je důležitý, abych měl pocit, že dělám svět lepší. A taky, aby tady po mně zůstalo něco, co mě přesahuje, a v čem je kus mě. Potomstvo. Proto chodíš do práce, proto v noci vstáváš na přebalování a později chodíš s dětma odpoledne po skautech a po ZUŠkách.

Partnerka? Už s ní nějakou dobu seš, asi ti to ještě úplně nedošlo, ale reálně bez ní neumíš žít. Jo, taky se při tom červenám, když to mám říct, ale je to tak. Je to láska. A do téhle záležitosti se vyplatí investovat. Nic cennějšího v životě už mít nebudeš. Btw, kdy bude svatba?

Kámoši? Na ně ti moc času nezbude, ale opravdický kámoše poznáš tak, že tě neopustí. Dokud děti nemají, pomůžou ti půl soboty třeba na stavbě nebo se dřevem a odpoledne pak ještě stihnete skály. Až děti mít budou, dáte společný rodinný Arco.

ZÁVĚREM

Hele, a to jako v tomhle můžeš přežít?
No jasně. Nepřežívám. Žiju život s úžasnejma lidičkama, kteří mě mají strašně rádi, i když mám po týdnu bez lezeckého pohybu příznaky podobné PMS. Jo, všechno je jinak, než jsi byl zvyklej, času ve skalách trávíš asi tak pětinu co dřív. Ale tenhle stav ti dává zážitky, který jsou stejně intenzivní jako chvilky na vrcholu věže v Ádru nebo Šamoný.

Když se na tebe usměje ten mrňous, kterýho jste spolu vyrobili, nebo když poprvý přiloží svoje ručičky na skálu a začne úplně přirozeně vzlínat nahoru, jako by k tomu byl zrozen, tak víc k životu nepotřebuješ… A ještě něco. Kolik, že ti je? Třicet? Až ti bude 50, tvůj „mrňous“ bude mít dvacet. Pro oba ideální období na pořádný počin. Co takhle severka Eigeru? Že zrovna není v podmínce? Nevadí, protáhnete to do Provence nebo Katalánska a konečně si uděláš čas na své první 8a. Stačí jen chtít.

Promiň, bude deset hodin… Tak dáme ještě jedno a já půjdu. Ráno budou palačinky.

__________