„200 slov“

Lezecké hospody: Pražský Mamut z doby kamenné, který přežívá v průmyslové hale

15. 12. 2021, Dan Podráský (s přispěním Standy Mitáče)

Zbloudilý skalní lezec, zahnaný nastupující zimou do nepřirozených prostor umělé stěny, může být překvapen v mnoha směrech. Když se po sportovním výkonu, který jeho běžné lezení ještě alespoň trochu připomíná, dostaví k výčepu, podobnosti s tím, na co je zvyklý, mohou zmizet úplně. Osvěžovny v těchto zařízeních jsou většinou odlišné. Odlišné od těch, kde se s kamarády za zvuků kytary veselí až do časných ranních hodin, kdy se ve spacáku svalí na terásku a po pár hodinách spánku vyrazí opět do skal. Je libo třeba proteinovou tyčinku za 50 korun? Anebo snad veganský shake?

Není to všude stejné. Na stěně Mamut (v začátcích ji podpořil Jirka Šťastný, který kdysi zastupoval švýcarskou firmu Mammut, proto ten název, pozn. red.) v pražských Holešovicích na to šli jinak. „My jsme chtěli vytvořit místo, kde se budou lezci cítit dobře a po lezení nebudou mít potřebu přecházet do jiné hospody. Od začátku je pro nás důležité, aby se odsud nevytratil lezecký duch a nezbylo jen fitko,“ říká spolumajitel Radek Císař. To, že se záměr daří, je vidět na první pohled. Po průchodu lehkým bludištěm průmyslových hal se člověk ocitá v lokálu, který ani jiné přízvisko, než „lezecký“ nesnese. Bezkonkurenční výzdoba nikoho nenechá na pochybách. Stará horolezecká lana, lyže, historické vařiče. Na stěnách fotografie pískovcových věží a severky Eigeru. Člověk je až zaražen, že za okny místo skalních věží spatří halu s barevnými chyty.

Místo skalních věží za okny hala s barevnými chyty. (f: Míša Košatková)

Jak to začalo? Mamut je jedna z nejstarších dosud fungujících pražských stěn. Po zbourání legendární Brumlovky na Praze 4 se Libor Hroza a Radek Císař usnesli, že je třeba vytvořit v Praze stěnu novou. Radek poskytl zejména finance a „formu“, Libor ji pak naplnil „tím lezeckým“ – prostor si pronajímají od září 2004 a stěnu otevřeli v březnu 2005. V uživení stěny není ideální se spoléhat pouze na, byť nadšené a hodné, kamarády lezce. „Snažíme se, aby si u nás každý našel svoje. A to včetně toho fitka,“ říká Radek. Libor s Radkem si však od počátku zakládali na tom, aby ekonomický zisk nepotlačil jejich základní myšlenku. „Vždycky dbáme na to, aby tady za barem dělal někdo, kdo má k lezení vztah. Aby to nebyl prostě jenom brigádník,“ dodává Radek.

To, že v Praze na stěny nechodí pouze svalů chtiví sporťáci potvrzuje fakt, že poctivá hospůdka s pivem a nakládaným hermelínem nezájmem rozhodně netrpí. „Dříve to tady táhla hlavně stěna, ale poslední dobou je to vyrovnaný – hospoda vykazuje zhruba polovinu celkového zisku. Hodně lidí přijde jen tak na pivko a nejdou třeba ani lízt. Jsou tady rádi.“ Že „Mamuta“ do značné míry tvoří pevná komunita spřátelených lezců, se ukázalo během vládou nařízené odstávky. Finanční potíže vyřešila sbírka na Hithitu. „Říkali nám, ať si nedáváme příliš vysoké cíle. Výsledek však předčil veškerá očekávání. Moc děkujeme všem, co nás podpořili,“ vzkazuje Radek.

A co si tedy dát dobrého? Většinu lezců, včetně autora tohoto textu, zajímá jistě pivo. Značka, kvalita, cena, v různém pořadí, dle okolností. „Počkej, to se musím dojít zeptat na bar. Ale vždycky máme jedno základní, to bereme Zlatopramen a k tomu nějakou další pivní specialitu. Ty se měněj.“ Co se jídla týče, tak se v první řadě jedná o výborný nakládaný hermelín. „Nejsme žádnej kulinářskej podnik, časem jsme vyzkoušeli několik různých kombinací, z čehož dneska vede právě nakládaný hermelín a pizza.“ Na moji pochvalnou poznámku, že je super, že moderní sportovní středisko podává kromě alkoholu také typické hospodské jídlo, jakým nakládaný hermelín bezesporu je, Radek pokračuje: „Ty nám dělá chráněná dílna a myslím, že je opravdu dobrý. Poslední dobou taky na baru nabízíme ovoce, někdo se po tom občas ptal. Tak každý ráno koupíme něco v Albertu a lidi jsou rádi.“ Z výrazu Radkovy tváře je však jasné, že jablka a hrušky výsostnou pozici zdejších hermelínů určitě neohrožují.

„Co se týče akcí, které každoročně pořádáme, tak to jsou hlavně spárařské závody Holé spáry. Za nimi stojí další stálá postava naší stěny, David „Bobr“ Obročník. Lidi to mají rádi, někteří na ně i trénují a někteří díky nim objeví specifické spárové lezení. Hlavně je to však setkání komunity v údobí, kdy jsou skály již definitivně mokré,“ odpovídá Radek na otázku, na jakou akci do Holešovic zavítat.

Trénink hrubé síly probíhá i v hospodě. (f: Míša Košatková)

TŘI REFERENCE OD LEZECKÉHO LIDU

Makak
Mamutí hospoda je pro mě výjimečná lidma, kteří se tam schází. Za mě nejlepší hospoda byl starej Koupák na Hrubici, když byla za barem Ilonka. To bylo těžký odtamtud odcházet. Debaty o lezení, kytary, člověk se probudil na terase a dostal ještě snídani. V Mamutu se mi to stávalo taky. Pamatuju doby, kdy tam Viktor hrál svoje super lezecký písně. Na baru tam mám svůj tuplák, vždycky jsme soutěžili, kdo ho udrží v naplý ruce nejdýl. Vim, že mám rekord, ale kolik, to už si nepamatuju.

Anča
Když se řekne Mamut, tak se mi vybaví tři věci: bezva párty, spáry a nanuky. Už nevím, jak se přesně jmenují, ale vždycky jsem je tam konzumovala ve značném množství. A večírky, po kterých na stěně spí kupa lidí, jsou nezapomenutelné.

Míša
Na žádný stěně není pivo zasloužený tak jako tady – po lezení po chytech, který už dávno nemají póry, stěnách natřených místo pískem lakem a spárách, který člověka sedřou z kůže. Navíc ta atmosféra! Jak frenčíza od Kosti, Tošky nebo Koupáku – naprostej lezeckej punk, levný pivo, kamarádi, večer kytárky… Úplně jak ve skalách. Mamut je prostě láska, druhá rodina a pro mnohé i druhý domov ve chvílích, když jsme zrovna neměli vlastní střechu nad hlavou. Kde jinde tak v sedm ráno potkáš na baru lezce v pyžamu a paní Tinu, která je po těch letech spíš maskotem než zaměstnancem.

„Naprostej lezeckej punk, levný pivo, kamarádi, večer kytárky“ (f: Míša Košatková)

TVRDÁ DATA

Nejbližší skalní objekt:
PP Skály v ZOO – 2,7 km vzdušnou čarou

Nejbližší lezecký objekt:
cca 0,5 metru

Možnost zapůjčení, či zakoupení lezeckého průvodce:
Ne (není ovšem nutný a neexistuje)

Flexibilní otevírací a zavírací doba:
ano

Cenová dostupnost nejžádanějších komodit:
velký Zlatopramen 11° 30 Kč
nakládaný hermelín 70 Kč
pizza 109 Kč

Lezecké fotky na zdi / Lezecká literatura volně k prohlížení:
***** (max počet hvězdiček = 5)

Možnost přespání:
ano

Aktuální informace a webovky:
www.stenaholesovice.cz

______________________________

V tomto seriálu eMontany bychom rádi postupně představili hospody, které si myslíme, že si v Česku zaslouží přívlastek „lezecké“. Formou tohoto cyklu chceme těmto „našim místům“ poděkovat, že se do nich můžeme po svých výkonech ve skalách bezpečně stahovat. Držte se!



I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu