LEZECKÝ SLANG

NA HRANĚ PRAVIDEL

Lezení si stejně jako jakákoliv jiná činnost vytvořilo svoji vlastní hantýrku. Je extrémně rozmanitá a může se lišit místo od místa, v rámci věkových skupin, ale může být odlišná i mezi stejně starými jednotlivci. Dalšími zcela odlišnými skupinami jsou lezci a nelezci. Může se to zdát jako banalita, ale zažil jsem situace, kdy se dva lezci nemohli domluvit, co má ten druhý dělat. Ale ruku na srdce, to se stává jen výjimečně. Většinou nám rozdíly v hantýrce vykouzlí jen úsměv na tváři nebo smějící se emotikon v komentáři na sociálních sítích. Nic víc, nic míň. Ale i tak je to sranda…

Začal bych rozdíly mezi lezci a nelezci. Tam je rozdílů asi nejvíc a na umělkách se s nimi určitě často setkáváš. Právě sem totiž chodí i jedinci, kteří lezení berou spíš jako zábavné fitko. A proč ne? Do téhle kategorie můžou spadat i lidé, kteří opravdu lezou poprvé a nemůžou znát ty „správné“ lezecké pojmy.

Je to už mnoho let zpátky, kdy jsem vzal slečnu na rande na stěnu. Mě to bavilo a věděl jsem, že tam pro ni budu „za hvězdu“. Navíc slečnu zkouknu v legínách, při sportu „zkontruluji“, že má všechno tak, jak má mít, a užijeme si víc zábavy než couráním po městě a posedáváním po kavárnách. Navíc tak spojím trénink a rande – tedy příjemné s užitečným. Všechno se zdálo v pohodě, než vyslovila slova, která mě hluboce zasáhla:

„Kde je další ‘stupátko’? Nedosáhnu na to bílé ‘chytátko’ a neudržím tenhle ‘úchyt’…“ Jak zareaguješ? Lezení je styl života, a když ho oba nemilují, těžko se to do budoucna udržuje. Nemyslíš?

Není to tak dávno, kdy se v diskuzi na facebooku eMontany pod mým článkem o lezení v Patagonii otevřela debata na téma „špatná podmínka“ vs „špatné podmínky“ v horách. Tehdy šlo hlavně o gramatickou správnost výrazu. Jasně, správně by se řeklo, byly špatné nebo dobré „podmínky“. Pak se ale dá mluvit o kvalitě a vlhkosti skály, tloušťce ledu, množství sněhu nebo i jen psychickém stavu lezce. Tohle všechno lezci shrnují pod výraz „podmínka“, která buďto je dobrá, a nebo není… (Někdy se může stát, že „počasí“ je super – slunečno, ale „podmínka“ je na prd – lavinová 4, pozn. red.)

Ani slovo „morál“ samo o sobě není užíváno tak, jak by si naši čeští obrozenci a jazykozpytci nejspíš přáli. Jazyk je ale něco, co se v čase i místě vyvíjí, a pokud nepíšeme odbornou knihu, zákon nebo vědeckou publikaci, můžeme si dovolit pohybovat se na hraně pravidel pravopisu – používáme slang, žargon nebo hantýrku. Pravidla jako shoda podmětu s přísudkem, i/y, s/z a tak dále, se však snažíme dodržovat.

„Vlhkost skály, tloušťka ledu nebo množství sněhu? Tohle všechno lezci shrnují pod výraz „podmínka“, která je buďto dobrá, a nebo není…“

Když se v pátek ráno podíváš z pohodlí kanceláře na počasí a „je podmínka“, tak půjdeš „lézt“ nebo půjdeš „lozit“? Večer u ohně pak zhodnotíme „lezbu“, či snad „lesbu“? Vyprávíš kamarádům, jak sis peckově „zalozil“? Já osobně bych zvolil variantu „zalezl“, ale nic proti ničemu.

Když mě kamarád spustí dolů (ať už lezu „na rybu“, „na topinku“, „top rope“ nebo „na prvním“, „na prvního“, „na vostrým“ nebo snad vyvádím či tahám cestu), můžu mu říct, že mám brutálně „nachcáno“, „nakoupíno“, „ruce jak bandasky“ nebo „natečíno“. Lezci pochopí, i když by to tak třeba sami neřekli. Ale co chudák turista, který jde jen o okolo po turistickém okruhu. Bude se ti dívat na kalhoty a hledat mokrý flek? Bude hledat nákupní tašku z Lidlu nebo bandasky s mlékem, které, jak vytuší, využíváme jako svačinu?

Zima už sice končí, ale kdo z nás běžně používá sloveso „nakydat“ ve spojení právě se sněhem. Jakožto kluk z vesnice jsem samozřejmě vždycky „kydal“ jen hnůj u zvířat. Ale už několik let je u mě tohle sloveso spojeno se sněhem: Na horách nakydalo, venku kydá, bude kydat… Ale třeba u mých rodičů se tohle setkává s nepochopením: „Kydá se hnůj, ale něco tak krásného a čistého, jako je sníh, kydat rozhodně nemůže.“

ZAPOMEŇ NA PERNAMENTKU

Existuje samozřejmě i hantýrka mezi lezci samotnými – slova, která tě vyloženě rozčílí a vytočí tě do běla. Další jsou jen úsměvnou variantou našeho krásného jazyka, nad kterou se můžeš maximálně pousmát. Velmi často není žádná z variant gramaticky špatně, jen každý používá něco jiného. A nebo jsou gramaticky špatně obě. I tak je sranda pozorovat ty rozdíly a reakce okolí.

Ještě jednou: Jdeme „lézt“ nebo „lozit“? (Nebo snad „lejzt“? pozn. red.)
A vezmeme si „lezečky, „lezačky nebo jen „lezky“ či „lozky“?“

Tyhle dva příklady vnímám jako nejvíc rozdílné a mě osobně velmi baví. Vždycky jsem si myslel, že se jedná o rozdíl v nářečí mezi východem a západem ČR. Teď se mi ale víc zdá, že je to naprosto náhodné a nepředvídatelné. Co ty, „lezeš“ nebo „lozíš“? A co u toho máš na nohách?

Dál se můžeme podívat na „mágo“ či „mádžo“. A když ti dojde „magi“? Došla ti síla, magnesium nebo si jen nemáš čím ochutit polívku?

Polezeme tuhle „cestu“, „lajnu“, „trasu“ nebo „linii“? Tyhle rozdíly, a nejen ty,  jsou patrné i v jiných jazycích:

Angličtina: Route, Line
Němčina: Route/Weg, Linie
Španělština: Ruta, Via
Francouzština: Voie, Couenne

A tak bychom mohli pokračovat dále. Do cizích jazyků se ale více raději pouštět nebudeme. Z čistě pragmatických důvodů. Článek by pak totiž mohl lehce nakynout do obřích rozměrů.

„Když ti dojde „magi“? Došla ti síla, magnesium nebo si jen nemáš čím ochutit polívku?“

Osobně vždycky lezu „cestu“, která může být v linii něčeho. Slovo linii nepoužiji ve spojení „polezu tuto linii“, jiní ale ano. A nic proti tomu nemám. Na druhou stranu, „trasu“ mám pro změnu spojenou spíš s pěším nástupem nebo trekováním.

A další příklad, vezmeš si na sebe „sedák“ nebo „úvazek“? Tady vidím rozdíl spíš generační. Slovo „úvazek“ je používanější víc u „zkušenějších“, zatímco moje generace už leze víc v „sedáku“. Možná proto, že dřív se sedák opravdu vázal (ať už kšandičky ze smyc, nebo šití si úvazků doma) a dneska se v úvazku víc sedí – projektování sportovních cest, venku i na stěně, proto sedák. (Na různých lezeckých kurzech se však můžeš setkat i s originálními výrazy: podsedák, lezák nebo pásky… „A ta ocetka je vážně od slova ocet?“ pozn. red.)

Slovních variabilit je nespočet. Myslím, že většina z výše uvedených výrazů není špatně a je jen otázkou našeho vkusu a zvyku, jak budeme mluvit. Hlavně, když si na stěně nejdeme koupit „pernamentku“ – to je tak strašné a tak špatně, že i kdyby to bylo jen z půlky tak strašné, je to furt strašné!

SLAŇÁK A SRABÁKOV

Další kapitola, která by sama o sobě vydala na knížku o velikosti minimálně nového průvodce na Skalák, je běžná lezecká hantýrka. Každý z nás rozumí pojmům „navaž se na osmu“, „podej mi kýbl“, „půjdu na prvním“ nebo „dej mi presa“…

Pokud ale zabrousíme do hantýrky trochu specifické, může i lezecky políbený člověk tápat, nemluvě o tom nepolíbeném. Co by asi udělal tvůj kámoš, třeba fotbalista nebo kolega z kanceláře, kdybys mu dal některý z těhle pokynů?

„zapatuj tam“ — asi by udělal něco s patou, ale co?
„prokoz nohu“ – tohle by klidně mohlo skončit na chirurgické pohotovosti
„vraž tam žábu“ – asi by hledal nějakou chudinku rosničku
„chyť ten spoďák“ – asi by se chytil za (svoje) spoďáry
„rajbas“ – vůbec by netušil, ve kterých vodách hledat
„provaž ty hodiny“ – možná by si protáhl lano svými Garminy
„hoď dolů lano“ – to by asi hodil každý, ale ne každý by ho měl protažené slaňákem
„slaňák“ – Češi rádi solí, takže by začal přemítat své gastronomické znalosti

A co by si asi myslel, kdybys zahlásil:

„Zapomněl jsem na offu svého grigrouše.“
„Je to tu samá zelenina.“
„A su v pi*i, to bude podlaha.“

Na závěr můj oblíbenec:

„Srabákov“ – původ je na Křižáku (nebo „Křížáku“? pozn. red.), i když si to asi nezaslouží. Tohle slovo miluju a opravdu jsem našel lokální srabákov v každé oblasti a v každém sportu. Křižák znám také pod pojmem „vrch zbabělců“. Opět nezasloužená přezdívka, protože i tady se najdou odvážné cesty. Kdyby byl Křižák někde jinde, byla by to výrazná oblast. Bohužel ale bydlí hned vedle Ádru. A jak se říká, sousedy si nevybereš.

ODJISTIT, PROSÍM

Vypisovat další podobné výrazy a hlášky bychom tu mohli asi ještě dlouho. Lezecká hantýrka se liší kraj od kraje nebo i člověk od člověka. Lezení je prostě životní styl a jako takový má i svůj jazyk, slang a osobité výrazy.

Nedávno se ke mně dostala jedna historka. Horský vůdce se během výstupu obrátil ke svým klientům se slovy: „Tady se odjistíme.“ Před nimi byl těžší úsek. Vyrazil napřed, zbudoval štand a z něj začal dvojici dobírat. O to větší bylo jeho překvapení, když vytáhl volná lana, za kterými se objevili klienti se smrtí v očích, sólující v nejtěžším místě. Poslechli na slovo: odjistili se.

Ať už se vyskytuješ na kterékoliv straně barikády, asi se shodneme, že se neshodneme. I když to občas možná trochu dře, většinou se ale naštěstí pochopíme. Hlavně, když se při tom vyhneme větším průšvihům.

Buďme k sobě milí a tolerantní. Vždyť to nic nestojí a ve výsledku o nic nejde. Je přece úplně jedno, že tvůj kámoš „lozí v lezačkách“ nebo se tvoje milá „natahuje po chytátkách“. Hlavně, že nás to všechny baví.

__________