Letos na jaře jsme v rámci našeho cyklu „Lezecké hospody“ psali o ostrovském areálu Pod Císařem. Díky lezeckému pamětníkovi Gertu Tschunkovi jsme se nedávno dozvěděli o tom, že v Ostrově dříve fungovala ještě jedna lezecká hospoda. Dále už pokračuje Gert svým vyprávěním, pozn. red.

Proč se vlastně Ostrovu říká Ostrov? Název pochází ze starofrýžského „Eyland“ – území obklopené vodou. A vody je zde opravdu hodně. Proto tady v 15. století vybudovali hamr, jenž zpracovával železnou rudu těženou v okolí obce Sněžník. Po skončení výroby železa spustila hraběnka Marie Adelheid z Thunu v roce 1706 sklářskou huť, jež vyráběla okenní sklo, barevné korálky a modré lékárnické zboží. Tato výroba skončila v roce 1882 a osada s hospodou na hranici a malým krámkem se začala vylidňovat. Oživení se dostavilo až koncem 19. století, v období raného romantismu, kdy do Ostrova začali přicházet turisté ze saské strany. Básníci, malíři, milovníci přírody a také první horolezci…

Ti všichni se chtěli stravovat popřípadě i přenocovat, a tak se začaly stavět hospody: hotel Meder, Zur Grenze, hostinec U Löbla (dnešní autokemp Pod Císařem, pozn. red.) a hospoda Günther´s Gasthaus Bergkeller včetně pivního srubu „Wolf“. Posledně jmenované stavení se nacházelo nedaleko současného rekreačního objektu ministerstva vnitra. A právě v této hospodě se scházeli první horolezci, převážně pocházející ze Saska. Mimochodem, první vylezenou věží byl v roce 1906 Kořenáč. Pak následovaly další. Rudof Fehrmann ve svém prvním lezeckém průvodci z roku 1908 uvádí v Ostrově pět vylezených věží.

Teprve po skončení první světové války přibylo množství prvovýstupů. Lezci nadále přicházeli převážně z německé strany, ale začali se objevovat i první Češi. Hranice mezi Německem a nově vzniklou Československou republikou sice existovala, ale turistickému ruchu vůbec nebránila.

Kolem hostince Bergkeller (někdy se uvádí také jméno Felsenkeller, pozn. aut.) tehdy vznikl zájmový spolek mladých lezců. Založili ho patnáctiletý Erwin Ritschel spolu se svým kamarádem Gerhardem Ehrtem a dalšími přáteli v roce 1941. Svému lezeckému klubu dali název „BBE“ – Bergbrüder Eiland, „Horští bratři Ostrov“.

Oddíl nebyl velký. Pravděpodobně šlo o osm až deset mladíků, možná i dívek ve věku patnácti až sedmnácti let, kteří v té době v Ostrově i bydleli. Jmenovitě jsou známí pouze Erwin Ritschel, Gerhard Ertl, jehož otec byl spolumajitelem hotelu, a Willi Bauman z rodiny, jež provozovala v Ostrově konzum a obchod s potravinami. Jména známe díky zápisům ve staré vrcholové knížce Zarostlé věže ze dne 12. března 1943. Oddíl „horských bratrů“ však bohužel neměl příliš dlouhé trvání. Ke konci roku 1944 byla většina jeho členů odvedena do německé armády. A po skončení války se už do rodného Ostrova nikdo z nich nevrátil.

Erwin Ritschel sloužil u protiletecké obrany města Lipska. Jako německý voják padl do sovětského zajetí, z něhož ho v roce 1947 propustili do sovětské zóny Německa. Svůj nový domov našel ve skalní oblasti Bielatalu. To proto, aby byl nablízku svému rodnému místu. „Když vane jižní vítr, přímo cítím kouzlo svého bývalého domova,“ prohlásil nadšený milovník skalních světů ve svých pětaosmdesátých letech.

Gerhard Ehrt se narodil v Ostrově 3. května 1927. Do armády ho odvedli, když mu bylo sedmnáct let. Během války rovněž padl do sovětského zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1950. Strávil tam pět let. Po propuštění se již do Ostrova nevrátil, ale lezení zůstal věrný. V roce 1952 ve městě Schkeuditz (předměstí Lipska, pozn. red.) založil turistický a horolezecký oddíl. Při jednom zájezdu do rodného Ostrova se však smrtelně zranil, když lezl na věž Orel. Tabulku s jeho jménem jsme umístili na horolezeckém památníku v Ostrově.

Hospoda Bergkeller a hostinec U Löbla byly až do roku 1945 střediskem lezeckého dění v Ostrově. Určitě se zde po první světové válce v období velkého rozmachu lezení na pískovci stavovali význační lezci jako Emanuel Strubich (autor nejstaršího VIIIa/6a+ na světě, viz článek Milníky lezecké historie, pozn. red.), Otto Dietrich, Ernst a Kurt Rost, Karl Wuttke, Kurt Scheffler nebo Herbert Hoffman.

Protože Bergkeller stál velmi blízko státních hranic, byl při budování jejich ostrahy v roce 1948 spolu s dalšími objekty zbourán.

______________________________

Zároveň do odvolání trvá naše malá čtenářská soutěž – kdo jako první dodá selfíčka z minimálně pěti lezeckých hospod v Česku, dostane od eMontany její příští kalendář. Piš na [email protected].