„Budu v Ost­ro­vě, tak se mi asi nedo­vo­láš.“ A pro jis­to­tu tele­fon ješ­tě vypnout nebo dát do reži­mu „leta­dlo“, pro­to­že Něm­ci prý ze seve­ru posí­li­li svůj vysí­lač. Potom vypnout i svo­je sta­ros­ti a tak tro­chu se zašít před okol­ním svě­tem… Aspoň na chví­li. Dopřát si poho­du, za kte­rou sem jez­di­li už prů­kop­ní­ci pís­kov­co­vé­ho leze­ní před stov­kou let. Ať už to byli Češi nebo Něm­ci. V téhle sle­pé ulič­ce to bylo vždy tro­chu spe­ci­ál­ní – Ost­rov je sice čes­ký, ale leží na opač­né stra­ně hra­nič­ní­ho hře­be­ne, jako­by vystr­če­ný smě­rem k Sever­ní­mu moři… Sou­ži­tí tu neby­lo vždy leh­ké a na člo­vě­ka tu kro­mě pří­rod­ní izo­lo­va­nos­ti doleh­ne i své­rázná his­to­rie, kte­rou se nemů­že pochlu­bit žád­ná jiná čes­ká lezec­ká hos­po­da.

Když člo­věk při­chá­zí blíž, rou­be­ná pohle­do­vá stra­na s pod­stáv­ko­vou kon­struk­cí napo­ví­dá, že tenhle dům už něco zažil… Jaká v něm byla atmo­sfé­ra? Kdo se dovnitř cho­dil bavit? Dali si tam pivo i prvo­vý­stup­ci Koře­ná­če, prv­ní vyle­ze­né věže v Ost­ro­vě roku 1906? Nech­me na úvod tro­chu vyprá­vět pamět­ní­ka Ger­ta Tschun­ka (*1935) z Dubí.

„Pama­tu­ju si, když se hos­po­da ješ­tě jme­no­va­la U Léb­la (Gasthaus Löbel, pozn. aut.). Schá­ze­li se tam ti sta­ří lez­ci, a dokon­ce tam cho­di­li i Něm­ci načer­no přes hra­ni­ce, když to ješ­tě neby­lo tak nebez­peč­né. Spous­ta mých, dnes už čas­to neži­jí­cích kama­rá­dů tam své­ho času měla horo­le­zec­kou základ­nu. Udá­la se tam spous­ta věcí. Vel­ký záži­tek se stal kolem roku 1953, když klu­ci Wolf (hro­motluk Wol­f­gang Bruch, viz foto níže v gale­rii, pozn. aut.) a dal­ší hrá­li na kyta­ru a při­šla na ně posád­ka pée­sá­ků – pohra­nič­ní strá­že. Vojá­kům se to nelí­bi­lo, pro­to­že oni chla­pi taky občas zpí­va­li němec­ky. Pée­sá­ci měli řeči, ať oka­mži­tě pře­sta­nou hrát. Wolf toho nej­vět­ší­ho křiklou­na zhvíz­dal a vra­zil mu pár facek.

V tu chví­li se to semle­lo a roz­pou­ta­la se obrov­ská bitva mezi civi­lem a tou pohra­nič­ní strá­ží, pří­mo v hos­po­dě. Pée­sá­ci to pro­hrá­li a dokon­ce při­šli o osob­ní zbra­ně. (smě­je se) Hos­po­da zůsta­la dost zde­mo­lo­va­ná… Dru­hý den šli lidi oko­lo: ‘Tady to je zavře­ný, nebo se to nedo­pl­ňu­je?’ Nako­nec došlo ke smí­ru – při­šel veli­tel pée­sá­ků a všech­no to urov­nal. Zbra­ně dostal od klu­ků zpát­ky a vojá­ci to všech­no zapla­ti­li. To byla v Ost­ro­vě vel­ká udá­lost,“ vzpo­mí­ná Gert na původ­ní éru hos­po­dy, kte­rá byla spja­tá s rodi­nou Löblo­vých.

Tahle rodi­na v Ost­ro­vě pod­le míst­ní kro­ni­ky žila od roku 1730 a zmí­ně­ný Gasthaus vzni­kl původ­ně v hos­po­dář­ské budo­vě, pro­to­že rodi­na Löbe­lo­vých se živi­la země­děl­stvím. Hos­po­du zalo­žil Otto Löbel kolem roku 1925. V té době fun­go­va­lo v Ost­ro­vě zhru­ba šest hos­pod a hote­lů. Dobo­vé pohled­ni­ce láka­jí k návštěvě mís­ta, kte­ré se nachá­zí „v půvab­ném chrá­ně­ném kot­li­no­vém údo­lí s bal­za­mic­kým a koře­ně­ným les­ním vzdu­chem boha­tým na ozón.“ (In einem atmu­ti­gen geschu­tz­ten Kes­sel­ta­le gele­gen, mit ozonre­i­cher bal­sa­misch wür­zi­ger Wal­dluft, pozn. aut.) Teh­dy se Ost­ro­vu vznos­ně říka­lo Luft­ku­rort Eiland, v pře­kla­du „vzduš­né láz­ně Ost­rov“.

Ale mar­ke­tingu se neda­lo věřit ani teh­dy – míst­ní dění mělo k pohled­ni­co­vé roman­ti­ce dale­ko. Kro­mě léč­by vzdu­chem se tu daři­lo paše­rác­tví. Pokra­ču­je Gert: „Po nástu­pu Hit­le­ra k moci v Němec­ku se paše­rác­ká čin­nost na zdej­ší hra­ni­ci pře­mě­ni­la na poli­tic­kou a zača­la být vel­mi nebez­peč­ná. Zdej­ší hlav­ní stře­dis­ko anti­fa­šis­tů, čes­kých i němec­kých, byl Lido­vý dům v Tisé. Ucho­vá­va­ly se v něm zbra­ně pašo­va­né z Němec­ka a také zbra­ně zís­ka­né od čes­ko­slo­ven­ské armá­dy. Čes­ké čet­nic­tvo zde občas kona­lo vel­mi dra­ma­tic­ké razie. Část zbra­ní, ale i tis­ko­vi­ny a letá­ky byly pře­chod­ně umís­tě­ny U Löb­la v hos­po­dě, kte­rá se tak sta­la dru­hým stře­dis­kem anti­fa­šis­tic­ké­ho hnu­tí. V roce 1934 Něm­ci hos­pod­ské­ho Löbe­la zatkli a uvěz­ni­li.“ Jaký byl jeho dal­ší osud, se neví.

„Hos­po­da U Löb­la se po Lido­vém domě v Tisé sta­la dru­hým stře­dis­kem anti­fa­šis­tic­ké­ho hnu­tí.“

Vypuk­la vál­ka, kte­rá všech­no změ­ni­la. Nicmé­ně, hos­po­da fun­go­va­la i během Říše a také po roce 1945, kdy se údo­lí Ost­ro­va vylid­ni­lo. Zůsta­li mu věr­ní pou­ze zbý­va­jí­cí čle­no­vé horo­le­zec­ké­ho klu­bu „Lin­denbrü­der“ (Lipo­ví brat­ři, spo­lek němec­ky mlu­ví­cích lez­ců, kte­ří žili na obou stra­nách hra­nic, pozn. aut.). Jez­di­li sem jez­di­li na víken­dy – respek­ti­ve na nedě­le, pro­to­že v sobo­tu se ješ­tě pra­co­va­lo. Občas k nim taj­ně přes hra­ni­ci, kte­rá ješ­tě neby­la zabez­pe­če­ná, při­chá­zel sta­rý paše­rák a výbor­ný lezec Man­ti Lexa z Krup­ky-Unčí­na. I toho chy­ti­li a uvěz­ni­li v Ústí nad Labem. Zůstal tam pár dní a pak ho vysíd­li­li do Němec­ka.

Co se sta­lo po vál­ce s Löbe­lo­vý­mi? „Vím jen, že jim komu­nis­ti celou hos­po­du i s pozem­ky sebra­li v roce 1947 a posled­ní­ho Löbe­la vysíd­li­li do čes­ké­ho vni­t­ro­ze­mí, kde pra­co­val v JZD. Co se s celou rodi­nou dělo dál, se nepo­ved­lo zjis­tit,“ říká Josef „Pepí­no“ Nežer­ka, kte­rý v „Auto­kem­pu pod Císa­řem“, jak se dnes mís­to ofi­ci­ál­ně jme­nu­je, pra­cu­je jako pro­voz­ní.

V letech po vál­ce zača­lo pro Ost­rov těž­ší obdo­bí – vygra­do­va­lo vzni­kem pohra­nič­ní­ho oplo­ce­ní, kte­ré část obce oddě­li­lo od Tisé ost­na­tým drá­tem. Podél něj ved­ly pru­hy se sig­nál­ní­mi svět­li­ce­mi, kte­ré se spouš­tě­ly při zava­dě­ní o drát níz­ko nad zemí. Spouš­tě­la je tedy i zvěř, což způ­so­bo­va­lo čas­té pla­né popla­chy. Tou dobou, začát­kem 60. let, jela napl­no Turis­tic­ká cha­ta v zatáč­ce nad Tisou. O sobo­tách hrá­ly kyta­ry a bylo vese­lo ale­spoň tady. Po vybu­do­vá­ní Ber­lín­ské zdi už nemě­lo tako­vý smy­sl těmi­to lesy a přes met­ro v Ber­lí­ně prchat do Západ­ní­ho Němec­ka, a tak se ochra­na hra­nic zača­la poma­lu uvol­ňo­vat. Drá­ty mize­ly a lez­ci zača­li dělat nové prvo­vý­stu­py.

V obdo­bí nor­ma­li­za­ce násle­do­va­ly komu­nis­tic­ké nápa­dy, jak býva­lý hos­ti­nec U Léb­la vyu­žít. Celý are­ál byl nej­pr­ve při­dě­len Sklo Uni­o­nu Tep­li­ce (1957), pod­ni­ku s 15 000 zaměst­nan­ci, a poz­dě­ji se z něj sta­la uby­tov­na, respek­ti­ve rekre­ač­ní osa­da ROH. V 70. letech také pro­běh­la „pře­stav­ba“ ryb­ní­ka na sou­čas­né beto­no­vé kou­pa­liš­tě – původ­ně ho oblo­ži­li růžo­vým mra­mo­rem… Z are­á­lu se nako­nec stal pio­nýr­ský tábor.

Obrat k sou­čas­né podo­bě má na svě­do­mí sku­pi­na lez­ců (Mirek „Mžou­ra“ Mžou­rek, Josef Nežer­ka star­ší, Jir­ka Janiš a dal­ší, pozn. aut.), kte­rá are­ál kou­pi­la brzy po revo­lu­ci. Hos­po­du ote­vře­li v roce 1991. „Už ten­krát se řídi­li myš­len­kou, že to bude mís­to pro nor­mál­ní lidi a žád­ný dra­hý hogo fogo zaří­ze­ní,“ říká Pepí­no. V 1993 tu pro­bě­hl fes­ti­val Ost­rov čaro­dě­jů… Chla­pi spol­če­ně s Jir­kou „Prca­sem“ Sla­ví­kem a dal­ší­mi sehna­li vel­ké kape­ly a ode­hrá­lo se tu setká­ní, kte­ré by si deset let před­tím nikdo nedo­ká­zal před­sta­vit. Kul­tov­ní film asi znáš a mož­ná už i víš, že akce se letos po 30 letech zopa­ku­je – posled­ní víkend v dub­nu (eMon­ta­na plá­nu­je Ost­rov čaro­dě­jů 2023 medi­ál­ně pod­po­řit, pozn. red.) Z lidí, co se na duši toho­to mís­ta podí­le­li, by bylo fér zmí­nit ješ­tě Mila­na Čer­né­ho. Toho sem kolem roku 1996 při­ve­dl Mžou­ra. Milan tu pra­co­val jako pro­voz­ní a spo­leč­ně posta­vi­li pří­stav­bu stře­chy a hos­po­du více­mé­ně doved­li do sou­čas­né­ho vizu­ál­ní­ho sta­vu.

A jaký je kemp Pod Císa­řem po roce 2010? V sezó­ně živý. Jez­dí sem lidi, kte­ří si mís­to oblí­bi­li a pra­vi­del­ně se vra­cí. Mož­ná vzpo­mí­náš tře­ba na Jir­ku „Taxi­se“ Svo­bo­du, kte­rý měl Ost­rov jako svo­ji let­ní oázu, po veče­rech se sezna­mo­val s lez­ci, vyprá­věl his­tor­ky a pro­dá­val jim svo­je Pamě­ti. (Zemřel 11. led­na 2023, pozn. aut.) Šta­m­gas­tů, co tu trá­ví týden v roce, je spous­ta. Občas už ani kapa­ci­ta 250 lidí v kem­pu nesta­čí. Kona­jí se tu růz­né lezec­ké tábo­ry pro děti nebo high­li­no­vé akce tře­ba pou­ze pro ženy – to by páni prů­kop­ní­ci kou­ka­li, až by jim faj­f­ka z pusy vypadla.

Exis­tu­jí něja­ké nápa­dy, kam tohle mís­to dál posu­nout? „Vize máme samo­zřej­mě vel­ký. Ale pořád řeší­me, co si může­me dovo­lit, abychom se nedo­sta­li do žád­ný­ho finanč­ní­ho prů­švi­hu. Vlast­ně neu­stá­le se tu něco řeší, opra­vu­je… Nedáv­no tře­ba nová stře­cha na soci­ál­kách… Z tech­nic­ký­ho hle­dis­ka zby­teč­ná věc – kon­tej­ner stře­chu nepo­tře­bu­je, ale vypa­dá to parád­ně,“ říká Pepí­no, kte­rý tu krou­tí už 19. sezó­nu.

Dal­ší věc, co se tu posled­ní roky hod­ně řeší, je množ­ství odpa­du, co návštěv­ní­ci vypro­du­ku­jí a necha­jí v kem­pu. „Do budouc­na by to mohl být pro­blém – pod­ni­ka­te­lé nebu­dou moci pro­du­ko­vat komu­nál­ní odpad. Musí vše tří­dit a své zákaz­ní­ky to nau­čit… Už teď je to boj. Do Ost­ro­va jez­dí pope­lá­ři jen jed­nou za dva týd­ny, což v létě, při 250 lidech v kem­pu, zna­me­ná sluš­nou hro­ma­du odpa­du. Kdy­by si lidi část odpad­ků odvez­li domů nebo je ale­spoň vytří­di­li v našich kon­tej­ne­rech, hroz­ně moc by nám to pomoh­lo.“

Posled­ní otáz­ka se nabí­zí sama: „A Pepí­no, co tě na tom vlast­ně nej­víc baví?“ „Prá­ce s lid­ma. To mě nabí­jí. Sice jsem na pod­zim už čas­to una­ve­nej, ale je straš­ně fajn, že sem jez­dí samý bez­vad­ný lidi. Málo­kdy sem při­je­de někdo ‘roz­ca­pe­nej’, s kým by byly pro­blémy. Ti sem při­je­dou maxi­mál­ně jed­nou a víc­krát už ne. Ti bez­vad­ný lidi, co to tady zna­jí, sem berou jenom svo­je kama­rá­dy, o kte­rých vědí, že se jim to tady bude taky líbit. A když se sem vra­cíš, tak dopře­du víš, do čeho jdeš – že to tady máme tro­chu v pun­ku.“

TŘI REFERENCE OD LEZECKÉHO LIDU

Ond­ra
Vždyc­ky to bylo divo­ký. Vět­ši­nou jsme tam šli večer na jed­no, skon­či­li jsme na dese­ti a odchá­ze­li ve tři ráno. (smě­je se) Když nikdo nehrál, tak jsme zahrá­li my na ten kla­vír, co tam vždyc­ky byl. Občas jsme tan­co­va­li i Něm­cům na sto­le – jed­ni při­šli na pár skle­ni­ček vína a tro­chu se tam roz­šoup­li. Sko­či­li jsme jim na stůl bosí, špi­na­ví… Říka­li nám něco němec­ky, čemuž jsem vůbec nero­zu­měl. Pár z nich se smá­lo a pár z nich asi neby­lo úpl­ně štěs­tím bez sebe. Ale kouk­li se po oko­lí a pokr­či­li rame­ny, že to je tady asi nor­mál­ní. (smě­je se) Strá­vil jsem tam mno­ho­krát i týden nebo čtr­náct dní. Spa­li jsme před hos­po­dou na par­ko­viš­ti a vždyc­ky jsme tam šli večer na pív­ko nebo na oheň za hos­po­dou. Zácho­dy s mušlič­ka­ma – jed­na odtej­ká, jed­na neod­tej­ká, byly taky legen­dár­ní. Vždyc­ky tam bylo co vidět a co zažít. Pár­ty byly vždyc­ky vyda­ře­ný a nikdy jsem se tam nenu­dil.

Tomáš
Mís­to pěk­ný, ale na mě to je až moc vel­kej cha­os. Při­jde mi, že si jedou vlast­ní bugy, večír­ky pro úzkou sku­pi­nu a člo­věk si tam může při­pa­dat „tro­chu navíc“. V hos­po­dě jsem byl v sezó­ně pár­krát – u jed­no­ho člo­vě­ka jsem si objed­nal, dru­hej to udě­lal, tře­tí to při­ne­sl a čtvr­tej se mě ptal, jest­li už mám zapla­ce­no. Na můj vkus to je punk až moc, tak jsem tam pře­stal jez­dit. Ale je mož­ný, že pokud se s těmi lid­mi z hos­po­dy znáš osob­ně, budou se k tobě cho­vat líp.

Mar­tin
Hos­po­da si mys­lím, že je rela­tiv­ně draž­ší, ale to je asi tím, že leží blíz­ko hra­nic. Co se ale urči­tě vypla­tí, je uby­to­vá­ní, když si vez­meš, že tam máš cha­tič­ku za něja­ký čty­ři stov­ky na noc pro čty­ři lidi. Máš k tomu soci­ál­ku a tep­lou vodu, což je za mě super. Když nejsi míst­ňák, tak se to vypla­tí a vyjde to na poho­do­vou cenu. Od Pepí­na pak už všu­de můžeš cho­dit pěš­ky, pokud teda nechceš do Labá­ku nebo do Sas­ka. Necháš auto týden u cha­tič­ky a máš tam pro sebe celej Ost­rov, Rájec, Tisou v docho­zí vzdá­le­nos­ti…

TVRDÁ DATA

Nej­bliž­ší skal­ní objekt:
305 met­rů vzduš­nou čarou

Mož­nost zapůj­če­ní, či zakou­pe­ní lezec­ké­ho prů­vod­ce:
Ano.

Ote­ví­ra­cí a zaví­ra­cí doba:
Hos­ti­nec je v dub­nu a květ­nu ote­vřen o víken­dech a svát­cích, od červ­na
do kon­ce srp­na den­ně. Kemp den­ně od Veli­ko­noc do kon­ce říj­na (v roce 2023 jen do kon­ce září).

Ceno­vá dostup­nost nej­žá­da­něj­ších komo­dit:
Kláš­ter 12° 49 Kč
Česneč­ka 79 Kč
Hlav­ní jíd­la kolem 150 Kč

Lezec­ké fot­ky na zdi / Lezec­ká lite­ra­tu­ra vol­ně k pro­hlí­že­ní:
* (max počet hvěz­di­ček = 5)

Mož­nost přespá­ní:
Kemp nad hos­po­dou. Aktu­ál­ní ceník najdeš tady.

Aktu­ál­ní infor­ma­ce a webov­ky:
web a face­boo­ko­vá strán­ka

______________________________

V seri­á­lu LEZECKÉ HOSPODY bychom rádi před­sta­vi­li hos­po­dy, kte­ré si v Čes­ku zaslou­ží čest­ný pří­vlas­tek „lezec­ké“. For­mou toho­to cyk­lu chce­me těm­to „našim mís­tům“ podě­ko­vat, že se do nich může­me po svých výko­nech ve ska­lách bez­peč­ně sta­ho­vat. Drž­te se!

Záro­veň trvá naše malá čte­nář­ská sou­těž – kdo jako prv­ní dodá důka­zy (fot­ky nebo účten­ky), že od začát­ku roku 2022 navští­vil mini­mál­ně pět lezec­kých hos­pod v Čes­ku, dosta­ne od eMon­ta­ny její příští kalen­dář. Piš na [email protected].