Tuhle nenápadnou oblast najdeš na severním okraji Prahy – mezi Suchdolem, Úněticemi a Roztoky. Buližníkové skály tu pro lezení objevil už v 50. letech Vladislav „Pštrosák“ Strnad, který zemřel letos v srpnu – dva týdny po oslavě svých 95. narozenin. Pštrosák sem zamlada natáhl bohnický a neratovický oddíl. Lezlo se v klasickém duchu – v pohorkách, většinou bez lana, maglajzu a pořádného jištění. Železo většinou nebylo žádné, jelikož stěny zas tak vysoké nejsou.

„Mně k lezení přivedl učitel tělocviku Ivoš Cihlář, který tady v 80. letech udělal spoustu prvovýstupů, a na Holáč (mapa) nás jako školní děti často bral. Bouldermatky ještě nebyly, šlo spíš o takovou venkovní gymnastiku na skalách – zažili jsme tady taky první ohně ve skalách, první skautské sliby,“ vzpomíná Lukáš Čermák, který bydlí v Roztokách a do oblasti dodnes jezdí na kole.

Mimochodem, zmíněný pan učitel tady v roce 1986 vylezl cestu, která se jmenuje „Cihlářova hrana“ – chodil na ni prý dva roky, než se mu povedla. V pohorkách a bez maglajzu… Dnes to je 7A+ boulder.

Jaké výrazné bouldry tady člověk najde? „Určitě ‘Světovej problém’, to je nejhezčí linka. Už na ni chodím dva roky a ještě jsem ji nevylezl. Bude to asi 7C,“ vybírá Lukáš.

Nejtěžší „bouldry“ má pak na svědomí Matěj Svojtka: „Vyhlídl jsem si tam jednu stěnku s dobrým dopadem, kde jsem si vymýšlel kroky jako na bouldrovce. Označoval jsem si chyty, zakazoval stupy a nejtěžší bouldr mohl být kolem 8A. Těžký přirozený linky tam nejsou. Holáč je pěknej na lano, máš tam super desetimetrový stěnky pro začátečníky.“

Názvem upoutá „Boulder za 1400 Kč“… Jak to vzniklo? Lukáš Čermák popisuje historii názvu – kámoš Tomáš Rychtrmoc ho vyhecoval: „Tenhle kámen se mi líbí. Když mi to pod ním vyčistíš, dám ti 350 Kč na hodinu.“ Lukáš nelenil, čtyři hodiny terén pod bouldrem rovnal, a tak připravil Tomovi dopadiště. „Ještě mi těch 1400 dluží,“ směje se a zahajuje masivní mediální tlak. (Update: Den po zveřejnění článku Tomáš dluh okamžitě splatil, pozn. aut.)

Většina lidí jezdí do oblasti pražskou MHD, svezou se na zastávku „Výhledy“ na Suchdole a pak jdou pěšky. Jak se vlastně jezdí tramvají na Dejvickou a dál busem s bouldermatkou na zádech, když je dopravní špička? To je možná další úroveň speciálního dress codu, který lze občas v Praze zahlédnout: lezci s lanem na batohu, ze kterého ještě visí lezečky.

Každopádně, jak pražská MHD tento boulder-problém zvládne, se uvidí v sobotu 14. října, kdy se na Holáči uskuteční undergroundové „závody“ – všechny důležité informace ke tvé účasti najdeš tady a registrace je zde. Bude se zároveň křtít nový průvodce, večer zahraje živá hudba a v pozdních hodinách proběhne hra „Stromový opičák s možností sestřelu protivníka pomocí pálenky.“ Do akce jsou namočeni lezci z přilehlého okolí (Lukáš Čermák, Tomáš a Danka Horští z Roztok, Míra Svoboda z Únětic, Tomáš Lisý z Libčic, Matěj Svojtka ze Suchdola a další, pozn. aut.). Podnik se prý nikdy nebude opakovat. Možná dorazí i John Bachar.

Na závěr přátelské varování: co autor pochopil, jedná se spíš o akci pro místní lezce. Vůbec nejde o to, že by přespolní nebyli vítáni, ale bacha na přehnaná očekávání. Takže kdo to má na Holáč déle než půl hodiny, měl by si návštěvu pořádně rozmyslet, aby pak nebyl zklamaný. Lezecky/pohybově se totiž nejedná úplně o světovou oblast.