Hurá. Jedeme do Saska! Máme před sebou první letošní výjezd do této parádní lezecké oblasti. Ve středu po práci sedáme v Náchodě do zánovního vozu kvalitní francouzské značky a po nákupu důležitých potravin v Jaroměři (kafe, klobásy, čínské polívky a pivo, pozn. aut.) si to svištíme po dálnici k našim západním sousedům. Plán je jasný. Dneska dáme z časových důvodů něco menšího blízko od auta, Tisá nebo Ostrov, a pak čtyři dny v Sasku.

Jak se blížíme k cíli, telefonicky koordinujeme místo setkání s týmem Beta, co jede z Moravy. V Tisé a na Ostrově prší, ale Sněžník se prý nachází v oku hurikánu. Raději si ani nechci představovat, co to znamená. Tak tedy na Sněžník. Ještě jsem tam nelezl, tak se docela těším. Z příruční knihovničky vytahuji staršího průvodce Tisá, Rájec, Sněžník a koukám, co tam je za lezení. Sedmy. Samý sedmy. S jedním kruhem. Tak to jsem fakt nečekal. Uvidíme na místě, co nám padne do oka.

Na Sněžníku obdivujeme výše zmíněnou meteorologickou anomálii. Všude kolem prší a tady se práší od bot. Že by to bylo o fous? Ne. Prostě máme kliku. Kličkováním mezi kalužemi se dostáváme pod masivy, kde se odpojuje tým Beta a mizí s bouldermatkou na zádech v nedalekém lesíku. No a my jdeme skalkařit. Nejdříve dává na rozlez jednu sedmu Špajda, pak dává druhou sedmu Ježour. Hezké lezení. Jsem na řadě. Vyhlížím si pěknou hranu. Pro jistotu se koukám do průvodce, ale už dopředu vím, co se tam dozvím. Je to sedma. Jak nečekané.

Lezu! Ježour jistí. Špajda je na terase za hranou připravený s foťákem. Cesta vede krátkou stěnkou doleva k údolní hraně. Dávám mizernou smyčku. Chvíli přešlapuji na místě a odhodlávám se k nevratnému nakulení za hranu. Najednou Špajda zařve: „Bacha, šutr!“ kouknu se na něj a vidím, jak stojí na jedné noze, druhou nohu ve vzduchu a mácháním rukou se snaží udržet rovnováhu. Podívám se dolů a vidím šutr velký jako zadek Haliny Pawlovské valící se dolů na Ježoura. Instinktivně, a taky dost naivně, sevřu co nejpevněji malé chyty. Ježoura ten velký šutr naštěstí mine. Chvíle dramatického ticha, potom hlasitý smích všech zúčastněných. Dopadlo to dobře. Špajda se, na rozdíl od šutru, neskutálel do údolí. Šutr s sebou po cestě nevzal Ježoura, a ten tím pádem nevzal s sebou mě. Tři rodiny nepřišly o tátu. Že by to bylo o fous? Ne. To jsme prostě utekli hrobníkovi z lopaty.

Z lezení už dneska nic nebude. Vytahuju smyčku a slézám zpátky. Balíme věci. Teda já se Špajdou balíme. Ježour nemůže. Jeho batoh je zaseknutý pod kamenem jako paní Zdena pod kořenem. Z pod šutru kouká akorát víko batohu od jedné adršpašské designové značky. „Máš v tom batohu něco?“ ptám se ho. „Skoro nic, akorát lahváče a zbrusu novej telefon. Ten by měl být ve víku. Úplně se bojím na něj podívat. Jsem viděl, jak se ten kámen přes to víko převalil.“ Nakonec tento odvážný mladý muž překonává svoje obavy a vytahuje telefon z víka batohu. Telefon nemá ani škrábnutí. Že by to bylo o fous? Ne. Prostě štěstí v neštěstí. Batoh je totiž pořád šutrovým vězněm.

Zkoušíme šutr zvednout. Nic. Odvalit. Nic. Dokonce zkoušíme i ten světoznámý vynález Archiméda ze Syrakus. Tím nemyslím šnekové čerpadlo ani nástroj osudu, ale páku. Po několika dalších marných pokusech o vysvobození batohu se z lesíka vynoří tým Beta, který se vrací z boulderingu. Po vzoru hesla „víc hlav, víc hrubé síly“ se opět vrháme na šutr. Probíhá to nějak takhle: Pavlík tahá kámen, Honza tahá Pavlíka, Honzu tahá Špajda, Špajdu tahá Ježour, Ježoura tahá Laďa, Laďu tahá pes Fido. Nakonec se nám tu řepu, teda šutr, podaří lehce nadzvednout a batoh vyprostit. Ježour kouká do batohu a nemůže uvěřit svým očím. Vytahuje z batohu zcela neporušený lahváč Krakonoše.

Tak to teda bylo o fous. Přímo o fous Krakonoše, pána hor Krkonoš. Díky kombinaci dokonalého kulatého tvaru láhve a měkké pískovcové půdy se stáváme očitými svědky tohoto zázraku, později známého jako „Zázrak na Děčínském Sněžníku“. Hned si ho tedy dáváme na oslavu. Po cestě k autu začínají z nebe padat omluvenky. Přežili jsme další lezecký den na písku.

____________________________

Tento článek získal třetí místo v naší letní soutěži „To bylo o fous“. Vybrané texty budeme postupně publikovat tady.