„Hele Dane, jak se píše o neúspěchu?“ Kamarád Jarda si mě na Kačáku zase jednou dobírá. Naštěstí o chvíli později hodí záda při přelézání stropového bouldru na verandě a zmlkne. Že probíraný literární oříšek budu řešit o pár dní později, mě v tu chvíli ani nenapadlo…

S Honzou sestupujeme Téryho kuloárem. Kýčovité výhledy spojené s efekty zapadajícího Slunce se přehouply do unaveného našlapování v tmavnoucí trávě a suti. Vytahujeme čelovky a plánujeme zítřek. „Honzo, jelikož jdeš dolů a ráno se potáhneš zase nahoru, nejlepší bude, když schováš lano pod hangem. Já to tvoje druhý vezmu, ale schovám ho výš, abych pro změnu nemusel já ráno moc dolů.“

Pro vysvětlení je třeba ozřejmit geografické reálie a naše plány: Ráno chceme lézt východní stěnu Stredohrotu. Honza jde spát na Bilíkovu chatu, neboť prodloužený víkend s krásným počasím zcela zatočil s kapacitou Téryho chaty. Fronta od baru až ke vchodu. Já ze stejného důvodu jdu spát pod šutr ke Spišskému plesu.

Abychom tedy netáhli zbytečně lana s sebou, ukládáme je na bezpečná místa s tím, že si je ráno cestou na nástup vyzvedneme. Zvláště v mém případě je to možná trochu zbytečné, ale prostě efektivita pohybu v horách, že. Každý gram se počítá – i 200 výškových metrů pod chatou.

V krásné měsíční noci se mi úžasně šlape a můj pocit z nadcházejícího bezchybného dne nemůže nic oslabit. „A ten lehký batoh. To je úplně jiná písnička…” Na chatě mám sraz s Vojtou a Šimonem, ti však nakonec zabloudí ve spodních partiích Jordánky, a tak si to jedno unavené pivo vycucám sám. A můžu jít spát. Od srdce se jim směju – „pletou si žlab se žebrem, to snad není možný.“ Můj dobrý pocit vrcholí v atmosférickém biváčku nad plesem. Měsíc zrcadlící se na hladině, nasvícené rozeklané štíty, bezvětří, jinovatka. Spacáček 250tka. Po celodenním hřebínkování se mi však spí docela dobře, nebo jsem přinejmenším líný se panujícím klimatem nějak zabývat. Ráno dobrý pocit pokračuje, ale je doplněn kostižernou zimou.

LIŠČÍ PŘEKVAPENÍ

Rodí se den jako z pohádky. Ve sluneční lázni se loudám k Térynce, kde čekám na Honzu. Přes začínající nachlazení se nemohu dočkat. A už ho vidím! Na batohu má lano, super. Jak ho má úplně nové, tak jsem si říkal, že by byl fakt blbý vtip, kdyby ho večer špatně schoval a někdo ho třeba ukradl… „Hele Dane, nějaký zvíře nám rozkousalo lano. Je tak na čtyři části.“ Moc tomu nevěnuju pozornost. Honza se však tváří pořád poměrně vážně, až mě svým pohledem donutí se zvednout od čaje a lano přemotat. „Hmm, tak tady ani tejpka nepomůže. Švagře, budou smyčky! Bambuláci!“

Ten hajzl živočich Honzovo svítivé dvojče zcela zmasakroval. Na čtyři samostatné části, plus dva kousance, které jsme neodtrhli jenom proto, abychom těch smyček neměli zas tak moc. „Asi liška, co?“ Rozpaky, ale mám jasno – jdeme lézt! Pod Malým hangem na nás přece čeká dalších šedesát metrů tendoňácké technologie. Z mé strany trochu úmyslně, hodně nahlas rozebíráme na chatě naši situaci. Netrvá dlouho a poměrně nalitý týpek, nehledě na to, že je z nějaké mně neznámé části naší země, nám skoro vnutí svůj špagát. Byť jen 50 metrů dlouhý a s nutnou výměnou adres, prý ho máme zpátky poslat poštou. Paráda!

Zvesela si to hopkám k úkrytu našeho druhého dvojčátka. „To jsem ho to schoval, není vůbec vidět z cesty,“ libuju si. Na posledních metrech mě však přepadává neblahé tušení. Zrychluji, smýkám se sutí do svahu k výraznému balvanu. „Čoveče, ono není vidět ani odsud. No jasně, není tady!“ Nadávky, rozpačitý průzkum okolí. „Co kdyby zase nějaké zvíře…“ Kéž by.

OK, končíme. Honza se žene zpět na Térynu vrátit půjčené lano, abychom ušetřili alespoň za poštu někam do Asie. Dobrodárce je zastižen na stejném místě – s novým pivem v ruce. Dáváme si taky. Přicházejí mistři bivaku z Jordánky. Na batohu mají svoje dvě dvojčata a nabízí nám je. „Ne, ne, díky.“ Pochopili jsme, že dneska nejsme ve zdejších stěnách vítaní. Ještě bychom klukům jejich lana třeba sekli.

Po zbytek dopoledne proto pijeme pivo, sluníme se a pleteme bambuláky. Situační tečka přichází ve chvíli, kdy Honza hlásí sms reakci své přítelkyně. „Prý si máme vydezinfikovat ruce, nebo aspoň hodně umýt mýdlem, protože na Slovensku prý hrozí vzteklina.“ Při pohledu na Šimona vyprskneme smíchy – čerstvá smyčka mu zrovna visí z úst, když se chudák zuby nehty snaží dotáhnout svého nového bambuláčka.