„Kurva!! Já se na to…!“

Ano. Bohužel je to tak. Jedno poklidné nedělní dopoledne proťal tiché skály nehezký výkřik. Vznesl se nad temena skal, nad koruny stromů, nad načechrané mraky, vystoupal až do těch skoro nejvyšších míst k těm skoro nejvýše naslouchajícím uším, a pokazil tak sváteční chvilku. Tak tohle tedy ne!

__________________________


„Dělej, lez. Zkus to eště.“

„Jo, jasně. Tak dávej bacha.“

„Jasně.“

„Úúúf!, Kurva, co to… Aaargh!! Ááá… do prdele, to nebere! Nohy, kurva, kde jsou ňáký nohy?! Támhle, kurva… A… A… Du!! Ty vole, já se na to vyseru. Kterej debil tomu dal za sedm?! To je těžký jak svině. Samý posraný jebky, nohy na hovno. To bych blil. A to je eště nahoře ten převis, ten bude stát taky za vyliž… Hele, pusť mě dolů.“

„Jo. Ty vole, Jendo, ty jseš u toho ale tak sprostej, to je hrozný.“

„No jo, já vim. Musim si nějak ulevit, ne?“ S touhle cestou aby mi teda píchli všichni svatý, jinak nevim. Já si támhle pod stromem něco snim a chvíli si vorazim, jo?“

„Jasně.“

„Uf, to bylo něco. Panebože. Takhle ve stínu, to je pohoda. Musim si pořádně promyslet program…“

__________________________


„Ach Jendo, Jendo. S takovoužto to nepůjde.“

„Co… Cože?“

„Tvé spílání hříšné mne z nedělního rozjímání vytrhlo. Již drahnou dobu tě sleduji – takto stěnu tuto strmou nezdoláš. Lozíš tu docela pomýleně.“

„My se známe? Ty jako lezeš? V těchhle hadrech?“

„Já jsemť svatý Bernard.“

„No a?“

„Patron horolezců.“

„Jo tenhle. No, to leda. A co teda podle tebe dělám blbě, kurva?“

„Jendo, Jendo. Ty jsi tak velice sprostý. Chtěl jsem ti vyzraditi lepší betu, ale protože jsi tak velice sprostý, ničehož se ode mne nenaděješ.“

„Ty vole, lepší beta? Bernarde, já ti slibuju, že už nikdy neřeknu sprostý slovo! Ale prozraď mi tu betu.“

„Dobrá tedy. Ale pomni, že porušíš-li kdy slib svůj, lezečky tvé budou navěky kluzké jak slupka shnilého banánu.“

„Platí! Povídej.“

„Slyš tedy a v paměti podrž. Pak routu tuto pekelnou v punktu rudém slavně zdoláš. Onsajt jsi již zmrhal. Předně tedy nad třetím presem neloziž vpravo do gajblíku plytkého, nýbrž vlevo v stěnu hladkou. Ta sice skoupá na záchyty vyhlíží, však oku bystrému tam řádka crimpů ostrých zjeví se. Ty zalom pevně. A nohám důvěřuj, ač ojeté zdají se. Pak poslední crimp na backhand vedle uchop, pravou nohu vysoko nakopej, zafixuj, cvakni a po dvouprdě ostré bystře se natáhni. Za tu nastoupáš, až sloper dobrý budeš míti na dosah.“

„To vypadá dobře Jen bys nemusel tolik mluvit latinsky. Ale co ten převis, hlavně?“

„Trpěliv buď, vše zvíš. Ten sloper pušuj až ke kotníkům a v nohandu staneš hbitě. Tam magi svou obnov, sklepej pečlivě a dlaně v prášku bílém omoč. Teď crux tě čeká, převislý silně. Jest převis ten morfo, však postava tvá vysoká jest výhodná. Vlevo se vytoč, nohu kozí směle užij a madlo mocné na ruku dlouhou uchopíš. Dvě tempa snadná a topuješ již!“

„Boží! Ježiši, děkuju! Teda Bernarde.“

„Však nemysli, že cesta ta snadná bude! Ty zpotíš se mocně a bandy ti natečou. Ďábel ti překážky rozmanité nastrojí, by vůli tvou zkoušel. Pomni svého slibu! Jak slovo nemravné se rtů tvých splyne…“

„Já vim. Šlupka od banánu. Tak jdem na to, ne?“

„Jdi. Nebeská power bude s tebou. A ještě něco ti prozradím. Příště bystřeji hleď v knihu svoji průvodcovskou. Ta sedma má ještě „a“ přidáno. Jest tu užita klasa z Frankreichu!“

„Ty ku…jóne!“

__________________________


„Co blbneš? Chrápeš tu, nebo lezem?“

„Eeh? No, lezem. Jasně, že lezem. Jdem na to! A tentokrát to bude slušnej výkon. A až to vylezu, něco ti prozradim.“

Jenda tu „sedmu“ opravdu vylezl, už nikdy nemluvil sprostě a jeho výkonnost neklesla pod sedm až do jeho sedmdesáti let. Chtěl pak na místě postavit kapličku zasvěcenou svatému Bernardovi, ale OVK i CHKO byly proti. Tak alespoň na nástupu vyryl bernardýna.

A tento příběh je pravdivý. Neboť mi ho vyprávěl sám Jenda, řečený Bernard, a vyrytého bernardýna mi na skále ukázal.

__________________________

Tento text vznikl v rámci čtenářské soutěže eMontany, která měla téma Sedma. Prošel drobnými redakčními úpravami. Titulek je také redakční.