„Hned jsem psal kamarádovi z Prahy, jestli tu náhodou není,“ vysvětluje španělskou angličtinou další z místních lezců. „Jó, vy jste ti Češi? To je super, viděli jsme dole vaši káru.“ Dodávka s nápisy „Czech Climbing Team“ poutala pod horami pozornost. Možná by místňáci byli raději, kdyby z ní vyskočil Adam Ondra a na onsajt si dal cestu „Orbayu“ (8c, 500 m), ale i tým mladých alpinistů se v horách severozápadu Španělska činil.

Sokolíci nejprve vynesli své materiální a gastronomické zásoby pod patu Naranjo de Bulnes (nebo také Picu Urriellu) – tyhle dva názvy patří pětisetmetrovému vápencovému špalku, který tu jako by nic vyrůstá mezi ostatními horami. Okolní hory vypadají normálně, až podprůměrně, zato Naranjo připomíná přerostlou pískovcovou věž – leze se na něj ze všech stran a koupíš na něj samostatného tištěného průvodce, co má skoro 200 stran. K večeru se jeho nejvyšší – západní stěna zbarvuje do oranžova, proto „Naranjo“.

Vylézt si nějakou přímou linku v téhle stěně znamená, že bys měl zvládat s přehledem lézt francouzské 7b a výš. Sokolíci se do Českého BC dostali začátkem srpna a postupně se podívali do většiny zdejších prásků. Největší zářez? Určitě „El norte oculto“ – cesta za 7c+, která měří 455 m a klíčová délka na tebe čeká až ve vrchní třetině. „Nejtěžší a nejkomplexnější skalní vícedélka, co jsem kdy lezl,“ hodnotil Lukáš Ondrášek, který tuhle napůl tradiční cestu probojoval společně s Eliškou „Bětkou“ Vlčkovou stylem „tým PP“, tzn. jeden ze dvojky vždy leze čistě, druhý se s batohem může přitáhnout za jištění. Lukášovo a Bětčino počínání se podařilo zdokumentovat také formou videa, takže časem se můžeš těšit na jeden zahraniční Příběh cesty.

Většina lezců si jako svůj cíl západní stěnou volí cestu „Murciana 78“ (7c+, 550 m). Za pěkných dní se jich tam od rozbřesku tvoří celkem štrúdl. Proč? Tahle půlkilometrová cesta má jen jednu těžkou délku, která je navíc poměrně dole. Takže borci se rozhodnou ji vyhákovat za francouzských 6b+ a pak valí dál nahoru. Linie jištění navíc vede občas mimo lezeckou cestu, takže se „prasení“ nabízí.

Sokolíci však přijeli z eticky přísných oblastí (Písek a Kras), kde jde hlavně o styl, takže se i „Murcianu 78“ pokusili vylézt volně. Lukáš Ondrášek poslal klíčovou délku, která má v topu obtížnost 7c+/8a, na druhý pokus a společně se Šimonem Janošcem cestu dolezli v čistém stylu „tým PP“. To se v „Murcianě 78“ jen tak nevidí – tím jak je linka často v obležení davů, není tam moc prostoru pro nacvičování. Navíc odpoledne se do stěny opře Slunce, a to už je člověk raději přimáčknutý k velkému kameni lovící stín (případně mobilní data z údolí)…

O letošním počínání Sokolíků se na eMontaně ještě dočteš. Brzy se pustíme do zpracovávání zmíněného Příběhu cesty – přelezu „El norte oculto“. Tým mladých alpinistů se v půlce srpna přesunul ještě do žulového království Chamonix – fotky a vyprávění můžeš čekat buď na eM nebo v tištěné Montaně.

_____________________

Sokolíci jsou projekt Českého horolezeckého svazu a jeho hlavním partnerem je firma Mountain Equipment.