(Pro doplnění nového rozhovoru s Adamem Ondrou jsme poprosili o pohled ještě Dušana „Stoupu“ Janáka, který začal „Příklepový strop“ volně zkoušet jako první, pozn. red.)

Klenba Macochy představuje prazvláštní útvar Moravského krasu. Lezení v klenbě svým charakterem připomíná spíš bigwallové lezení než skalkařinu, se kterou je Kras spojován. Kolem osmi délek technického lezení ve velkém převisu spojených s haulováním materiálu, štandováním ve visu atp. Až do roku 2016 vedly v klenbě pouze technické výstupy. Volné lezení v klenbě znemožňují nejen potíže se získáním povolení k lezení, které je možné většinou tak týden v roce, ale i časté problémy s vlhkostí, která je nejnižší v mínusových teplotách.

Po několika pokusech v různých liniích se nám v zimě roku 2016/2017 podařilo s Honzou Strakou volně prostoupit cestou „Příklepový strop“ stylem AF. Tři nebo čtyři z osmi délek jsme nepřelezli vkuse a bylo nám jasné, že vzhledem k omezeným časovým možnostem RP přelez není pro nás realistickým cílem ani v budoucnu. V následujících letech jsem si šel do „Příklepu“ „zablbnout“ s Pavlem Vrtíkem nebo Lumírem Fajkošem, ale šlo nám spíš o tu zábavu ve spektakulárním atletickém stropu než o nějaké vážné pokusy.

Příklepový strop vyžaduje schopnost lézt velmi rychle délky ve stupni 8a až 8b v teplotách okolo nuly nebo pod nulou. V podstatě nás ani nikdo jiný kromě Adama na RP přelez nenapadnul. Námi navržená klasifikace 8b je několik stupňů pod jeho hranicí on-sightu. Desítkové lezení v teplotách pod bodem mrazu nemusí být až takový oříšek mj. proto, že vzhledem k velkému převisu jsou chyty poměrně dobré a pozitivní. Naše očekávání se letos naplnilo. Adam rozdělil pět stropových délek na dvě, každou z nich odhadnul za 8b+. Vzhledem k tomu, že za celou dobu není ve stropě jediný dobrý no-hand rest, jsem zvědavý na přelez ještě lepším stylem z no-handu do no-handu. Tím se završí jedna kapitola lezení v klenbě Macochy.

Snad stejně zajímavé jako Adamovo lezení byl pro mě ansámbl, který se kolem něj při přelezu motal s kamerami, fotoaparáty, světly a mikrofony. Co to vlastně vypovídá o samotném lezení, na to jsem si ještě názor nevytvořil.