„200 slov“

Lezecké hospody: Kačák a jeho šéfová, kterou do skal nikdo nevytáhne

01. 06. 2021, Standa Mitáč (s přispěním Dana Podráského)

Před třema rokama jsem neznala žádnýho horolezce a teď jich znám určitě 100. Ani jsem nevěděla, že tolik magorů leze na skálu,“ směje se Lenka Patzenhauerová, která má třetím rokem v nájmu hospodu Kačák v Tisé na severu Čech.

Jak to vzniklo? Jednoho dne během návštěvy podniku nadsazeně utrousila: „Až to tady krachne, tak mi dejte vědět, já bych to tady trochu vylepšila.“ Nečekala, že se tak stane za 14 dní. Předchozí majitel jí dal vědět a uspěla v konkurzu. „Dávej si bacha, každej tady vytekl velký peníze,“ strašili ji.

Místo s neokoukatelným výhledem na Hřebenové stěny však díky nové provozní chytlo druhý dech a zrovna minulý čtvrtek se na koncertě pod venkovním pódiem sešlo zhruba 70 „magorů v péřovkách“ a jim podobných. Loni na Kačáku proběhl třeba křest bouldrového průvodce na Sněžník od Ondry Beneše a Zdenála Suchého, který Lenka komentuje svým jazykem: „I ti horolezci ty svý brožury, když už se jim nějaká povede, propagujou tady. A nás to těší.“ Mimochodem, je vidět, že žije celá Tisá. Mimo Lenku se tu angažuje například spolek Kultura Tisá, který organizuje různé masopusty, vypouštění draků a podobné akce. Pochází odsud také kapela Gorily v mlze. Proč „v mlze“? Obec se často halí do svého typického „neviditelna“ a topná sezóna tady trvá klidně osm měsíců v roce.

„Jinak je to tady krásný. Příroda, lesy, ty jejich skály. Mám odsud miliardu fotek a pořád to fotím dokola – jsem taky magor,“ kochá se Lenka pohledem na pás skal proti terase, jejímž stropem vede těžký traverzový boulder po umělých chytech. Už za tu dobu někdo Lenku vytáhnul na lano? „Kolikrát mi nabízeli: ‘Pojď s náma do skal!’ Ne! V životě ne. Kdo vám tady bude točit pivo, když spadnu? Musím být rozumná.“

A jak vůbec Kačák přečkal uplynulý „rok zmaru“? Díky úsporám, které si našetřila ze svého platu. A také díky Lenčině mamince, která na Kačáku pracuje 12 hodin denně a řekne si mzdu zhruba za půlku. Když měli otevřené výdejní okénko do dvou hodin, tak tu pak ještě pět hodin uklízela, za což peníze nechtěla. Lence pomáhá také táta – řeže třeba dřevo čtyři víkendy za karton cigaret. „Kdybych tyhle dobrovolníky v rodině neměla, tak by to nešlo. Máma také pracuje hodiny a hodiny na skalce… Za tu si nikdy nic neřekla,“ popisuje Lenka úskalí současného podnikání na místě, které funguje od roku 1979 a zprvu sloužilo jako převlékárny pro koupaliště.

Pokud by se dalo vybrat něco, co jí na své práci štve, byla by to arogance některých hostů. „Jedni se ptali, jestli tu mohou přespat. Řekla jsem, že teda jo, a odemkla jsem jim záchod od osmi do půl 10. Pak přijdu a oni se tam sprchují… Vyplácali mi vodu pro zaměstnance, kteří jsou načichlí friťákama. Nebo občas nám na parkovišti někdo nechá pytel s odpadkama… Neváží si toho, o co se tu snažíme. Štve mě, když si někdo myslí, že si dá jedno pivo a může ke mně do obýváku,“ vysvětluje Lenka, proč přemýšlí o zpoplatnění parkoviště vedle hospody, „musím ale říct, že tyhle výtky se týkají tak deseti procent lidí. Většinou se tak chovají ti, kteří vystoupí z aut za dva miliony… Jinak jsem skromnej člověk a práci určitě měnit nechci. Navíc, mám ráda lidi.“

JAK SE POZNÁ HOROLEZEC?

TŘI REFERENCE OD LEZECKÉHO LIDU

Katka
„Do Tisý jsem jela za kamarády a moc nevěděla, co od toho čekat. Nikdy jsem na skalách nelezla, natož na pískovci. Ujel mi bus, a tak jsem jela z Ústí tágem, z čehož měli všichni samozřejmě legraci. Po dni stráveném ve skalách jsem chtěla jet zpátky do Prahy, nicméně místo na bus jsem pokračovala s ostatními na Kačák. Vůbec jsem svého rozhodnutí nelitovala. Parádní večírek. Po pár pivech jsme se totiž přesunuli na plovoucí ponton a vydali se na širou hladinu Kačáckého rybníka pod hvězdami. Jediným spojením s okolním světem se stala kánoe, na které jsme od výčepu dováželi další a další nápoje. Od té doby již lezu častěji.“

Pepa
„Na Kačáku se mi od začátku moc líbilo. Výhled na skály, levné a dobré pivo a hlavně oheň, u něhož jsem již na první pohled čekal pěkné posezení. Nemýlil jsem se. Seznámil jsem se se spoustou místňáků, včetně milé paní učitelky z místní školy a dozvěděl se tak nejen o pěkných cestách, které stojí za vylezení, nýbrž také o pohnuté historii zdejšího pohraničního kraje. Ač mě spolulezci přemlouvali k bivaku ve skalách, já dal přednost nabízenému pódiu v sále a do skal dorazil až další den k polednímu.“

Jirka
„Mám rád poctivej Segedín a dobré pivo. Pokud se to spojí s protáhlejším večerem, kdy nikdo nikam zbytečně neodchází, tak mi opravdu nic nechybí. Nikde jinde jsem nenašel tyto tři věci v tak dokonalém propojení, jako právě na Kačáku. Tedy, abych byl spravedlivý – jednou jsem byl nucen si dát smažený květák, protože Segedín došel, ale točený Radek pod 30 korun to bohatě vynahradil.“

TVRDÁ DATA

Nejbližší skalní objekt:
682 metrů vzdušnou čarou

Možnost zakoupení či zapůjčení lezeckého průvodce:
NE (ale připravuje se)

Flexibilní otevírací a zavírací doba:
ANO

Cenová dostupnost nejžádanějších komodit…
Plzeň 40 Kč a desítka Radegast 27 Kč
Hotovky kolem 100 Kč

Lezecké fotky na zdi / Lezecká literatura volně k prohlížení:
*** (max počet hvězdiček = 5)

Možnost přespání na pódiu/zahrádce, či normálněji někde v okolí:
ANO

Aktuální informace a plánované akce najdeš:
na facebooku Kačáku

______________________________

V novém seriálu eMontany bychom rádi postupně představili hospody, které si myslíme, že si v Česku zaslouží přívlastek „lezecké“. Formou tohoto seriálu chceme těmto „našim místům“ poděkovat, že se do nich můžeme po svých výkonech ve skalách bezpečně stahovat. Držte se!



I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu