„200 slov“

Filip Zaoral vylezl 1000 cest v Moravském krase

03. 11. 2015, Standa "Sany" Mitáč

Každý, kdo někdy jistil Filipa Zaorala z Olomouce, to zná. Venku se začíná smrákat, ty hlady nevidíš a těšíš se do spacáku. „Pójď! Dáme ještě jednu. Na drsoně!“ přemlouvá tě Fil k poslednímu kousku. Většinou tě udolá, a tak slaňujete klasicky při světle čelovky. „Super, máme deset cest,“ přikyvuje a ještě před večeří si je odškrtá v průvodci.

Filip si minulý týden splnil svůj sběračský cíl. Nasbíral 1000 cest v Moravském Krase. Pro představu, když vylezeš pět cest za každý víkend v roce, bude ti to trvat 3,6 let.

Jak to probíhalo?

„Nápad vylézt tisíc cest v mé domovské oblasti se ve mě zrodil už dávno. Hned od začátku jsem věděl, že jsem si vybral nelehký úkol, se kterým se budu potýkat nejednu sezónu. Věděl jsem, že z celkových 1 315 cest s lanem a 265 bouldrů jsem schopen vylézt něco málo přes dvě třetiny, takže tu jistá šance na úspěch byla.

Musel jsem však svému questu obětovat poměrně hodně krve a potu. Celý proces mě však nesmírně bavil, a když se ohlédnu zpět, ani jedné cesty nelituji. Mnohdy jsem jezdil sám pouze bouldrovat, párkrát jsem vyrazil za sběrem lehkých věcí bez lana a často jsem jezdil za nejistého počasí.

Dík patří také mým ochotným spolulezcům, kteří mne nesčetněkrát jistili dlouhé minuty kdesi na okrajových kvacích a byli zvyklí na mou ,,opravdu poslední cestu dne“. Mnohokrát jsem si říkal, jestli mi to za to stojí. Zejména, když člověk balancuje čtyři metry nad frendem, do kterého by si pomalu ani neodsedl nebo když je celý špinavý od hlíny a lišejníků a dodřený od šípků. Na konci každé cesty jsem si však uvědomil, že v sobě skrývala kus čistého lezeckého dobrodružství a štěstí, kvůli kterému to všechno dělám.

Zajímavé také bylo zjištění, když jsem dolez svou tisícátou cestu. Čekal jsem, že přijde pocit obrovské radosti a satisfakce. Uvědomil jsem si však, že nic podobného se nedostavilo, a že jsem přelezl jen další cestu z mnoha. Dále jsem zjistil, že šťastným mě neudělá žádný počet přelezených linií, ale pouze samotné lezení v mém oblíbeném Krase. A tak jsem vlastně rád, že jsem ,,teprve“ ve dvou třetinách a že mi toho stále spousta chybí.“

Filip Zaoral a Michal Daniel v „Příklepovém stropě“ 5+, A2 v klenbě Macochy, Moravský kras

I malé články dají dohromady velkou práci. Cvakni a potěš eMontanu.