Letos byly skály skvěle nasvícené měsícem. Tahle fotka vznikla o minulém víkendu. Do Skaláku jezdíme každý rok na podzimní soustředění s “Ateliérem aplikované a reklamní fotografie” na UJEPu, kde studuju. V noci chodíme na vyhlídku nad Bivakovou pozorovat nádhernou scenérii skalního města – už se z toho stala tradice.

Uprostřed fotky z lesa trčí Kapelník – „Kápl“. Na něm jsme byli s kamarádem Honzou na začátku léta, lezli jsme ho „Jeschkeho stěnou“. Dolezli jsme oba k druhému kruhu, Honza pak strefil blbej směr a drtil to tam půl hodiny. Předtím si koupil helmu a měl jí na sobě ten den snad poprvý. Začali jsme nad ránem, ale v tu dobu už byl hroznej hic. Jak to tam drtil a byl v tom zaseknutej, tak se z údolí ozval nezaměnitelnej hlas. Dole si jde Prachtel s nějakou mladou kočkou. Já ho viděl a slyšel podruhý v životě – on fakt pořád vypráví a jeho hlas je výraznej. Ze zdola na Honzu volá: „Jak ti to jde? Netryská ti pod tou helmou vodopád?“

Honza tam spustil vodopád slušnej, půl hodiny přešlapoval na místě a teklo to z něj proudem. Nakonec jsme cestu nějak natrefili a vylezli na vrchol. Nejhezčí je asi ten vrchní traverz – kamarád to od hrany ke hraně nezajistil žádnou smyčkou. Ani nevím, jestli by nějaká šla najít. Sice je to pěkný pohodový lezení, ale kyvadlo při pádu by bylo velkolepý.

Noční pohled na Kapelníka, na horizontu Maják (foto Petr Bača, retuš: Vojta Zikmunda)