„200 slov“
Co s pískařem v zimě? Nelehké soužití pohledem ženy
02. 12. 2019, Markéta Jeřábková
Možná to taky znáš. Ten tvůj je vyznáním pískař a jakmile není podmínka, není s ním kloudná řeč. V sezóně se dá těch pár dní ještě vydržet, ale co teď v zimě?
Je to tu, zavírá se Skalák. Je mrzutej, protože se letos do Kacanov kvůli práci ani nestihl podívat. A to je jenom začátek. Další dny jen leje, a když ne, je za okny šedá hnusota. Puchýře i opálení pomalu mizí a o rozpálenejch rajbákách a výhledech si můžeš nechat jenom zdát.
Co naplat, když už to s ním šije a dostavují se první abstinenční příznaky, vezme tě aspoň ještě párkrát na Sušky. Vytrápí jednu cestu a popohání tě, ať děláš, že je mu nahoře zima. A pak místo romantické kochačky, na kterou jsi zvyklá, upaluje do nejbližší hospody, aby se místo pivem „svlažil“ teplou polívkou. Do prvního sněhu to s kamarádama zkusí ještě párkrát, ale vrátí se snad ještě naštvanější.
Co s ním? Víš, že „konvertovat“ nehodlá a mačky s cepínama k Vánocům ho z letargie nevytrhnou. Je smutný, nevrlý, bez nálady, ztratil cíl, bezmyšlenkovitě se toulá po bytě, nemá v sobě kousek života a tváří se, jako by mu někdo hodil hračky do kanálu. Asi desetkrát denně zabrblá: „Už aby bylo léto!“ Ty ho v podstatě nezajímáš, slintá jen nad videem s Bojsou nebo Špekem a říká, že romantický gesta se v jiným ročním období dělat nedaj.
Jediné, čím se ti pochlubí a co tvoří poslední dny jeho jedinou činnost, je seznam cest, který si chce další sezónu vylízt. Jindy zničehonic pronese: „Představ si, že možná budeme mít na léto čas od času k dispozici chatu v Ádru!“
Co teď? Abys ho trochu probrala k životu, provokativně po večerech listuješ vaším společným lezeckým deníkem a průvodcem. „Hmmm, vrrr, už zhasni.“ Marné.
Nezlepší se to, ani když napadne. Sníh ho nezajímá, nedaří se ti ho přesvědčit na běžky, lyže ani skialpy, prej že na tom neumí a je přeci pískař. Po nátlaku zabrblá, že běžky prej zkusí za rok, ale jen soupaž, aby posílil ramena. Jak přituhuje, už pookřává i na tý zpropadený překližce. Prohlašuje totiž, že aspoň za tu (mimo)sezónu natrénuje lišty.
Když přijde obleva, vytáhne tě na žulu. Celý zkrvavený pak prohlašuje, že to není vončo, že je přeci pískař a ne masochista.
Sezóna v nedohlednu a ty si jen říkáš, co ještě přijde…
A co vy, ženy pískařovy, jaké to je přes zimu s tím vaším?