Když je leze­ní stá­le téma čís­lo jed­na. Když jsou sko­ro všech­ny dovo­le­né lezec­ké a když o víken­dech kama­rá­dům běž­ně vysvět­lu­ješ, jak fun­gu­je pojiš­tě­ní nebo proč jsou pro­blémy s povo­le­ním leze­ní v dané oblas­ti ČR. Jak vypa­dá prá­ce „úřa­du­jí­cí lez­ky­ně“ Božen­ky Valen­to­vé, kte­rá je na pozi­ci gene­rál­ní sekre­tář­ky Čes­ké­ho horo­le­zec­ké­ho sva­zu?

Dostá­váš se na ská­ly nebo hory?
Asi stá­le stej­ně jako dřív – pořád jsem schop­ná si víken­dy na ská­ly vyšet­řit a do hor se také dosta­nu jed­nou dva­krát za rok. Je to asi spíš otáz­ka věku a život­ní fáze než čeho­ko­li jiné­ho.

Co obná­ší prá­ce gene­rál­ní sekre­tář­ky ČHS?
Je to doce­la obvyk­lá funk­ce všech spor­tov­ních sva­zů. Zau­jí­má ji člo­věk, kte­rý má na sta­ros­ti admi­nis­tra­tiv­ní a orga­ni­zač­ní říze­ní sva­zu. Je to zaměst­na­nec­ká funk­ce, není to funk­ce vole­ná. Jsem tedy člo­věk, kte­rý řídí sekre­ta­ri­át a má na sta­ros­ti vnitř­ní před­pi­sy ČHS, legisla­tiv­ní agen­du, spo­lu­pra­cu­je s výkon­ným výbo­rem a tak dále. Na jed­not­li­vé oblas­ti tu máme spe­ci­a­lis­ty – tře­ba eko­nom­ku, nebo kole­gy, posky­tu­jí­cí záze­mí závod­ní­mu spor­tu, mlá­de­ži a podob­ně. Ale někdo je musí koor­di­no­vat a zastře­šo­vat, což je moje prá­ce.

Můžeš to pro­sím víc při­blí­žit?
Na jed­né stra­ně je to tře­ba zapi­so­vá­ní člen­ské základ­ny do rejstří­ku spor­tu nebo podá­vá­ní žádos­tí o dota­ce, čili úřad jak má být. Na dru­hé stra­ně napří­klad při­pra­vu­je­me vyhlá­še­ní výsled­ků anke­ty Výstup roku. Komi­se alpi­nis­mu vybí­rá ty nej­lep­ší výstu­py a komu­ni­ka­ce se vše­mi, kte­ří posí­la­jí nomi­na­ce, jde hod­ně za mnou… Toto má oprav­du blíz­ko k horo­le­zec­tví. Také mám na sta­ros­ti oblast ochra­ny pří­ro­dy a vyjed­ná­vá­ní povo­le­ní leze­ní, tak­že jsem neu­stá­le v kon­tak­tu jed­nak s orgá­ny ochra­ny pří­ro­dy, tak hlav­ně s naši­mi oblast­ní­mi vrcho­lo­vý­mi komi­se­mi – zastřešu­ji je a dělám pro ně ten­to úřad. Jed­nám se správ­ci oblas­tí, nebo tře­ba jede­me spo­leč­ně na něja­ké terén­ní šet­ře­ní, no a to už jsem zase zpát­ky ve ska­lách. (smích) Urči­tě to tedy není jen čis­tý úřad. Je to také komu­ni­ka­ce s oddí­ly, kte­rým posky­tu­je­me gran­ty a tak dále.

Je to tedy spí­še prá­ce s lid­mi, nebo papí­ro­vá­ní?
Papí­ro­vá­ní a doku­men­ty zabe­rou hod­ně času, ale je to i prá­ce s lid­mi. Vzhle­dem k tomu, že horo­svaz je spor­tov­ní svaz a máme tisí­ce čle­nů – vím, že dneska máme v evi­den­ci přes 20 tisíc čle­nů, něja­kých 400 oddí­lů a řadu odbor­ných komi­sí, kte­ré mají své před­se­dy – zkrát­ka je to neu­stá­lá komu­ni­ka­ce s těmi vše­mi. Tahle strán­ka věci je dale­ko sil­něj­ší než v jakém­ko­li jiném úřa­du.

Tak­že toho máte asi cel­kem dost na prá­ci, jak poslou­chám…
Ano, prá­ce je oprav­du cel­kem hod­ně. Musím říct, že před­sta­vy lidí, že horo­svaz je vlast­ně jen tako­vá nezisko­vá orga­ni­za­ce a všech­no tady máme hod­ně na poho­du, co se týče pra­cov­ní­ho tem­pa a vytí­že­ní, urči­tě nejsou prav­di­vé. (smích) Mys­lím, že tady máme všich­ni co dělat.
.

Máme co dělat, ale na hory si vyčle­ním čas kaž­dý rok. (f: archiv BV)

.
Je něco, co tě na téhle prá­ci štve?
To je těž­ká otáz­ka… Čas od času mně tře­ba vadí, že se věci neda­ří udě­lat na tako­vé úrov­ni, nebo tak rych­le, jak by bylo potře­ba. Čás­teč­ně je to dáno tím, že horo­svaz je spo­lek a spous­ta prá­ce je závis­lá na tom, kdo se dob­ro­vol­ně do něče­ho zapo­jí, vez­me si na svo­je bed­ra spl­ně­ní něja­ké­ho úko­lu, a to ve vol­ném čase, zdar­ma nebo za sym­bo­lic­kou odmě­nu. Bez těch­to obě­ta­v­ců a nad­šen­ců v oddí­lech, v komi­sích apod. by ale horo­svaz vůbec nefun­go­val, mají můj vel­ký obdiv.

Jak ses vůbec dosta­la k této prá­ci?
Já už to dělám vlast­ně 10 let. V době, kdy jsem pra­co­va­la ve svém obo­ru, při­šlo mi, že už mi to úpl­ně nesed­ne, jsem si kou­pi­la oblí­be­nou Mon­ta­nu a najed­nou na mě vykouk­la nabíd­ka – teh­dej­ší výkon­ný výbor vypsal výbě­ro­vé říze­ní na tajem­ní­ka. Řek­la jsem si ten­krát, že už mám věk na to, abych moh­la začít dělat něco, co mně bude vyho­vo­vat a sou­vi­set s mými koníč­ky… Tak­že jsem to zku­si­la a ono to vyšlo.

Co se všech­no změ­ni­lo za těch 10 let v horo­sva­zu? Vidíš tam kro­ky kupře­du, moh­lo by něco jít rych­le­ji?
Jsou to urči­tě vel­ké kro­ky kupře­du. Když jsem začí­na­la, tak na sekre­ta­ri­á­tu byl tajem­ník (tedy moje pozi­ce) a pak jen sekre­tář­ka kom­bi­no­va­ná s účet­ní. ČHS měl teh­dy něja­kých 10 tisíc čle­nů, všech­na ta ostat­ní prá­ce byla čis­tě na bázi dob­ro­vol­nic­tví a ješ­tě jsme pra­co­va­li s roz­poč­tem, kte­rý byl v roz­sa­hu tře­ba 5–6 mili­o­nů korun. Dneska máme zhru­ba troj­ná­sob­ný roz­po­čet. Řeše­ní stát­ních dota­cí dnes už vyža­du­je spe­ci­a­lis­tu, tak­že máme vyni­ka­jí­cí eko­nom­ku, kte­rá se tomu věnu­je. Cel­ko­vě se také roz­rost­la agen­da horo­sva­zu. Máme tře­ba úpl­ně samo­stat­ně zamě­ře­né pro­gra­my na pod­po­ru mlá­de­že a mlá­dež­nic­kých oddí­lů. Oprav­du hod­ně se roz­ší­ři­la agen­da sou­těž­ní­ho leze­ní a s ní spo­je­ný „úřad“. Při­bý­vá čle­nů, při­bý­va­jí pro­duk­ty, kte­ré jim nabí­zí­me – což je tře­ba balí­ček ČHS Trio.

Za ty roky jsme tedy dopl­ni­li sekre­ta­ri­át, ale i tak mám pocit, že per­so­nál­ní kapa­ci­ta, kte­rou máme k dis­po­zi­ci, není dosta­teč­ná. Urči­tě je to ale veli­kán­ský posun od té doby, co jsem nastu­po­va­la, tedy od roku 2008. Můj vnitř­ní pocit je, že spous­ta věcí je ješ­tě potře­ba dát víc do pořád­ku – dát tomu vět­ší řád, věno­vat urči­tým zále­ži­tos­tem vět­ší péči a podob­ně. Ale per­so­nál­ní kapa­ci­ty nám to teď bohu­žel neu­mož­ňu­jí.
.

Papí­ry, ale i hod­ně poví­dá­ní. (f: archiv BV)

.

ČHS nedáv­no opět stě­ho­val svou základ­nu, už je tedy v lep­ších pod­mín­kách?
Za ty posled­ní roky jsme změ­ni­li síd­lo dva­krát, v roce 2015 jsme se stě­ho­va­li na Stra­hov, kde jsme byli dlou­hou dobu. Kan­ce­lá­ře už tam ale zača­ly být v neú­nos­ném sta­vu – kdo nás navští­vil, tak ví, že když mělo hod­ně pršet, tak jsme dáva­li ige­lit na tis­kár­nu, pro­to­že stá­la u zdi, po kte­ré teklo. Pak jsme síd­li­li ve Vršo­vi­cích, ale tam nám skon­či­la nájem­ní smlou­va, tak­že jsme hle­da­li dál a teď jsme na výbor­ném mís­tě na Smí­cho­vě u met­ra Anděl. Tak dou­fám, že tady něja­kou chvil­ku vydr­ží­me.

Jsou v něčem lez­ci v prá­ci nebo v kan­ce­lá­ři jiní než nor­mál­ní popu­la­ce?
Momen­tál­ně pra­cu­jí na sekre­ta­ri­á­tu dvě lez­ky­ně a obě jsou úpl­ně „vzor­né“ – zkrát­ka žád­né „kla­sic­ké“ vlast­nos­ti, kte­ré jsou spo­jo­vá­ny s lez­ci, jako že jsou troš­ku mimo rea­li­tu, se jich netý­ka­jí. (smích) Asi je to oprav­du člo­věk od člo­vě­ka. Ale asi všich­ni víme, že mezi lez­ci najde­me oprav­du „krys­ta­ly“. (smích).

Nesta­lo se někdy, že by toho téma­tu leze­ní bylo až moc? Mys­lím tře­ba potře­ba bavit se ve vol­ných chví­lích o čem­ko­li jiném než o leze­ní….
Ne, to urči­tě ne. Stá­le je to pro mě téma čís­lo jed­na. Sko­ro všech­ny dovo­le­né mám lezec­ké. Tak­že kla­sic­ké veče­ry, kdy pro­bí­ráš, co jste vylez­li a co pole­ze­te zít­ra a jak člo­věk nemohl něco pře­lézt, pro­to­že se bál nebo nemohl najít klí­čo­vý chyt a podob­ně… A ješ­tě navíc o víken­dech kama­rá­dům běž­ně vysvět­lu­ji, jak fun­gu­je pojiš­tě­ní nebo proč jsou něja­ké pro­blémy s povo­le­ním leze­ní v urči­té oblas­ti a podob­ně. Ale já mám pros­tě pořád pocit, že mě to baví!
.

Nor­mál­ní dovo­le­nou už moc neznám. (f: archiv BV)

.
Moh­la bys shr­nout výho­dy a nevý­ho­dy svo­jí prá­ce?
Prv­ní výho­da je samo­zřej­mě to, že se mi prá­ce pro­lí­ná s koníč­kem. Pak vidím také výho­du, kte­rá ply­ne spíš z mé kon­krét­ní pozi­ce gene­rál­ní­ho sekre­tá­ře – mám troš­ku vol­něj­ší pro­stor v tom, čemu dám pri­o­ri­tu, jak si prá­ci uspo­řá­dám a tak podob­ně. Člo­věk se v kan­ce­lá­ři někdy zasek­ne na 10 hodin, ale není to tak, že by byl kaž­dý jeho pohyb moni­to­ro­ván, kdy a kde přes­ně je, v kolik jde na oběd atd. Píchač­ky tedy nemá­me, ale prá­ce je oprav­du hod­ně. Také pocit, že to není vel­ký úřad se vše­mi strikt­ní­mi pra­vi­dly, ale že to je malé pra­co­viš­tě, kde se všich­ni domlu­ví, a to vel­mi přá­tel­sky, tak to je vel­ké plus. Komu­ni­ka­ce s lid­mi tu pro­bí­há na jed­né vlně, což je skvě­lé.

Nevý­ho­da je v tom, že jsme spo­lek čili nezisko­vá orga­ni­za­ce a trá­pí­me se tím, abychom měli pení­ze na čin­nost a odpo­ví­da­jí­cí per­so­nál­ní obsa­ze­ní. Pokud by se jed­na­lo o běž­nou podob­ně vel­kou fir­mu, kte­rá pra­cu­je s cílem dosáh­nout co nej­vět­ší­ho zis­ku, byla by finanč­ní odmě­na na vyš­ší úrov­ni než tady. To pla­tí pro všech­ny, kdo jsou tady zaměst­na­ní.

__________

Jaké to je – mít leze­ní jako hlav­ní sou­část pří­jmů? V této původ­ní rub­ri­ce eMon­ta­ny se na to ptá­me lidí, kte­ří o tom mají co říci. Nový díl najdeš kaž­dý měsíc v rub­ri­ce 200 slov. Před­cho­zí roz­ho­vo­ry: „Sto­pro­cent­ní hor­ský vůd­ce nee­xis­tu­je.“ Juráš Šefl.  „Sta­vě­ní je pla­ce­ná fyzic­ká mor­da!“ Ríša Pařil.

Ráda úřa­du­je i na pís­ku. (f: archiv BV)