Cože? Akro­jó­ga – jak to sou­vi­sí s leze­ním? Dalo by se říci, že je to jed­na z mno­ha „alter­na­tiv­ních“ dis­ci­plín, kte­rou lze prak­ti­ko­vat ve dvou pod ská­lou a nejen pod ní. Akro­jó­ga spo­ju­je páro­vou akro­ba­cii, jógu a jis­tou část tera­pie zná­mou tře­ba z thaj­ských masá­ží.

Mně na ní nej­zá­živ­něj­ší při­pa­dá prá­vě páro­vá akro­ba­cie, kte­rá dodá­vá důvě­ru v sebe ale i v par­ťá­ka, což je doce­la fajn, ať už je člo­věk na zemi nebo na jakém­ko­liv kon­ci lana.

Prav­da, pro zvlád­nu­tí někte­rých pozic je tře­ba tro­š­ka toho morá­lu a pruž­nos­ti. Podob­ně jako na někte­ré ces­ty. Tuhle strán­ku zase parád­ně dopl­ňu­je jógo­vá část, kde lze natré­no­vat sílu ale i uvol­ně­nost.

Když už je člo­věk una­ve­ný, nemá morál nebo se nudí, může zku­sit někte­rou z vel­ké­ho množ­ství pro­ta­ho­va­ček a uvol­ně­ní zahr­nu­jí­cí např. tera­pe­u­tic­ké létá­ní – jeden si visí hla­vou dolů a dru­hý ho pěk­ně pro­táh­ne.

 

V akro­józe má kaž­dý svo­ji roli:
Báze (base) je dole. Roz­hod­ně si do začát­ku uleh­čí­te prá­ci, pokud to bude ten sil­něj­ší.
Letec (flyer) je naho­ře a létá. Ze začát­ku je snad­něj­ší, když bude naho­ře ta (ten), co je leh­čí, pruž­něj­ší a míň se bojí být zrov­na hla­vou dolů.
Plus spo­tter, nebo­li záchra­na (v ide­ál­ním pří­pa­dě). Tako­vá šedá emi­nen­ce, co se sna­ží při tré­nin­ku nových prv­ků zabrá­nit pádu let­ce na ústa.

Na akro­jó­gu budeš potře­bo­vat
– Ale­spoň dva lezce/nelezce
– Pod­lož­ku, boul­der­mat­ku, nebo kari­mat­ku pro vět­ší pohod­lí báze
– Špet­ku nad­še­ní

Varo­vá­ní
Sil­ně návy­ko­vé.
Rych­lé pokro­ky moti­vu­jí k dal­ší­mu cvi­če­ní.
Tes­to­vá­no na lidech.