BÁBOVKA V KANADĚ

STUDIUM

Ano, kaž­dý ti řek­ne, že jde o kap­ku nároč­něj­ší zále­ži­tost, ale na někte­ré věci tě nepři­pra­ví nikdo. Už jen tako­vá pří­pra­va na ces­tu do ško­ly. Ter­moska s hor­kým čajem, hyd­ra­tač­ní krém, otes­to­vat koli­ke­ry kalho­ty jsi schop­na přes sebe natáh­nout, lyžař­ské ruka­vi­ce… a ano, biva­ko­va­cí vak. Nevím, jest­li mě v nej­vět­ších mra­zech více bavi­ly nechá­pa­vé pohle­dy Kana­ďa­nů, když jsem se na auto­bu­so­vé zastáv­ce pře­ho­di­la gore­texem nebo závis­ti­vé pohle­dy Afro­a­me­ri­ča­nů, kte­ří se sna­ži­li oba­lit svý­mi ten­ký­mi šálič­ka­mi, pří­pad­ně novi­na­mi.

Před­mě­ty. Jupí, na uni­ver­zi­tě se vyu­ču­je leze­ní a boul­de­ring, tak­že mini­mál­ně z jed­no­ho před­mě­tu pro-Lezeš. Pros­tě se budeš učit vázat osmič­ku a našla­po­vat na špič­ky. I když to mož­ná bude nuda, tak se aspoň nau­číš lezec­ký slang a na jaře budeš moc osl­ňo­vat ve Squamishi/Yosemitech/Indian Cre­e­ku.. VŠUDE! Hou, hou, hou… to jsi si mys­le­la. Jen­že pan pro­fe­sor je nařa­cha­ný srd­cař s „enor­mous forearms“, kte­rý rád při­dě­lu­je indi­vi­du­ál­ní úko­ly. Tak­že zatím­co si vět­ši­na spo­lu­žá­ků v kli­du váže osmič­ky, ty si vytvá­říš mod­ři­ny a bou­le v poku­sech o nená­vi­dě­né dyna­mic­ké kro­ky. (Kecám, dyna­ma jsou fajn.)

Pokud tě pan pro­fe­sor pošle do něja­ké vraž­dy, ale ty si chceš zacho­vat tvář, tak se neu­chy­luj k nadáv­kám v češ­ti­ně. Popu­la­ri­ta videí pře­le­zů cest jako „La Dura Dura“ 9b+ udě­la­la ze slo­va „Kurv*“ poměr­ně mezi­ná­rod­ní zále­ži­tost, dík Ada­me.

LEZENÍ A OBLÉKÁNÍ

Při roz­ho­vo­ru nevy­svět­luj, že na pís­ku se u nás leze bez fren­dů. Fren­dům tady fren­dy neří­ka­jí, a tak slov­ní spo­je­ní „clim­bing without fri­ends“ pou­ka­zu­je pou­ze na to, že jsi aso­ci­ál­ní chudák bez jedi­né­ho pří­te­le, kte­rý by tě odjis­til. Svůj potr­ha­ný sedák, pokud mož­no, vyměň za nový. Jinak budeš budit stre­sy ve zdej­ších instruk­to­rech, kte­ří tě budou neu­stá­le cho­dit pozo­ro­vat a nabí­zet ti sedá­ky z půj­čov­ny.

Důle­ži­tý slov­ní­ček:
madla = jugs,
oblá­če = slo­pers,
volu­mes = struk­tu­ry,
liš­ty = crimps.

Někte­ré věci se pros­tě nemě­ní… „pin­ďou­ří chy­ty“ jsou pros­tě „pen­nis“. Až na moji kanad­skou stě­nu, kde už lez­ci nad­še­ně vola­jí „pinďór“.

Kanad­ští lez­ci jsou tak troš­ku fan­cy kocou­ři a kočič­ky. Od kšil­tov­ky k lezeč­kám jsou barev­ně sla­dě­ní. Dej si pozor na pod­ma­ni­vost toho­to kouz­la malič­kých log Pata­go­nie, La Spor­ti­vy i Pra­ny. Pak se taky můžeš při­stih­nout, jak sto­jíš doma před zrca­dlem v hebouč­ké miki­ně Pata­go­nia, se zmuchla­ným enorm­ním účtem v kap­se. Divíš se, jak ta sty­lo­vá hol­ka v zrca­dle moh­la zra­dit potr­ha­né ádrov­ské had­ry, ale z této pas­ti se dá naštěs­tí vyváz­nout. Důvod k vrá­ce­ní zbo­ží: „It is too pret­ty for me,“ zní sice div­ně, ale kanad­ská bene­vo­len­ce pro zákaz­ní­ka nezná mezí, a tak v kap­se už zase šus­tí dolá­če.

HORY

Když tě kámoš upo­zor­ní, ať si pře­kry­ješ obli­čej, že ti asi začí­ná omr­zat, tak se mu to nesnaž vyvrá­tit s argu­men­tem, že když ho pře­ci necí­tíš, tak musí být v poho­dě. Omrz­lý ksich­tík hod­ně maž mast­ným kré­mem.

Duckt tape s sebou vždy a všu­de! Když ti pře­sta­nou lepit pásy v Jese­ní­ku, tak sho­díš lyže a pros­tě to vyjdeš… Když sho­díš lyže v Kana­dě, tak můžeš na vrchol zku­sit maxi­mál­ně tak dopla­vat (nebo donu­tit kámo­še, ať ti pro­šla­pá­va­jí sto­pu a na kaž­dém mís­tě aspoň dva­krát posko­čí, to je doce­la sran­da).

Pokud ti zamrz­ne voda v láhvi, je to blbý. Když ti dojde voda v ter­mos­ce, tak už je to víc blbý. Když ti zamrz­ne bom­ba s ply­nem na tave­ní sně­hu, tak to už jsi blbá/blbej ty = na více­den­ní hor­ské výle­ty ber ben­zí­no­vý vařič.

Pokud na lyžích s plnou kros­nou zahu­číš pod strom, tak nejdřív sun­dej popru­hy od kros­ny, pak lyže a pak se vyhrab ven. Opač­né pořa­dí nemá smy­sl a jen zvy­šu­je nad­še­ní při­hlí­že­jí­cích. Cedu­le upo­zor­ňu­jí­cí na výskyt Wol­ve­ri­nes nejsou výplo­dem vtip­né­ho fanouš­ka Hugh Jackma­na. Wol­ve­ri­ne je zví­ře, nebez­peč­né zví­ře, ELO! (Roso­mák, pozn. red.)

Měj kva­lit­ní a poho­dl­né vyba­ve­ní – lyžá­ky počí­na­je. Tak jsem se roz­hod­la, že je čas poří­dit si nové bot­ky a pře­stat trpět na bolest hole­ně v těch sta­rých. Po napí­na­vém vybí­rá­ní jsem sehna­la, se slza­mi v očích zapla­ti­la a těši­la se na něco, co mělo být zatím mým nej­vět­ším ski­al­po­vým výle­tem. A pak jsem den před odjez­dem úchvat­ně slít­la z „pinďór“ pří­mo na troj­ú­hel­ní­ko­vou „volu­me“ a nechá­pa­vě zíra­la na díru v hole­ni (keca­la jsem, dyna­ma jsou fakt hroz­ný). Ano, je dob­ré mít poho­dl­né boty, bohu­žel boty nejsou všech­no.

DOPRAVA

Vyznat se v MHD je nemož­né, pros­tě ten fakt při­jmi. Stej­ně tak ptát se řidi­čů, kam vlast­ně jedou, nemá moc smy­sl. Čas­to to sami nevě­dí a pří­pad­ně změ­ní názor. Je lep­ší cho­dit pěš­ky.

Pokud kolem tebe při­b­rž­ďu­jí truc­ky a nechá­pa­vě zíra­jí, zůstaň klid­ná. Prav­dě­po­dob­ně za sebou netáh­neš cár toa­let­ní­ho papí­ru, jen jsou všich­ni vel­mi pře­kva­pe­ní, že oprav­du JDEŠ PĚŠKY. 

Dal­ším leve­lem je jízd­ní kolo, i zde je pár důle­ži­tých pra­vi­del. Když ti kama­rád řek­ne, že by sis měla poří­dit pne­u­ma­ti­ky s oce­lo­vým vzor­kem, tak si nedě­lal sran­du. Ale co už, seže­neš kolo, seže­neš zámek, oba­líš si hla­vu vším mož­ným, nasa­díš lyžař­ské brý­le a popr­vé vítě­zo­slav­ně nased­neš. A popr­vé se vyse­káš – 20 met­rů za domem. A pak hned podru­hé. A pak potře­tí, čis­tý led. Uklid­nit tě může fakt, že tohle utr­pe­ní nebu­de prav­dě­po­dob­ně trvat dlou­ho. Dal­ší věc, o kte­ré míst­ní nežer­tu­jí, je totiž kri­mi­na­li­ta. Mé kolo mi nevy­dr­že­lo ani 48 hodin. Zlo­děj mi prav­dě­po­dob­ně zachrá­nil oba menis­ky.

KANADSKÁ „ZDVOŘILOST“

Všich­ni se pta­jí „jak se máš“ a nikdo nepo­tře­bu­je upřím­nou odpo­věď. Nao­pak kaž­dý potře­bu­je, aby ses taky zeptal „jak se máš“. Kama­rád, pro­da­vač, bez­do­mo­vec na rohu, poli­cajt, kte­rý ti chce dát poku­tu za pře­chá­ze­ní mimo pře­chod. Suma sumá­rum: Nepře­chá­zej mimo pře­cho­dy! A ptej se všech, jaký mají den. Pozor na drob­né výjim­ky, kdy je lep­ší se zdvo­ři­los­tem vyhnout. Při dolo­vá­ní balí­ků malin z kon­tej­ne­ru za obchod­ním domem půso­bí otáz­ka: „How are you?“ na zaměst­nan­ce super­mar­ke­tu, kte­rý vyšel při­ho­dit do kon­tej­ne­ru jabl­ka, pros­tě nepa­t­řič­ně.

ZIMA

Spo­lé­hej se na sebe, pohled z okna na lidi v koši­lích a kšil­tov­kách nezna­me­ná, že je tep­lo. Zna­me­ná pou­ze to, že míst­ní jsou mago­ři. 

Až se po něja­kém tom týd­nu sám usly­šíš říct: „Ááá dnes jen jen ‑15 °C, to je krás­né!“ můžeš si pogra­tu­lo­vat k úspěš­né akli­ma­ti­za­ci, stal se z tebe taky tro­chu magor. 

DOPORUČENÍ

Když ti kámoš půj­čí auto, tak v prv­ní chví­li nepa­ni­kař, že jsi ho už stih­la roz­bít. Ten tře­tí pedál jsi neu­kop­la, nikdy tam nebyl. 

NEPOUŽÍVEJ SLOVNÍK NA SEZNAMU, NIKDY! Pak může tvá krvá­ce­jí­cí holeň mís­to „podráž­dě­ná“, být také „vzru­še­ná“ a tak podob­ně…

Pokud jedeš do Kana­dy s ide­ou, že ze sebe udě­láš vyse­ka­né­ho lez­ce, tak nezkou­šej kon­ťá­ko­vá­ní. Pokud ti je to jed­no, nebo jsi pří­sluš­ní­kem opač­né­ho pohla­ví („so unfair!“), kte­ré pře­mě­ní na sva­ly i polár­ko­vý dort, tak hurá do toho a pře­ji dobrou chuť – kanad­ské kon­tej­ne­ry jsou vel­mi pohos­tin­né!