Západní letci.
Nebuď posera
a jdeme na to!

perex

Přestože mezi autory této cesty najdeš známá jména: Standa „Cikán“ Lukavský, Jiří „Taxis“ Svoboda nebo Petr Schnabl, motorem tohoto odvážného prvovýstupu byl někdo jiný: Venca Chlum. Jaký byl? Dozvíš se v Příběhu cesty, který obsahuje původní video.

Kredity

T: Standa „Sany“ Mitáč PŮVODNÍ VIDEO: J. Freiwald A „Sany“ Mitáč
F: S. Mitáč, J. Freiwald, B. Jakoubě, M. Peč, archiv B. Svatoše
| květen 2019

Text NULA

TULÁK CHLUM

Pokud se chceš osobně setkat s někým, kdo už nežije, vylez si od něj cestu na písku. Zjistíš, jak na tom byl fyzicky – můžeš se s ním srovnat v jeho nejlepší formě. Během lezení hmatatelně zažiješ, jakou měl sílu a vytrvalost. Uvědomíš si také, jestli to měl srovnané v hlavě – rozmístění kruhů chápej jako hlášení o jeho odvaze…

Dnes se setkáš s Turnovákem Vencou Chlumem. Tenhle chlapík v 60. a 70. letech obsazoval volné směry Skaláku a nám padla do oka jeho cesta „Západní letci“ na Bránu z roku 1968. Jaký člověk tedy Venca byl? Zdá se, že toho hodně vydržel, ale před lidmi se spíše skrýval. „Chtěl jsem ho fotit, ale on vždycky protestoval,“ říká jeho kamarád Bohouš Jakoubě. Venca se ukryl i na stáří – pořídil si chatičku na Kozlově v Českém ráji a přes pokročilý věk v jejím okolí pokračoval v dělání důstojných cest.

V článku najdeš nejdříve vzpomínání Vencových kamarádů a poté rozhovor o samotném prvovýstupu se spoluautorem cesty Petrem Schnablem. Pro eMontanu cestu „Západní letci“ přelezl Mirek „Bojsa“ Dědek, rovněž turnovský lezec.

VIDEO

JACÍ JSOU „ZÁPADNÍ LETCI“ NA BRÁNU?

– Mluví a leze Mirek „Bojsa“ Dědek–

Text 1

JEDNU CESTU NEZVLÁDL

S Bohoušem Jakouběm o Vencovi Chlumovi

Bohouš Jakoubě nikdy nepatřil mezi špičkové lezce. K Vaškovi Chlumovi se dostal přes fotografování. Protože se ale Vašek nerad fotil, nakonec spolu strávili tři sezóny lezením ve Skaláku. „Vašek mě vytáhl na několik sedmiček a myslím, že více namáhavé než lezení pro něj bylo, když mě tahal nahoru,“ směje se Bohouš, který společně s Milanem Holinou hrál lezcům na kytaru po večerech v hospodách. A lezci je za odměnu doslova tahali do skal.

Pátral jsem o informacích ohledně Vaška Chluma a zdá se mi, že to byla celkem plachá postava. Je to tak?
Ano. On byl jakoby neviditelný. Chtěl jsem ho fotit, ale on vždycky protestoval. Navíc se mi bohužel zničil celý černobílý archiv, takže se dochovala jenom jediná fotka, na které je vidět. Má na ní v popředí velkou ruku. Tam se naštěstí nemohl pustit a vynadat mě. (směje se) Je to myslím z lezení v oblasti Majáku.
.

Vašek Chlum na jedné z mála existujících fotek. „Západní hrana“ III na Zelenáče. (f: Bohouš Jakoubě)

.
Jak na něj vzpomínáš?

Byl velice skromný a nepřipouštěl si lidi moc k tělu. Ne, že by se jich stranil, ale měl spolulezce „Komára“, se kterým slezl snad celý Český ráj. A s tím „Komárem“ si prostě vystačili ve dvou. Já jsem se s Vaškem stýkal po dobu tří let právě v Českém ráji. Nikde jinde jsme spolu nebyli. Lezli kvůli mně na Kapelníka, Dračky, hodně v oblasti Majáku…

Víš, jak se „Komár“ jmenoval jménem a příjmením?
To je to, co jsem nikdy nevěděl. Pro mě to byl vždycky jenom „Komár“. Kdo v té době lezl, tak stoprocentně ví, o koho jde. Byla to nerozlučná dvojice. („Komára“ se nakonec povedlo vypátrat, viz níže.)

Jaká byla atmosféra Skaláku v šedesátých a sedmdesátých letech?
Trávili jsme spolu také hodně času po výstupech, kdy se se mnou chudák Vašek nadřel. Chodili jsme do hospody „U Kohoutků“ v Doubravici a prožívali tam veselé večery. Vašek pil střídmě – dal si dvě tři piva. Ono se to moc nepočítalo. (směje se) Ale nebylo to tak, že bychom se tam šli bohapustě opít. Sedělo se, hrály kytary… Šli jsme se tam pobavit a uvolnit. Když se mělo další den jít do skal, tak se šlo v deset hodin už někam nocovat. Spali jsme většinou ve Skalíně (později „Karouškárna“ pod Hrubou Skálou, pozn. red.).
.

Ukázka z lezeckého deníku Bohouše Jakouběho (70. léta.)

BANNER

Text doplneni

Vyprávěl někdy v hospodě o svém tátovi?
Absolutně odmítal jakoukoliv zmínku. Bylo mu to nepříjemné. Joska Smítko a jeho táta nebyli pro komunisty žádní velcí hrdinové. Vlastně jsem o tom s Vaškem nikdy nemluvil. Jen si pamatuju dotazy z hospody: „A ty seš syn toho Chluma, co ho Němci popravili?“ On to vždycky okamžitě utnul. Takže něco tam asi nebylo v pořádku.

Ještě jsem si vzpomněl na jednu věc, která Vaška strašně mrzela. Řekl mi to, když jsme se sešli naposledy, to už byl nemocný: „Mám pořád nedolezenou tu cestu.“ Pokoušel se o ni s „Komárem“ – je to hrana na Sarkofág. Jeho jediný pytel. Byl jsem u toho tehdy s nimi, ale ani jsem se nenavázal na lano. Nevím, jestli je ta cesta dodnes přelezená. Pamatuji si, že je to ostrá, devadesátistupňová hrana s chyty tak „na malíčky“. Myslím, že se mu tam nepodařilo dát ani kruh. Tehdy by to bylo VIIc, dneska už by to byla asi osmička. Mám dojem, že to asi nikdo nikdy nevyleze. (Cesta na levé náhorní hraně skutečně není dodnes. Výzva pro naši generaci? Pozn. red.)

Pamatuješ si na nějakou jeho přímou řeč nebo oblíbenou hlášku?
Nebyl výřečný. Jednou jsme spolu seděli na Hrubé Skále v restauraci a moc jsme ani nemluvili. Byl tam juke box a on pustil písničku, která se mi líbila. Tak jsem tam hodil korunu taky. A potom jsme tam celý večer, jeden po druhém, házeli korunu a hráli ji pořád dokola. Lidi už byli tak naštvaní… Celé odpoledne a večer poslouchali jednu a tutéž písničku. To je taková příhoda, která ho trochu charakterizuje. Byl to v dobrém slova smyslu „provokatér“. I mně často říkal: „Nebuď posera a jdeme na to!“ Z mého pohledu každopádně hodný, kamarádský kluk, který nijak nevyčníval. Kámoš, no.

FULL FOTKA

– BOJSA POD PRVNÍM KRUHEM „ZÁPADNÍCH LETCŮ“ (f: Standa Mitáč) –

Text 2

VŠECHNO POFACKOVAT


Milan „Komár“ Komárek o lezení s Vencou Chlumem

Naše nejlepší cesty s Vencou jsou asi tyhle: „Komáří křídlo“ VIIb na Obří skálu, potom „Spojovací varianta“ VIIc na Soudek – to s náma dělal ještě Jiří „Sam“ Pechouš. A nakonec bych vybral „Cestu blesku“ VIIb na Větrník v místech, kde kdysi bouřka zabila lezce…

Venca byl taková živá povaha. Jednou jsme jeli ve vlaku s Pavlem Kuchařem a kluci se začali fackovat na plošině. Vymysleli si, že si budou dávat facky a zkoušeli, kdo víc vydrží. Nakonec jsem jim domluvil a pak toho nechali. Asi je to oba bolelo, tak přestali. (směje se)

Pamatuju si ho na jeho chatičce – jak leží polonahý na lavici a pivo má pořád u čumáku… Byl to bezvadný kluk.

Galerie LEZENI

Text Schnabl

PRÁSK DO SMYČKY V KOUTĚ – PETR SCHNABL

Jak vzpomínáš na tenhle prvovýstup?
Vzal nás tam tehdy s „Taxisem“ a „Cikánem“ Venca Chlum – měl tu cestu rozpracovanou, už si ale nepamatuji, v jaké to bylo fázi. My tři jsme tam v podstatě byli jako jističi – druholezci.

Tehdy jsi s lezením začínal?
To né, ten prvovýstup jsme udělali v roce 1968, takže tou dobou už jsem lezl asi tři roky.

Jak vzpomínáš na Vencu Chluma?
Byl vynikající, vynikající. Určitě jsi četl Kamaráda ze skal, kde vystupuje Václav Chlum, kterého zabili společně se Smítkou v Terezíně. No, a Venca byl jeho syn a v Českém ráji má neskutečné množství cest. Udělal i těžké věci – třeba v Příhrazích na Sahira, tam má úžasnou cestu z druhé strany. Nebo vylezl jako první na Sarkofág ve Skaláku – to byla v jeho době jedna z nejtěžších cest. Na Nekonečnou, u horolezeckého cintorína, má také cestu. Když vidíš to slunce, tak vpravo od toho visí jeho kruh. Tu jsme dělali spolu ještě předtím, než tam vznikl památník. Sice umřel na rakovinu, ale má vlastně kruh na horolezeckém hřbitově, kam se teď mohou věšet třeba kytky…

.

Petr Schnabl v Sasku, 60./70. léta (f: archiv PS)

.
Jaký je vlastně původ názvu „Západní letci“?

Určitě se vztahuje k anglickým pilotům, ale hned vedle toho je Kuchařův kout „Západní sokolík“, takže i proto „západní“. Na té Bráně se dost padalo, tak i proto západní „letci“. Má to dva smysly.

Ty ses tam také proletěl?
Ano, od toho druhého kruhu. (směje se)

Někdo visel v kruhu a tys mu do toho spadl?
No jo, tenkrát se jistilo od kruhu. Ne, ne, ne, kecám! Bylo to jinak – spadl jsem od prvního kruhu nad tím převisem. Když k němu lezeš, je pod ním smyčka v tom „Západním sokolíku“ – uzel. Lezl jsem to asi potřetí, na začátku sezóny prvního května, s Milošem Noskem z Ádru: „Pojď, ukážu ti pěknou cestu,“ navnadil jsem ho. Když jsem dolézal k tomu kruhu, bylo to tenkrát trochu lámavější… Už jsem byl těsně u prvního a došlo mi. V panice jsem se ho snažil chytit, ale už se mi to nepovedlo a letěl jsem… Jenže, jak je ta hrana předsazená, tak jsem padal doprava za ní. Smyčka se vytáhla a já jsem obrovským obloukem vletěl do toho kouta. Šíleně jsem si rozbil držku. Nic velkého se mi nestalo, ale šíleně jsem se otloukl… Na to vzpomínám do teď.

Takže tě chytla smyčka v koutě?
Ano, tam jsem měl velký lanový uzel a ten mě chytil. No, ale spadl jsem nohama vlastně až na nástup. Takže to byl asi 15metrový pád.

Galerie Stare

Vzpomínka T

Vzpomínka Jirky „Taxise“ Svobody

V březnu jsem podnikl výlet do Skaláku.
Toulal jsem se pod věžemi kolem Brány a tam mě odchytl osamělý Venca Chlum.
Vyprávěl mi o své rozdělané cestě na Bránu a ptal se, jestli bych ji s ním nedolezl.
Za chvíli už jsme byli za traverzem pod prvním kruhem. Oblý pilířek s vhloubením
pro lanovou smyci nám dolezení ke kruhu hodně ulehčil.
Pak měl ale Vašek dost velké starosti. Lezl pomalu, pištěl,
že se bojí, ale i tak se posouval pořád výš.
Když jsme oba seděli na vrcholu a přemýšleli o názvu cesty, z Vaška vypadlo:
„Je to západní stěna, dole v traverzu jsem se hodně nalítal, tak to budou Západní letci.“
Dal tomu VIIb. Zezdola nás zahlédli Cikán se Schnablem a chtěli hodit lano,
takže za chvíli jsme tam v družné zábavě seděli čtyři.

(zdroj: SVOBODA, Jiří. Paměti. Juko, 2014.)
.
.
.

Topo cesty „Západní letci“

FULL 2

– SKALÁK S LEZCI NA MAJÁKU A BRÁNĚ (f: Jakub Freiwald)  –

Mapa

Zavěr

.

_________
.

Text a video o „Západních letcích” na Bránu patří mezi naše „Příběhy cest“. Dole najdeš další videa, třeba „Diretku” na Matterhorn, kde jsme také šli po historii cesty. Děkujeme pivovaru Rohozec za partnerství tohoto dílu.

.
.

Pokud chceš ocenit naši práci,
zvaž prosím cvaknutí přispěvatelské samolepky,
ať můžeme točit další videa. I malá částka pro nás znamená velkou podporu.

.

Autor

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“

Facebook

TOC