Když v Ádru někdo něco kope a potře­bu­je se zba­vit hlí­ny, s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí ví, komu ji udat. Mar­tin „Pif“ Dufek spra­vu­je Zámec­kou už dva­nác­tým rokem a pří­sun vel­ké por­ce zemi­ny potře­bu­je v pod­sta­tě neu­stá­le. Pro­ve­dl tady už spous­tu nároč­ných terén­ních úprav a nevzhled­ný zarost­lý svah poma­lu pře­mě­nil v tera­so­vi­té úto­čiš­tě pro lez­ce, kte­ří sem při­jíž­dě­jí z regi­o­nu i z dálek.

Zača­lo to nějak tak­to – nej­pr­ve uby­to­vá­ní pro kama­rá­dy zdar­ma, poz­dě­ji za 15 korun jako pří­spě­vek na vodu… „Pak do mě zača­li hučet, že bych tu měl točit i pivo,“ vzpo­mí­ná Pif. Přes­to­že říká, že není „žád­nej hos­pod­skej“, postup­ně tla­ku návštěv­ní­ků o pár kro­ků ustou­pil. Od uto­pen­ců přes polív­ku a letos tro­chu i ke gulášům. „Sta­no­vil jsem si hra­ni­ci, co už tady dělat nechci, ale ona se pořád posou­vá,“ smě­je se původ­ně Tur­no­vák, kte­rý se odstě­ho­val do Brna.

V Ádru trá­ví hlav­ně let­ní měsí­ce, během kte­rých tu tepe lezec­ký život. „Jin­dy tu nemá smy­sl pod­ni­kat. Letos do začát­ku červ­na tu neby­la ani noha a po Fes­ťá­ku tady zdech­ne pes.“ Pif vydě­lá­vá pení­ze jin­de – byl jeden z prv­ních, co začal s výš­kov­ka­mi ve Švéd­sku a vlast­ní také „pár drob­ných nemo­vi­tos­tí“ v Brně.

Díky tomu, že Zámec­ká je pro něj v pod­sta­tě „koní­ček“ navíc, tak cel­kem v poho­dě pře­žil letoš­ní rok plný ome­ze­ní. „Když nás zavřou, tak zamknu, zhas­nu a nákla­dy mám téměř nula. Pla­tím jen tro­chu elek­tri­ky za tem­pe­ro­vá­ní bará­ku,“ vysvět­lu­je maji­tel Zámec­ké.

Byl by rád, kdy­by kemp zůstal vylo­že­ně lezec­ký, a tak se brá­ní jeho pro­pa­ga­ci na maso­vých plat­for­mách jako booking.com a podob­ných. Fir­mě goo­gle však neu­ni­kl – jed­no­ho dne pro­jel goo­gle-auťák s kame­rou na stře­še až ke sto­do­le, oto­čil se a odjel. Zane­dlou­ho se kemp obje­vil na „Goo­gle Street View“, krát­ce poté při­jel zaměst­na­nec a nabí­zel vytvo­ře­ní komerč­ní pre­zen­ta­ce za pení­ze. „Vždyť vy už jste mi pre­zen­ta­ci udě­la­li – a to jsem o ni nežá­dal a ani jsem vás nepus­til na svůj poze­mek,“ rea­go­val Pif. „Aha, když tak se nějak dohod­ně­te s Goo­glem, aby to sma­za­li,“ bylo mu řeče­no a muž odjel.

Jedi­né, co Pif na inter­ne­tu pro­pa­gu­je, je pen­zi­on. V budouc­nu by byl rád, kdy­by se do něj nau­či­li jez­dit lez­ci s malý­mi dět­mi. „To by byl můj ide­ál. Lez­ci a jim podob­ní,“ dělí se o svo­ji vizi. A kdo že spl­ňu­je kate­go­rii „lez­ci a jim podob­ní“? „Řek­nu to takhle – můžeš tady být, pokud máš pocit, že sem pat­říš. Nedáv­no sem zajel tře­ba jeden star­ší chla­pík – němec­ký rocker, kte­rý nám tu zahrál a pak i nechal něja­ká cédéč­ka. Proč ne. Hlav­ně jde o to, aby si lidi ved­le sebe rozu­mě­li a byli schop­ní se domlu­vit. Je to jejich pro­stor.“

A co vlast­ně leze­ní, Pifův celo­ži­vot­ní sport čís­lo jed­na? „Pořád tro­chu cho­dím do skal, ale je to bída. Než jsem si poří­dil tohle, tak jsem lezl hod­ně. Znáš to – kup si cha­lu­pu v Adr­špa­chu a pře­sta­neš lézt. Pak už si spá­ru­ješ jenom na rou­ben­ce,“ mlu­ví nejen ze svých zku­še­nos­tí. Jaké jsou jeho oblí­be­né ces­ty? Stě­nov­ky za pís­kov­nou „Krá­sa bez závo­je“ VIIIa na Kra­sa­vi­ci a pak má rád sko­ro všech­no na Tyro­lá­ky – tře­ba Kok­šo­vu „Ces­tu moř­ských vlků“ VIIb nebo „Vac­ko­vu“ VIIa (VIIIc).

„Tak to klaplo,“ zapla­til jsem – kolem naše­ho sto­lu pro­chá­zí jeden mlad­ší návštěv­ník Zámec­ké. Nará­ží na to, že je tady zvy­kem psát účty na jmé­na, kte­ré per­so­nál nezná. Jak říká Pif, občas to kon­čí plnou kasou neza­pla­ce­ných účtů a lid­mi na ces­tě domů. „V dneš­ní době by to chtě­lo udě­lat na kopii občan­ky, nebo by si člo­věk mohl otevřít účet při­řa­ze­ný k jeho face­boo­ku,“ navr­hu­je Pifo­vi akč­ní mla­dík. „To je prá­vě přes­ně to, co tady nechce­me. Já to chci fejs to fejs. Né buk,“ smě­je se Pif, „to radě­ji obě­tu­ju něja­ký pení­ze. Když někdo neza­pla­tí, budu sice zkla­ma­nej, ale on ris­ku­je to, že už sem se svým fejsem nemů­že při­jet zno­vu.“

TŘI REFERENCE OD LEZECKÉHO LIDU

Luc­ka a Petr
„Po vel­mi jed­no­du­ché akli­ma­ti­za­ci sku­teč­ně domá­cí pro­stře­dí. Člo­věk si ani nevšim­ne, že se pohy­bu­je v hos­po­dě, cam­pu či pen­zi­o­nu, ač se při tom nachá­zí ve všem jme­no­va­ném naráz. Ale ruku na srd­ce – vnitř­ní pro­sto­ry s křes­lem a krbem oprav­du spí­še evo­ku­jí obý­vák spo­je­ný s jídel­nou a při­dru­že­ným barem jako bonu­sem. Prv­ní chlad­něj­ší večer, kdy jsme opus­ti­li tera­su, jsme měli až tís­ni­vý pocit z toho, že si jde­me sed­nout do něja­ké­ho pri­vá­tu. Kdo se však na Zámec­ké zabyd­lí, tak se vždyc­ky rád vrá­tí. A ty dor­ty… („Já Zámec­kou oce­ňu­ji hlav­ně jako pev­nou baš­tu čes­ko­ráj­ské­ho Rohoz­ce zasa­ze­nou hlu­bo­ko do Kra­ko­no­šo­va pan­ství. Čepu­jí i polotma­vý, pozn. Petr.)“

Míša
„Pří­jem­né pose­ze­ní a camp, kde si kaž­dej díky něko­li­ka úrov­ním teras najde tu svo­ji, kte­rá mu bude vyho­vo­vat. Zpra­vi­dla pla­tí, že čím výš ve sva­hu, tím klid­něj­ší. Musíš si dát pozor jen na to, aby ses neza­byd­lel až moc blíz­ko Stodo­ly, pro­to­že v obdo­bí Fes­ťá­ku či vybra­ných víken­dů je klid to posled­ní, co bys tam nale­zl. Mís­to něj si však uži­ješ úžasnej pro­stor, kde se napl­no pro­je­ví kul­tur­ní dimen­ze lezec­ké­ho lidu.“

Anež­ka
„Jeden z pří­kla­dů nepro­fe­si­o­nál­ní hos­po­dy v dob­rém slo­va smys­lu. Maji­te­lé, obslu­ha a spřá­te­le­ní hos­té se nejas­ně pro­lí­na­jí do té míry, že neza­svě­ce­ný člo­věk nemá čas­to úpl­ně jas­no, kdo ho má obslou­žit a kdo nao­pak prá­vě jen tak při­šel ze skal. To však vůbec neva­dí, neboť to, co návštěv­ník potře­bu­je, více­mé­ně vždy dosta­ne. Kde jin­de se vám poštěs­tí, že na svou objed­náv­ku usly­ší­te: ‘Když mi řek­ne­te, co to je a jak se to dělá, tak vám to klid­ně udě­lám.’ Tako­vá milá daň za to, že zde čas­to obslu­hu­je spí­še zasvě­ce­ný pís­kař, než­li per­fek­ci­o­nis­tic­ký baris­ta.“

TVRDÁ DATA

Nej­bliž­ší skal­ní objekt:
410 met­rů vzduš­nou čarou

Mož­nost zakou­pe­ní či zapůj­če­ní lezec­ké­ho prů­vod­ce:
NE (pocho­pi­tel­né – není k mání)

Fle­xi­bil­ní ote­ví­ra­cí a zaví­ra­cí doba:
ANO

Ceno­vá dostup­nost nej­žá­da­něj­ších komo­dit…
Plzeň 45 Kč a desít­ka Roho­zec 30 Kč
Polév­ka 45 Kč, hově­zí guláš 120 Kč, mexic­ké fazo­le 100 Kč

Lezec­ké fot­ky na zdi / Lezec­ká lite­ra­tu­ra vol­ně k pro­hlí­že­ní:
* (max počet hvěz­di­ček = 5)

Mož­nost přespá­ní na pódiu/zahrádce, či nor­mál­ně­ji někde v oko­lí:
ANO (kemp)

______________________________

V novém seri­á­lu eMon­ta­ny bychom rádi postup­ně před­sta­vi­li hos­po­dy, kte­ré si mys­lí­me, že si v Čes­ku zaslou­ží pří­vlas­tek „lezec­ké“. For­mou toho­to seri­á­lu chce­me těm­to „našim mís­tům“ podě­ko­vat, že se do nich může­me po svých výko­nech ve ska­lách bez­peč­ně sta­ho­vat. Drž­te se!