„200 slov“

Pád pod topem? To znamená velkou naději na příště. Martin Stráník přelezl boulder „Warrior“ 8C

16. 02. 2021, Simona Ulmonová

V sobotu se sjeli do Labského údolí největší fanatici arktického boulderingu, kteří dobře vědí, že mínusové teploty znamenají následující: chyty skřípají pod prsty, což se rovná, že to lepí, což se rovná, že to dává. Byla to tam samá legenda a silák. Bratři Stráníkové samo nechyběli a šuškalo se, že Martin má „na spadnutí“ svůj projekt za 8C na kameni s názvem Playboy Mansion (nachází se mimo území NP a NPR, pozn. red.). Taky že jo, a protože je Martin „Warrior“, kterého ani dva neúspěšné pokusy těsně pod topem neodradily, dolézá na sedmý pokus toho dne do topu. Smekáme!

Povedla se ti řádná lajna. Kolik má kroků a jak dlouho jsi ji nacvičoval?
Boulder má 23 kroků, není tam výrazně těžký krok, ale problém je to celé spojit. Obával jsem se závěrečné části, protože s natočenými metry musíš vylézt vlastně tříkrokové 8A+, což je problém. Dvakrát jsem lezl jednotlivé části – jednu session závěrečnou část „Pig Power Problem“ 8A+, jednu session úvodní část „Marylin“ 8A+/B. Pak jsem jednu session věnoval pracování na propojení těchto boulderů, které je samostatně za cca 8A+ a dal i první ostré pokusy. A teď v sobotu to klaplo, takže celkem čtyři dny.

Nebyly tentokrát mrazivé teploty pro takový typ boulderu spíše na škodu?
Myslím si, že ne. Pokud se v hlavě správně nastavíš, tak po zahřátí se v této zimě dá ještě dobře lézt. Naopak v závěrečné pasáži, kde se leze po malinkých chytech, podmínka pomohla, jen bylo zapotřebí tam dolézt a nebýt úplně zamrzlý.

Dolézt a nezmrznout. Martin Stráník v boulderu „Warrior“ 8C
(foto: Jakub Frič, www.jakubfric.com)

Spadnout po tolika těžkých krocích lezení těsně před topem je dost psychicky náročné. Jak takový tlak zvládáš?
Je to náročné, ale já se spíš vždy snažím na věci dívat pozitivně. Pokud jednou spadnu pod topem, znamená to, že mám velkou šanci to příště vylézt. Spíš je těžké se koncentrovat na všechny kroky, protože v hlavě už myslíš na ten závěr, a abys tam znovu nejebla. Poslední dobou mě takové bouldery víc a víc baví, člověk si hodně zaleze a nepadá celý den v prvním, druhém kroku. Navíc to beru jako dobrý trénink do závodů na obtížnost. Takových boulderů jsem lezl už spoustu hlavně v Moravském krasu – „Ghost Rider“, „Iceberg“ a další.

Přijde mi, že jste si s bráchou Štěpou při přilezech velkou oporou. Štěpo si v sobotu v mezičase vylezl 8A+ (foto). Má na víc! Nemyslíš?
Jo, se Štěpánem se vždycky dobře motivujeme, hecujeme a myslím, že ho malinko táhnu, loni ve Švajcu jsme strávili pěkný čas. Jasně, že má, Měl by více času investovat do těžších boulderů, přál bych mu nějaké 8B+, 8C.

Sedmý pokus byl úspěšný. Martin Stráník v boulderu „Warrior“ 8C
(foto: Jakub Frič, www.jakubfric.com)
Video z Martinova přelezu (autor: Lukáš Černý)

____________________________

Abych v těch otázkách nebyla sama, zeptali se Martina také…

Lukáš Skála:
Radost vidět tě na vlastní oči v takovéhle lince, takové kvantum kroků v mrazu je šílený výkon! A k tomu vede i má otázka.. Co tě baví víc? Vytrvalostní linie s lehčími kroky, nebo krátké úderné lezení s například jedním těžkým krokem?
Poslední dobou mě právě baví více delší bouldery, které nejsou o jednom brutálním kroku, ale o více těžších krocích. Vlastně na bouldery, které nezkrokuju, tak opakovaně nejezdím. Odložím je a vrátím se za rok za dva, zjistit, jestli jsem nezesílil.

Tomáš Strnad:
Gratulace k nádhernému přelezu, na oko to určitě nebylo na brzdy. Všichni okolo se ti snažíme najít nějaký těžký projekt u nás, ale je evidentní, že za velkou rybou budeš muset za hranice…
Za hranice bych rád, mám vytipovaná nějaká 8C+, která bych chtěl více zkoušet, jaro je asi pasé, tak snad vyjde podzim někde ve Švýcarsku.

Magnus Novák:
Jaký další FA chceš zkoušet v ČR?
Rozdělaný mám jeden projekt na Vesci, který odhaduji na 8B+, jinak nic velkého. Spíš bych se chtěl zaměřit na opakování některých boulderů od Rosti Štěfánka a Petra Resche, dolézt „Nunavut“ 8C v Krase. A také se více času věnovat „Brutal Riderovi“ 8C+ v Krasu, kterého bych chtěl lézt bez kneepadu – nejsem zastánce nákoleníku. Takže práce je dost, snad budou příhodné podmínky.

A poslední otázka od autorky:
Jak se mají dvojčata?
Dvojčata se mají skvěle, už je to s nimi celkem sranda, lezou po celém bytě, hrajou si, smějou se, je to radost. Mám štěstí, že mají skvělou maminku, které nevadí, že často odjíždím na trénink nebo do skal. Už se těším, až budeme ve skalách trávit čas společně.

Šťastná rodina (foto: archiv MS)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu