Pra­ha-Ústí-Tisá-Ber­lín-Aka­ba. Nevi­dim nic, jedem v pěti, zava­len haul­bagy. Nechá­pu, jak se nám to poda­ři­lo zaba­lit a vejít se do váho­vý­ho limi­tu. V leta­dle už tasím brýl­ky a sun­da­vám vrst­vy. Po pří­le­tu na mís­to se ale zase rych­le oblí­kám. Od vystou­pe­ní z leta­dla je mi týden vku­se pořád jenom zima. Sale­em nás uby­to­vá­vá u sebe. Upl­ně skvě­lý mís­to, hned si tam při­pa­dám jak doma. Dal­ší den už spo­leč­ně objíž­dí­me mož­nos­ti na prváč, kvů­li kte­rý­mu jsme tady. Nej­víc na nás zapů­so­bi­la lin­ka v kaňo­nu Rad Al Bei­dah. Kaňon sám o sobě ale moc neza­pů­so­bil, všu­de se válej pet flaš­ky, kozí nohy, kůže a vůbec spous­tu bor­de­lu. Stín a zima. Ško­da. Širo­ká pře­vis­lá stě­na s jas­nou lin­kou v čer­ný ská­le upro­střed to ale pře­bi­je.
.

Jor­dán­ská rána (f: Ond­ra Tůma)

.
Výš­ku nedo­ká­že­me odhad­nout, obtí­že už vůbec. Roz­bí­jí­me BC a hned dal­ší den už nastu­pu­je­me (ve fast alpi­ne sty­le žab­kách) do stě­ny, se stří­dá­me po dvo­ji­cích. Opro­ti prvo­vý­stu­pům na našem pís­ku je tohle vrtá­ní upl­ně jin­de, když ti něco spad­ne (a že mi spadlo! kla­di­vo, vrták…), čeká tě dlou­hý juma­ro­vá­ní (díky Ondro!). U kaž­dý­ho vrtá­ní jsem tam tak tro­chu blbě a dost čas­to na brz­dy, ale pocit prá­vě vytvo­ře­ný nový dýl­ky v panen­ský ská­le se nedá popsat. Máš ten nej­víc inten­ziv­ní pocit že žiješ, něco jako když vyle­zeš z ledo­vý vody. Víšjak. Po sed­mi dnech dři­ny, stra­chu a zaží­vá­ní poci­tů, co jin­de neza­ži­ješ, jsme všich­ni čty­ři na vrš­ku. „Mor­ning Sun Street“ (aka Ces­ta Štrý­tu) 7c+ RP je na svě­tě. 15 dýlek, 550 m, z toho 9 dýlek mezi 7a–7c+. Opo­je­ní. Takhle nějak si před­sta­vu­ju naro­ze­ní dítě­te. TOPO

Dal­ší týden pak trá­ví­me chví­li v Aka­bě u moře, kde se dva dny pře­jí­dá­me nej­lep­šim jíd­lem, a taky leze­nim cest v oko­li Wadi Rum, kde se už cítí­me jak loká­lo­vé. Díky Sale­e­mo­vi už vím, co to zna­me­ná bejt high jako Sale­em! Posled­ní týden pak už zase v pouš­ti kou­sek za ves­ni­cí, kde lezem spíš tra­dič­ní a dob­ro­druž­ný ces­ty. Skvě­lý zážit­ky, ale moc rád bych tu zase měl za pasem bohr­ma­šin­ku!
.

Ond­ra Tůma a v tem­ném poza­dí Ond­ra Beneš

.
Jor­dán­sko skvě­lý, díky moc par­to: O.B. (ředi­tel, dele­gát, co má všech­no zmá­k­lý, swiss engi­nee­ring), Matěj­ko (týpek, co jede kudlu a má to v paži), Ian (strýc, kte­rý­ho chceš mít v horách! skvě­lá atmo­sfé­ra, ať se děje coko­li) Zde­ny a Pája (nej­vět­ší poho­dá­ři, co oprav­du uměj žít) no a Fido… Nechá­pu, kde se tyhle lidi roděj, je to asi dar od boha, umět takhle hlá­sit.

Šéf Ond­ra Beneš v „Mor­ning Sun Street“ 7c+ (f: Ond­ra Tůma)