Místo: Hrubice, Panťák
Účastníci: soudruzi Michalenko Brychčov, Nikititěnko Kubikovič, Ivanič Šimurdajev
Účel: propagace socialistického sportu a zejména „Vysočinské metodiky OPK“ (ojebeme přes kruhy), dále pak splnění vytyčených výkonnostních tříd

Sobota započatá vlastenecky na Dračím zubu „Českou hranou“, neb v „Kauschkově hraně“ nás stopli sršáni. Následuje zřídka lezený Sarkofág a na něj zřídka navštěvovaná Chlumova „Vysněná cesta“ (RP VIIc, pozn. red.) s kulervoucím stavěním do tak krutého výlezu, že stavěcí spolupráce soudruha Brychčova a soudruha Šimurdajeva je prověřena vskutku do krajnosti.

Této taškařice byl ušetřen zespoda jistící soudruh Nikititěnko. Nechce ztratit výkonností třídu, proto volí následující bezkruhovou cestu ze svého spárařského repertoáru. Ta vede na protější Mariánskou vyhlídku a jeho spárovací bravura je těsně pod vrcholem stopnuta klenutou borovicí, prorůstající do absolutního humpl výlezu. Soudruh Nikititěnko vyjádří mírnou obavu o svoji stranickou budoucnost. Soudruh Šimurdajev je v zápětí vyslán s lanem na záchrannou akci. Nadšením bez sebe z nečekaného aerobního tréninku obíhá pár věží a mohutnými skoky neohroženě dobývá vyhlídku turistickou normálkou tak za 0,5 UIAA. Nutno podotknout, že jako správný svazák se nepokřižoval při průběhu horolezeckým hřbitovem. Až na svou časovou náročnost je akce úspěšná, soudruh Nikititěnko s vrchním sichrem s přehledem vypleje svůj záhonek až na vrchol. Den první uzavřen diskuzí, sebezpytem a vyvozováním morálních poučení do dalších dnů.

Neděle neslavně začíná v Zámecké rokli. Soudruh Šimurdajev nenastoupí ani do Smítkovy sedmy na Oštěp („Normální cesta“ VII, pozn. red.), ani do Žofkovic VIIb na Štít hned vedle („Lipany“ RP VIIc, pozn. red.), ani do nějaké podobné voloviny o kus dál. Ve všeobecné shodě je soudruhovi odebrán titul Mistr sportu. Zklamán odchází za buk, tam se stydí a vykonává velkou potřebu. Mezičas vyplní ostatní soudruzi zmateným pobíháním mezi dalšími věžemi a neméně zmateným listováním v průvodci. Závěrem zazní: „Tato rokle je zakletá, odjebeme se z tadial.“

Útěk končí u „Dvanácti apoštolů“, šestka s kruhem na zklidnění nerva. Je svižná, ale stres rozehnán. Dále slavíme Vítězný únor zdoláním Únorové věže, radši jen normálkou (VIIb, pozn. red.), i ta má výlez, že se u něj koulí očima. Soudruh Michalenko nás opouští s pocitem dobře vykonané práce, a to právem, neb první kruh na Únorovou byl dobyt právě jeho zásluhou. Soudruh Nikititěnko se následně urve ze řetězu a protáhne autora zápisu dvěma širočinami, takže nešikovná kůže je rázem ta tam. K večeři dva roky prošlá pixla fazolí, kterážto byla náhodou objevena v útrobách Kamazu soudruha Ivanoviče. Správný pionýr přeci neplýtvá jídlem.

Pondělí se odehrává ve znamení čisté buržoazie na Panťáku – snad za to neskončíme v Jáchymově. Nejenom, že zanedbáváme rodiny a pracovní proces, ale rybaříme, prášíme, žereme bobule, zalamujeme lišty a tak celkově po zápaďácku sportovkaříme.

Závěrem panuje v družstvu velká spokojenost s prvními letošními písky.

Sportu a Straně čest!