O leze­ní a dění kolem něj se aktiv­ně zají­mám už del­ší dobu. Šikov­ná par­ta nad­šen­ců pořá­dá u nás v Blan­sku kaž­do­roč­ní ces­to­va­tel­ský fes­ti­val. Vždy mne iri­to­va­lo sle­do­vat akč­ní fot­ky a fil­my z hor a skal celé­ho svě­ta, když z milo­va­né­ho Morav­ské­ho kra­su se vždy obje­vo­va­ly jen kráp­ní­ko­vé jes­ky­ně, jes­ky­ně a zase jes­ky­ně! O leze­ní ani zmín­ka. Pro­to jsme se my, ryzí ama­té­ři, poku­si­li vytvo­řit toto dílo.

Byli jsme ome­ze­ni dél­kou videa (maxi­mál­ně pat­náct minut) a nulo­vou pra­xí s jakou­ko­liv audi­o­vi­zu­ál­ní čin­nos­tí. Psal se rok 2009 a naše pří­stro­jo­vé vyba­ve­ní tomu odpo­ví­da­lo. O digi­tál­ní tech­ni­ce, sta­bi­li­zá­to­rech, dro­nech a jiných vychy­táv­kách dneš­ních tvůr­ců jsme nemě­li ani tuše­ní. Při vymýš­le­ní scé­ná­ře jsem mys­lel i na nele­zec­kou část divá­ků ces­to­va­tel­ské­ho fes­ti­va­lu a jejich malý zájem o lezec­kou čin­nost. Je jas­né, že něko­li­ka­mi­nu­to­vé zábě­ry na lez­ce, bez ohro­mu­jí­cí expo­zi­ce vel­kých stěn a nebez­peč­ných pádů, jsou pro neza­svě­ce­né doce­la nuda. Na váž­né umě­ní jsme si samo­zřej­mě netrou­fa­li, pro­to jsme se sna­ži­li spíš o vtip­né vyjá­d­ře­ní téma­tu. 

Obsah byl cel­kem jas­ný. V začát­cích naše­ho leze­ní nás muse­lo zají­mat nejen čís­lo obtíž­nos­ti, ale také název ces­ty, doba její­ho vzni­ku a autor výstu­pu. Jiš­tě­ním byly mnoh­dy sta­ré reza­vé sko­by a ces­ta kon­či­la vět­ši­nou u stro­mu na vrcho­lu ská­ly. Násle­do­va­lo sla­ně­ní nebo pěší sestup. Neby­la mož­nost leze­ní na „top rope“ a vět­ší­ho nacvi­čo­vá­ní. O pádech do skob nemluvě. Úda­je kolem cest však mno­hé napo­vě­dě­ly. Názvy jako „Pádo­vá“, „Jed­no­sko­bo­vá“, „Při­drž­te se chy­tu z mýdla“, „Mecho­vý kout“ a jmé­no auto­ra (hlav­ně jeho pověst) dáva­ly tušit nároč­nost výstu­pu. Dneš­ní pre­fe­ro­va­né čísel­né vyjá­d­ře­ní obtíž­nos­ti občas bor­cům z pře­kliž­ky při­pra­ví nejed­nu zapekli­tou situ­a­ci. 

Jeden záži­tek kama­rá­da za všech­ny pří­pa­dy. V Adr­špa­chu je (Kok­šo­va, pozn. red.) ces­ta s názvem „Hubař­ská“. Řekl si: „To asi autor šel z hub a spá­ra mu padla do oka.“ Že je to úpl­ně jinak, mu došlo až po pátém pádu na „hubu“ a nastla­ná hro­ma­da chvo­jí pod nástu­pem zača­la také dávat smy­sl. 

Do fil­mu jsme vybí­ra­li ces­ty s ješ­tě lezou­cí­mi auto­ry, aby moh­li objas­nit vznik názvů. A to neby­lo tak snad­né. Ono his­to­rek je spous­ta, ale při zhléd­nu­tí fil­mu nesmí být ohro­že­na mrav­ní výcho­va mlá­de­že! Ces­ty jako „Papa­la lulu“, „Ojíž­děč mrt­vol“, „Men­ses“ a jim podob­né byly hned na začát­ku vylou­če­ny. I když někte­ré, např: „Chci srát ven­ku“, „WC zvon“, „Toi-Toi pár­ty“, „Utr­že­né spla­cho­va­dlo“, „Splách­nu­tí naprázd­no“ mají his­to­ric­ké opod­stat­ně­ní, neboť pod pří­sluš­nou ská­lou stá­va­ly kadi­bud­ky. 

Nako­nec vše dob­ře dopadlo a natá­če­ní se zúčast­ni­ly i někte­ré legen­dy kra­so­vé­ho leze­ní. Jak se dílo poda­ři­lo, nechť ohod­no­tí svým sho­ví­va­vým pohle­dem samot­ný divák. Ohlu­šu­jí­cí­ho aplau­su se nám nikdy nedo­sta­lo, ale hlav­ně, že nás to i dnes po letech stá­le baví!

___________________________

Abychom Kras na eMon­ta­ně tolik neza­ne­dbá­va­li, zkou­ší­me teď kaž­dý měsíc něco málo z této svě­to­vé oblas­ti při­nést. Prv­ní díl byl Ště­pán Volf, dru­hý meteo-okén­ko, tře­tí vari­an­ty „Kašpár­ko­va hro­beč­ku“, čtvr­tý pří­běh „prv­ní­ho čes­ké­ho bab­ské­ho 8B“, pátý Spor­tov­ní mil­ní­ky, kte­ré posou­va­ly kla­si­fi­ka­ci., šes­tý „Bran­dle­mou­cha“ 10-, sed­mý „Epi­ta“ – nej­leh­čí devít­ka v Kra­se.