„200 slov“

„Utržené splachovadlo“ – název cesty často napoví víc než její klasa (video)

16. 11. 2020, Pavel Kubík

O lezení a dění kolem něj se aktivně zajímám už delší dobu. Šikovná parta nadšenců pořádá u nás v Blansku každoroční cestovatelský festival. Vždy mne iritovalo sledovat akční fotky a filmy z hor a skal celého světa, když z milovaného Moravského krasu se vždy objevovaly jen krápníkové jeskyně, jeskyně a zase jeskyně! O lezení ani zmínka. Proto jsme se my, ryzí amatéři, pokusili vytvořit toto dílo.

Byli jsme omezeni délkou videa (maximálně patnáct minut) a nulovou praxí s jakoukoliv audiovizuální činností. Psal se rok 2009 a naše přístrojové vybavení tomu odpovídalo. O digitální technice, stabilizátorech, dronech a jiných vychytávkách dnešních tvůrců jsme neměli ani tušení. Při vymýšlení scénáře jsem myslel i na nelezeckou část diváků cestovatelského festivalu a jejich malý zájem o lezeckou činnost. Je jasné, že několikaminutové záběry na lezce, bez ohromující expozice velkých stěn a nebezpečných pádů, jsou pro nezasvěcené docela nuda. Na vážné umění jsme si samozřejmě netroufali, proto jsme se snažili spíš o vtipné vyjádření tématu. 

Video z roku 2009, které natočil Pavel Kubík.

Obsah byl celkem jasný. V začátcích našeho lezení nás muselo zajímat nejen číslo obtížnosti, ale také název cesty, doba jejího vzniku a autor výstupu. Jištěním byly mnohdy staré rezavé skoby a cesta končila většinou u stromu na vrcholu skály. Následovalo slanění nebo pěší sestup. Nebyla možnost lezení na „top rope“ a většího nacvičování. O pádech do skob nemluvě. Údaje kolem cest však mnohé napověděly. Názvy jako „Pádová“, „Jednoskobová“, „Přidržte se chytu z mýdla“, „Mechový kout“ a jméno autora (hlavně jeho pověst) dávaly tušit náročnost výstupu. Dnešní preferované číselné vyjádření obtížnosti občas borcům z překližky připraví nejednu zapeklitou situaci. 

Jeden zážitek kamaráda za všechny případy. V Adršpachu je (Kokšova, pozn. red.) cesta s názvem „Hubařská“. Řekl si: „To asi autor šel z hub a spára mu padla do oka.“ Že je to úplně jinak, mu došlo až po pátém pádu na „hubu“ a nastlaná hromada chvojí pod nástupem začala také dávat smysl. 

Do filmu jsme vybírali cesty s ještě lezoucími autory, aby mohli objasnit vznik názvů. A to nebylo tak snadné. Ono historek je spousta, ale při zhlédnutí filmu nesmí být ohrožena mravní výchova mládeže! Cesty jako „Papala lulu“, „Ojížděč mrtvol“, „Menses“ a jim podobné byly hned na začátku vyloučeny. I když některé, např: „Chci srát venku“, „WC zvon“, „Toi-Toi párty“, „Utržené splachovadlo“, „Spláchnutí naprázdno“ mají historické opodstatnění, neboť pod příslušnou skálou stávaly kadibudky. 

Nakonec vše dobře dopadlo a natáčení se zúčastnily i některé legendy krasového lezení. Jak se dílo podařilo, nechť ohodnotí svým shovívavým pohledem samotný divák. Ohlušujícího aplausu se nám nikdy nedostalo, ale hlavně, že nás to i dnes po letech stále baví!

„Schody do nebe“ 8+, Býčí skála (foto: Radim Bedan)

___________________________

Abychom Kras na eMontaně tolik nezanedbávali, zkoušíme teď každý měsíc něco málo z této světové oblasti přinést. První díl byl Štěpán Volf, druhý meteo-okénko, třetí varianty „Kašpárkova hrobečku“, čtvrtý příběh „prvního českého babského 8B“, pátý Sportovní milníky, které posouvaly klasifikaci., šestý „Brandlemoucha“ 10-, sedmý „Epita“ – nejlehčí devítka v Krase.


Facebook eMontany | Odebírej nás, sdílej, palcuj, komentuj...