V našem posledním díle seriálu nakoukneme do tréninku síly. Nebudeme ale řešit intervaly, prostředky ani plánování. Podíváme se na trénink síly z trochu jiné perspektivy.

Marek Orko Vácha píše v knize Místo, na němž stojíš, je posvátná země: „Je velkým problémem současné vědy, že to, jakým způsobem hledáme, určuje to, co najdeme.“ Myslím, že to není problém jen vědy. Pokud budeš chtít zjistit, jak jsou na tom vrcholoví lezci, abys je, dejme tomu, mohl nominovat do reprezentace, potřebuješ jejich výkonnost nějak kvantifikovat. To se dá různými způsoby – jedním z nich je měření síly izolovaných svalů. Pokud se chceš co nejvíce zlepšit v izolovaných visech, budou nejlepším tréninkem izolované visy. Přenositelnost takového cvičení do lezení je ale menší než u komplexních cvičení, neboť síla při lezení je o propojení síly nohy se silou ruky. To znamená, že pokud si budeš chtít zodpovědně kvantifikovat svou výkonnost, abys odhalil slabiny nebo změřil pravidelné přírůstky síly, hrozí, že se sice budeš zlepšovat ve svých cvičení, v lezení ale posun nezaznamenáš, popř. velmi malý, neúměrný úsilí, které do tréninku vkládáš.

Ještě jednou zopakuji citát Alexe Hubera z rozhovoru pro eMontanu: „Měl jsem totiž dojem, že po campusu jsi silný, což je dobré, ale lezení není visení. Je to především pohyb v převislém terénu, fixovaný nohama a prsty. To znamená jiný druh koordinace. V dnešní době vidím, že ten názor byl správný. Když se chci na campusu srovnat s dnešními frankenjurskými lezci, nemám žádnou šanci. Vůbec. Ale na skalách jsem silnější. Takže si myslím, že samostatné visení neznamená nic. Musíš do svého těla dostat tu specifickou koordinaci. Vliv campusu končí u prsou, kdežto systém board jde až dolů.“

Osobně si myslím, že visy i kampus je možné modifikovat, tak aby dávaly smysl i v této specifické lezecké síle, kterou Alex popisuje. Je ale třeba přidat oporu nohou, ať už imaginární (představuji si, že stojím na noze a tlačím do ní, jako bych stál na stupu – něco jako když člověk dělá na stěně francii) nebo k visům a campusu dodám skutečnou oporu nohy (lištičku nebo stup pod hrazdou, deskou či campusem) A pak je třeba ještě přidat záměr. Tedy dívat se nahoru a snažit se tam přitáhnout, navzdory tomu, že tělo zůstává dole na mírně pokrčených rukách pod deskou. Propnuté ruce v loktech značí špatnou oporu v rukách, tomu se tedy chceme vyhnout. Shyby je zase možné provádět k jedné ruce, popř. výborným prostředkem jsou křivé shyby, kde dochází k rozlišení stojné a kročné ruky (ta horní je kročná, k ní se přitahuji, spodní je stojná, od ní se odtlačuji), nebo jednoruční shyby.

Druhou půlkou kvalitního tréninku je dobrý odpočinek. Pokud se při tréninku síly snažíš soustředit na opory, záměr a držet tělo v ose, pak se ti v mozku vyplavuje dopamin. To je neurotransmiter, kterým tě mozek odměňuje za činnosti, které tělu prospívají, jako je jídlo nebo sex (výjimkou jsou drogy). Při tréninku, kdy se snažíš jen co nejvíc se zničit, tě mozek odmění endorfiny. Oboje je příjemné, potíž s endorfiny ale je, že tělu pak trvá déle přechod do relaxace a regenerace.

Cílem celého seriálu článků bylo poskytnout čtenáři nové podněty k zamyšlení týkající se paradigmat, ze kterých vychází sportovní trénink nebo idea lezeckého pohybu. Lezecký trénink má zatím velmi krátkou historii a z části vychází z ideí body buildingu, jehož cílem ale není nejlepší atlet, ale co nejhezčí živá socha. Pohybové formy staré stovky nebo tisíce let jako je balet, kung-fu nebo jóga přistupují k rozvoji těla jinak a správnost některých těchto přístupů v mnohém potvrzují poslední neurologické výzkumy. Velkým problémem těchto vhledů je ale jejich obtížná možnost předání moderním způsobem vzdělávání, tzn. textem nebo videem, a kladou vysoké nároky na osobu učitele ve smyslu vlastní praxe a cvičení. Obecně si dnešní doba žádá jasné kuchařky nebo manuál, jak na to. Jenže tak komplexní záležitost, jakou je sportovní trénink a rozvoj potenciálu našeho těla, není možné vpasovat do manuálu nebo kuchařky. Je to věc organická. Přeji ti tedy především mnoho zvídavosti na tvojí cestě objevování a spoustu zábavy.

_______________

Tady najdeš předchozí díly rubriky. První – řetězec. Druhý – 11 pohybových rad. Třetí – opory. Čtvrtý – flexibilita. Pátý – core training. Šestý – zapojení svalů. Sedmý – Správné dýchání.