„200 slov“

Lezu jako mimino – Nechť tě síla provází

25. 10. 2019, Jakub Novotný

V našem posled­ním díle seri­á­lu nakouk­ne­me do tré­nin­ku síly. Nebu­de­me ale řešit inter­va­ly, pro­střed­ky ani plá­no­vá­ní. Podí­vá­me se na tré­nink síly z tro­chu jiné per­spek­ti­vy.

Marek Orko Vácha píše v kni­ze Mís­to, na němž sto­jíš, je posvát­ná země: „Je vel­kým pro­blé­mem sou­čas­né vědy, že to, jakým způ­so­bem hle­dá­me, urču­je to, co najde­me.“ Mys­lím, že to není pro­blém jen vědy. Pokud budeš chtít zjis­tit, jak jsou na tom vrcho­lo­ví lez­ci, abys je, dej­me tomu, mohl nomi­no­vat do repre­zen­ta­ce, potře­bu­ješ jejich výkon­nost nějak kvan­ti­fi­ko­vat. To se dá růz­ný­mi způ­so­by – jed­ním z nich je měře­ní síly izo­lo­va­ných sva­lů. Pokud se chceš co nej­ví­ce zlep­šit v izo­lo­va­ných visech, budou nej­lep­ším tré­nin­kem izo­lo­va­né visy. Pře­no­si­tel­nost tako­vé­ho cvi­če­ní do leze­ní je ale men­ší než u kom­plex­ních cvi­če­ní, neboť síla při leze­ní je o pro­po­je­ní síly nohy se silou ruky. To zna­me­ná, že pokud si budeš chtít zod­po­věd­ně kvan­ti­fi­ko­vat svou výkon­nost, abys odha­lil sla­bi­ny nebo změ­řil pra­vi­del­né pří­růst­ky síly, hro­zí, že se sice budeš zlep­šo­vat ve svých cvi­če­ní, v leze­ní ale posun neza­zna­me­náš, popř. vel­mi malý, neú­měr­ný úsi­lí, kte­ré do tré­nin­ku vklá­dáš.

Ješ­tě jed­nou zopa­ku­ji citát Ale­xe Hube­ra z roz­ho­vo­ru pro eMon­ta­nu: „Měl jsem totiž dojem, že po cam­pu­su jsi sil­ný, což je dob­ré, ale leze­ní není vise­ní. Je to pře­de­vším pohyb v pře­vis­lém teré­nu, fixo­va­ný noha­ma a prs­ty. To zna­me­ná jiný druh koor­di­na­ce. V dneš­ní době vidím, že ten názor byl správ­ný. Když se chci na cam­pu­su srov­nat s dneš­ní­mi fran­ke­n­jur­ský­mi lez­ci, nemám žád­nou šan­ci. Vůbec. Ale na ska­lách jsem sil­něj­ší. Tak­že si mys­lím, že samo­stat­né vise­ní nezna­me­ná nic. Musíš do své­ho těla dostat tu spe­ci­fic­kou koor­di­na­ci. Vliv cam­pu­su kon­čí u prsou, kdež­to sys­tém board jde až dolů.“

Osob­ně si mys­lím, že visy i kam­pus je mož­né modi­fi­ko­vat, tak aby dáva­ly smy­sl i v této spe­ci­fic­ké lezec­ké síle, kte­rou Alex popi­su­je. Je ale tře­ba při­dat opo­ru nohou, ať už ima­gi­nár­ní (před­sta­vu­ji si, že sto­jím na noze a tla­čím do ní, jako bych stál na stu­pu – něco jako když člo­věk dělá na stě­ně fran­cii) nebo k visům a cam­pu­su dodám sku­teč­nou opo­ru nohy (liš­tič­ku nebo stup pod hrazdou, deskou či cam­pu­sem) A pak je tře­ba ješ­tě při­dat záměr. Tedy dívat se naho­ru a sna­žit se tam při­táh­nout, navzdo­ry tomu, že tělo zůstá­vá dole na mír­ně pokr­če­ných rukách pod deskou. Pro­pnu­té ruce v loktech zna­čí špat­nou opo­ru v rukách, tomu se tedy chce­me vyhnout. Shy­by je zase mož­né pro­vá­dět k jed­né ruce, popř. výbor­ným pro­střed­kem jsou kři­vé shy­by, kde dochá­zí k roz­li­še­ní stoj­né a kroč­né ruky (ta hor­ní je kroč­ná, k ní se při­ta­hu­ji, spod­ní je stoj­ná, od ní se odtla­ču­ji), nebo jed­no­ruč­ní shy­by.

Dru­hou půl­kou kva­lit­ní­ho tré­nin­ku je dob­rý odpo­či­nek. Pokud se při tré­nin­ku síly sna­žíš sou­stře­dit na opo­ry, záměr a držet tělo v ose, pak se ti v moz­ku vypla­vu­je dopa­min. To je neu­ro­transmi­ter, kte­rým tě mozek odmě­ňu­je za čin­nos­ti, kte­ré tělu pro­spí­va­jí, jako je jíd­lo nebo sex (výjim­kou jsou dro­gy). Při tré­nin­ku, kdy se sna­žíš jen co nej­víc se zni­čit, tě mozek odmě­ní endor­fi­ny. Obo­je je pří­jem­né, potíž s endor­fi­ny ale je, že tělu pak trvá déle pře­chod do rela­xa­ce a rege­ne­ra­ce.

Cílem celé­ho seri­á­lu člán­ků bylo poskyt­nout čte­ná­ři nové pod­ně­ty k zamyš­le­ní týka­jí­cí se para­dig­mat, ze kte­rých vychá­zí spor­tov­ní tré­nink nebo idea lezec­ké­ho pohy­bu. Lezec­ký tré­nink má zatím vel­mi krát­kou his­to­rii a z čás­ti vychá­zí z ideí body buil­din­gu, jehož cílem ale není nej­lep­ší atlet, ale co nej­hez­čí živá socha. Pohy­bo­vé for­my sta­ré stov­ky nebo tisí­ce let jako je balet, kung-fu nebo jóga při­stu­pu­jí k roz­vo­ji těla jinak a správ­nost někte­rých těch­to pří­stu­pů v mno­hém potvr­zu­jí posled­ní neu­ro­lo­gic­ké výzkumy. Vel­kým pro­blé­mem těch­to vhle­dů je ale jejich obtíž­ná mož­nost pře­dá­ní moder­ním způ­so­bem vzdě­lá­vá­ní, tzn. tex­tem nebo videem, a kla­dou vyso­ké náro­ky na oso­bu uči­te­le ve smys­lu vlast­ní pra­xe a cvi­če­ní. Obec­ně si dneš­ní doba žádá jas­né kuchař­ky nebo manu­ál, jak na to. Jen­že tak kom­plex­ní zále­ži­tost, jakou je spor­tov­ní tré­nink a roz­voj poten­ci­á­lu naše­ho těla, není mož­né vpa­so­vat do manu­á­lu nebo kuchař­ky. Je to věc orga­nic­ká. Pře­ji ti tedy pře­de­vším mno­ho zví­da­vos­ti na tvo­jí ces­tě obje­vo­vá­ní a spous­tu zába­vy.

Leze­ní není vise­ní. Lio­nel Bur­gr v „Mód­ní vlně“ IXb na Hrad, Ádr (f: Stan­da Mitáč)

_______________

Tady najdeš před­cho­zí díly rubri­ky. Prv­ní – řetě­zecDru­hý – 11 pohy­bo­vých radTře­tí – opo­ryČtvr­tý – fle­xi­bi­li­taPátý – core tra­i­ning. Šes­tý – zapo­je­ní sva­lů. Sed­mý – Správ­né dýchá­ní.



I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu