„200 slov“

„Vono to pude!“ O těžko uvěřitelné smůle Sajfiho a těžko uvěřitelné podpoře komunity

04. 02. 2021, Standa „Sany“ Mitáč

Příběh Standy „Sajfiho“ Pfeifera z Mladé Boleslavi možná znáš, už nějakou dobu koluje na sociálních sítích. Pro účel tohoto článku jsme ho poprosili o pět nejsilnějších vhledů z jeho horolezeckého života. Tady jsou:

1. Severní stěna Eigeru, „Heckmairova cesta“
Moje první velká severní stěna a zrovna Eiger. Co k tomu říct. V šusťákách za pár stovek a s vybavením, které už dávno visí někde ve sklepě na zdi… Jó, to byly hrdinské kousky. Tady začala s Aťoušem (Vladimír Hlaváč, pozn. red.) naše dlouholetá a úspěšná spolupráce v horách. Ale pytlů bylo taky dost.“

2. Petit Dru, „American Direct“
Petit Dru byla moje osobní srdeční záležitost. Když mi byly tři roky, tak se v západní stěně Petit Dru zabil můj táta, a tak nezbylo nic jiného, než mu tam sundat pytel. A to se nám s Atíkem po dvou studených bivacích nakonec povedlo.

3. El Capitan, Yosemity, „The Nose“ a „Zodiac“
Každá cesta obrovský zážitek. „The Nose“, prostě nejznámější bigwall, první velké hákování, které sice není úplně ten správný lezecký směr, ale já tvrdím, že je potřeba zkusit vše. Na nějaký čas se nám to s parťákem Mísou zalíbilo, tak jsme si dali ještě jednu trošku těžší klasiku „Zodiac“, kde jsme si užili i závěsné postele, pořádně morálové odlezy po háčcích a samozřejmě radosti se shit-rourou.

4. Matterhorn, severní stěna, „Cesta bratří Schmidů“
Jednoho říjnového dne volá Mlčoun. „V severce Matterhornu jsou ideální podmínky.“ Přemýšlím, sezóna stála za prd, nic pořádnýho jsem nevylezl, cepíny jsem držel naposledy v únoru a navíc jsem půl roku léčil nefunkční biceps po karambolu na ledech v Labáku. No nic, tohle ale prostě musíš. A za dva dny se jelo.

5. Sólo přechod hlavního hřebene Vysokých Tater (nedokončený, ale jen o fous)
Tatry jsou moje druhá domovina a na tuhle myšlenku mě přivedl jeden velký horal – Péťa Skalka. Tento přechod není ani tak o těžkém lezení, ale o lezení bez parťáka a bez lana. Daleko intenzivněji si uvědomuješ, že nesmíš udělat chybu, že jsi na všechno sám, že máš doma manželku a děti, ale stejně do těch hor jedeš, protože je prostě máš rád. Čtyři a půl dne absolutního souznění sám se sebou…

No a na konec ještě jeden velepytel, a to je severka Grandes Jorasses. S Aťoušem jsem tam byl snad čtyřikrát a prostě nás to nepustilo.


_______________________


Sajfi – sedmačtyřicátník, přírodní typ, otec dvou dcer, milovník zelené (v tomto případě Božkova, pozn. aut.) nikdy moc netrénoval, ale uměl se hýbat na skále a měl cit pro pohyb. Loni, když sjížděl na běžkách zpátky na stadion v Bedřichově, vyhýbal se skupince lidí, která mířila vzhůru proti němu. Aby nikoho nesrazil, rozhodl se uhnout do boku mimo protaženou cestu.

Trefil zábradlí. Rázová síla udeřila skrz hrudní kosti až do páteře a poškodila okolní cévní systém. Úlomky páteře mu poškodily míchu a způsobily ochrnutí od hrudníku dolů. Sajfi ztratil ohromné množství krve. Kdyby včas nepřiletěl vrtulník, tak už by tady nebyl.

Zmíněná nehoda se stala přibližně před rokem a od té doby vzbudila nevídanou vlnu solidarity mezi Sajfiho kamarády i v jeho širším okolí. Jeho spolulezci z Mladé Boleslavi a Mnichova Hradiště mu zorganizovali oddílovou sbírku, která běžela do konce listopadu. Vybrali 475 000 Kč.

Sajfi byl vždy životním optimistou a lidi ve svém okolí inspiruje tím, že pozitivní pohled mu nezmizel ani po jeho „znovuzrození“. Momentálně běží ještě jedna sbírka, která bude končit příští týden. Sajfi poprosil o přispění 170 000 Kč na nový handbike. Nyní mu lidé darovali nějakých 354 000 Kč. Pokud se ptáš, co bude s tolika penězi dělat, věř, že v žádné černé díře se neutopí. Obzvlášť, když se člověk dozví běžné ceny příslušenství, které bude ke svému dalšímu životu potřebovat:

Handbike trenažer: 100 000 Kč
Běžkařský trenažer: 100 000 Kč
Handbike: 170 000 Kč
Invalidní vozík: 110 000 Kč
Úpravy auta na ruční řízení: 300 000 Kč
Výtah, který ho vyveze po schodech do bytu: 1 000 000 Kč
(…)

Na něco přispěje stát, ale na všechno to zdaleka nestačí. Tohle je v podstatě poslední velká hromadná akce, jak Sajfimu společně přispět na jeho další život. Odkaz na sbírku, která končí 12. února, najdeš tady:
https://www.donio.cz/PomocProStandu

„Vono to pude!“ Sajfi se svou ženou Pájou na Knajpě,
Jizerky, leden 2021 (f: Tomáš Lisý)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu