„200 slov“

Slunce střídá déšť. Schizofrenní skotské hory nejsou pro každého

27. 11. 2017, Klára Skuhravá

Předpověď hlásí tři dny jasno – nedá se jinak. Ve čtyři hodiny ráno opouštím své klienty na edinburském letišti a jedu do Glasgow. Sprcha, vyprat věci po desetidenním treku, upéct buchtu, sbalit batoh, podívat se na poslední díl Game of Thrones (ano, to nebylo nutné) a po pětihodinové jízdě už stojím společně se skotským mariňákem Hamishem na parkovišti v Glen Shiel.

Před námi je 60 km a 4610 m převýšení vedoucí přes severní a jižní hřeben v Glen Shiel (mapa). Nasazujeme batohy a dle kompasu a mapy stoupáme vzhůru. Nikde žádná cesta. Nikde žádní lidé. První vrchol. Po úzké pěšince se dostáváme na hlavní hřeben s ostrými vrcholky Five Sisters of Kintail. Stoupáme a zase klesáme. Věčně zastavuji. „To je neskutečný,“ pomyslím si při pohledu na okolní hory, které dobře znám tak akorát za nedobytným závojem mlhy a mraků.

I přesto, že je červenec, oblékám zimní péřovku. Zastavujeme v úzkém větrném sedle. Nemáme jinou šanci. Stavím stan. Hamish schází do údolí hledat vodu. Ve Skotsku, kde ti k jakémukoli výšlapu stačí půllitrová lahvička, zcela bizarní situace.

Ochlazuje se. Slunce zapadá a ozařuje mořskou zátoku Loch Duich pod námi neskutečnými barvami. „Tohle ti žádný hotel nikdy nemůže nabídnout,“ pomyslím si a balím se do spacáku.

 

Okolní hory jsu normálně za nedobytným závojem mlhy (f: Klára Skuhravá)

 

Vstáváme brzy. Musíme využít dobrého počasí, které není ve Skotsku zvykem. Hamish jde opět pro vodu. Se zásobou dvou litrů pokračujeme přes vrcholky nahoru a dolu. Slunce svítí tak silně, že se brzy převlékáme do kraťasů a triček. Po několika hodinách už zase nemáme co pít.

Konečně vidíme jezero Loch Cluanie označující konec první poloviny treku. Začínáme klesat. Zcela žízniví přicházíme k malému potůčku. Pijeme, a políváme si hlavu vodou. Jsme teprve v polovině cesty. Přecházíme rušnou silnici A87 a stoupáme k jezeru. Křišťálově čistá voda, slunce a výhledy do okolí nás přesvědčují, abychom zde dnes zůstali. Stavíme stan. Koupeme se v jezeře. Večeříme venku. „Jako bychom byli v Alpách,“ pomyslím si, načež hned druhý den přichází za naše lenošení zasloužený trest.

Vnější stranu stanu pokrývají stovky tisíc malých mušek. Skotská pohroma nese jméno „Midges!“ I s vědomím, že bych neměla, vařím čaj uvnitř stanu. Venku bych se zbláznila. „Hlavně to nevylej,“ opakuji si stále dokola. Jenže jeden nepatrný pohyb a dva litry horké vody se rázem rozlévají po celé podlážce. Kleji z plných plic a rychle odhazuji zabalený batoh do kouta. Po druhém pokusu, který k mému nepochopení končí stejně jako první, se musím už jen smát.

Vycházíme ven a balíme stan. S nadějí, že odeženu kousající hmyz, házím hlavou doprava a doleva. Nic nepomáhá. Zahajujeme zuřivý úprk.

 

Probuzení u jezera Loch Cluanie (f: Klára Skuhravá)

 

Dnes má být poslední slunečný den, tak se snažíme překonat celý jižní hřeben. Po dvanáctihodinové túře a dvou tisících výškových metrech máme dost. Před námi ční poslední ostré vrcholky The Saddle. Odevzdaně pozoruji přicházející frontu. Už nemůžu. Zvedá se vítr. Dnes končíme.

Vítr a déšť lomcuje stanem. Okolní hory jsou zahaleny v mlze. Vstáváme. Balíme stan a přesto, že bychom se hlavnímu vrcholu mohli vyhnout, nakonec se rozhodujeme pro dokončení přechodu. Velmi kvalitní goretexové oblečení, boty ani návleky nedokáží vzdorovat skotským podmínkám. Po hodině cesty přes poslední vrcholky jsem na kost promočená. „Áááááááááááá,“ křičím a ulevuji si, když obyčejná domluva horám nestačí. „V klidu, nikdo na tebe nestřílí,“ oznamuje mi laxně mariňák Hamish. A já se musím chtě nechtě usmát.

Konečně scházíme z posledního vrcholku a před námi vidíme auto. Pět hodin v tradičním skotském slejváku, který se následně proměňuje ve slejvák pětidenní, mě opět ujišťuje o tom, že skotské hory nejsou pro každého.

(Chození – to je životní styl autorky článku. Sledovat ji můžeš na webu Justwalkit, pozn. red.)

Dobré počasí ve Skotsku rozhodně není zvykem (f: Klára Skuhravá)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu